Přinášíme zhodnocení tématu "Zábleskové světlo" ze seriálu Škola světla Jana Pohribného, MQEP. Za úkol bylo: „Použijte jako hlavní světlo k osvětlení vašeho námětu (portrét, zátiší, akt, příroda atd.) kreativní kombinaci dvou odlišných umělých zdrojů světla – (žárovku + LED světlo, žárovku + zářivku, zářivku + LED atd.), případně kombinaci umělého světla a denního světla tak, aby vynikla odlišnost barevnosti a charakteru těchto zdrojů.“
Zdá se, že použití blesku a ještě v kombinaci s delší expozicí, se jako téma pro kreativní snímky a možnosti ve fotografii, příliš neujalo. Nebo možná vás nezaujalo… Nechce se mi věřit, že by limitem byla technika a chyběl vám vestavěný nebo příruční blesk. Samozřejmě, že se bez nich fotograf obejde, ale přeci jen rozšiřují jeho možnosti nejen při ztížených světelných podmínkách – za šera, za tmy, ale jako skvělý nástroj na prosvětlení stinných partií např. portrét v protisvětle, k zmrazení lidí, zvířat nebo pohybujících se předmětů v pohybu atd. Moje zadání mělo přispět ke zkoumání propojení tohoto “zmrazení” objektu, člověka v pohybu, právě s dynamikou pohybu. Kombinace krátkého času (záblesku) s delší expozicí, napomáhá vytvořit tento zajímavý a dynamický efekt, kdy je hlavní námět částečně ostrý a částečně v pohybové neostrosti v jediném záběru. Několik zaslaných fotografií svědčí o tom, že téma nebylo pochopeno a blesk vůbec fotograf/ka nepoužil/a. Nebo sice tušíme, že děcko či sklenice byla osvětlena bleskem či zábleskovým zařízením, ale chybí ona dynamika pohybu během delší expozice. Ta, jak jsem již ve svém článku psal, může být vytvořena jak pohybem samotného protagonisty nebo objektu, ale také pohybem fotoaparátu během expozice… Stačí se trochu během expozice pootočit, pohnout kamerou vertikálně, horizontálně atd.
Petr52 jako jediný vyzkoušel během pohybu kamerou přiblesknout (?) květinu proti světlému pozadí. Oproti ostatním, kteří pracovali převážně za šera nebo skoro ve tmě a pozadí měli tmavé, si vyzkoušel zajímavý efekt sčítání bílého pozadí s barvou květin. Bílá pohybem skutečnou barvu “ředí” tedy zbavuje jí saturace a kontrastu. Barvy jsou pak pastelovější, jemnější. Samozřejmě, že kompozice a výběr detailu květiny, by mohl být promyšlenější a zajímavější.
Petr52: Kvítí_I
Květina – růže byla také námětem autora canis1, kde ovšem již dominuje zřetelně barva proti tmavému pozadí, která barvu, na rozdíl od bílé, ztmavuje, pokud není objekt – květina během expozice výrazně nasvětlena. Škoda, že pohyb květinou (nebo fotoaparátem) se zastavil, takže vidíme de facto růže dvě. Jednu zdůrazněnou bleskem, druhou ambientním světlem, když se pohyb zastavil. Jen mezi těmito póly cítíme náznak pohybu. Optimálně měl pohyb probíhat během celé expozice 1s (jak je patrné z EXIF dat).
canis1: růže v pohybu
Asi nejosvědčenější cestou je nasvícení bleskem a pohyb na pohybujících se lidech. Nejpilnější byl v tomto soutěžním úkolu Lahváček, který zaslal dokonce tři série. V nich plně využívá pohyb a kombinaci záblesku a dlouhé expozice. Série z Pálení čarodějnic je přesně ta příležitost, kdy jediným přirozeným zdrojem světla je oheň a postavy v pohybu je nutné dosvětlit příručním bleskem. Záludnost této situace spočívá především v nalezení optimální expozice vzhledem k přirozenému zdroji světla tj. expozice natolik dlouhá, aby oheň byl zřetelný, ale také čitelný a záblesku, který dostatečně osvítí skákající figuru. To se bohužel ve všech ukázkách ne zcela povedlo a oheň je přeexponovaný a ve světlech nemá takřka kresbu. Nejblíže je foto 1, zajímavá je i foto č. 3, kde využil autor chytře funkci blesku jako stroboskopu, ale oheň je opravdu příliš přepálený…
 |
 |
Lahváček: série Pálení čarodějů
Technicky zvládnutější jsou Hrátky se svítícími tyčinkami, kde je i zřetelné využití rozptýlenějšího světla, což k portrétu nejen dětí je mnohem vhodnější než přímý blesk. Myslím, že hned první fotografie je docela zajímavou ukázkou kombinace záblesku a luminografie, u které dlouhá expozice je přímo nutností.
 |
 |
 |
 |
Lahváček: série Hrátky se svítícími tyčinkami
Ještě o něco výše hodnotím Lahváčkovu sérii Rozdvojené osobnosti, kde opět první foto chytře kombinuje záblesk zleva se světlem žárovky zprava. Hned vás upoutá využití rozdílných barevných teplot odlišných světel. Jako bychom si od dětství v sobě nosili dvě tváře – tu chladnou i tu vřelou.
 |
 |
Lahváček: série Rozdvojené osobnosti
Z těch nemnoha zaslaných fotografií s přehledem vítězí duongthomas se svým portrétem Oslněn světlem. Nejen, že je zde zřetelná ona dynamika mezi zastaveným a pohybujícím se, ale také určitá symbolika. Tajemství, které vytvořilo světlo (pouliční lampa?) kdesi na pozadí, jež se během pohybu naexponovalo jako čára přes oči protagonisty a vytváří zvláštní masku nebo chcete-li pásku, jakou vídáme v bulvárních časopisech, které chtějí nebo musí zakrýt něčí identitu. Fotografie zkrátka vyvolává řadu otázek a asociací – a to je dobře.
duongthomas: Oslněn světlem