Test fotoaparátu Sony DSC-F 828

Fotoaparát Sony DSC-F 828 byl prvním osmimegapixelovým modelem mezi kompakty. Rychlostí uvedení na trh, robusní konstrukcí a zajímavou cenou dává Sony jasně najevo, že svoji účast v oblasti digitální fotografie myslí vážně. 828 je fotoaparátem se skvělou světelností a rozsahem objektivu, výbornou výbavou funkcemi, ale s vyšším šumem 8 MPx čipu. Více v následujícím redakčním testu.

Úvod

Sony DSC-F 828 je první osmimegovou kompaktní digitální zrcadlovkou na trhu. Již dlouho před uvedením na trh byly zveřejněny velmi zajímavé technické parametry a atraktivní cena. Aparát též jistě zaujme i praktickým otočným designem.

Tělo – provedení a ovládání

Již na první pohled a dotek působí tělo aparátu mimořádně solidním a robustním dojmem. Je kompletně zhotoveno ze silného hořčíkového odlitku a matovaný černý povrch mu dodává důstojný profesionální vzhled. I skalní zastánci klasických filmových aparátů by jistě museli uznat, že mechanické provedení Sony DSC-F 828 hravě snese srovnání i s legendárními kinofilmovými aparáty, jako například Canon EOS 3, Minolta Dynax 600 nebo Nikon F-90. Tělo je také přiměřeně velké a tak dobře padne do ruky i uživatelům, pro které je jinak většina dnešních digitálních aparátů příliš titěrná.

Celkové provedení těla do značné míry vychází ze známého staršího modelu Sony DSC-F 717. Objektivová část je na otočném čepu a lze jí otáčet ve vertikálním směru oběma směry v rozmezí 100°, což lze s úspěchem využít především při fotografování v různých krkolomných polohách a nebo při umístění aparátu na nižší stativ. Kloubovým čepem lze otáčet snadno a bez jakýchkoli vůlí.

Veškeré ovládací prvky jsou na těle aparátu velmi logicky rozmístěny, jsou dostatečně velké, srozumitelně popsané a mají dobře rozeznatelné dorazy při stisknutí. Všechny důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek, což značně usnadňuje práci s aparátem bez nutnosti příliš častého vstupu do menu. Výhradu lze snad mít jen vůči přepínači zobrazení snímané scény na LCD monitoru nebo v elektronickém hledáčku – přepínač je posuvný a dost malý. Konkurenční přístroje (například KonicaMinolta A-2) tento problém řeší mnohem pohodlněji pomocí senzoru, který “pozná“, zda je oko přiloženo k hledáčku a podle toho přepíná zobrazení zcela automaticky.

Objektiv a čip

Aparát je vybaven objektivem Carl Zeiss o ekvivalentním rozsahu zoomu 28–200 mm s výbornou světelností od 2,0 na širším konci až po 2,8 na konci delším. Objektiv je stejně jako celé tělo aparátu mimořádně kvalitně mechanicky proveden. Je velmi příjemné, že jak zoomování tak i manuální ostření se provádí přímo na těle objektivu samostatnými otočnými prstenci, které jsou dokonale vytěsněné a nevykazují ani minimální mechanické vůle. Za výrazné plus lze označit také tvarovanou sluneční clonu, která je součástí dodávky aparátu. Tato clona má bajonetové uchycení, což usnadňuje použití tradičních fotografických filtrů, které lze instalovat do standardního filtrového závitu o průměru 58 mm.

Optický výkon objektivu je také celkem slušný ale přestože je použita legendární antireflexní úprava s označením T*, tak se sluncem v přímém záběru vykazuje značně rušivé odlesky, jasně viditelné na testovacím snímku č.6 i v takto malém formátu. Rozlišení je pak viditelné na ukázkových snímcích č.7 a č.8. Snímek č.7 je zmenšený nijak neupravený celkový záběr, pouze s lehkým doostřením po zmenšení. Na snímku č.8 je pak již zcela neupravený výřez v původním maximálním rozlišení ve formátu JPG zhruba od středu snímku.

Na dalších snímcích č.9 a č.10 je pak proveden podobný výřez ale tentokrát pro změnu ze samého rohu obrazové plochy. Zde je zcela jasně patrné, že kresba i rozlišení je při dobrých světelných podmínkách na velmi dobré úrovni a to i v samém rohu obrazové plochy. Na odstaveném autě, které je na celkovém snímku poměrně malé je v plném rozlišení bez problémů čitelná i poznávací značka.

Jak již bylo řečeno v úvodu, tak aparát Sony DSC-F 828 je osazen novým 8-mi megapixelovým CCD čipem se stejnými rozměry 8,8×6,6mm jako předchozí čip v aparátu DSC-F 717. Nový čip je ovšem zajímavý především čtyřbarevným filtrem. Klasické CCD čipy mají tři barvy RGB ale tento má ještě navíc azurový (emerald) odstín. Díky této vlastnosti by měly být výsledné barvy ještě daleko věrnější. Výsledné fotografie v plném rozlišení pak mají velikost 3264×2448 obrazových bodů, ale samozřejmě je možné také nastavit formát snímku odpovídající poměru stran 3:2 a několik dalších nižších rozlišení.

Další důležitou kapitolou je možnost nastavení citlivosti čipu. Tu je u tohoto aparátu možno nastavit po jednotlivých krocích v rozmezí 64–100–200–400 a 800 ISO a to jak manuálně, tak automaticky. V automatickém režimu ale aparát v naprosté většině případů ponechává nastavení na 64 ISO. V tomto testu jsem se mimo jiné zaměřil právě na úroveň šumu při jednotlivých nastavených citlivostech. Výsledky však bohužel nebyly nejlepší. Jako testovací scénu jsem zvolil noční město s nasvícenými památkami. Celý a nijak neupravený záběr je na ukázkovém snímku č.11, pořízeném při ISO 64. Na snímku č.12 jsou pak výřezy v plném rozlišení při všech citlivostech. Z ukázek je zřejmé, že při nastavení ISO na 64 je snímek v normě, při ISO 100 je nárůst šumu na hranici rozeznatelnosti ale už při ISO 200 je šum viditelný. Při citlivostech ISO 400 a 800 je pak šum již tak značný, že především nastavení na ISO 800 je v praxi naprosto nepoužitelné.
Při nižších clonových číslech se také objevuje lehká barevná aberace, která se projevuje nafialovělým odstínem na hranách prudkých světel a stínů – viz ukázkový snímek č.13. Vzhledem k tomu, že se jedná o klasickou optickou vadu tak lze příčinu přičíst především objektivu, což je vzhledem k velmi renomovanému výrobci překvapením, neboť jí trpí především levné kompaktní přístroje a bývá většinou důsledkem nižší kvality nebo příliš velkého rozsahu zoomu. Svůj podíl na tom ale částečně může hrát také již příliš velká hustota obrazových bodů na čipu a také softwarové zpracování. Na druhou stranu je ale nutné uvést, že tato barevná odchylka je viditelná pouze při větším zvětšení nebo výřezu a je taky podmíněna nízkým clonovým číslem. Čím je nastavena vyšší clona, tím je tato vada menší a při vyšších clonách se již zcela ztrácí a obraz je pak dokonalý.

Vybavení funkcemi

Vybavenost funkcemi je u tohoto aparátu velmi značná a patří k jeho největším přednostem. Krom standardních a u většiny aparátů obvyklých funkcí je zajímavostí pomocné světlo autofokusu, kde je místo obvyklé žárovky či LED diody použit laserový hologram, který je také mnohem účinnější. Za zmínku také jistě stojí možnost nočního vidění, jak je známe z vojenských dalekohledů. Tato funkce je však omezena výkonem zdroje infračerveného světla umístěného v blízkosti výklopného blesku. Dosah je ale jen pár metrů, takže hlavní výhoda spočívá především v možnosti zaostření i v naprosté tmě. Dosah se dá ale zvýšit použitím originálního přídavného externího blesku.
Za zmínku ale také stojí měření expozice, které je sice velmi dokonalé a umožňuje jak klasické matricové měření, měření se zvýhodněným středem i měření bodové, ale žádné z nic není zcela přesné a při pořizování testovacích snímků jsem častěji než bývá obvyklé musel používat expoziční korekce a to někdy i ve značném rozsahu.
Lahůdkou je pak monitorování stavu baterie NP-FM50 (viz ukázkový snímek č.16) s implementovaným systémem InfoLithium. Jedná se o velmi praktickou pomůcku, která jistě přijde vhod téměř každému uživateli. Aparát sleduje stav baterie a vzhledem ke stavu jejího nabití je schopen přímo na LCD monitoru zobrazovat přesný čas v minutách, který zbývá do vybití baterie při trvalém zapnutí.
Rychlost aparátu je poměrně slušná. Start je do dvou vteřin, čemuž jistě značně napomáhá fakt, že klasický objektiv toho aparátu není třeba nijak vysouvat. Ostření je také rychlé a bezproblémové. Velmi pomalé je pouze ukládání souborů ve formátu RAW, kde velikost souborů bývá okolo 15 MB a doba ukládání je vždy více jak 10 vteřin.

Snímek č.14 – Ukázka zobrazení informací na LCD včetně informace o výdrži baterie v minutách

Příslušenství

Nejdůležitějším příslušenstvím každého digitálního aparátu je jeho paměťové médium. Aparát Sony DSC-F 828 využívá dva typy těchto karet. Prvním z nich je méně používaná karta typu MemoryStick, která se vkládá do aparátu vedle baterie. Druhou a asi i podstatně lepší možností je využití velmi rozšířených a oblíbených karet typu CompactFlash a to jak I. tak II. případně i minidisk Microdrive. Tyto karty se vkládají do aparátu zvláštním slotem na boku – viz ukázkový snímek č.16.
Součástí dodávky přístroje je tvarovaná sluneční clona objektivu, krytka objektivu, popruh, dobíjecí baterie včetně nabíječky, USB kabel, kabel k propojení s TV nebo videem a základní software.

Jako originální příslušenství je možno k aparátu dokoupit především některý z originálních systémových blesků Sony. K dispozici jsou modely HVL-F32X nebo HVL-F1000. Použít ale samozřejmě také lze některý z blesků třetích výrobců nebo případně univerzálních blesků se středovým kontaktem. Vzhledem k tomu, že obruba objektivu je opatřena standardním filtrovým závitem, tak lze jeho možnosti ještě dále rozšířit použitím klasických fotografických filtrů, případně zvýšit rozsah ohniskových vzdáleností použitím příslušné předsádky.

Cena a závěr