Podzim je v plné své kráse a důkazem toho je Křivoklátsko. Zdejší usínající lesy na první pohled vypadají, že jsou prázdné, tiché a bez života. Pokud ale budete mít trpělivost a budete pozorní, zjistíte, že pravda je jiná. Deštivý podzim je obdobím rozmnožování mloka skvrnitého.
Dny jsou čím dál kratší a teplé, slunné počasí se mění v deštivé a chladné, a to znamená jediné – podzim je tady. Tuto změnu vycítila i příroda, a tak se lesy zbarvují do žluto-oranžova, ptáci odlétají do teplých krajin a hmyz jako by neexistoval. Proto se může zdát, že v lese není nic zajímavého k vidění, co se týče živočichů. Pokud ale zaprší, přece jen tu jeden velmi zajímavý živočich k vidění je. Ten živočich se nazývá mlok skvrnitý. Přesně za tímhle krasavcem jsem se vydal. Než se ale vrhneme k převyprávění mého foto-výletu, pojďme si o něm něco říct.
Mlok skvrnitý je obojživelník obývající především střední Evropu. U nás se vyskytuje především ve středních a vyšších polohách (nejčastěji 200–600 m n. m.) po celé republice, bohužel ale tento unikátní tvor z naší krajiny mizí. Obývá listnaté nebo smíšené vlhké lesy, často kolem potoků a kamenitých svahů. Má výrazně velkou hlavu a jeho černé tělo pokrývají výrazné žluté skvrny, které varují predátory, že je jedovatý. Dospělý mlok dorůstá přibližně 15 až 25 centimetrů a ve volné přírodě se dožívá přibližně 15 let. Mlok se živí především drobnými bezobratlými, a to jak v larválním stadiu, tak i v dospělosti. Aktivní je od jara do podzimu, a to především v noci. Když ale prší, je aktivní i přes den. Nejčastěji ho proto můžete vidět v září nebo v říjnu během deštivých dnů. V tomto období se totiž mloci rozmnožují a shromažďují se například v okolí potoků.
Přesně takové podmínky panovaly, a proto jsem se rozhodl, že zkusím nějakého toho mloka vyfotit. Za deštivého rána jsem vyrazil hluboko do Křivoklátských lesů. První kilometry nebyla po mlokovi ani stopa. Takhle tomu bylo, dokud jsem nedorazil k jednomu kamenitému potoku. Chvíli jsem koukal z břehu a najednou vidím, jak přímo pode mnou ten žlutočerný tvor leze. Než jsem k němu slezl, schoval se ve břehu. Řekl jsem si, že se vydám kolem potoka, protože tam určitě ještě nějací budou. A opravdu tomu tak bylo. Po chvíli jsem došel do malé kotliny. Protékal tu zmiňovaný potok a kolem něj byl mírný svah s kameny a rostly tu buky. To je přesně to, co mlok potřebuje. Viděl jsem jich tu opravdu hodně. Většinou lezli v listí, seděli na pařezu nebo vykukovali z dutiny stromu. I navzdory špatným světelným podmínkám jsem zde nafotil mnoho fotek. Posloužil mi k tomu fotoaparát CANON EOS R10 a objektiv TAMRON 11–20 mm f/2,8.
Procházím se lesem a najednou vidím, jak asi deset metrů předou mnou, sedí mlok na pařezu.
Po zhruba dvouhodinovém focení jsem se vydal výš do kopce. Po nějaké době jsem došel ke kamenitým hroudám, které byly porostlé mechem a kapradím. Mloků zde bylo také hodně a dokonce byli i více fotogeničtí, protože seděli na kameni, ovšem musel jsem být ostražitější, protože zde bylo více úkrytů a jakmile mě ten neohrabaný drobek zaznamenal, skočil z kamene a zmizel ve škvíře. Zde bylo více světla díky menší koncentraci stromů, a tak jsem mohl využít svůj teleobjektiv CANON RF 100–400 mm f/5,6–8. Zde jsem strávil asi hodinu, než jsem usoudil, že dnešní výlet byl úspěšný a že už nadále nechci moknout.
Svah plný mechem porostlých kamenů – pro mloka ideální.
Mlok vystavující se na kameni uprostřed borůvčí.
Zde bylo méně stromů a tím pádem více světla, proto jsem mohl využít bez problému méně světelný objektiv CANON RF 100–400 mm f/5,6–8.
Takový mločí portrét. :)
Tenhle mě měl už plné zuby, tak slezl z pařezu a zmizel pod ním.
A další mločí portrét…
Tady si mlok vyhledal skrýš pod mojím batohem.
Mlok vykukující ze stromu.
A tady se jeden neohrabaně snaží vylézt na strom.
![]() |
![]() |













