Igor Mikula propadl focení teprve před pěti lety, ale jeho láska ke zvířatům a vášeň pro focení wildlife přináší své ovoce hned od počátku. V soutěži Czech Nature Photo je doma od prvního ročníku, v loňském roce ulovil hned několik cen a nominací doma i v zahraničí a i letos už zvítězil v mezinárodní soutěži. Každý, kdo si oblíbil náročnou a napínavou kategorii nature photo, už zaregistroval jeho jméno a chodí se kochat na jeho profil. A kdo ne, nechá se třeba nalákat v rozhovoru níže!
Igore, patříte již ke stálicím ve svém oboru. Po loňských úspěších v prestižní australské soutěži Australian Geographic Nature Photographer of the Year a Czech Nature Photo jste letos už stihl zazářit ve třináctém ročníku mezinárodní soutěže Asferico: v kategorii „Jiná zvířata“ (než savci a ptáci, pozn. red.) jste se se svým pagekonem lupenoocasým umístil na třetím místě. Blahopřejeme, konkurence byla obrovská a bylo opravdu na co koukat!
IM: Ďakujem! Fotku som do súťaže poslal omylom, podľa pravidiel by tam zaradená byť nemala, avšak nakoniec sa s tým už nedalo nič urobiť a dostala sa až tam, kam sa dostala.
Pagekon lupenoocasý (Saltuarius cornutus)
| IGOR MIKULA Narodil se 21. 12. 1981 v Piešťanech, nyní, pokud není na cestách, žije v Praze. Příroda ho zajímá od útlého dětství, jejímu focení se začal věnovat v roce 2014, a je v tom velmi úspěšný: 2017 – nominace do finále nultého ročníku Czech Nature Photo v kat. savci s polární liškou, která ale vznikla již v roce 2015, tedy hned na počátku kariéry fotografa 2018 – vítězství v prestižní australské soutěži Australian Geographic Nature Photographer of the Year, a sice s fotografií pagekona lupenoocasého, a celkem tři nominace v kat. savci, plazi, bezobratlí v Czech Nature Photo (viz foto) 2019 – vítězství v italské mezinárodní soutěži Asferico 2019 v kat. plazi s pagekonem lupenoocasým Více na profilu Igora Mikuly https://www.igormikula.com/o-mne/ |
Aha, takže jste právě s touto fotkou jako s nejúspěšnější až tolik nepočítal, ani nemohl… Jak často bývá subjektivní pocit fotografa stejný jako subjektivní názory porotců?
IM: Asi na to nedokážem úplne relevantne odpovedať, úloha poroty je podľa mňa ťažká, vždy sa totiž skladá prevažne z fotografov a preto je veľmi ťažké zachovať si na vec objektívny pohľad. Niekto ocení umeleckú hodnotu fotky aj keď trebárs jej vytvorenie nestálo veľa úsilia. Iný dávajú zase prednosť obťažnosti prevedenia, aj keď snímok nemusí byť z umeleckého hľadiska ničím zaujímavý. Obidva pohľady sú určite správne. Jednoducho každý to vidí inak a práve preto je asi zhoda a rozhodnutie porotcov celkovo komplikované.
A jak to tedy bylo s úsilím při pořízení snímku pagekona? Jak dlouho jste čekal na ten správný moment, aby se fotka povedla?
IM: Bola to bežná nočná prechádzka, kde sme na strome objavili pagekona. Konkrétne táto fotka si nevyžiadala žiadne extrémne úsilie. Mám fotky, ktorých realizácia niesla so sebou neporovnateľne viac námahy a času a neboli umiestnené alebo špeciálne ohodnotené.
Je v případě focení přírody vůbec možné vyrazit za jasnou představou?
IM: Áno! Myslím, že určite áno. Predchádza tomu ale „x“ hodín strávených na internete. Človek sa snaží danú lokalitu a jej druhovú rozmanitosť čo najviac naštudovať, aby si potom mohol vytvoriť tú „jasnú predstavu“ o tom, ako by tá fotka mala vyzerať.
Musím říct, že při prohlížení fotografií napříč soutěží Asferico na mě velký dojem udělala právě Vaše kategorie. Hmyz a plazi jako by si mohli u lidí napravit (neprávem) špatnou reputaci, resp. zapůsobit svojí estetičností, upoutat pozornost ke své od přírody nadělené dokonalosti.
IM: Určite áno, ich fotenie môže byť akousi osvetou. Každý živočích na našej planéte plní svoju nezanedbateľnú funkciu. Každý má svoje miesto na Zemi a nejaký dôvod prečo tu je. Zvieratá si na rozdiel od nás žiadnu reputáciu napravovať nemusia :-).
Jako laik si říkám, že – odpusťte tu zkratkovitost – vyfotit pandu, aby byla roztomilá, nebo ptáka, aby byl půvabný, je snazší…?
IM: Panda je roztomilá vždy! (smiech). Je to vec kreativity, každý má nejaké to svoje „know how“, ktorým sa snaží dať tomu snímku hodnotu. Či je to jednoduchšie oproti foteniu trebárs žiab? Podľa mňa je to zložité skoro vždy. Niekedy menej a niekedy zase viac. Záleží na danej situácii.
Vraťme se ještě k Vašim úspěchům: v loňském roce jste také zabodoval v soutěži Czech Nature Photo – to je poměrně nová kategorie v rámci tradiční (letos probíhá již 24. ročník) a významné česko-slovenské soutěže Czech Press Photo. Řekněte nám ke své účasti více.
IM: Čo sa týka Czech Nature Photo, zúčastnil som sa všetkých ročníkov, ktoré doposiaľ prebehli. V nultom ročníku som mal nomináciu do finále s fotkou polárnej lišky (Vulpes lagopus) v kategórii cicavce.
Liška polární (Vulpes lagopus)
V prvom ročníku som mal nominácie tri, v kategorii savci to bol klokan nenápadný (Petrogale mareeba)
Klokan nenápadný (Petrogale mareeba)
V sekcii plazy, obojživelníci už zmiňovaný pagekon lupenoocasý (Saltuarius cornutus) a ďalej v kategórii bezobratlí s fotkou cikády z Malayzie.
Cikáda
Jak českou soutěž vnímáte v porovnání s dalšími, světovými? A jaké postavení má tzv. nature photo vedle tradičních reportážních fotek?
Českú súťaž vnímam pozitívne už len z toho dôvodu, že sme tu nič také predtým nemali. Ľudia okolo Veroniky Souralovej, ktorá to má všetko na svedomí, dávajú možnosť nám fotografom realizovať sa a svoje fotky v tejto súťaži uplatniť, i keď nie vždy sa to podarí :-). Myslím si, že aj reportážna “nature fotka“ môže byť rovnocenným súperom klasickej reportážnej fotografii viď. posledný víťaz Czech Press Photo.
Fotografování přírody je spojené s cestováním, pohybem v náročném a nebezpečném terénu, a tím pádem i rizikem. Vzpomenete si na okamžiky, kdy jste si řekl, že tohle už je za hranou?
IM: : Pri svojich cestách sa snažím čo najviac dodržovať základné bezpečnostné zásady. Žiadna fotka nestojí za to, aby človek ohrozil zdravie, či život seba, ostatných alebo fotografovaný objekt. Všetko má určité hranice, za ktoré je lepšie nezájsť.
Například příští rok se jako lektor Fotoinstitutu chystáte na expedici hodně daleko – prozradíte nám už teď víc?
IM: Zatiaľ môžem prezradiť iba toľko, že by nás cesta mala zaviesť do dvoch rôznych nížinných biotopov v Kolumbii. Obe miesta, čo sa týka biodiverzity sú jedny z najbohatších na našej planéte.
A co si mám alespoň pro začátek pořídit, když budu chtít jet s Vámi, nebo Vám prostě konkurovat v kategorii wildlife ;-)? Na co nejraději fotíte a co s sebou vozíte za nezbytnosti?
IM: Ja to trošku skrátim, pretože konkrétne táto otázka je na samostatný rozhovor. Kategória wildlife je pomerne obsiahla téma. Je dôležité určiť si priority, čo človek chce vyfotiť. Každá „kategória“ totiž častokrát vyžaduje špecifickú výbavu. Začal by som samozrejme fotoaparátom a objektívom, keďže zvieratká nás nie tak rady vidia ako trebárs my ich. Práve preto odporúčam objektív aspoň s ohniskom okolo 300mm, napríklad Canon 100–400mm f/4,5–5,6 L is Usm II. A pravda je, že ja napríklad v poslednej dobe fotím dosť často na širokouhlý objektív, konkrétne Laowa 15mm f/4 Macro 1:1. V mojom batohu nájdete asi 5 rôznych ohnísk, 2 telá, 4 blesky, rôzne odpaľovače bleskov, drôtene alebo bezdrôtové samospúšte, soft boxy, nahrávače zvukov a veľmi veľa rôznych drobností.
Zpracováváte fotky rovnou po návratu z focení a případně se snažíte pokus zopakovat, nebo na místě fotíte jako divý a čekáte, co si přivezete domů?
IM: Keď mám pri sebe notebook, snažím sa fotky po večeroch premazávať, zálohovať, a keď sú na to podmienky rád si niečo zbežne i upravím. V prírode sa nedá úplne povedať, že by človek mal možnosť svoj pokus opakovať, trebárs na druhý deň. Z vlastnej skúsenosti môžem potvrdiť, že je lepšie svoju príležitosť na fotku využiť ihneď, pretože sa už nemusí nikdy zopakovať. To je príroda, je to kúzlo prítomného okamihu. Viac menej fotím ako divý. Veľká výhoda je, že nám moderná technika umožňuje okamžitú kontrolu snímku na displeji a tak nemusím čakať na to, kým prídem domov.
Fotky přírody, které jsem viděla u Vás i jinde, jsou skutečně dechberoucí, plné dokonalých barev, kombinací, ale i dynamiky – jak zvládáte přechody mezi tímto a „normálním“ světem, běžným životem?
IM: Návrat do reality je trochu ako také bolestivé vytriezvenie. Človek sa s tým musí popasovať. Zadosťučinením mu je ale potom radosť z toho čo vytvoril. Napríklad nejaká prezentácia, prednáška alebo výstava a samozrejme plánovanie ďalšej cesty.
Lidé mají často focení jako koníček, co máte jako hobby Vy, profesionální fotograf? A co vám třeba visí doma na zdech?
IM: Ja považujem za koníček činnosť, ktorá ma baví a nejakým spôsobom napĺňa. Takže mojim prioritným koníčkom je práve fotenie. Taktiež športujem, mám rád knižky a rád si vypočujem dobrú hudbu. Doma na stene visia nejaké moje fotky a manželkine obrazy. Manželka okrem toho, že tiež fotí sa venuje i maľovaniu.
Na závěr obligátní otázky: Co ve své fotografické kariéře považujete za největší úspěch a kam nyní míříte – co jsou vysněné mety Igora Mikuly?
IM: Doposiaľ je môj najväčší úspech víťazstvo vo zmiňovanej prestížnej austrálskej súťaži Australian geographic photographer of the year organizovanej South australian museum, kde som s vyššie zmieneným gekoňom vyhral prvé miesto v kategórii „animal portrait“. Nemám žiadne vysnené méty. Som vďačný zato, že môžem cestovať, spoznávať a zachytávať krásu, či už prírody alebo po novom i zaujímavých etník a celkovo ľudí obývajúcich našu planétu.
Děkuji za rozhovor a držím palce při dalším lovu, v přírodě i v soutěžích!
Zdroje:
Web Igora Mikuly https://www.igormikula.com/
FB profil Igora Mikuly https://www.facebook.com/igormikula81
Weby zmíněných soutěží
http://lnx.asferico.com/…019-results_
https://www.czechphoto.org/cnp/
https://www.australiangeographic.com.au/…ear-winners/