Galície

Většina zemí Evropské unie vypadá ve srovnání s našimi kraji a hlavně s kraji na východ od nás velmi konsolidovaně, někdy až nudně. Přemek Kaňok nás tentokrát zavede do Galície - kraje na západní výspě Španělska. Je to fotografický ráj pro Vás, kteří se chcete svými záběry vrátit trochu do minulosti.

Tak tohle jsme nečekali..… toulaví vypelíchaní psi, strakaté kozy pobíhající po uličkách a každou chvíli si musíme čistit boty od kravinců. To vše za neskutečného veselí zevlujících kluků, chlapů a dědků, kteří posedávají před místní nálevnou fungující i jako papírnictví, lékárna, obuv, no prostě srdce vesnice. Smějí se nám jen chlapi, protože ženský makají na polích a v lese připravují dřevo na zimu.
Vesnice nese hrdé jméno Porto. Prosím neplést s taktéž pozoruhodným Porto portugalským či Porto Cristo na Malorce. Tady jsme ještě na území Španělska, v Galícii, asi 130 km východně od Orense.

Doprava

Asi nejrozumnější je jet autem, protože vyrazit na Iberský poloostrov a něco tam vidět, klidně znamená 10 tisíc kilometrů. Za úvahu možná stojí autostop, ale ne dál než do Katalánska, dál už neberou. Katalánci o Španělech a Portugalcích říkají, že to jsou líní barbaři s africkými zvyky…. Nevím, na stopu neberou a jsou trochu horkokrevní. Španělské vlaky jsou asi jen o 20 – 30 % dražší než naše.

Jazyk

Galština nemá se Španělštinou moc společného, a vesničané moc Španělsky neumí … Je to škoda, protože dát se do řeči s pamětníky občanské války a vypít s nimi sklenku absintu nebo lahvinku Merlotu je balzámem pro duši (i tělo). Domorodci ale mají spoustu času a jsou trpěliví, každou větu vám klidně třikrát zopakují, abyste pochytili aspoň podstatu.

Co může být v EU zajímavé? Galície !!!

Už samotný příjezd do Porta po rozbité prašné cestě stoupající do divokých hor je zážitkem. Honza má zařazenou jedničku a my musíme občas vyskočit, aby se auto odlehčilo a zároveň musíme hlídat podvozek, abychom tady, na konci světa, ještě něco neutrhli z naší Orionky. Mám strach, že za horizontem cesta skončí pádem do údolí, ale pořád se škrábeme výš. Už to vypadá, že mapa lže a že k žádné vesnici nedojedeme, když se před námi z lesa vyloupne volský potah s pořádným nákladem sena. Koukáme jako puci a rozhlížíme se po dalších rekvizitách, protože tento povoz je určitě pro natáčení Asterixe a Obelixe.

Povoz je totiž jako z historického filmu – žádná loukoťová kola, ale plná celodřevěná. Je strašně úzký a kymácí se ze strany na stranu. Přijíždíme do vesnice a jsme u vytržení. Uličky jsou ve tvaru koryta a středem permanentně teče močovina z chlévů. Na návsi je obrovská studna, kolem které se motá pár žíznivých krav a koz. Domky jsou z kombinace kamene, vepřovic a dřeva a na střechách jsou jako krytina použity obrovské kamenné desky.
Zajímavý je také způsob obývání domků. V přízemí je chlév, do prvního patra obývaného členy rodiny se leze po žebříku, popřípadě po schůdcích a slepice mají svůj kurník zavěšený pod stropem.

Lidé v hornaté Galícii jsou trošku odříznuti od zbytku země, ale především po ničem moderním netouží. Z Porta je to do nejbližšího města jen 40 km, ale i to stačí, aby si Porto žilo stejným životem jako před sto, možná i dvě stě lety. Jediným výstřelkem techniky byla sekačka rachotící na protější stráni a tlampače místo zvonů na věžičce kostela, které pravidelně vyluzovaly falešnou napodobeninu zvonění.
Jediná pravidelná doprava byl pick up Seat místního hokynáře, který každé odpoledne dovezl čerstvé bagety a pár nezbytností do jediného obchůdku ve vesničce. Občas se na dvorku našel nějaký zrezlý Seat nebo motorka, avšak základem dopravy byly volské a kravské povozy.
Místní hory nejsou k turistům nijak přívětivé. Za prvé neexistují mapy, za druhé – neexistují cesty!!! Musíte se neustále prodírat hustým porostem a bodláky… Zůstaňte raději mezi domorodci a turistiku praktikujte v Sieře Nevadě nebo v Pyrenejích.

Pár chytrých rad, které si nemůžu odpustit

Na Iberském poloostrově jsou i další Echt gut zajímavosti.

Pro povznesení ducha nám Iberijci nabízejí