Jsou tomu dva roky, co Tamron uvedl na trh vlajkovou loď ultra širokých zoomů. Tamron 10-24mm f/3.5-4.5 Di II VC HLD nabízí HLD motor a je zabalen v novém designu. Nechybí odolnost vůči nepříznivým přírodním podmínkám. Jak si vede po obrazové stránce?
ÚVOD
Sedmého dubna uplynuly dva roky od uvedení Tamronu 10–24mm f/3.5–4.5 Di II VC HLD (model B023) na trh. Se svou nejmenší ohniskovou vzdáleností 10 mm (pro APS-C) se řadí mezi ultra širokoúhlé objektivy. Na deseti milimetrech ale nezůstává, nabízí zoom v příjemném rozsahu do 24 mm. U takové kategorie skel se výrobci potýkají s několika problémy. Na prvním místě je obrazové zkreslení, které při těchto číslech ohniska eliminovat zkrátka nelze. Při koupi s ním však už zákazník většinou počítá. Se zkreslením jde ruku v ruce aberace a v neposlední řadě stojí vinětace.
Společnost Tamron vytvořila kompaktní verzi ultra širokoúhlého zoomu, který si s většinou vad umí poradit. TAMRON 10–24 mm f/3.5.-4.5 Di II VC HLD je určen pro APS-C snímače a hodí se pro fotografování krajin, ulice, architektury, ale i každodenních událostí. Objektiv jako je tento by ve výbavě fotografa chybět neměl. Často je třeba zachytit širší scénu, a pokud chcete mít trochu volnější ruku, je na místě sáhnout právě do této kategorie skel.
| TECHNICKÉ SPECIFIKACE | |
| Ohnisková vzdálenost | 10–24 mm |
| Maximální otvor clony | f/3.5–4.5 |
| Minimální otvor clony | f/22–29 |
| Počet lamel clony | 7 |
| Obrazový úhel | 108°44' – 60°20' |
| Konstrukce objektivu | 16 členů v 11 skupinách |
| Minimální zaostřovací vzd. | 24 cm |
| Maximální poměr zvětšení (24mm) | 1:5,3 |
| Velikost filtru | 77 mm |
| Délka (minimální) | 82,1 mm |
| Průměr | 83,6 mm |
| Hmotnost | 440 g |
VZHLED, KONSTRUKCE, OVLÁDÁNÍ
Otevřel jsem pevnou a bělavou krabici, odstranil několik kartonů, vybalil objektiv z molitanového sáčku a postavil ho na stůl. Hned na první pohled zapůsobil sebevědomě. Matně černý plášť se dobře drží v ruce, je příjemný na dotyk a nechybí kovový bajonet. Tamron 10–24mm je spíše menší a váha skoro půl kilogramu je tak akorát, abyste věděli, že na těle fotoaparátu máte nasazený objektiv. Na vrchní straně je umístěna přehledná ostřící stupnice. Jak je zvykem, vzdálenost udává v metrech a ve stopách. Abych se dostal z nejkratší zaostřovací vzdálenosti na nekonečno, musím ostřící kroužek protočit o 180°. To je pohodlný rozsah, avšak u ultra širokoúhlého objektivu se fotograf stejně většinou pohybuje v rovině široké hloubky ostrosti. Ta tu přichází prakticky po dvou metrech zaostřovací vzdálenosti.
Ostřícím kroužkem lze točit bez problému, ladně klouže sem a tam. Když o něj lehce zavadím, jeho poloha se nezmění. Nemohu ale ani říci, že by se jím pohybovalo ztuha. Kroužek pracuje nezávisle na automatickém ostření, a tak si můžete kdykoliv doostřit manuálně. Mnoho stejného platí pro kroužek měnící ohniskovou vzdálenost. Na rozdíl od ostřícího je o trochu širší. Do nejzazší polohy 24 milimetrů jde dostat trochu hůře, avšak při focení mi to nijak nevadilo. Objektiv nemá tendenci se sám zasouvat zpět. Zůstane tam, kam ho kroužkem nastavíte.
Na levé straně najdeme dva přepínače. Vrchní slouží pro zapnutí či vypnutí autofocusu, spodní ovládá optickou stabilizaci. Jsou dostatečně velké, při focení jsem neměl problém je nahmatat. Pracovalo se mi s nimi lépe, než např. s klasickými přepínači na NIKKORech od Nikonu.
Optickou konstrukci testovaného objektivu tvoří 11 skupin z celkových 16 členů. Mezi ně patří i optické členy speciální, jako jsou jeden LD (Low Dispersion) člen, jeden XLD skleněný člen s extra nízkým rozptylem, jeden lisovaný asférický člen a jeden hybridní asférický člen. Tato kombinace v efektivním uspořádání redukuje širokou škálu aberací, včetně aberace komatické, a kompenzuje i aberaci chromatickou. Vnější povrch předního členu je potažen ochrannou sloučeninou fluoru, která odpuzuje vodu a olej. Moje zkušenost s tímto opatřením je taková, že přední čočka nepřetržitě přitahuje smítka prachu. Ty se mi poté nedařilo odfouknout ani setřít jelení kůží. Jako by je pevně držela statická elektřina.
TESTY
Jak už bylo řečeno, TAMRON 10–24 mm f/3.5.-4.5 Di II VC HLD je konstruován pro fotoaparáty s APS-C čipem. Objektiv jsem tedy bez jakýchkoliv filtrů testoval na těle Nikon D5200. Na začátek mohu říci, že si Tamron 10–24mm vedl poměrně dobře. Pojďme se tedy podrobně podívat na jednotlivé položky kvalitativních testů.
KRESBA
Všechny fotografie byly pořízeny ze stativu pomocí dálkové spouště a předsklopení zrcátka. Obrazovou kvalitu z hlediska kresby jsem testoval pro dvě krajní ohniska, tedy 10 mm a 24 mm.
 |
 |
Vlevo (nahoře) je k vidění snímek s ohniskem 10 mm a nejnižší clonou f/3.5, vpravo pak 10 mm s clonou nejvyšší (f/22). Při pohledu na celou scénu obou obrázků není jednoduché rozeznat nějaké rozdíly. Vlevo bychom sice mohli mluvit o vinětaci, ale o tom později,
 |
 |
Druhé dvě fotografie jsou pořízeny s ohniskovou vzdáleností 24 mm. Vlevo opět nejnižší clonové číslo (f/4.5) a vpravo nejvyšší (f/29). Také bychom mohli říci, že je nějaký rozdíl těžko rozeznatelný. Odlišnosti odhalí tabulky výřezů.
 |
 |
Kvalita obrazu v rozích při 10 mm a plně otevřené cloně není perfektní. Můžeme pozorovat neostrost a jemnou aberaci, zato ve středu fotografie vypadá vše v pořádku. Situace v rozích se postupně zlepšuje s rostoucím clonovým číslem. Nejkvalitnější rohy vznikají v rozmezí f/11 až f/20. Co se týče středu, jeho obrazová kvalita klesá s clonou f/18 a vyšší. Nejhůře je na tom při maximální cloně f/22, kdy fotografie postrádá jemnost kresby. Průnikem množin středu a rohů tedy získáme interval clonových čísel od f/11 po f/16. V něm budou vaše snímky s tímto sklem na ohnisku 10 mm nejostřejší.
V ohnisku 24 mm se kvalita chová trochu jinak. O jemné ostrosti v rozích můžeme hovořit už od clony f/5.0. Ztráta kvality tu nastává od f/18 a dále. V nejvyšší cloně f/29 je na tom roh nejhůře a platí to i pro střed, který se tu chová prakticky stejně jako oblast rohu.
VINĚTACE
Tmavší okraje fotografií jsou klasickým neduhem všech širokoúhlých objektivů. Ani Tamron tuto vadu tentokrát nedokázal kompletně eliminovat. Série čtyř snímků dává najevo, že přítomnost vinětace můžeme pozorovat v obou krajních ohniscích.
 |
 |
Vinětace postupně mizí se zvětšujícím se clonovým číslem, ale nikdy není pryč úplně. Nejmarkantnější ztmavení rohů jde vidět vlevo nahoře, což je obrázek pořízený s ohniskem 10 mm a clonou f/3.5. Nejlepší výsledek pak přineslo nejvyšší ohnisko s nejvyšším clonovým číslem.
 |
 |
ZKRESLENÍ
S ohniskem 10 mm na APS-C je deformace obrazu nežádoucí. Neexistuje mnoho zástupců této kategorie skel, u kterých by se zkreslení neobjevilo. Soudkovitá deformace tak neminula ani testovaný objektiv. S hodnotou ohniskové vzdálenosti na 10 mm jako tou nejhorší se vada postupně zlepšuje, pokud ohniskové číslo zvyšujeme. Kolem vzdálenosti 21 mm ale začíná být patrné zkreslení poduškovité, které do 24 mm nabývá na zřetelnosti.
 |
 |
CHROMATICKÁ ABERACE
Novodobým objektivům se stále lépe daří redukovat zeleno fialové kontury na kontrastních přechodech. Ani tento Tamron si nevede špatně, ale aberaci zpozorovat můžeme.
 |
 |
Středové oblasti kompozice problém nemají. Čím blíže se však díváme ke kraji, tím se stav zhoršuje. Fotografie jsou pořízené na plně otevřenou clonu a nejmenší ohnisko. Když jsem na jedné z hodnot přidal, vada mizela.
OSTŘENÍ
TAMRON 10–24mm f/3.5–4.5 Di II VS HLD je vybaven novým HLD (High/Low Torque Modulated Drive Motor) motorem, který slouží jako pohon automatického ostření. Jeho práce je slyšet asi tak, jako kdybych lehce šoupal papírem po stole. Rychlost ostření není nijak pomalá, ale můj pes je rychlejší. Je to pravděpodobně dáno starším tělem D5200, na kterém jsem objektiv testoval. Zaostření tak trvalo vždy minimálně půl sekundy. Myslím, že by autofocus s novějším fotoaparátem pracoval rychleji.
STABILIZACE
Systém optické stabilizace o čtyřech osách by podle výrobce měl zvládnout skok o 4 EV. Musím říci, že jsem s prací této soustavy byl spokojený. Fotografie pořízené z ruky na desetiny sekundy jsou solidně ostré.
BOKEH
Vzhledem k obecné kategorii objektivu a nejmenší cloně f/3.5 nemůžeme očekávat veliké a jemné koláče v pozadí. Nicméně bokeh modelu Tamronu 10–24mm je také příjemný na pohled i přes to, že jsou okraje kroužků tvrdší.
ODLESKY
Při zaclonění tvoří objektiv ze silnějších zdrojů světla pravidelné paprsky (díky difrakci clony). Antireflexní vrstvy zvládají protisvětlo bez problému, jsou patrné jen menší Lens Flares způsobené optickými členy uvnitř. Jejich vzhled se liší na základě nastavení clonového čísla.
TAMRON 10–24mm f/3.5–4.5 Di II VS HLD je šikovný ultra širokoúhlý univerzál. Pokud hledáte spolehlivý objektiv se širokým záběrem a zároveň rádi máte volnější ruku v ohnisku, je tento objektiv vhodným kandidátem. Na poměry své kategorie dobře zvládá většinu vad. Neostrost v okrajích snímku při plně otevřené cloně na první pohled není znát. To samé platí pro aberaci, ovšem u té je vada odhalitelná už při lehkém přiblížení. Přítomnost deformace obrazu také nelze popřít, nicméně její vliv není nijak extra drastický. Minimální ohnisko 10 mm se záběrem 108°44' vystačí na fotografie celých interiérů a své opodstatnění si najde i ve venkovních kompozicích. Užitečný je tak například při fotografii širokých panoramat, skupinových snímků, architektury a v neposlední řadě noční oblohy.
S ovládáním testovaného objektivu jsem potíže neměl. Autofocus se občas nechytil, ale to je věcí těla zrcadlovky. Jeho odolnost vůči prachu a vlhkosti mi nebránila ve focení při sychravém počasí, ale do deště jsem ho přeci jen raději nebral. HLD motor autofocusu bych nepřeslechl, což ovšem neznamená, že by byl nějak výrazně hlučný. Práce systému optické stabilizace mě příjemně překvapila. Fotografie pořízené z ruky časem 1/10 sekundy vykreslovaly ostré kontury bez známky rozmazání.
Vše je kompaktně zabaleno do jednoduchého válcovitého těla, které neváží ani půl kilogramu a měří sotva 10 centimetrů. S cenovou dostupností na tom také není špatně, částka se momentálně pohybuje kolem 13 000 Kč s DPH.
| PLUSY + | MINUSY – |
| Zoom | Chromatická aberace při 10mm, f/3.5 |
| Kresba po lehkém zaclonění | Soudkovité a poduškovité zkreslení |
| Hvězdičky tvořené difrakcí clony | Přední optický člen přitahuje smítka prachu |
| Ohnisko 10 mm | |
| Optická stabilizace | |
| Pohodlné ovládání | |
| Průměr filtru 77 mm | |
| Hmotnost |
GALERIE
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |