Červnové téma "Para portrét" ze seriálu Okem profesionála hodnotil Kamil Varga. „Para portrét, aneb taky portrét jiný, odlišný, velice neobvyklý je tématem aktuálního Okem profesionála. Portrét je ve fotografii a určitě i u Vás velice časté a oblíbené téma.“ Podívejte se, jak bylo toto téma zpracováno.
Portrét je po krajinářské fotografii asi nejčastější fotografickou disciplínou. Pravděpodobně i proto jste toto soutěžní téma velice bohatě obeslali svými příspěvky. Vzhledem k tomu, že jsem tuto bohatou nadílku očekával, snažil jsem se ji trochu omezit na atypický, jiný portrét, neboli taky „para portrét“. Ne každý to však respektoval a někteří z Vás zasílali až banální, obyčejné portréty, které zúžené téma nesplňovaly. Proto jsem se do tohoto výběru snažil vybrat ty z Vašich snímků, které alespoň podle mě toto téma vystihují.
Esther: Zády ke všem
Vzhledem k tématu jsem očekával, že reportážně-dokumentaristických fotografií přijde k tématu tentokrát méně. Proto mě příjemně potěšilo, že se mezi nimi našlo i několik zajímavých. Jako třeba tenhle portrét od Esther, pokud dobře vidím covidového kuřáka. Fotografie vyabstrahovaná do minimalistického subjektivního dokumentu. Kontrast jediného živého prvku ve studeném prostředí betonu a kamene mluví o izolaci. Kompozičně čistá černobílá kompozice s hlavním prvkem v pravé třetině a výrazným svislým stínem v levé části, což je v rámci spolehlivě fungujícího kompozičního pravidla třetinového dělení plochy.
Kočičák: Kouřová
Dým jako prvek stylizace portrétu se objevil na třech z Vašich příspěvků. Tento, mimochodem taky rouškový, od Kočičák patří do těch reportážních přístupů. Na rozdíl od předešlé fotografie jde tentokrát spíše o takzvaný sociální dokument zajímavé tváře nejenom dýmem ošlehané. Dým v tváři reportážní přístup trochu zabstraktňuje a výraz zahaluje.
Bob Gajdoš: Kouř
Druhý dýmový portrét od Boba Gajdoše patří již do skupiny výtvarně stylizovanějších fotografií. Světlá tvář se světlým dýmem je tonálně odpíchnutá černým pozadím. Měkké přední světlo portrétovanou zjemňuje a vytváří jakousi iluzi, jakoby valéry bílého dýmu byly součástí tváře. Povedené je i to, že vidíme podstatnou část výrazných očí, které svým přímým pohledem do objektivu diváka přímo hypnotizují. Vzhledem k tomu, že tvar dýmu je vlastně neřiditelný, je tato fotografie nepochybně tou povedenou ze série snímků. Směru dýmu se přizpůsobuje i asymetrická kompozice fotografie a dodává jí tak na zvláštnosti.
Moni Sandrová: Zrcadlení
Zrcadlení je způsob stylizace, které nejenom portrétu přidá na zvláštnosti. Fotografie od Moni Sandrové je postavena na jiném a neméně důležitém kompozičním pravidle. Tím je pravidlo symetrie. I proto, že v přírodě se absolutní symetrie nevyskytuje, je pro nás jako diváky přímo fascinující. U portrétů fotografovaných zepředu se proto často využívá. O něco zajímavěji na mě působí ořezání na centrální čtverec, kdy dvě výrazné svislice v třetinovém dělení zvýrazní použité zrcadlení. Trochu je škoda technické kvality, ostrost by mohla být o něco lepší.
Michaela F: Zrcadlení
S bohatším zrcadlením a větším celkem pracuje tato fotografie od Michaela F. Mimochodem první barevná, kterou jsem vybral. Není bez zajímavosti, že většina Vašich příspěvků byla v černobílé a do mého výběru se jich dostalo ještě větší procento. Černobílé fotografie jsou stylizovanější a jinému portrétu asi bližší. Smysluplná práce s barvou je vlastně náročnější a u některých motivů téměř nemožná. Tady ale smysl a důvod má. Teplé červené šaty exotické slečny jako hlavní prvek zvýrazňují a přenáší ho blíž divákovi. Studené lineární pozadí sice není vysloveně rušivé, ale hlavně nad hlavami zbytečně velké. Ořez po všech stranách od 4+1 slečen by diváka soustředil na to důležité a zajímavé ve fotografii a tím je zrcadlení. A ještě jedna drobnost. Levá ruka děvy mohla být o něco níž. Řezání v prstech není znakem dokonalosti.
čumáčková: Smutek
A když už jsem u barevných fotografií, tak u nich ještě chvíli pobudu. Tentokrát ale v jemných pastelových barvách od čumáčková. Ty jsou u této fotografie zvoleny ideálně, protože i všechny ostatní prvky fotografie jako růže, kapky na skle, sklopené oči a celkově nízký kontrast poukazují na melancholickou atmosféru. Jediná výrazná stékající kapka půlí růži ale nezasahuje do důležité části obličeje. Čistá a jemná čtvercová kompozice.
Jiří Kolář 1: Nevstupovat
Další barevná fotografie od Jiří Kolář 1 má podobnou atmosféru. A nejenom atmosféru. Ale zase i bohaté množství odstínů a menší kontrast. Pastelovou barevnost. Jediným novým prvkem je kromě odlišné kompozice pohybová neostrost, která v kombinaci s průsvitnou drapérií dodává fotografii snovou atmosféru. Ta je zvýrazněna filtrem simulujícím staré graficko-fotografické techniky.
Moni Sandrová: Dialog
A vracíme se do černobílé. Siluety patří ve fotografii k výrazně stylizovaným přístupům a proto k tématu para portrétu jako stvořena. Překvapilo mě, že jich přišlo tak málo. Nicméně toto je povedený zástupce tohoto přístupu od Moni Sandrové. Dialog dvou osob i s gestikulací jednoho z nich. Teda vlevo to nebude osoba ale spíš figurína nebo vystřižená kontura. Autorka zajímavě využívá i odlišné ostrosti v různých částech kontur. Dynamická a výrazně grafická fotografie.
Mcmila: Vzpomínám
S příběhem se ve fotografiích nesetkáváme často. Tato fotografie od Mcmila ho ale má. Vzpomínka na manželku nebo partnerku je tématem fotografie. Manželka ve snové expoziční prolínačce, takže jako pomíjivá představa muže za kuchyňským stolem na snímku. I když nejsem přítelem červených růží v černobílém snímku, je zde alespoň dobře umístěna před nerušivé pozadí. Kolize profilu pána s poličkou na zdi ale není ideální. Vzhledem k tomu, že fotografie je aranžovaná, mohl autor této kolizi zabránit třeba jejím sundáním. Taky nábytek se trochu naklání doleva. Ale jinak atypický epický příspěvek.
Renata Duchová: Nebudit…
V jednoduchosti je krása, by se stručně dalo říct k této černobílé fotografii od Renaty Duchové. Protože je skutečně po kompoziční stránce velice jednoduchá, ba přímo minimalistická. Jakýsi půlměsíc osvětlené tváře velice atypicky umístěné do pravé strany jinak černého pozadí v elegantní čtvercové kompozici. Lehký náklon hlavy, zavřené oko a šerosvit jí dodává až snovou éteričnost. Škoda té jemné světlé linky pod okem i té tečky nalevo od brady. Čistota je u tohoto přístupu důležitá.
Kočičák: Za oknem
Hezkých fotografií jste tentokrát zaslali hodně. Není ale v mých silách je ohodnotit všechny. I adeptů na vítěze jsem měl tentokrát více. Nakonec jsem se rozhodl pro tuto černobílou fotografii od Kočičák. Oproti předešlé je tato výrazně dynamičtější. To je způsobeno především výraznými diagonálami rámu okna v prodloužení odrazem stromu ve skle do tvaru kříže. A v největší tabuli skla se prolíná odraz stromu s tváří. Působí tak jako jakási přírodní víla. Taky mi trochu připomíná masku z benátského karnevalu. Velice zvláštní a zajímavý fotografický úlovek tajemné bytosti.
Všem moc děkujeme za zaslané snímky!
Cenou pro autora vítězného snímku je kniha od Zoner Press.
Všechny fotografie na téma „Para portrét“ ze seriálu Okem profesionála – červen 2020 najdete zde.