Fotoaparát.cz

OTISK SVĚTLA, ŠKOLA SVĚTLA JANA POHRIBNÉHO, 22. DÍL

Dvacátý-druhý díl oblíbené "Školy světla od Mistra Jana Pohribného" je věnován Otisku světla. Cvičení: Zkuste experimentovat s fotografií bez fotoaparátu, tedy jak bylo popsáno v tomto díle školy světla. Fotogram, skenogram apod. nebo se alespoň zaměřte svým fotoaparátem na situace, kde je zjevný otisk či působení světla (a stínu) - např. původní barva pod obrázky, dekoračními předměty apod. na zdi, v přírodě atd.

Tvůrčí využití přímého působení světla na citlivou vrstvu

Pravověrní vyznavači fotografické techniky, přesně kreslících objektivů, ohromujícího rozlišení fotografických senzorů či nepřeberné nabídky expozičních programů zabudovaných v těle fotoaparátu by snad měli tento díl vynechat, přeskočit. Možná již camera obscura, o které zde byla zmínka, jim svou primitivní podstatou a dírkou namísto objektivu připadala jako vykopávka na úrovni nějakého prehistorického pěstního klínu, který patří do muzea, ale nikoliv do současného života. Jsem však přesvědčen, že tvůrčí práce, obzvláště v umělecké sféře, nemusí vždy vycházet z nejmodernějších technologií, které jsou na trhu dostupné, ale může čerpat z velmi dávných zkušeností našich předchůdců a používat úspěšně třeba i ten zmíněný pazourek, je-li to k záměru umělce ten nejvhodnější nástroj.


(Ne)žádoucí fotogram: Fotografové aktu dobře vědí, jaké potíže jim může způsobit pleť modelky, která se opalovala v plavkách…

Fotogram

Již od nepaměti vznikají působením světla, zejména UV zářením, oxidací, ale i dalšími chemicko-fyzikálními reakcemi změny na povrchu objektů, přírodní i umělé povahy. Některé povrchy ztrácejí svou barevnost, jiné naopak tmavnou. Pokud je váš pokoj vymalován nějakou barvou a nikoliv pouze bílou, stačí se podívat za obraz, který vám visí již mnoho let na stěně pokoje, do kterého svítí relativně intenzivní denní světlo. Nemyslím na pavouky, kteří se vám tam možná usídlili, ale na tmavší barvu za obrazem, která je velmi blízko té původní, kterou jste nebo vaši předci pokoj malovali. Zbytek stěny, tam kde není zakrytá, bude s největší pravděpodobností světlejší. Barva za ta léta vybledla vlivem výše zmíněných účinků světla. Aniž to možná tušíte, máte na stěně jednoduchý fotogram. Je-li rám obrazu trochu tvarovaný nebo dokonce zdobný, jako tomu bylo např. v baroku, bude tím fotogramem tvar asi daleko zajímavější, než je pouhý obdélník nebo čtverec.


“To je ono” – hlásal reklamní plakát na CocaColu někdy z počátku 90. let minulého století na zdi bývalé tovární haly brněnské Mosilany. Za tu dobu barvy poněkud vybledly, resp. zůstala jen azurová vrstva a pouze tam, kde visel nějaký další obrázek, možná zrcátko, se uchovala barva původní tedy tisk složený z azurové, purpurové, žluté a černé…

S vynálezy světlocitlivé vrstvy, založené nejen na solích stříbra (připomeňme např. světlotisk, ky­anotypii apod.) se postupně začala doba pro pořízení takového fotogramu výrazně zkracovat a nebylo již nutné „exponovat“ roky, ba desetiletí – to samozřejmě nikdo nedělal, byť účinky světla na barvy a chemické sloučeniny byly již dlouho známé. Skutečně tvůrčího využití fotogramu, kdy umělec klade na povrch fotografického papíru (případně filmu) různé předměty, neprůhledné, ale i transparentní, se odehrálo až ve 20. letech 20. století., kdy umělci hnutí DaDa, surrealismu či tvořící v duchu geometrické abstrakce rádi podléhali hře vržených stínů na fotopapír a experimentům, které tato technika přímého působení světla na citlivou vrstvu bez použití optiky umožňovala.

Dnes, kdy obecně došlo k nahrazení klasické fotokomory a jejího vybavení za počítače a inkoustové a jiné tiskárny, může být trochu složitější černobílý fotogram zrealizovat a zpracovat. Jistě si však můžete ještě někde u přátel nebo bývalém fotokroužku vypůjčit fotografické misky k vyvolání a ustálení obrazu. Jejich velikost by samozřejmě měla odpovídat velikosti zpracovávaného fotopapíru. K osvitu vám stačí obyčejná lampa, kterou můžete umístit nad fotopapír (obdobně jako zvětšovací přístroj) na nějž budete klást předměty, které budou vytvářet fotogram. Pro ty, kteří se ještě nikdy do fotokomory nepodívali, jen připomínám, že fotokomora (v tradičních domácnostech k tomu účelu často sloužila koupelna), musí být světlotěsná místnost. Osvětlení místnosti po dobu, kdy je neexponovaný fotopapír vyjmut ze světlotěsné obálky nebo krabice, až do jeho finálního ustálení, musí být v takové barvě, na niž není fotopapír citlivý. Zpravidla je to speciální fotografická lampa do fotokomory, velmi tlumená, v červené nebo zelené barvě. U vysoce citlivých (multispeed) fotopapírů se doporučuje používat toto orientační osvětlení fotokomory omezeně nebo vůbec. Dobu osvitu je nutno odzkoušet (používají se testovací proužky nastříhané z jednoho papíru). Expoziční čas ovlivňuje intenzita osvitové jednotky (lampy zvětšovacího přístroje apod.), vzdálenost světelného zdroje od papíru a objektů a také jejich transparentnost. Můžete experimentovat s nepřebernou škálou materiálů a objektů ze skla, z papíru, z textilu, z plastu, z kovu, z rostlin či dokonce s částmi vlastního těla. Objekty mohou nejen na fotopapíru ležet, ale také být od něj v určité vzdálenosti, mohou být v klidu nebo i v pohybu (relativně pomalém), kdy dochází k zneostření kontur a ještě větší abstrakci.

Pokud se vám zdá formát fotogramu nedostatečný a máte k dispozici fotografický papír např. v metrových rolích, zkuste „otisknout” třeba celou postavu. K osvitu postačí stropní světlo, můžete však nasvítit některé partie bodově nebo postavu obkreslit příruční baterkou jako při luminografii atd. Zpracování tak velkých papírů není nejjednodušší, zpravidla tak velké misky už nebývají k dispozici, ale dobře poslouží třeba dětská vanička, ve které lze i několikametrový osvícený fotopapír zpracovat postupným rolováním (někdy je dobré si vývojku trochu zředit, aby proces vyvolávání nebyl příliš rychlý a zpracování probíhalo rovnoměrně). Jinou metodou zpracování fotopapíru může být jeho vyvolávání pomocí smotku vaty namočené ve vývojce, s kterým lze zacházet jako se štětcem. Můžete jím vývojku na některé partie nanést, na některé později, na další vůbec, takže obraz není stejnoměrně krytý a vyvolaný a tahy (vytvořenými nanášením vývojky) připomíná někdy opravdovou malbu.

Nepříliš často se asi setkáte v historii i v současné fotografii s barevným fotogramem. Při tom lze kreativně uplatnit různě barevné transparentní objekty, ale také např. vícenásobnou expozici s rozdílnou barevnou filtrací pro každou expozici a pohyb objekty mezi jednotlivými expozicemi. Navíc lze fotogram (i černobílý) kombinovat s klasickým pozitivem, když budete do části pozitivu normálně zvětšovat z negativu nebo použijete negativ ke kontaktní kopii.


Číše na víno a okvětní lístky. Úskalí barevného fotogramu spočívá nejen v nutnosti zpracovat fotopapír barevným procesem, ale především v citlivosti fotopapírů na celé spektrum barev, takže je nutné pracovat v absolutní tmě a tak trochu po hmatu. Možná pak lépe porozumíte světu nevidomých…

„Listogram“ aneb otisk přírody

Možnosti, kde a jak realizovat fotogram se zdají být značně limitované vzhledem k omezené možnosti manipulaci s fotopapírem na světle (resp. pouze ve tmě), k osvitu i zpracování. Tvůrčí potenciál, odvaha experimentovat a zkoušet nevyšlapané cestičky vás však mohou vést k nečekanému rozšíření obzorů.

Přístup Jiřího Šiguta je inspirativní nejen v rovině estetické, tedy jaké je finální dílo, jaká je jeho skladba, barevnost, kompozice a jak na nás působí, ale také v rovině myšlenkové tj. konceptu, kteří si autoři připravili a v samotné akci – tedy v cestě do přírody, instalaci papíru v přírodě nebo urbanizovaném prostoru, čekání a zpracování díla. To jsou vrstvy, které si mnohdy neuvědomíte, ale jsou v procesu tvorby velmi důležité, pro některé umělce dokonce důležitější než samo dílo. Fotografie ve všech svých primitivních i nejsofistiko­vanějších podobách je úžasný nástroj nejen k zachycení obrazu reality (i té vymyšlené), ale také jako prostředník k dějům, situacím a osobám, které se vznikem fotografie přímo či nepřímo souvisí.


Ostravský výtvarník, fotograf Jiří Šigut je v našich zemích bezesporu ojedinělým zjevem v přístupu, interpretaci a zkoumání podstaty světla a jeho účinků na citlivou vrstvu. Za nocí vychází do krajiny, lesa, parku a pod vrstvy listí, trávu a jiné přírodní a alespoň trochu světlo propustné substance, pokládá neexponované fotopapíry. Jeho expozice trvají často dny i týdny než světlo postupně dorazí přes nánosy tlejícího listí apod. k stříbrným solím. Mnohdy jeho postupně vznikající obrazy zachvátí plíseň č i jiný přirozený děj, který je součástí přírodního procesu. Vzniká vždy nenapodobitelný originál fotogramu přírody, kdy autor sice nezasahuje do její skladby, přirozené kompozice, ale citlivě vybírá místo, čas i definitivu, která nejvíce vyhovuje jeho představám.

Zkuste si tedy vytvořit „otisk“ nějakého místa v přírodě nebo ve městě, které máte rádi. Promyslete si celou akci i to, co tím chcete vyjádřit. Přijďte navečer, kdy můžete připravit místo, kam fotografický papír uložíte, zakryjete listím, trávou apod. Za tmy vyjměte fotopapír z ochranné obálky a uložte (emulzí pochopitelně vzhůru) a pečlivě zakryjte materiálem, který chcete, aby se do obrazu vexponoval. Poznamenejte si čas i místo, kde jste akci provedli. Za pár dní byste jej nemuseli nalézt, zvláště když to bude na méně přístupném, nepřehledném místě. S délkou expozice je asi nutné zprvu experimentovat. Podle navrstvení materiálu může být expozice, jak bylo řečeno, v řádu dní i týdnů. Zprvu můžete zkusit expozice trvající jen jeden den (záleží na přístupu světla na vybrané místo a také na počasí). Fotopapír opět vyjmete za tmy a uložíte do světlonepropustného obalu. Nakonec jej ve fotokomoře zpracujete, tj. pouze ustálíte, jako běžně exponovaný papír.


Citlivou “emulzí” je i sama příroda, chlorofyl a jiné substance. List ležící na druhém listu zanechal také fotochemický otisk. Chce to jen trochu víc času…

Skenogram


K ilustrační fotografii na obálku jedné básnické sbírky jsem do skeneru „nasypal“ transparentní plastová písmenka, barevmé proužky a sošku andělíčka. Samotná práce s kompozicí, vrstvením struktur atp. na ploše skeneru připomíná víc tvorbu koláže, asambláže než fotografování, ač v principu jde o totéž.

Ti, kterým se nechce v noci do lesa plného tajemných zvuků a vůní, a kteří se přeci jen neobejdou bez soudobější techniky a také nejsou vybaveni pro zpracování černobílých klasických fotomateriálů, by mohli vytvořit svoje pseudofotogramy menších objektů pomocí skeneru či xeroxu. Tyto technologie jsou už mnohem blíže běžnému fotografickému přístroji a využívají světlo odražené (případně průchozí) a optiku, která snímá paprsek odražený od předlohy, nebo který prošel předlohou – diapozitiv, negativ. Zásadní rozdíl proti fotoaparátu je, že se vše odehrává většinou v jedné rovině, v ploše na které je položena předloha.

Pokud vám to zařízení dovolí a lze skenovat s otevřeným víkem skeneru (tato technika se týká samozřejmě pouze plochých skenerů), pak zkuste namísto fotografií, textů aj. obvyklých předloh ke skenování a xeroxování položit na skenovací desku různé předměty. Některé drobnější předměty, jako např. šperky, se takto běžně zaznamenávají a jejich skenování lze přirovnat k fotografii s vysokým rozlišením, byť někdy s nepříliš ideálním světlem pro povrch kovu.

Technika snímání a expozice u skeneru i xeroxu se děje převážně automaticky a dle předem nastavených standardů. Dynamický rozsah světel a stínů předlohy proměřuje denzitometr, obdobně jako u kamery expozimetr. Rozsah je dán schopností převážně CCD snímačů, jakou denzitu snímku dokáží zachytit (obvykle to bývá 3–4 D). Přes to máte možnost mírně do procesu vstupovat různým nastavením kontrastů, rozlišení i barevnosti. Data ze skeneru pak pochopitelně dále můžete modifikovat a transformovat širokou paletou nástrojů, které používáte pro editaci digitálních snímků ve Photoshop apod.

Cvičení:

„Zkuste experimentovat s fotografií bez fotoaparátu, tedy jak bylo popsáno v tomto díle školy světla. Fotogram, skenogram apod. nebo se alespoň zaměřte svým fotoaparátem na situace, kde je zjevný otisk či působení světla (a stínu) – např. původní barva pod obrázky, dekoračními předměty apod. na zdi, v přírodě atd.“

Své fotografie vkládejte do galerie Otisk světla až do 14.3. 2023. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)