Tomáš Havel loni ukončil vysokou školu, ale fotografii se intenzivě věnuje už od roku 2012. Jeho snímky krajiny zachycují obrovskou hloubku prostoru, kde uprostřed nekonečna najdete často postavičku možná ztracenou nebo osvobozenou přírodou? Z Tomášových fotografií na nás dýchne adrenalin, hlavně díky obtížně přístupným místům, kam se s fotoaparátem vypravuje, a jako správný krajinář ráno, večer, v noci nebo "když bys psa nevyhnal". Na svém instagramovém profilu má statisíce "followerů", jak to dokázal? Co by Tomáš poradil fotografům, kteří si budují profil na IG?
Tomáši, jste především fotograf ale také instagramer. Nebo je to obráceně?
První možnost je správně. Jsem fotograf a cestovatel, to jsou mé priority. Instagram je pro mě ale také velmi důležitý. Věnoval jsem mu značné množství času a on mi na oplátku v mé kariéře už hodně pomohl. Ta platforma mě nesmírně baví, je tak motivující dostávat stovky pozitivních reakcí s každou novou fotografií. To všechno mě obrovsky žene dopředu a cením si každé podpory, která se mi dostává. Není to ale ten pravý důvod, proč se fotce věnuji. Fotím pro ty krásné výhledy, životní zážitky z cest a radost z výsledného snímku.
Zaměřujete se jenom na krajinu nebo vás láká i jiný žánr? Jakou krajinu fotíte nejraději? Jaké ohnisko je vaše oblíbené?
Fotím hlavně krajinu a cestovatelské fotografie s dobrodružným nádechem, ty jsou mi nejbližší. V neposlední řadě produktové fotky komponované v přírodě, které jsou příjemným zpestřením. Na tvorbu mám klid a můžu si užívat přítomný okamžik. Západy slunce v tiché krajině tak nějak souzní s mojí povahou a momentálně mě významné žánrové rozšíření neláká. Občas si ještě odskočím i na lesní boho svatbu. Mám rád dramatické hory a krásné světlo, norské fjordy jsou mi ze všech nejbližší. Rád ale fotím i dostupné Alpy a nedávno jsem objevil kouzlo Madeiry. Oblíbené ohnisko je jednoznačně 16 mm.
Tomáš Havel: „Poslední paprsky jednoho překrásného zimního dne na Madeiře“
Skládáte fotografie jako panoramata nebo upřednostňujete jeden snímek?
Poslední dobou mě skládání panorama chytlo, snímku to dodá neotřelou dynamiku a nový rozměr. Posunulo to mojí tvorbu zase o kousek dál. Baví mě, že většina lidí panorama nedělá, protože se v dnešní době všechno spíš zrychluje. Já si s fotkou ale rád pohraji.
Tomáš Havel: „Norsko – země, kde slunce nezapadá“
Používáte někdy multiexpozice nebo bracketing? Co nějaké filtry? Třeba ND?
Ano, používám exposure i focus bracketing, dává mi to mnohem větší prostor a možnosti uplatnit kreativitu a vytvořit snímek tak, jak ho vidím já. Co se týká filtrů, často používám přechoďák, a to hlavně v případě, kdy mě tlačí čas nebo na daném místě nejde rozložit stativ. Dlouhé expozice s ND filtrem u mě moc nenajdete.
Vaše přednáška na jarním Setkání fotografů se jmenuje „Nezapomenutelné výhledy“. Na výstupy, které podnikáte, musí být dobrá fyzička, co? Jak řešíte dobré světlo na vrcholech? Stoupáte ještě za tmy nebo na vrcholech nocujete?
S nulovou fyzičkou to nejde, máte pravdu. Já ale celý život sportuji, takže kvůli takovým výstupům nemusím absolvovat žádnou speciální přípravu. Dopředu si zjistím, jak dlouho výstup trvá, a počítám s tím, že to stihnu někdy až o polovinu rychleji. Nejčastěji na vrcholech přespávám, je to praktické, protože stihnu západ i východ. Pokud to nejde jinak – je špatné počasí nebo v oblasti nelze přespat – vyrážím brzy ráno, třeba kolem čtvrté hodiny. Zmíněné Norsko je země zaslíbená, v létě je tam neustálé světlo, které mi dovoluje toulat se za svitu půlnočního slunce v horách a méně zajímavé denní světlo prospat.
Tomáš Havel: „Nad vrcholy ostrova Senja“
Vzpomněl byste si na tři výhledy, se kterými se pojí nějaký zajímavý příběh nebo historka? Povězte našim čtenářům víc, jak jste je pořídil. Třeba i fotograficky :)
Když nad tím přemýšlím, mám pocit, že každý výšlap je něčím jedinečný. Úsměvné vzpomínky ve mě zanechala situace…. Víte co? Přijďte se podívat na mou přednášku na Setkání fotografů. :)
Máte hezky zachycenou Mléčnou dráhu přímo za Delicate arch, kde v oblouku nejspíš sám sedíte? Povedlo se napoprvé? Vidět mléčnou dráhu znamená, že byla úplná tma. Pohybovat se v okolí Delicate arch po tmě, to chce kus odvahy. Bál jste se? Navíc, oblouk jste si během foceni musel přisvítit. Stačil by na toto svícení mobil?
V oblouku opravdu sedím já. Jedná se o fotografii složenou s několika expozic. Nebe je z několika snímků z důvodu eliminace šumu, já pod obloukem, nasvícená skála a popředí. Oblouk je nasvícený obyčejnou čelovkou. Výšlap k Archu jsem absolvoval ještě před západem slunce, když se dostatečně setmělo, rozsvítil jsem čelovku a šel na věc. Jestli jsem se bál něčeho konkrétního, tak nejvíc asi pavouků. Tyhle zvířátka zrovna moc nemusím :)
Tomáš Havel: „Ztracen v hvězdném prachu. Arches NP.“
Do své krajiny velmi často umisťujete postavičku, někdy i dvě… Je to záměr? Jsou tito „lidé“ reální? Nebo jsou domalováni (tj. je to koláž)? Například slečna v letních šatech v prosinci na Senje: ”A tale of the mountain princess”. Na pohled křehká dívka. „Trekují“ s vámi tyto postavičky dobrovolně? Jak často?
Baví mě porovnání maličkosti člověka s majestátně vyhlížející krajinou. Vnímaví lidé si díky tomu leccos uvědomí. Postavy na fotkách jsou z 99 % opravdu reálné, domalování je samozřejmě hračka, ale já bych pak z fotky neměl takovou radost. Buď jsem na fotkách já sám a pořizuji v podstatě autoportrét, nebo je tam se mnou přítelkyně, kamarádi, někdo z rodiny. Nejsem ten typ, který by cestoval úplně sám, vždycky mám s sebou v horách parťáka, který je z cesty nadšený stejně jako já a plně toleruje mé fotografické aktivity. Vážně se dají takoví najít :)
Slečna v letních šatech v prosinci na Senje.
”A tale of the mountain princess” (Tomáš Havel)
U nás jste se proslavil obrovským množstvím lidí, kteří sledují vaše fotografie. Na IG jsou to sta tisíce. Jak jste to dokázal? Kolik času věnujete denně své prezentaci na IG. Jak byste srovnal FB a IG?
Když se v Česku objevil Instagram, byl jsem mladý a všechny technologické novinky mě hodně zajímaly. Připojil jsem se na něj velmi brzy a díky tomu, že jsem sdílel různé dobrodružné fotky z míst, která na internetu předtím nikdo neviděl, získal jsem brzy tisíce sledujících. Pak jsem fotky vylepšil po technické stránce a dostal jsem se až k současnému číslu. Mám svoji komunitu rád, je inspirující. Momentálně je ten denní čas maximálně 2 hodiny. Pro někoho je to málo, pro někoho je to příliš. Faktem je, že se o účet musíte starat, jinak se nikam nedostanete. Facebook je v současnosti ve stínu populárního Instagramu a myslím si, že to tak i zůstane. IG je pružnější, žije přítomností a právě na něm soustředí většina světových fotografů své aktivity.
Tomáš Havel: ”Tyrkysová perla Dolomit.”
Dáváte na Instagram obratem aktuální fotografie, nebo si je nejdřív pečlivě připravíte a nenecháváte svou IG prezentaci náhodě?
Instagramový feed pečlivě plánuji, málokdy se stane, že sdílím super aktuální fotografie. Editační proces nějakou dobu trvá a k fotkám se většinou pořádně dostanu až po návratu z cesty.
Měl byste nějakou radu pro fotografa, který se chce na IG prezentovat?
Měl by se určitě řídit obecnými zásadami jako je sladěný profil, zaměření na konkrétní téma, pravidelná aktivita a trpělivost. Velmi dobře funguje výjimečnost, originalita a odlišení se od ostatních. Pro fotografa, který používá Instagram jako své elektronické portfolio, není stěžejní získat desítky tisíc followers, ale vytvořit si vlastní aktivní okruh uživatelů, kteří mohou být jeho fanoušci a zároveň klienti.
Tomáš Havel: ”Hory volají. Norsko.”
Jsou fotografie, které vkládáte na Instagram, pořízené mobilem? Fotíte mobilem?
Většina fotografií je pořízená zrcadlovkou. V poslední době tam ale najdete několik fotografií z mobilního telefonu. Nechci čtenáře podceňovat, ale pravděpodobně vůbec nepoznají rozdíl, což je kouzelné a strašidelné zároveň. Pokud to u fotky není přímo uvedené, je těžké to odhalit. Jestli se to ale někomu povede, ať mi určitě napíše do directu! :)
Fotíte do RAWu? Jaký máte názor na úpravu fotografií? Upravujete vždy? Jaký program vám vyhovuje nejvíc? V poslední době postprodukce fotografií stále posiluje… barvy jsou sytější, živější, až nereálné… jako bychom si potřebovali realitu přikrášlit. Myslíte, že naše mladá generace, které jste zástupcem, postprodukci takto vnímá… „jako přikrášlení reality“ nebo vidíte důvod jinde?
Vždy fotím do RAWu, JPEG je pro mě v podstatě nepoužitelný formát. Fotografie vždy upravuji a v mé pozici to nevnímám jako přikrášlování reality v negativním slova smyslu, je to součást práce každého krajináře. Cesta, jak se odlišit. Snažím se držet v reálných mezích a nedělám žádné montáže, neženu to do extrémů, vycházím z reality, kterou ve Photoshopu nebo Lightroomu podpořím. Úprava je pro mě esenciální z toho důvodu, že je to prostor pro sebevyjádření a vytvoření malého uměleckého díla. Fotku podobnou té mé je pravděpodobně schopno technicky vyfotit mnoho lidí, od kterých mě odlišuje právě úprava, která je jako můj podpis. Celý proces úpravy mě opravdu baví a využívám při něm i dovednosti z výtvarného prostředí. Přikrášlování reality tady bylo, je a bude. Každý editor, stejně jako divák, by měl používat zdravý rozum a kritické myšlení.
Tomáš Havel: ”České Švýcarsko.”
Máte nějaké vzory? Kde čerpáte inspiraci?
Vzory samozřejmě mám, všechny v zahraničí. Jmenovitě Michael Shainblum, Max Rive nebo třeba Arnar Kristjansson. Sledujeme se vzájemně na Instagramu, kde se podporujeme a inspirujeme. Nehledám tam ale jen fotografy a jejich výstupy, často jsou to i lokace, které bych chtěl navštívit.
Vzkázal byste něco našim čtenářům?
Jestli jste se dočetli až sem, moc mě to těší! Máte můj obdiv a určitě mi napište, co si o zmíněných tématech myslíte vy! :) Inspirující komunita s názorem je pro fotografa k nezaplacení.
Děkujeme za rozhovor!
Další fotografie Tomáše Havla najdete na webu www.tomashavel.com
Poznámka redakce: Pokud máte zájem, můžete poznat a popovídat si s Tomášem Havlem v sobotu 16.3.2019 na Setkání fotografů, kde má ve velkém sále od 12:00 do 13:00 přednášku „Nezapomenutelné výhledy“ (pro slevu se registrujte na www.setkanifotografu.cz).