Zadání pro dubnové téma „Pět smyslů" znělo: „V tradičním pojetí se lidských smyslů uvádí pět: zrak, čich, sluch, hmat a chuť. Na Vašich fotografiích můžete využít i jejich kombinace, pokud Vám to Vaše kreativita nabídne. Ten pro člověka nejdůležitější budete potřebovat i pro samotné fotografování. Při práci můžete využít i ten šestý smysl, za který se považuje intuice. Schopnost vnímat a podvědomě vyhodnocovat různé nenápadné nebo skryté skutečnosti a souvislosti Vám může pomoct." Vaše snímky hodnotil již tradičně Kamil Varga. Celkem jste vložili do soutěže 38 fotografií. Autor vítězné fotografie získává hodnotnou knižní cenu od nakladatelství Zoner Press.
Vážení přátelé, fotografové.
Humor, jak už asi víte, i ve formě slovních hříček mám rád, tak si samozřejmě neodpustím v tomto duchu úvodní větu, která se tu nabízí: „Vaše příspěvky k tématu „Pět smyslů“ byly nejenom smysluplné, ale i smyslů plné“. A zdá se, že téma Vás skutečně zaujalo. Třicet osm zaslaných fotografií je rozhodně nadprůměrný výsledek. Trochu mě zaskočilo ocenění tématu od Lenky Krejčové, respektive spíše to, že pak k tématu nezaslala ani jedinou fotografii. Jinak je to pravidelná přispěvatelka ke snad všem vypsaným Okem profesionála. Ale ostatní přispěvatelské stálice nezklamaly. A jako vždy se zapojili i nováčci. 5+1 smyslů jste využili jak samostatně, tak často i v zajímavých kombinacích. Nicméně soutěž nebyla o tom, kdo dostane do jedné fotografie co nejvíce smyslů. I když i to by mohlo být zajímavé. Možná si v komentářích pod tímto článkem můžete zkusit udělat ze zaslaných příspěvků na takhle upravené téma vlastní tipy a žebříček. Já se budu věnovat jako vždy hlavně kreativní kvalitě Vašich fotografií.
Začnu tím nejznámějším smyslem a zároveň i nejvyužívanějším. Používám ho i já při komentování Vašich fotografií. Ano, je to zrak. Mimochodem, jako poslední v článku a jako můj vítěz u tohoto tématu bude fotografie, u které právě tento klíčový smysl chybí. Kdo rád tipuje, může hádat, která to asi bude a to dřív, než dojde na konec článku. Autorem tohoto elegantního portrétu je foto.zde. Snímek stylizovaný a důkladně zakomponovaný do formátu čtverce a navíc v černobílém provedení. Vyabstrahováno až na černou v oblečení a pozadí a světlé pleťové tóny obličeje mladé dívky. Oko je název fotografie. A asi se shodneme, že to bude první místo, kam dopadne Váš zrak při pohledu na tento snímek. Navíc využívá i oční kontakt, oblíbený to trik reklamních portrétů a titulních stránek časopisů, kterým jak známo nelze pohledem uniknout. Oko je tajemně lehce „lízlé“ okrajem klobouku. Zaujalo mě i to, že fotografie nedisponuje úplně černou, takže působí trochu staromilsky. Jako z dob, kdy fotografický papír ještě nedosahoval dokonalého zčernání, nebo o něj časem a světlem přišel.
foto.zde: Oko
Stejný smysl, podobné černobílé zpracování a podobný poměr stran. To má tato fotografie od zbynek hozak společné s tou předešlou. A samozřejmě taky to, že jde taky o portrét s dominancí očí. Ale v úplně jiném stylu. Jde o reportážní, nebo možná přesněji rodinný portrét. Světlo je tentokrát výrazně plastičtější a měkčí. Oči už nejsou tajemné, ale hypnoticky tázavé. Snímek využívá optický efekt extrémně malé hloubky ostrosti. U clony 1,4 bývá u portrétů a zvláště dětí dost velký problém přesně zaostřit. Takže musím ocenit, že tady se to alespoň u jednoho oka povedlo.
zbynek hozak: Zrak
A do třetice ještě jeden portrét. Taky obličej vystupující z tmavého pozadí s výrazným jedním očkem od Soňa Šerá. Tím ale podobnosti končí. Místo zraku je zde v hlavní roli chuť. Fotografie je již barevná, i když monochromatická ve stylové čokoládové barvě. Ano, tématem je čokoláda a její mlsání. Přivřené očko naznačuje emoci spiklenectví. Ale musím se přiznat, že nejenom díky extra bílým zubům na mě nepůsobí přirozeně. Spíš trochu reklamně. A zbytečnou černou plochu po stranách bych asi oříznul. Jak je známo, černá plocha je aktivní a pohlcuje světlé části obrazu.
Soňa Šerá: Chuť na čokoládu
Z individuálního portrétu se přesouváme do dvojportrétu ve fotografii od Frantiszek. Jedna mluví, teda spíše asi jen šeptá, a druhá je z té informace silně emotivně vzrušena. A to skutečně až tak silně, že ten výraz v obličeji plně utáhne tuto fotografii a zařadí ji mezi emotivní bomby. Formou a zpracováním černobílá reportážní momentka. Přiznám se, že způsob zpracování mi blízký moc není. Působí trochu nervně a agresivně. Možná autor moc v editoru tlačí na posuvník zřetelnost nebo doostření. A minimálně ženy se mnou budou souhlasit. A týká se to i ostatních zaslaných příspěvků autora.
Frantiszek: „Co je šeptem…“
Je čas změnit smysl a tentokrát i téměř všechno ostatní. Zátiší překvapivě jako forma u tohoto tématu nebylo moc úspěšné. Tedy až na dvě fotografie od Marek K.. A nejde jen o ledajaké zátiší, ale o přístup kterému se říká flat lay - moderní formy prezentace na sociálních sítích či reklamách. Když to zjednoduším, fotí se to shora. Nicméně jako každé aranžované zátiší i toto vyžaduje od autora nekonečnou trpělivost. A za to musím autora hluboce obdivovat. Protože předvádí téměř dokonalý výsledek. To téměř je za tu červenou papriku ve lžičce s kořením a pár hrudek pod lžičkou. Ano, já vím, že jsem už moc přísný a mletá paprika je dost neposlušný materiál. Ale vzhledem k tomu, že práce je jinak odvedena skutečně profesionálně, času je při tom dost a tyto drobnosti se dají řešit i v editoru dovolil jsem si být důsledný. A pokud tak tomu ještě není, tak autor se tím může klidně živit. Má pro to vkus, cit i trpělivost. Využité smysly jsou chuť a čich.
Marek K: Potěšení pro chuťové buňky
A když už barevně a v kombinaci smyslů, tak tentokrát zrak, hmat možná i čich a jenom doufám, že chuť už ne. A to vše na extra barevné fotografii od Moni Sandrová. Po stránce barev jde o skutečné obžerství. Kompozice je i díky barvám a divoké malbě trochu nepřehledná. Nicméně dobře ilustrující kreativitu dítěte. Dvě dětské ruce, dvě nádoby s barvou, štětec a smajlík vracejí tuto abstraktní a expresívní malbu do realismu média fotografie.
Moni Sandrová: Barevná
U barviček ještě zůstaneme. Už to ale nebudou ty malířské, ale přímo novověké, až digitální. Červená, zelená a modrá. Tři základní barvy používané u aditivního míchání barev, které jsou základem digitálního míchání barev. Tématem fotografie od danpavfoto je japonská řezba zpopularizovaná po celém světě a použita dokonce i v reklamě. Tři moudré opice. Samozřejmě každá s typickou gestikulací. Interpretace gestikulací se trochu odlišují, ale převládá: nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo. Na fotografii je místo tří opic jenom jedna, ale zato třikrát. V počítači smontované do jednoho obrazu. Vždy s jiným gestem a barvou. Jediná analogie, která mě u této kombinace napadá, je číslovka tři. A pokud by někdo chtěl rozluštit záhadný název fotografie, tak MIK jsou iniciály jmen těch opic. RGB je jasné.
danpavfoto: RGB vs. MIK
Ze tří základních barev zde máme dominantní jednu. Červenou. Ale vlastně jako u každé barevné fotografie všechny tři. Výrazná žlutá je výsledkem smíchání zelené a červené. A na namíchání šedé, která tvoří největší plochu fotografie, potřebujete všechny tři. A na vyhodnocování toho všeho potřebujeme zrak. Smysl, kterému se věnuje tato fotografie od LenkaLenka. Svůj zrak uplatňuje i pán koukající na barevně vyladěnou rudou dámu stojící napravo od něj. A i když autorka v názvu zdůrazňuje to barevné ladění, skutečným tématem této fotografie je tento vztah. Takže emoce. Pánovi do hlavy samozřejmě vidět není, tak radši nebudu spekulovat jaká. Dynamiku této podzemní street fotografie dodává i vlak v pohybu a rozlétané vlasy ženy.
LenkaLenka: Červená a žlutá
Z podzemní dopravy si skočíme sice rovnou na ulici, ale vlastně do ještě většího podzemí. A to do ne moc příjemného sociálního dokumentu. Autor Kočičák se tomuto tématu ve svých fotografiích systematicky věnuje. Už to musím ocenit, protože je to záslužná práce. Někdy dokonce i fotogenická, jak je tomu i u tohoto portrétu žebráka na ulici. Samozřejmě se stylovým tvrdším, lehce kontrastnějším černobílým zpracováním. V obličeji tohoto člověka se zrcadlí jeho složitý život. Hrají nejenom vrásky, vousy, obočí a celkové rysy, ale především oči, které jsou úplně fascinující. Sociální portrét pair excellence.
Kočičák: V tváři celý život…
Ano, to je ona. Fotografie to pro mě vítězná. Věřím, že většinu z Vás to napadlo hned na začátku, protože fotografie s absencí klíčového smyslu, kterým je zrak, tady byla jenom jedna jediná od janov. A vlastně teď přemýšlím, jaký že to smysl je pro slepce vlastně klíčový. Předpokládám, že sluch. I když i hmat se občas hodí. Fotografie nevyniká tou nejlepší technickou kvalitou. V kombinaci s mírnou podexponovaností, oprýskanosti omítek na zdích působí trochu temně. Je fotografována delším sklem s dobliknutím zabudovaného blesku v TTL režimu s kompenzací blesku do minusu. I díky tomu má trochu syrovější formu, co se ale vzhledem k tématu docela hodí. Kompozičně jednoduchá, omezující se na slepce s hůlkou od pasa dolů v chůzi v pravé části fotografie a graffiti zvířete s kostrou na zdi na levé straně. Tento trochu strašidelný a zároveň obskurní motiv v kombinaci s věcnou pravou stranou snímku nutí diváka k různým možným interpretacím. A to je dobře.
janov: …
Za hodnotnou cenu pro vítěze děkujeme nakladatelství Zoner Press.