Pevná padesátka se světelností f/2 od Zeissu je univerzálním manuálním objektivem, který se chlubí poměrem makro zvětšení 1:2 – jak dopadl v testu?
Úvod
„Pevná padesátka“ je ve fotografii pojem objevující se v konotacích univerzálního objektivu, který zvládne opravdu hodně situací – od portrétu přes reportáž až po krajinu. Zeiss k tomuto výčtu přidává ještě makro – zde však musí přijít upozornění, že se jedná pouze o zvětšení 1:2, není to tedy plnohodnotné makro 1:1. Každopádně i toto 0,5× zvětšení potěší.
Testovaný objektiv je součástí řady Milus pro zrcadlovky Nikon a Canon a patří do podsérie pyšnící se písmenem „M“ v názvu. To značí právě ony makro schopnosti. Zároveň to je již druhý Milvus „M“, který zde testujeme. Tím prvním byl Zeiss Milvus 2/100M, tedy pevná stovka se světelností f/2 a objektiv velmi příjemně překvapil.
Pokud se bavíme o Zeissu, znamená to, že mluvíme o plně manuálních objektivech, které nedisponují automatickým ostřením ani stabilizací obrazu. Další typickou vlastností objektivů Zeiss je kvalitní kovové zpracování a typicky velmi kvalitní kresba objektivu a minimum optických vad. Tak vzhůru na test této padesátky.
Parametry
- Ohnisko: 50 mm
- Pro senzory: FF
- Rozsah clony: f/2–22
- Bajonety: Canon EF-Mount* (ZE) | Nikon F-Mount* (ZF.2)
- Rozsah ostření: 0,24 m až nekonečno
- Zvětšení: 1:2
- Konstrukce: 8 optických členů v 6 skupinách
- Rozměry (průměr×délka): 81 × 75 mm
- Hmotnost: 730 a 660 gramů (Canon, resp. Nikon)
- Cena: (Nikon), (Canon)
Design a ergonomie
Milvus 2/50M je na první pohled celkem malý objektiv, takže po uchopení do ruky překvapí vyšší hmotnost, než by se dala čekat. 660 gramů u verze pro Nikon a 730 gramů pro Canon je ještě akceptovatelná hodnota, když některé konkurenční portrétní objektivy to umí vytáhnout i hrubě přes kilo.
Vyšší hmotnost je vyvážena opravdu precizním německým zpracováním objektivu. Tělo je kovové vyjma části ostřícího prstence, který je pogumovaný pro pohodlné ostření. Kovová je i sluneční clona, jež je na vnitřní straně povrchově upravena, aby nevytvářela žádné odlesky.
Nejšpičkovějším parametrem objektivu je však ostřicí mechanismus. Ostřicí kroužek se otáčí o cca 300 °, což umožňuje precizní jemné ostření – i když pro rychlé přeostření z krátké ostřicí vzdálenosti na nekonečno si musíte ukroutit ruku. Nicméně pokud pracujete třeba od metru dál, nic takového nehrozí.
Chod ostřícího kroužku je příkladný. Vždy když na testování dostanu Zeiss, tak si s objektivem ostřím jen tak pro radost. Tohle asi vystihuje vše podstatné.
Na objektivu je naznačena i stupnice zaostřené vzdálenosti a hloubky ostrosti. Je příjemné ji tam mít pro hrubou orientaci.
Objektiv se při ostření vysouvá, což je potřeba pro dosažení zvětšení 1:2. Proto je objektiv trošku větší a mírně těžší.
Ještě bych chtěl poznamenat pár slov ke sluneční cloně. Jednak je vyrobená hezky designově a jednak představuje drobnou obtíž. Je běžné na objektiv namontovat sluneční clonu obráceně, což ušetří nějaký ten prostor v zavazadle. V případě testovaného Zeissu to představuje problém, protože s takto nasazenou clonou se nedá pohodlně ostřit. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem měl clonu nasazenou neustále ve „správné“ poloze a neměl jsem ji potřebu sundávat. Konec konců, on tento objektiv není až tak velký a neskladný, aby nasazená sluneční clona představovala problém.
Verze objektivu pro Nikon disponuje clonovým kroužkem, takže objektiv dobře funguje i na starých zrcadlovkách. Na těch moderních je potřeba nastavit hodnotu clony f/22 a potom se dá clona ovládat z foťáku. Tento mechanismus nedělá problém ani na bezzrcadlovkách, se kterými si rozumí.
Clonový kroužek má jednu malou výhodu. Nikoňákům stačí levné pasivní makro mezikroužky bez přenosu clony. Proč by někdo chtěl s tímto objektivem používat makro mezikroužky? To aby se dostal k hodnotě zvětšení 1:1. Jen pozor, potom budete operovat velmi blízko přední čočky a pro tyto manévry může být o něco lepší Milvus 2/100M, kde u stejného zvětšení budete dál od přední čočky objektivu.
Objektiv má u zadního optického členu O-kroužek a je i celkově chráněný proti vniknutí vody.
Testy optického výkonu
Test jsem provedl na Nikonu D750 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.
Nejprve se podíváme na střed snímku. Objektiv je velmi ostrý již od plně otevřené clony a v tomto ohledu není možné nic moc vytknout. Když se však velmi pozorně podíváte na zvětšené snímky, na f/2 uvidíte na kontrastních hranách mírně narůžovělé kontury, které s dalším zacloněním mizí.
Nyní se přesuneme na okraje snímku, kde se nacházejí podobné náznaky aberace jako ve středu snímku. Není to nic velkého a běžně pozorovatelného, ale za postřeh stojí to, že takto se aberace běžně nechovají, v krajích obrazu jsou silnější a ve středu se objevují jen minimálně.
Zpět ke kresbě na okrajích snímku. Na f/2 je solidní, i když můžeme spatřit mírně měkčí obraz a náznaky vinětace. S přicloněním na f/2.8 je obraz velmi hezký a od f/4 je bez výtek.
Obecně je na tom Zeiss Milvus 2/50M po stránce kresby velmi dobře. Pro portréty bude clona f/2 dobře použitelná a pro makro bude vždy vhodné trošku přiclonit kvůli hloubce ostrosti. Potom mezi f/11 a f/16 začne docházet k difrakci, která ubere na detailech.
Vinětace
Ztmavení rohů jsme naťukli už výše, zde to však máme černé na bílém. Na f/2 (první snímek) je vinětace opravdu znatelná a občasně budete muset sáhnout na korekci. Při přiclonění na f/2.8 (druhý snímek) celkem překvapivě a celkem rychle mizí. Na f/4 (třetí snímek) už prakticky není.
Zkreslení
To je vlastnost objektivu, kterou při pořizování portrétů nechcete a Zeiss 2/50M žádné výrazné problémy se zkreslením nemá.
Makro
Jak jsem poznamenal výše, objektiv se chlubí zvětšením 1:2, což je příjemné pro focení detailů. Případně pomocí mezikroužků je možné dosáhnout vyšších hodnot zvětšení.
Noc a protisvětlo
Objektivy s dobrou světelností vybízejí k tomu, aby se s nimi fotilo v horších světelných podmínkách nebo večer. Zeissu nedělají problém pouliční lampy ani cokoliv jiného, zajímavé je, že i přes celkem vysoké ohnisko dokáže vytvořit velmi hezkou difrakční hvězdičku okolo silných světelných zdrojů, pokud se objektiv přicloní.
Pokud se naopak „odcloní“ a zaostří na minimální zaostřovací vzdálenost, objektiv vyprodukuje opravdu příjemný bokeh. Toho je možné kreativně využít třeba při focení makra nebo portrétů.
Objektiv dobře zvládá i silnější protisvětlo v podobě slunce, a to jak při krajinářské fotografii…
…tak při makrofotografii.
Aberace
Ty jsou pro mě u tohoto objektivu záhadou. Nějaké se objevily při 100% výřezech a u nízkých hodnot clonových čísel, ale jinde jsem aberace nenašel (v RAWu, na okrajích snímků, kde se typicky vyskytují). Neobjevily se ani problémy s laterálními aberacemi nebo aberacemi v protisvětle. Takže jsem nic pravidelného neobjevil, ale je možné, že někdy něco „vykoukne“.
Ostření
To jsem již popisoval dříve, ale přidám pár praktických poznámek. Ostření je velmi precizní a ideální jak pro „hračičku“, tak pro fotografa, který potřebuje celkem rychle ostřit. Kombinace clony f/2 a padesátimilimetrového ohniska je pro manuální ostření vyhovující, když jsem testoval Milvus 1,4/50, měl jsem trošku problémy, protože hloubka ostrosti byla na f/1.4 opravdu malá. Určitou roli hrají samozřejmě zkušenosti. Na manuální ostření není těžké si zvyknout a naučit se být podobně rychlý jako při automatickém ostření. Vždy to je otázka praxe a s manuálním ostřením je bez problémů možné dosáhnout stejného procenta dobře zaostřených snímků jako s AF. V tomto ohledu mohou pomoct i bezzrcadlovky a focus peaking.
Závěr a konkurence
Stejně jako u Milvu 2/100M připojím subjektivní hodnocení. Objektiv jsem si za dobu testování oblíbil, měl jsem ho na víkendu na Slovensku a neměl jsem potřebu ho na byť jedinou fotku sundat ze zrcadlovky. V tomto ohledu se jedná opravdu o univerzál – ještě o ždibec větší univerzál než Milvus 2/100M – recenze. Nicméně musím říct, že mi pevná stovka přišla jako lepší ohnisko na portréty. S makrem to je dvousečné, protože delší ohnisko znamená menší hloubku ostrosti při stejné cloně a zaostřené vzdálenosti.
Objektivně je tento objektiv určen hlavně pro kreativnější fotografy, kterým nevadí ruční ostření nebo ho naopak preferují. Má jen několik málo minusů – řadí se mezi ně silnější vinětace na f/2, trošku vyšší hmotnost nebo zvětšení pouze 1:2. Mezi plusy se řadí dobrý optický výstup bez aberací, zkreslení, dobré výsledky v protisvětle a celková univerzálnost.
Může se to zdát paradoxní, ale často jsem si říkal, jak výborný by tento objektiv byl pro začátečníky. Ukázal by jim, jak vypadá kvalitně zpracovaný objektiv s kvalitní výstupem a navíc by jim ukázal jinou fotografickou perspektivu – jediné velmi univerzální ohnisko a ruční ostření. Navíc když se to vezme kolem a kolem, on tento objektiv není ani až tak drahý, stojí tolik jako nejlevnější full frame zrcadlovky, což v kontextu Zeissu znamená, že je objektiv celkem levný.
Pokud se porozhlídneme po konkurenci, tento objektiv je výjimečný kombinací světelnosti a makro schopností. Jeho hlavním přímým vyzyvatelem je tedy Milvus 2/100M, který nabídne stejnou kombinaci vymožeností, pouze dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost.
Dalším manuálním portrétním objektivem je potom Zeiss Milvus 1.4/50. Ten je podobně opticky velmi dobře povedený, má stejně precizní ostření a lepší světelnost.
V úvahu připadá i Samyang 50mm f/1.4, který by se dal označit za cenově dostupnou náhradu testovaného Zeissu. S cenovkou okolo deseti tisíc korun si o to říká.
Plusy
- Kvalitní kresba
- Kreativní kombinace portrétního a makro objektivu
- Precizní konstrukce
- Dobře zvládá protisvětlo
Minusy
- Trošku těžší
- Vinětace na f/2
Galerie ilustračních snímků
 |
 |
 |
 |