Uživatelské tonální křivky - Nikon D100 a D70

Následující článek je věnován uživatelským tonálním křivkám pro fotoaparáty Nikon D70 a D100, které lze nahrát přímo do fotoaparátu. Dozvíte se, k čemu se tyto křivky využívají, jaké jsou jejich výhody a nevýhody a případně jakou křivku zvolit. Pozor, jedná se o opravdu velmi silný nástroj, který může při nesprávném použití nadělat více škody než užitku!

Úvod

Jako novopečený majitel digitální zrcadlovky Nikon D70 jsem po určité době všemožného experimentování a pročítání diskusních fór, narazil na možnost ovlivnit výslednou fotku pomocí uživatelské tonální křivky, která se nahraje přímo do fotoaparátu (dále jen „uživatelská křivka“). Jeden z důvodů, proč tento článek spatřil světlo světa je také fakt, že v návodu k fotoaparátu se kromě vágní informace toho o této problematice uživatel příliš nedozví. Možná i proto, že se jedná o opravdu velmi silný nástroj, který může při nesprávném použití nadělat více škody než užitku!

Co je to uživatelská křivka a jak funguje

V podstatě se jedná o klasickou funkci „Křivky“, kterou můžeme najít v každém solidním foto editačním programu jako je Adobe Photoshop, Paintshop Pro a řadě dalších. Pro jistotu a ve stručnosti jen dodám, že stupnice představují jasové úrovně pixelů obrazu v rozmezí 0–255 (8 bitový formát, např. JPG). Na levé resp. dolní straně jsou stíny, uprostřed stupnice polotóny a vpravo resp. nahoře je oblast světel. Na vodorovné ose je znázorněn vstup (Input) a na svislé ose výstup (Output). Implicitně se vstup rovná výstupu a funkce je lineární. Jednoduše řečeno, fotka bude po aplikaci takové křivky vypadat stejně (viz. červený bod na přímce, jehož hodnoty jsou červeně orámovány).
V čem tkví podstata této funkce, je možnost změnit za pomoci nových bodů, které se dají na přímku vložit, vstupní hodnoty jasů jejich posunutím směrem nahoru (zvýšení jasu), či dolů (snížení jasu) a upravit tak tonalitu fotky. Máme tak například možnost vložit několik bodů do oblasti stínů a jejich posunutím směrem nahoru zvýšit jas, čímž můžeme zlepšit kresbu ve stínech. Berte však toto vysvětlení střídmě, protože je to obsáhlá problematika, k jejímuž vysvětlení v tomto článku není prostor.
Rozdíl Uživatelské křivky oproti funkci „Křivky“ ve fotoeditoru je ten, že se uživatelská křivka aplikuje přímo ve fotoaparátu ihned po vyfocení a nikoliv dodatečně v PC. O dalších rozdílech a výhodách se dočtete níže v textu.

Proč používat uživatelské křivky?

Nejjednodušší vysvětlení se naskýtá ve formě obrázků (pozn. v době přípravy tohoto článku nebylo zrovna hezké počasí a tak nejsou rozdíly tak markantní – pro ilustraci však postačují).
Na obr. 1 je Matrixově proměřená scéna bez jakéhokoliv zásahu uživatele.

Fotka se jeví jako správně exponovaná, bez přepalů, leč stíny by mohly být více prokreslené. To bychom mohli upravit buď dodatečně v PC za pomoci některého fotoeditoru jako je Photoshop, či jednoduše expozici o nějaký stupeň EV korigovat. To můžeme vidět na obr. 2, kde je totožná scéna exponována s korekcí + 1/2 EV. Všimněte si, že stíny získaly lepší kresbu, ale obloha je viditelně přeexponovaná.

Na obr. 3 můžeme vidět scénu exponovanou stejným způsobem jako na obr. 1 tj. bez jakékoliv korekce, či dodatečné úpravy v PC, ale za použití uživatelské křivky nahrané do fotoaparátu. Rozdíl oproti obr. 1 je patrný na první pohled. Co je však patrné na pohled druhý, je o poznání lepší podání oblohy oproti scéně vyfocené s korekcí + 1/2 EV (obr. 2).
Z předchozích ukázek je patrné, že použití uživatelské křivky je efektivnější než prostá korekce expozice, díky které jsme se připravili o kresbu ve světlech v mnohem větší míře. Prakticky jsme použitím uživatelské křivky zvětšili dynamický rozsah snímače!

Výhody použití uživatelských křivek

Nejdříve je třeba říci, že se jedná o naprosto bezpečnou metodu, která nemůže mít žádný vliv na funkčnost fotoaparátu a jeho firmware! Vždy je možné uživatelskou křivku vypnout a vrátit se zpět k normálnímu nastavení a to opakovaně i v terénu.
Uživatelská křivka je na fotky aplikována přímo ve fotoaparátu ve 12 bitovém režimu. Fotky jsou následně konvertovány do 8 bitového JPG formátu a až poté uloženy na paměťovou kartu. Tzn. při používání JPG formátu pro focení, nelze dodatečně v PC dosáhnout stejně kvalitních tonálních úprav jako při použití uživatelské křivky přímo ve fotoaparátu. Výhody však lze spatřit i při focení v 12 bitovém RAW formátu, kdy uživatelská křivka poslouží jako dobrý výchozí bod pro případné další úpravy.
Uživatelská křivka je jediný možný způsob, jak ovlivnit jen určitou oblast tónů fotky přímo ve fotoaparátu. Žadné jiné nastavení či kombinace nastavení ve fotoaparátu to neumožňuje!!
Ve spojení se správnou expozicí, lze úplně eliminovat potřebu dodatečných úprav jasu / kontrastu v PC
Při použití RAW formátu je vždy možné vrátit se ke standardnímu tonálnímu nastavení, pokud se tonalita fotky nezlepší.
Při správném tvaru křivky je možné zvýšit dynamický rozsah souběžným vytažením stínů a potlačením světel (poslední 1/4 histogramu ve světlech se pomocí křivky „stlačí“ na 1/8)
Dosáhnout stejného efektu jako při použití uživatelské křivky pomocí křivek ve Photoshopu či Nikon Capture je s ohledem na rozdílné stupnice reprezentující rozložení jasových informací v obrazu velice obtížné.
Nahráním uživatelské křivky do Vašeho fotoaparátu využijete místo v paměti fotoaparátu, které by jinak přišlo vniveč. Vlastně tak plně využijete možnosti fotoaparátu.

></div

Nevýhody použití uživatelských křivek

Uživatelské křivky ovlivňují nejen tonalitu, ale i barevnost fotky. V oblastech kde je křivka plochá (minimální sklon), ztrácí fotka kontrast a barvy jsou poněkud potlačené. Nicméně toto lze eliminovat udržením maximální linearity křivky v rámci možností od stínů až po světla.

Poznámka:
Níže doporučované křivky Fotogenetics (např. WhiteWedding 3.4) jsou lineární v potřebném rozsahu. Ve stínech a polotónech je křivka lineární a zvedá tonalitu o + 0,5 EV, zatímco ve světlech má esovitý tvar pro nízký kontrast, který přidává pouze + 0,2 EV. Také doměnky některých uživatelů, že uživatelské tonální křivky mají větší tendenci k přepalování světel jsou liché!! Fotka která obsahuje přepaly s uživatelskou křivkou je bude obsahovat i bez ní. Je třeba podotknout, že pokud pokulhává uživatel v technice měření expozice, tak mu žádná uživatelská křivka nepomůže!
Ve fotoaparátu je možné mít nahránu pouze jednu uživatelskou křivku současně.

></div

Samotná instalace uživatelské křivky

Pro samotnou instalaci uživatelské křivky do Vašeho fotoaparátu budete potřebovat osobní počítač platformy Windows / Mac OS s USB rozhraním a nainstalovaným programem Nikon Capture. Je škoda, že tento program není součástí dodávky s fotoaparátem, ale prodává se pouze samostatně. Naštěstí je tu ještě možnost si Nikon Capture stáhnout z web stránek Nikonu jako Trial verzi, která je plně funkční a je omezena pouze dobou používání (30 dní). Stahovat ji můžete ze stránek Nikonu, odkaz je zde. Před připojením fotoaparátu k PC přes USB rozhraní je nutné v menu fotoaparátu nastavit režim USB na „PTP“ (Menu > SET UP > USB > PTP). Pokud tak neučiníte, Nikon Capture připojený fotoaparát nedetekuje! Po propojení USB kabelem a následném zapnutí fotoaparátu spusťte program Nikon Capture Control (v některých verzích operačních systémů se tak stane automaticky).

Na obr.4 je Nikon Capture Control po připojení fotoaparátu.

V horním menu zvolte položku „Camera“ a z roletového menu „Edit Camera Curves“ (obr.5)

Poté se již zobrazí okno, sloužící k editaci uživatelské křivky (obr.6). V mém případě je křivka již pozměněna a obsahuje kontrolní body navíc. Vpravo se nachází náhled na fotku s aplikovanou uživatelskou křivkou. Příliš se jím však nezabývejte, protože neukazuje věrohodný výsledek a nelze z něj tudíž dělat žádné závěry (křivka má ve fotoaparátu log průběh, zatímco tady je lineární).

Samotná editace křivky by určitě vydala na samostatný článek, my se nyní proto nebudeme editací křivky zabývat, ale pomocí funkce „Load“ nahrajeme již hotovou a hlavně osvědčenou uživatelskou křivku (*.ntc). Nahranou křivku potvrďte tlačítkem „OK“. Po nahrání křivky se ještě objeví dialogové okno, které dá možnost danou křivku rovnou nastavit jako aktivní. Pak ukončete program Nikon Capture Control a fotoaparát vypněte a odpojte jej od PC.

Jakou uživatelskou křivku zvolit?

Díky internetové komunitě je možné stáhnout relativně velký počet uživatelských křivek, které si mnoho uživatelů oblíbilo a jsou již osvědčené. Já zde uvedu pouze jeden zdroj a to ze dvou důvodů – jelikož jejich autor mě k používání uživatelských křivek přivedl, danou problematikou se již dlouhou dobu zabývá a jeho křivky splňují kritéria, která byla v tomto článku uváděna.

Křivky Fotogenetics White Wedding a Provia v3.4 jsou ke stažení zde. Podrobnosti o obou křivkách naleznete v ZIP archivu v podobě txt dokumentu a jejich průběh je zobrazen přímo na výše uvedené web stránce. Já jen uvedu, že pro běžné každodenní focení je vhodná spíše první zmiňovaná křivka „White Wedding“, která také byla použita pro ukázkové fotky v tomto článku. Křivka „Provia“ pro svůj menší kontrast a pastelové podání barev je vhodná při velmi kontrastních světelných podmínkách (ostré slunce), ale naopak pro scény s malým kontrastem vhodná není.
Nebojte se experimentovat s různými křivkami, vždy je tu možnost nahrát jinou, či křivku při focení vypnout a vrátit se zpět k normálnímu nastavení. Jak už jsem psal, rozhodně se nejedná o destruktivní zásah do firmwaru fotoaparátu a nemá na něj žádný negativní vliv. Nakonec budete litovat, že fotoaparát neumožňuje nahrát více než jednu uživatelskou křivku současně!

Focení se zapnutou uživatelskou křivkou

Jediný rozdíl oproti běžnému focení spočívá v nastavení fotoaparátu před samotným focením. Zapněte fotoaparát a vejděte do menu SHOOTING MENU > OPTIMIZE IMAGE > CUSTOM > TONE COMP > CUSTOM a nakonec potvrďte změny funkcí DONE.
Při této příležitosti můžete provést i další změny obrazu v menu OPTIMIZE IMAGE, jako je podání barev, doostření atd. Pokud jste do fotoaparátu v předchozím kroku nenahráli uživatelskou křivku, bude i při tomto nastavení (Tone Comp = Custom) použito normální nastavení. Provedené změny v menu fotoaparátu, samozřejmě zůstanou zachovány i po vypnutí přístroje, lze je tedy používat permanentně a v případě nutnosti fotoaparát opakovaně přepnout zpět do normálního režimu přes menu OPTIMIZE IMAGE.
To, zda-li používáme uživatelskou křivku snadno zjistíme z informací o vyfocené scéně (funkce Review) na LCD monitoru, která bude obsahovat informaci Tone Comp: CS (namísto standardního Tone Comp: Normal, LOW atd). Samozřejmě, že je možné ji vyčíst i z EXIF souboru. Pro úplnost jen dodám, že pokud budete fotit v RAW formátu, lze danou uživatelskou křivku dodatečně vypnout v Nikon Capture editoru, či ji naopak aplikovat i na fotku focenou při jiném nastavení.
Na závěr ještě dvě dvojice ukázkových snímků, přičemž první je vždy se standardním nastavením a druhý s využitím uživatelské křivky Provia v3.4

Doufám, že jsem dané téma zpracoval srozumitelně, a že vám článek posloužil ku prospěchu. Těším se na další setkání s vámi na stránkách skvělého Fotoaparátu.cz, který tak všichni zbožňujeme!*

Libor Batěk

*Povinná věta, aby byl tento článek publikován :)

Adresa na autora článku je : libor.batek@7fx.com