Nedávno představená trojice širikoúhlých objektivů Sony 10-20mm F4, 11mm F1.8 a 15mm F1.4 prokázala, že výrobce nezanedbává krom full-frame ani svou APS-C řadu (A6xxx, ZV-E10). Jeden motorový zoom a dva světelné pevné objektivy by měly nasytit širokoúhlý apetit snad každého uživatele těchto přístrojů. Jestli i ten váš vám pomůžeme zjistit v dnešní trojrecenzi.
Bajonet Sony E/EF je sdílený systém pro full-frame i APS-C přístroje, což nese jak své výhody, tak nevýhody. Jistě, můžete nasadit cokoliv na cokoliv a pokryjete oba formáty jedním systémem objektivů, ale pokud výrobce nemyslel na dostatečné pokrytí širokého konce APS-C nabídky, příliš se neužijete širokoúhlou fotografii, protože co je na full-frame širokáč, bude na APS-C maximálně širší záklaďák.
Sony si tenhle dlouhodobý problém podobných sdílených APS-C/FF systémů zjevně uvědomuje a v současné době došlo víc, než k nápravě: hned tři objektivy pokrývající jak světelná pevná skla, tak zoom a to dokonce motorový:
- Sony E 10–20mm F4 PZ G (skoč na test)
- Sony E 15mm F1.4 G (skoč na test)
- Sony E 11mm F1.8 (skoč na test)
K čemu je motorový zoom? O tom jsme se nedávno rozepsali v recenzi sesterského objektivu pro full-frame, Sony FE PZ 16–35mm F4 G. Ve zkratce: je to vhodnější pro video a umožňuje to kompaktnější rozměry. Obecně lze říci, že všechny tři objektivy cílí stejným dílem jak na fotografy, kteří využívají více foto-centrickou „šestitisícovou“ řadu, tak na filmaře a vloggery, kteří točí na videokamery ZV-E. Objektivy samozřejmě nasadíte i na full-frame těla Sony, nutný je pak samozřejmě patřičný ořez snímku.
 |
|
| A6400, 10–20/4 PZ a nový mikrofon ECM-G1: solidní kombinace pro vloggování |
Pro potřeby recenze jsme využili 24MP tělo Sony A6400, ze zvědavosti a ve jménu fotografů stále využívající starší bezzrcadlovky Sony (NEX atd.) jsme je vyzkoušeli i na někdejším low-endovém 20MP těle A3000 bez fázového ostření. Pro zajímavost jsme objektivy nasadili i na 24MP full-frame A7 III.
Bez dalších řečí se nyní podívejme na to, jak jednotlivé objektivy fotí, jaké mají vlastnosti a kolik stojí:
Sony E 10–20mm F4 PZ G
První si na paškál vezmeme jediný transfokátor z trojice. Jedná se o objektiv s ekvivalentními FF ohnisky 15–30mm, na první pohled specifikacemi podezřele podobný existujícímu objektive Sony 10–18mm F4. Proč by výrobce nabízel dva takto podobné objektivy?
Tajemství se skrývá v designaci „PZ“. To značí powerzoom neboli motorový zoom. Podrobně jsme výhody a nevýhody motorového zoomu rozebírali v recenzi objektivu Sony FE PZ 16–35mm F4 G, což je obdobný objektiv pro větší full-frame formát. Smyslem powerzoomu je, že jeho pohyb (transfokaci) neovládáte přímo mechanicky otáčením prstence, ale pomocí prstence či páčky dáváte pokyny motoru, který pak ohnisko mění plynuleji, než by se to podařilo vašim prstům.
Plynulost nezajímá ani tolik fotografy, jako kameramany, kteří potřebují ohnisko měnit i v průběhu záběru a nechtějí, aby byl přechod trhaný či rozklepaný, což je přesně to, co se může stát při otáčení prstencem objektivu při natáčení z ruky.
Druhou výhodou, která může už zajímat i fotografy, je nižší váha a rozměry, kterých se dá odstraněním mechanismu klasického zoomu dosáhnout. Výrobce se tak chlubí, že jde o vůbec nejmenší objektiv ve své třídě (předpokládám, že je myšlena třída APS-C širokoúhlých zoomů).
Nevýhody? Ale jistě, jsou, zejména menší pohotovost a zbytečná spotřeba energie z akumulátoru. Také chybí stupnice ohniska, zaostřené vzdálenosti či hyperfokální vzdálenosti, jako známe z mechanických objektivů.
V případě konkrétně tohoto objektivu pak také (v rámci miniaturizace rozměrů) chybějící stabilizace, což by mělo zajímat zejména majitele těl jako je Sony A6400, které zabudovanou stabilizaci nemají. Těla se stabilizací pak širokáč snadno ustabilizují i bes OSS. To nejspíš nesouvisí s motorovým zoomem, ale snahou o co nejkompaktnější rozměry; u širikoúhlých objektivů není stabilizace až tak stěžejní.
Design a ovládání
Objektiv je už na první pohled doslova drobný: rozměry 70×55mm a váha pouhých 178g jsou na širokáč opravdu malé. Přitom v ruce nepůsobí levně; bajonet je kovový, plasty použité na exteriéru působí pevně, objektiv disponuje utěsněním proti vodě a prachu a nechybí ani gumový kroužek na bajonetu. Pokud bych měl být hodně kritický, dovedl bych si zoomovací a zaostřovací prstenec představit pogumované, kdežto zde jsou z tvrdého plastu. Důležité je ale, že jejich otáčení je hladké, nehlučné a s rozumným odporem.
Na objektivu najdeme krom zmíněných prstenců ostření a zoomu (oba jsou elektronicky párované) ještě posuvník zoomu, který můžeme využít místo prstence a jedno programovatelné tlačítko (ve výchozím stavu AF stop). Co zde není, je prstenec clony, jako známe z jiných objektivů Sony.
Z příslušenství je možné nasadit tulipánovou bajonetovou clonu (ALC-SH169) a do 62mm závitu zašroubovat libovolný filtr či jinépříslušenství.
Při zoomování ani ostření se zvenku nic neotáčí ani nevysouvá. Lineární AF motor je tichý a tudíž vhodný i pro video.
Optická konstrukce
Sestavu tvoří 11 členů v 8 skupinách, z toho 2 ED, 3 asfércké a 1 asférický ED. Optika není stabilizovaná. Clona je sedmilamelová se zaoblenými lamelami a zavře se až na hodnotu odpovídající F22.
Praktické testy:
Autofokus
AF je velice svižný a tichý a protože jde o objektiv optimalizovaný pro video, tak ani „nedýchá“. O co jde? Při ostření na různé vzdálenosti dochází u většiny objektivů k mírné změně ohniska, která se projeví jiným ořezem snímku při zaostření na blízko a do nekonečna. Jedná se o tak drobnou změnu ohniska, že fotografovi nebude nejspíš nijak vadit a ani se jí nevšimne, ale na pohyblivém záběru by mohla být viditelná. Proto se objektivy pro video snaží tuto nectnost omezit.
Sony PZ 10–20 je takový objektiv. V kombinaci s rychlostí a tichostí AF se mi opakovaně stalo, že jsem si myslel, že mám AF vypnutý, protože jsem namířil čočku do krajiny, zmáčkl spoušť do půlky a ono se nic nestalo. Tedy stalo, rozsvítila se zelená ikonka zaostření, ale protože fotoaparát zaostřil rychle a nevydal přitom žádný zvuk (pípnut bylo vypnuté) a scenérie na displeji (který má dost nízké rozlišení na to, aby jemné nuance v ostrosti snímku zobrazil) se ani nehnula, myslel jsem, že neostří, dokud jsem si zelené tečky na displeji nevšiml. Takže autofokus za jedna.
Kresba, ostrost
10mm:
 |
 |
 |
| okraj | roh | střed |
20mm:
 |
 |
 |
| okraj | roh | střed |
Kresba je velmi dobrá na všech clonách krom těch nejvyšších. Při 10mm je roh nejostřejší při F5.6 a střed F5.6–8. Od clony 11 je viditelná difrakce, která fotografii degraduje při F22, což je tedy clona, které bych se vyhnul. Obecně je roh/okraj trochu slabší, než střed, ale to je normální. Může to být (u mirrorles objektivů obecně) zdůrazněno silnými softwarovými korekcemi, na to se podíváme dále. Ale je to v normě a ani rohy nejsou kresebně špatné.
Barevné vady
Na fotografiích s aplikovaným profilem se nikde žádné barevné vady prakticky nenacházejí (viz výřezy výše), ale to není žádný div – software dnes umí divy. Nicméně tím jsem se nenechal odradit a pohledal trochu hlouběji – vzal jsem snímky na plně otevřenou clonu (kde by měly případné vady být nejzřetelnější) a veškeré korekce natvrdo vypnul v RAW konvertoru. Výsledek na obě krajní ohniska přikládám níže:
 |
|
| 10mm, 100% výřez | |
 |
|
| 20mm, 100% výřez |
Jak je patrno, barevné vady jsou dobře korigovány už samotnou optikou, což je třeba pochválit – po jejich softwarových korekcích totiž často zbývají zbytečné artefakty, kterých jsou tak snímky ze Sony 10–20/4 PZ prosty.
Zkreslení, vinětace
Objektiv, podobně jako většina moderních objektivů pro bezzrcadlovky spoléhá na optické i elektronické korekce. Digitální korekce v podobě profilu objektivu je uplatněna i na RAW soubory, takže nekorigovaný snímek nemáte šanci vidět, pokud v nějakém programu korekce násilně nevypnete. Důvod to dělat v praxi žádný není, ale nás to zajímá zkrátka proto, že digitální korekce mohou fotografii zbytečně znehodnocovat, pokud jsou příliš drastické (zejména jde o snížení ostrosti v rozích snímku).
 |
|
| Ohnisko 10mm, zkreslení a vinětace, JPEG vs nekorigovaný RAW |
 |
|
| Ohnisko 20mm, zkreslení a vinětace, JPEG vs nekorigovaný RAW |
Objektiv spoléhá na digitální korekce na obou ohniscích dost, ale stále v normě pro bezzrcadlovkové objektivy. Delší konec je v tomto směru lepší, než ten krátký, který má poměrně výrazné komplexní soudkové zkreslení.
Protisvětlo, odlesky
 |
I se sluncem přímo v záběru najdeme na fotce jen několik málo „lens flares“ neboli odlesků. Dobrá práce! Antireflexní vrstvy fungují, jak mají, ale jistě jim pomáhá i kombinace krátkého ohniska a nízké světelnosti (malá plocha čoček).
Video
Jak vypadá plynulost zoomu ve videu se podívejte zde:
Bokeh, asférické kroužky
Bokeh si se širokoúhlým objektivem o světelnosti F4.0 příliš neužijete, ovšem při snímcích zblízka se dá nějaký vykouzlit, viz snímek níže:
Asférické („cibulové“) kroužky jsou pak vada bokehu, která se vyskytuje u objektivů s asférickými čočkami, jak jsme popsali v tomto článku. Sony má ovšem technologii na jejich minimalizování, ale u „levných“ objektivů se přesto mohou vyskytnout. V případě 10–20/ PZ G jsem jejich náznak identifikoval, ale nic významného:
 |
|
| Asférické „cibulové“ kroužky v bokehu |
Závěr
Objektiv Sony 10–20mm F4 G PZ je kompaktní, ostrý širokáč s motorovým zoomem, se všemi klady a zápory z toho vycházejícími. Kdo točí video, pro toho je jasnou (a u Sony jedinou) volbou, pokud vyžaduje širokoúhlý zoom pro video optimalizovaný. To samé pro hybridní práci, kde je nutné jak točit, tak fotografovat. Pro fotografy, kteří video příliš či vůbec nepotřebují, je volba složitější, protože tací mají výběr větší a různé optimalizace pro video je nemusí ke koupi nalákat. Přesto i pro ně nabízí 10–20/4 pár výhod, nad nimiž rozhodně netřeba ohrnovat nos: zejména jsou to kompaktní rozměry, ale i celková optická kvalita a rychlost AF. Daní bude chybějící stabilizace, menší pohotovost motorového zoomu a vyšší spotřeba energie z akumulátoru.
Galerie
(najetí myší ukáže expoziční údaje, první kliknutí zvětší do lightboxu a kliknutí na odkaz pod náhledem zobrazí plné rozlišení)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Sony E 15mm F1.4 G
Druhý objektiv, který je předmětem našeho testu je další příslušník řady G, která značí vyšší (ne však nejvyšší) řadu objektivů Sony. Jde o vysoce světelný středně široký objektiv (ekvivalent 22,5mm na full-frame) s pevným ohniskem.
Podobně jako předchozí sklo i tento kousek je optimalizovaný jak pro fotiče, tak pro natáčeče. Optimalizace se však neukrývá v motorovém zoomu (logicky), ale ve více nenápadných věcech, jako je možnost přepnout clonový kroužek na tichý chod či omezení „dýchání“ při ostření. Ovšem kdo jenom fotí, nemusí se ani jedním zabývat.
Design a ovládání
Objektiv je rovněž docela kompaktní s rozměry 67×70mm a váhou 219g. Filtry se šroubují do závitu 55mm. Řemeslné zpracování a použité materiály odpovídají situaci u 10–20 PZ, takže vše v pořádku. Zaostřovací prstenec je opět z tvrdého plastu, ale chod má příjemný. Na těle se oproti objektivu 10–20 nachází navíc clonový kroužek, takže kdo má rád nastavování clony „postaru“, může. Samozřejmě je možné kroužek nastavit na hodnotu „A“ a clonu řídit z těla. Krom toho je zde, jak jsme již zmínili, přepínač jeho chodu, takže může klikat i se hladce protáčet, což má smysl u videa.
K objektivu rovněž patří bajonetová sluneční clona (ALC-SH171).
Optická konstrukce
Optiku tvoří 13 členů ve 12 skupinách, z toho 1 ED, 1 Super ED a 3 asférické. Clona je sedmilamelová s minimální velikostí otvoru odpovídající cloně F16. Stejně jako předchozí zkoušený objeketiv ani 15mm F 1.4 G není vybaven stabilizací obrazu.
Praktické testy
Autofokus
Poznatky, ke kterým jsem dospěl u objektivu 10–20mm, lze aplikovat i v případě 15mm objektivu. To není nic nečekaného, protože oba objektivy využívají (nejspíše podobný) lineární AF motor s omezením „dýchání“ (focus breathing) při ostření. To je tedy rychlé, tiché (optimalizace pro video) a při přeostřování necuká. S ohniskem 15mm a dobrou světelností láká objektiv například k reportážnímu využití a vězte, že ani při akčních záběrech vás autofokus nenechá ve štychu.
Ostřit je možno už od 0.17m.
Objektiv se při ostření neprodlužuje a přední člen se neotáčí.
Kresba, ostrost
 |
 |
 |
| okraj | roh | střed |
Barevné vady
Stejně jako u 10–20/4 mě zajímalo, zda jsou barevné vady korigovány opticky (lepší varianta), nebo softwarově (může zanechávat stopy-artefakty). RAW snímek focený na „plnou díru“ nám dává odpověď:
 |
|
| 100% výřez |
Jak vidno, aberace nejsou problém ani v nekorigovaném RAWu a jsou tedy dobře korigovány opticky. Ne že byste žádné na snímcích nenašli, ale jsou v míře nerušivé, viz ukázku na F1.4 při vysoce kontrastní scéně:
 |
|
| 100% výřez |
Zkreslení, vinětace
Níže opět vidíme korigovaný a nekorigovaný snímek. Korekce jsou automatické formou vestavěného profilu, ale i zde jsem je cíleně vypnul, abychom viděli, co je „pod kapotou“:
 |
|
| Zkreslení a vinětace, 15mm, nekorigovaný RAW a korigovaný JPEG |
Objektiv taktéž spoléhá na digitální korekce dost, ale i zde je to stále v normě pro bezzrcadlovkové objektivy.
Protisvětlo, odlesky
 |
Nejsvětelnější objektiv z trojice má nepřekvapivě i nejvíce odlesků (největší plocha skla). Není to žádná hrůza, ale se zdrojem světla proti objektivu počítejte s početnými „lens flares“ neboli odlesky. Pro ověření ještě jeden pokus:
 |
Bokeh, asférické kroužky
S clonou F1.4 už se dá i na širokém ohnisku vykouzlit nějaké to rozostřené pozadí, zejména na close-up fotografiích. Jeho kvalitu hodnotit nebudu – nahraju vám raději ukázku k vlastnímu posouzení:
 |
 |
Co se týče asférických („cibulových“) kroužků v bokehu, nepodařilo se mi je nalézt (což je dobře):
 |
Závěr
Nejméně širokoúhlý, zato nejsvětelnější objektiv z trojice osloví ty fotografy, kterým nejde o extrémní úhel záběru a vyhovuje jim něco kolem 23mm. Optická kvalita je výborná, rozměry kompaktní a bonusem je clonový kroužek. Pokud točíte video, umožní vám i při širším ohnisku kreativní práci s hloubkou ostrosti, což je na APS-C žádaná komodita. Nevýhodou mohou být výraznější odlesky v protisvětle a zbytkové chromatické aberace na nízké clony. Někomu by mohla chybět i stabilizace, ale reálně ji ultrasvětelný širokáč nijak nepotřebuje.
Galerie
(najetí myší ukáže expoziční údaje, první kliknutí zvětší do lightboxu a kliknutí na odkaz pod náhledem zobrazí plné rozlišení)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Sony E 11mm F1.8
Poslední z trojice objektivů nepatří do řady G, ale z praktického pohledu ho to oproti dvěma předchozím nijak neshazuje; řemeslné zpracování je podobné a optická kvalita je rovněž vynikající. V praxi jeho zařazení o řadu níž znamená, že na rozdíl od patnáctky a powerzoomu má nižší specifikaci utěsnění proti vlhkosti a prachu (chybí třeba gumové těsnění na bajonetu) a oproti patnáctce mu chybí dedikovaný clonový kroužek.
Design a ovládání
Krom zmíněných rozdílů jsou jak použité materiály, tak pocit z objektivů obdobné jako u Géčkových sourozenců. Nechybí programovatelné tlačítko, závit pro filtry a bajonetová sluneční clona (ALC-SH170). Rozměry objektivu jsou 66×58mm, váha 181g a závit pro filtry a další příslušenství 55mm.
Optická konstrukce
Objektiv není stabilizovaný a tvoří jej 12 členů v 11 skupinách, z toho 3 ED a 3 asférické. Clona je sedmilamelová a zavře se až na hodnotu F16.
Praktické testy
Autofokus
Ani s jedenáctkou jsem neměl sebemenší problém s rychlostí či přesností ostřícího systému. Stejně jako u ostatních testovaných kousků je autofokus čistě interní, takže zvenku se nic nevysouvá ani neotáčí. Rychlost na moderních tělech je obdobně vysoká, takže ani zde se netřeba bát nižší řady (a nižší ceny) objektivu.
Ostřit lze už na 0.12m (zvětšení 0.2×), což může být šikovné i pro vlogging.
Kresba, ostrost
 |
 |
 |
| okraj | roh | střed |
Barevné vady
I v případě jedenáctky jsem se rozhodl podívat na surová data, zda objektiv v reálu trpí na barevné lemy:
 |
|
| 100% výřez |
I tady musíme barevné vady hledat doslova lupou a to je ještě před softwarovou korekcí. V praxi to pak vypadá takto (JPEG z fotoaparátu, nejhorší možná kombinace – F1.8, kontrastní hrana, na okraji snímku, mírně mimo rovinu ostrosti):
 |
|
| 100% výřez |
Zkreslení, vinětace
Stejně, jako dva předchozí objektivy, disponuje i 11mm F1.8 vestavěným profilem pro korekci zkreslení a vinětace. Míru softwarových úprav snímku posuďte na GIFu níže (korekce se standardně aplikují bez vašeho přičinění, naopak se musíte činit, abyste je vypnuli):
 |
|
| 11mm, zkreslení a vinětace, RAW bez korekcí vs. JPEG |
Objektiv spoléhá na digitální korekce v podobné míře jako předchozí dva, ale opět stále v normě pro bezzrcadlovkové objektivy.
Protisvětlo, odlesky
S odlesky se objektiv pere dobře, občas se v protisvětle může objevit drobné prasátko, ale fotografie níže je snad jediný případ, kdy se mi podařilo na záběru vykouzlit (proti slunci, které je těsně mimo záběr). Najdete ho? :-)
 |
Bokeh, asférické kroužky
F1.8 je clona, při které se už dá nějaké rozostření pozadí vyprodukovat i na ultraširokáči, ale samozřejmě spíše na close-up záběrech. Kvalitu jeho estetického podání opět nechám na vás:
 |
 |
 |
Asférické koncentrické kruhy v bokehu se na záběrech, které jsem s objektivem pořídil, nevyskytují, což je pozitivní informace vzhledem k tomu, že objektiv asférické čočky obsahuje a patří do nižší řady, kde by Sony mohlo být omluveno za použití levnější obráběcí technologie. Zdá se však, že na objektivu v tomto směru nešetřili:
 |
Závěr
Jedenáctka je ze všech tří objektivů pro mě asi nejzajímavější objektiv. Oproti 10–20mm mu chybí zoom, ale 2× zoom nepovažuji za takovou ztrátu, podobně jako jeden milimetr na širokosti. Na oplátku nabídne vyšší světelnost a nižší cenu. Zoom bych bral opravdu spíše kvůli videozáběrům; na focení bych pevné sklo preferoval. Vy to ovšem můžete mít i naopak a i krátký zoom v kombinaci s kompaktnějšími rozměry můžete ocenit spíš, chybu neuděláte ani s jedním. škoda jen chybějícího gumového těsnění na bajonetu.
Galerie
(najetí myší ukáže expoziční údaje, první kliknutí zvětší do lightboxu a kliknutí na odkaz pod náhledem zobrazí plné rozlišení)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Starší těla a použití na full-frame
Všechny tři objektivy míří primárně na uživatele moderních APS-C těl Sony, které disponují PDAF ostřeném (řada A6XXX a ZV), ovšem věřím, že mohou zaujmout i majitele starších těl, jako jsou NEXy. Vyzkoušel jsem je tedy i na těle A3000, které stále doma mám a využívám ho pro manuální objektivy, protože jeho rychlost automatického ostření není zrovna blesková. To se mi potvrdilo i s testovanými objektivy: dobrá zpráva je, že objektivy na těle fungují a ostří. Rychlost odpovídá starším objektivům, které byly s Alphou A3000 na trhu současně, takže zde je slabý článek tělo, moderní AF motory těmto fotoaparátům nový život nevdechnou. Ale kdo nefotí akční záběry, klidně si může staré tělo nechat, nové objektivy fungují i na něm. Jedna z věcí, které si ovšem nelze nevšimnout, je pomalost procesoru, kdy se na obraz v hledáčku/na displeji sice úspěšně aplikují softwarové korekce, na které moderní objektivy stále více, spoléhají, ovšem se spožděním, takže obraz v hledáčku se občas (třeba při ostření) deformuje, což není pro oko zrovna příjemné.
 |
|
| Jeden z testovacích záběrů na A3000 |
Na full-frame (A7 III) jsem objektivy nasadil spíše ze zvědavosti, výsledek vidíte níže:
 |
 |
| 10–20/4 @ 10mm | 10–20/4 @ 20mm |
 |
 |
| 11/1.8 | 15/1.4 |
Objektivy fullframe nepokryjí ani zdaleka, s výjimkou 10–20/4 při 12mm, která se k tomu trochu blíží, ale nestojí to za to:
 |
|
| 10–20/4 @ 12mm |
Celkový závěr
Na závěr bych rád konstatoval jednu věc: i kdyby byly objektivy horší, než jsou, byl by samotný příchod tří širokáčů pro APS-C systém Sony důvod k oslavě. To, že jde navíc o objektivy kvalitní, ostré, vhodné pro fotky i video a navíc kompaktní (a v případě dvou pevných objektivů i velmi světelné), je pak pro uživatele APS-C Alph důvod k radosti dvojitý. Asi bych si nepořídil všechny tři, ale pro prakticky každý scénář, kdy se široký objektiv hodí, si lze některý z nich vybrat. Patnáctka je na otevřenou clonu nejméně ostrá a má nejvíc zbytkových barevných vad a celkově je kresbou srovnatelná s 10–20/4, ale ani tak nepadává špatný výkon a je zase velmi světelná. Zoom je zase širší a praktičtější, ale za cenu horší světelnosti F4. Kompromisem mezi nimi je pak široká i světelná F1.8 jedenáctka, která podává i vyrovnaně kvalitní optický výkon – zkrátka: vybere si snad každý.
Pokud vás objektivy zaujaly, zde jsou jejich doporučené ceny:
- 21 990 Kč za 10–20/4 PZ a 15/1.4
- 15 390 Kč za 11/1.8
Děkujeme zastoupení společnosti Sony za zapůjčení fototechniky!