Objektiv Panasonic 24-105mm f/4 je hlavním kandidátem, pokud máte bezzrcadlovku s L-mount. Nabídne dobrou konstantní světelnost a poměrně vysoký rozsah zoomu, což je základem univerzálního zoom objektivu.
Úvod
Testovaný objektiv bych nazval schizofrenním, hned vysvětlím, proč jej tak pojmenovávám a proč je to důležité pro jeho hodnocení. Objektiv totiž plní dvě role zároveň, jedná se o setový objektiv k full frame bezzcadlovkám od Panasonicu (takto v setu stojí přes 20 tisíc Kč) a zároveň se prodává jako profesionální objektiv (mimo set stojí okolo 35 tisíc Kč).
Obecně je úloha setového objektivu hlavně existovat a za rozumné peníze dodat nějaký ten optický výstup. V tomto chápání je přes 20 tisíc korun relativně vysoká částka, která nicméně odráží cenovou politiku Panasonicu, který i přes značnou konkurenci má své bezzrcadlovky poměrně drahé. Problémem však je, že se jedná o nejlevnější momentálně dostupný univerzální zoom objektiv pro L-mount. Canon je na tom sice podobně, ale nabízí i mnoho kompatibilních zrcadlovkových objektivů a podobné setové kombo od Nikonu vyjde o tisíce levněji jen ze strany objektivu. Z tohoto důvodu ne každý uživatel bude chtít vstoupit do L-mount systému, protože kromě drahého těla si bude kupovat ještě i drahý základní objektiv.
Nicméně tento objektiv má zároveň velmi kvalitní základ a možná není od věci ho chápat i jako profesionální objektiv, který si s konstantní světelností f/4, dobrým optickým výstupem a zabudovaným optickým stabilizátorem obrazu může říct o takovouto cenovku. Potom ale zase musíme objektiv porovnávat se Sigmou 24–70mm f/2,8 DG DN Art, která stojí pod 30 tisíc korun.
Schizofrenie tedy spočívá v tom, že se jedná o nejdostupnější objektiv pro L-mount systém, ale zároveň je cenově blízko profesionálním objektivům a mnoho fotografů si rovnou připlatí za Sigmu.
K tomu se nabízí ještě druhá schizofrenie, a to že i když je Sigma i Panasonic pod L-mount Alience, Panasonic působí v roli výrobce „nativních“ (=nejspolehlivějších, a proto drahých) objektivů, kdežto Sigma se chová jako „třetí strana“, která musí konkurovat cenou. Tento model známe od jiných firem, kdy Nikon, Canon i třeba Sony své vlastní objektivy prodávají draho, kdežto Sigma či Tamron cílí na lepší cenu.
V případě Panasonicu je tento případ ale mírně zvláštní. Zaprvé je součástí aliance, takže bajonet není ve vlastnictví Panasonicu a on není jediným výrobcem foťáků v této alianci, ale teoreticky by všichni výrobci v L-mount Alience měli být na stejné úrovni, takže ničí objektivy by neměly dostat označení „nativní“, tedy dražší. Za druhé Panasonic právě buduje svůj vlastní systém a ve vysoké konkurenci by se měl snažit přitáhnout co nejvíce zákazníků – pochopitelně – stejně tak je legitimní způsob prezentovat se jako luxusní značka nebo značka zaměřená na video, což by umožnilo držet vysoké ceny.
Parametry:
- Bajonet: L-Mount
- Rozsah ohnisek: 24–105 mm
- Světelnost: f/4
- Optický stabilizátor: Ano
- Kruhová clona: 9 lamelová
- Minimální ostřicí vzdálenost: 30cm
- Maximální zvětšení 0,5×
- Odolnost: Proti povětrnostním podmínkám, vodě, prachu, mrazu –10°C
- Konstrukce: 16 členů v 13 skupinách
- Rozměry: šířka 84 mm, délka 118 mm
- Hmotnost: 680g
- Filtrový závit: 77mm
Ergonomie
Již na první pohled je objektiv velký a těžký, je jen o něco málo kratší a o cca 150 gramů lehčí než Sigma 24–70mm f/2.8 ART. Rozměry byly několikrát vtipně glosovány, že takto objektiv dobře pasuje k těžkému a velkém tělu bezzrcadlovky, což je pravda. Pokud byste tento objektiv (hypoteticky) nasadili na Sony, asi by to vypadalo vtipně, ale u Panasonicu to dává smysl. Na druhou stranu kombinace těžkého objektivu i těla se pronese, a pokud jste (jako já) zvyklí spíše na lehčí výbavu, tak to při páru objektivech pocítíte.
Při větších rozměrech se objektiv dobře drží, blíže tělu je velký pogumovaný zoomovací prstenec, blíže přednímu konci je prstenec na ostření. Oba mají bezproblémový chod. Dobrou zprávou je, že i přes velké rozměry se podařilo zachovat 77mm závit na filtry, což ušetří náklady.
Ohledně ovládacích prvků je objektiv relativně skoupý. Kromě zámku zoomovacího prstence se tam nachází přepínač automatického/manuálního ostření a vypínač optické stabilizace obrazu v objektivu (v bezzrcadlovce se vypíná zvlášť).
Testováno na: Panasonic Lumix S1
Optická kvalita obrazu
Na 24 mm ve středu snímku nemám v podstatě co vytknout, obraz je velmi dobrý již od plně otevřené clony. Viditelné nejsou ani žádné neduhy.
Na 24 mm na okraji je situace horší, kresbu bych nazval přijatelnou, mezi f/4 a f/5.6 se mírně zlepšuje a minimální zlepšení nastává i po dalším přiclonění. Po více než zdravém přiblížení je zaznamenatelná i chromatická aberace, ale je v podstatě nepostřehnutelná.
Na 50mm ohnisku ve středu snímku kresba na f/4 mírně postrádá mikrokontrast, od f/5.6 je potom dobrá.
Podobnou tendenci lze vidět i na okrajích, kde se po přiclonění na f/5.6 kresba a kontrast také zlepší, podobně pomůže i přiclonění na f/8. Chromatická vada se již neobjevuje.
Na ohnisku 105 mm se ve středu snímku situace opakuje a přiclonění pomáhá s mikrokonstrastem, ale kvalita je od f/4 dobrá.
Na okrajích je kresba na f/4 slabší a zlepšuje se výrazněji s přicloněním, od f/5.6 je akceptovatelná a výše je dobrá.
Celkově se jedná o opticky solidní objektiv, který je ve středu snímku dobře ostrý. S okraji je mírný problém a pro dosažení dobré kresby je často nutné přiclonit. Na nejširších ohniscích se objevuje i chromatická aberace, ale je opravdu téměř nezaznamenatelná.
Protisvětlo a chromatická aberace
Pokud se s protisvětlem setkáme na nejdelším ohnisku, nepředstavuje to pro objektiv nejmenší problém, maximálně se objeví slabý odlesk.
105 mm
24 mm
Pokud do záběru fotograf dostane protisvětlo při širokoúhlém záběru, také se neobjeví žádný zásadní problém. Ztráta kontrastu je jen lokální a nechtěné odlesky se objevují spíše pod specifickými úhly. Nicméně v takovém případě protisvětlo mírně zvýrazňuje chromatickou aberaci – nikoliv zásadně, ale v krajních případech ji fotograf může v postprocessingu chtít odstranit.
Zkreslení
Co se zkreslení týče, objektiv na 24mm ohnisku má jen velmi mírné soudkovité zkreslení a v praxi jsem se nesetkal s myšlenkou, že bych kvůli němu něco musel upravit v postprocessingu.
 24 mm |
 105 mm |
Na 105 mm má objektiv spíše neznatelné zkreslení. Obecně si v této problematice vede velmi dobře.
Vinětace
U tohoto typu objektivu je problém se ztmavením rohů normální a testovaný kousek není výjimkou. Na 24 mm a f/4 (první snímek) je vinětace spíše výraznější a v rozích patrná i v terénu a na některých snímcích ji bude potřeba odstranit.
Po přiclonění na f/5.6 (druhý snímek) však celkem rychle mizí a rohy jsou jen nepatrně tmavší než zbytek snímku. Na 105 mm a f/4 je potom vinětace patrná jen v úplných rozích a po přiclonění tam také nezůstane dlouho.
f/4
f/8
V praxi je potom patrné, jak vinětace po přiclonění mizí. Zároveň objektivu nedělají problém závitové filtry.
polarizační filtr, f/8
nd filtr, f/8
Ostření
Pokud někde mají mít „nativní“ objektivy výhodu, potom to nejčastěji bývá rychlost a přesnost ostření. A v tomto případě Panasonic předčil očekávání. Výborně zaostřené snímky byly samozřejmostí, nicméně rychlost ostření mě velmi potěšila, takže objektiv nebrzdí ani rychlou bezzrcadlovku Lumix S1 a zvládá přeostřování na jedničku.
Noc a bokeh
Podobně je tomu i v horším osvětlení, kde jsem čekal, že se hlavně bezzrcadlovka bude trápit, nicméně situaci zvládlo toto kombo dobře a na úrovni dalších bezzrcadlovek.
Co se týče bokehu, objektiv má příjemný, krémový bokeh a nemá se za co stydět. Při světelnosti f/4 v tomto ohledu odvede velmi dobrou práci.
Stabilizace obrazu
Toto je další parametr, kde „nativní“ objektivy vynikají. Panasonic přišel s duální stabilizací, která je umístěna v bezzrcadlovce i objektivu, což zvyšuje účinek o více než 1 EV oproti klasické stabilizaci jen v objektivu, nebo jen v těle.
Toto byla jedna z vlastností, kdy jsem byl překvapen a snažil jsem se stabilizaci „utrhnout“, kdy jsem třepal s bezzrcadlovkou a čekal, kdy to půjde vidět i v hledáčku. A ta opravdu snese hodně, takže pokud se vám více třepou ruce, tohle je kombo pro vás.
Dokonce to došlo do takových situací, kdy nejde rozeznat, zdali mám v hledáčku náhled fotky nebo jsem jen namáčkl spoušť. S takto silnou stabilizací jsem narazil i na problémy, když po namáčknutí spouště ještě mírně dokomponovávám obraz. Pokud máte v tomto momentu stabilizovaný hledáček, je možné, že malé pohyby pro změnu kompozice foťák prostě neumožní a drží v hledáčku obraz, jaký byl při namáčknutí spouště.
Makro
Objektiv má na nejdelší ohnisko poměr zvětšení 1:2, což sice není plné makro, ale i tak umí hezky detailní snímky.
Závěr a konkurence
Celkově se jedná o objektiv, který je na úrovni podobných objektivů od Nikonu, Canonu či Sony a nechá si za to stejně jako tito výrobci zaplatit. Testovaný kousek v ničem výrazně nezklame a naopak podrží v situacích, kdy se fotí akce, za horšího světla nebo když je potřeba stabilizace. Výrazné optické problémy nemá, jen kresba v rozích není ideální.
Za 20 tisíc korun (v setu) jde o velmi dobrý setový objektiv, který nezklame. Není důvod jej nedoporučit, pokud se vám hodí větší ohniskový rozsah.
Za cenu přes 35 tisíc korun je jej těžké doporučit, protože o více než pět tisíc levněji vyjde Sigma 24–70mm f/2.8 Art, která s lepší světelností odvede velmi dobrou práci a také v ohniskovém rozsahu navazuje na 70–200 mm objektivy. Nicméně obětujete 35 mm mezi 70 a 105 mm.
Klady
- Ostření
- Stabilizace obrazu
- Minimum optických vad
- Rozsah zoomu
- 77mm závit na filtry
Minusy
- Hmotnost a rozměry
- Kresba v rozích snímku
- (Cena)
Galerie snímků
