Fotoaparát.cz

Recenze: Teleobjektiv Sigma 60-600mm f/4.5-6.3 Sport

Sigma 60-600mm f-4.5-6.3 Sport už spadá do sekce profesionálnějších objektivů. Vede si dobře nejen při snímání sportů a vydrží nápor proměnlivého počasí. Tento netradiční univerzál si poradil i s vadami, které při širším rozsahu ohnisek bývají obvykle přítomné.

První dojem a obsah balení

Tato novinka mě zaujala už při představení, takže jsem testovací kus nedočkavě vyhlížel. Krabice je strohá, jak je u Sigmy zvykem. Již při prvním uchopení krabice je jasné, že toto bude „pěkný kousek“.

Po otevření krabice najdeme brašnu, ve které je objektiv uložený. Brašna je dostatečně velká, aby se do ní vešel objektiv s nasazenou stativovou objímkou i clonou v přepravní poloze. Brašna má napevno popruh na přenášení. Kvalita brašny je průměrná. O praktičnosti se ještě zmíním.

Dále v balení najdeme sluneční clonu, přední a zadní krytku, popruh a textilní kryt sluneční clony. Objektiv má stativovou objímku. Samozřejmě nechybí potvrzení o 4leté záruce formou karty vydané zastoupením výrobce.

První dojem v ruce je jednoznačně z provedení. Nebojím se ho označit za profesionální. Ergonomie je velmi dobrá. Na první pohled neuvidíte místo, kde bych si řekl, že zde výrobce dělal kompromis.

Testován byl produkční kus objektivu, s firmware verze 1.0, po většinu testů bylo všechno nastaveno bez vlastních profilů (Custom OFF). V případě, že jsem zkoušel vliv nastavení profilů, je to u textu výslovně uvedeno.

Všechny obrázky typu JPEG jsou pořízené v profilu Picture Style Standard se zapnutými korekcemi, které tělo nabízí – vinětace, distorze, barevné odchylky a difrakce (pokud u obrázku není výslovně uvedeno jinak). Potlačení šumu je nastaveno na standardní a úpravy jasů jsou vypnuté. 

Technické parametry

Mechanické provedení

Mechanické provedení je profesionální, jak se od objektivu verze Sport očekává. Sigma nyní profiluje své objektivy do řad Contemporary, Art a Sport. Sport je řada objektivů, uzpůsobená pro zachycení těch nejrychlejších objektů, prostě pro akční fotografii.

Nejbližší mechanicky podobný objektiv je Sigma 150–600 verze Sport. I při lehce složitější konstrukci objektivu se výrobci podařilo hmotnost snížit o 160 g. Ne, že by to v ruce bylo znát, ale každý krok při snižování hmotnosti těchto skel je krok dobrým směrem.

Konstrukce objektivu je ze slitin hořčíku, plastů s uhlíkovými vlákny a kompozitů. Kombinace materiálů umožňujících snížit hmotnost oproti tělu vyrobenému čistě ze slitin a přitom zachovávající si stejné či lepší mechanické vlastnosti i při změnách teplot. Celek působí naprosto bytelně. Žádné vůle, přesné zpracování, nemám tomu co vytknout. Za mě zpracování snese srovnání s objektivy Canon řady L, na které jsem zvyklý.

I přepínače na boku působí naprosto sebejistým dojmem. Najdeme zde přepínače ostření, stabilizace a definovatelný přepínač, dále budou podrobněji rozepsány v jednotlivých kapitolách. A pak zde je aretace vysunutí objektivu. Aretace nefunguje pouze pro krajní polohu, ale ve všech polohách označených na prstenci tj. 60, 70, 80, 100, 120, 150, 200, 250, 300, 400, 600 mm. Napevno je ale jen v ohnisku 60 mm. U ostatních ohnisekpojistka vyskočí, pokud víc zaberete. Jedná se o ochranu proti poškození objektivu. Síla potřebná pro toto překonání pojistky je větší, než pokud budete fotit objektivem k zemi nebo se pohybovat při chůzi, tedy při běžném použití naprosto dostačuje. Ovládání všech prvků jsem si vyzkoušel i v rukavicích a neměl jsem s ním problém.

Objektiv se samozřejmě vysouvá, zatímco při ohnisku 60 mm má 27 cm tak na ohnisku 600 mm už je to 37 cm, s nasazenou clonou pak 43 cm. Chod prstence pro změnu ohniska je plynulý a s dostatečným odporem. Přesto při chůzi s objektivem směrem k zemi dochází k jeho samovolnému vysouvání. Chod prstence ostření je také zcela plynulý, s jemným odporem a citelným překročením ostřícího rozmezí. Oba prstence jsou pogumované, drážkované, dobře drží v ruce a nekloužou. Měnit ohnisko ale můžete nejenom pomocí prstence, ale i zachycením v přední části objektivu a používáním jako „pumpy“. Objektiv je v tomto místě přímo pro úchop uzpůsobený.

Clona je plastová, uchycení šroubem. Je lehká a přitom pevná, vnitřek je upraven proti odrazům světla. Cena náhradního dílu 2.800,– je ale trochu nadhodnocena.

Stativová objímka je masivní, se šroubovou aretací. Značky a jemné zarážky jsou vždy po 90 stupních. Aretaci ale samozřejmě můžete provést v jakémkoliv úhlu. Součástí objímky jsou oka na uchycení popruhu dodávaného s objektivem. Objímka není demontovatelná. Výměnný je spodní soket, standardně je dodáván TS-101. Ten má uchycení jak na šroub 3/8 tak pro ¼ a zároveň má destičku kompatibilní s Arca Swiss. Pokud hlava umožňuje mít pojistku proti vyklouznutí, jsou dodávány dva šrouby, které vám tuto službu zajistí.

Největší šířka v oblasti uchycení je 105 mm, takže se s přehledem vejde na všechny běžné hlavy typu gimbal. Plným vysunutím objektivu se těžiště posouvá o 3 cm a to na gimbalu ani není nutné posouvání v uchycení. Destička typu Arca Swiss je dlouhá 90 mm, takže dostatečné prvotní vyvážení umožňuje. Zároveň otáčení nohy o 90 st. umožňuje rychlé připnutí i do gimbalů bez ramene nebo focení na výšku. Otočení o 90 st. s aretací je dílem 5 vteřin. Pokud ho potřebujete rychleji, necháte si aretaci povolenou a výborně vám pak pomůže jemné zaklapnutí při otočení o 90 st.

Objektiv má kompletní utěsnění proti prachu a stříkající vodě. Nijak ho nešetřím a práce za deště pro něj není problém. Sigma na kvalitu konstrukce i výroby dává poslední roky důraz. Podle ohlasů na dlouhodobé používání objektivů Sigma 150–600 očekávám, že nebude problém ani zde.

Kvalita kresby a optické vady

Moje očekávání kvality bylo ovlivněno předchozími zkušenostmi s objektivy, které měly desetinásobný rozsah ohnisek. Kvalita kresby tím vždy utrpěla různými vadami a obrazový výkon objektivu byl často hodně rozkolísaný v průběhu různých ohnisek. Pokud má u mě tento objektiv uspět, musí podat minimálně stejnou kvalitu obrazu jako Sigma 150–600 S. A on má očekávání předčil.

Co bych vyzdvihl především, je konstantnost kresby napříč ohnisky. Vysloveně mě pak překvapil kresbou v rozmezí 500–600 mm. Jako jeden z objektivů teď používám Tamron 150–600 první generace a v tomto rozsahu ohnisek ho při plně otevřené cloně výrazně překonává. Tedy řečí čísel – tento objektiv je na 600 mm o 25% ostřejší než ten starší Tamron a o 8% ostřejší než Sigma 150–600 S.

Stejně jako předchozí Sigma 150–600 S, je přitom maximální kvalita kresby dostupná už u clony F8. To je důležité nejen kvůli častému nedostatku světla, ale pro i bokeh.

Chromatická aberace se vyskytuje hlavně mezi ohnisky 60–100 mm při plně otevřené cloně. Zejména u těch 60 mm je to znatelné, pro odstranění musíte clonit aspoň na F8.

Jemná soudkovitost (distorze) je vidět na čipu FF v ohniscích 60–100 mm, dále už je v podstatě nerozeznatelná. Pro APS-C, které začíná v podstatě ohniskem 96 mm, se soudkovitostí nemusíte zabývat vůbec.

Vinětace je na ohnisku 60 a 600 na FF čipu značná. V rozích dosahuje 1 EV. Na krajních ohniscích je tak potřeba přiclonit o 2–3 EV, aby se vinětace eliminovala. Na ohniscích 200–400 mm stačí na stejný efekt přiclonit cca 1–1,5 EV. Vinětace na APS-C je viditelná na 500–600 mm, pro eliminaci stačí přiclonit o 1 EV.

Proč je tu tak málo fotek? Protože od té doby co výrobci dodávají přímo do čipu v objektivu korekční data pro těla Canon, tak mě ty vady vlastně příliš netrápí. Pokud je používáte, tak se zapnou automaticky korekce vinětace, distorze, barevné odchylky i difrakce. A optické vady, které jsou jinak viditelné v RAW, jsou ve snímcích JPG většinou účinně korigovány. Pro soubory RAW to samé můžete udělat při jejich vyvolávání. Adobe Camera RAW sice v době psaní článku podporu pro tento objektiv nemá, ale je to věc, kterou očekávám během měsíce až dvou.

Pokud přesto někdo chce fotky z laboratorních testů, mohu doporučit stránky např. lenstip.com

Co žádný čip nezkrotí, je protisvětlo. Složitá optika s 25 prvky v 19 skupinách a velkým rozsahem ohnisek dělají své. S odrazy v protisvětle se tedy budete potýkat a musíte na to při kompozici pamatovat.

Bokeh je příjemně měkký. Devítilamelová clona dělá pěkný kruhový tvar.

Samozřejmě vzhledem k světelnosti je nutné dobře komponovat scénu – vzdálenost vy, objekt, pozadí. Vyšší ohniska výrazně napomáhají dosáhnout rozostřeného pozadí při vhodné kompozici.

Když už jsem zmínil světelnost, její průběh je následující:

  1. 60–75 mm F4,5
  2. 76–145 mm F5
  3. 146–350 mm F5,6
  4. 351–600 mm F6,3

Měření je podle dat z EXIFu, ale berte ho lehce s rezervou. Při zajištění objektivu v poloze 400 mm je v EXIF informace o 388 mm. Na grafu vidíme srovnání průběhu světelnosti (zelená) s konkurencí objektivů 150–600 mm.

Makro

Výrobce v popisu produktu přímo zmiňuje i možnost použití na telemakro focení. Při ohniskové vzdálenosti 200 mm je maximální zvětšení 1:3,3. Samozřejmě tak není možno tento objektiv srovnávat s makroobjektivy, kde se za vstup do této třídy bere zobrazení 1:1. Na druhou stranu je to lepší než u objektivů typu 150–600 mm. A samotné focení je pak skutečně skoro jako makrofocení a to díky velikosti objektivu. Pokud ho máte s clonou, tak na ohnisku 200 mm můžete fotit objekty, co jsou vzdáleny od konce clony už 18 cm! Fotky z aranžované scény i z testů venku jsou v příloze. Pro specialisty na makro to použitelné není, ale to není ani záměr. Účel je přesně v té univerzálnosti. Jste s tím schopni fotit třeba sportovní reportáž a o přestávce si dát nějaké velmi detailní záběry. Nebo venku v přírodě, když půjdete lovit zvěř či ptactvo, tak cestou můžete vyfotit i zajímavý detail listu či stromu. A při troše štěstí možná i hmyz. Tam už ovšem doporučuji jít spíš na 400 mm. Zobrazení se zmenší jen nepatrně, ale budete fakticky 3× dál a snížíte tak riziko, že vám uletí.

Ostření

Ostření je dost komplikovaný soubor věcí, který nakonec skončí výsledkem, že jste, nebo nejste spokojeni. Pouhé papírové konstatování, že objektiv má rychlé HSM – ultrazvukové prstencové ostření toho moc o výsledku neřekne. Po prvním seznamování jsem si vyzkoušel, jestli objektiv nemá s prvním testovaným tělem FF nebo BF. Žádné korekce nebylo třeba. Tělo Canon 5D Mark IV jsem nastavil na univerzální tracking a prioritu na zaostřený snímek. A průběžně zkoušel různé pohybující se objekty, děti, cyklisty, psy, auta, vlaky. Se cvikem se to postupně zlepšovalo až k 80 % zaostřených fotek ze sekvencí. Největší problémy byly s objektem pohybujícím se přímo proti mně už v blízkosti (10–3m). Při testování nastavení objektivu přes Sigma USB Dock jsem zkoušel nastavit agresivní ostření. Ostření je viditelně rychlejší, měření ukázalo cca 30% zrychlení oproti nastavení standard.

Počet povedených snímků to ale změnilo jen v jednotkách snímků. Tedy dostal jsem se už k jiným vlivům, např. neudržení ostřícího bodu, špatně nastavenému profilu ostření v těle nebo prostě situaci, která překročila rychlostí možnosti kombinace těla a objektivu. Obecně se na ostření také podepisoval nedostatek světla v listopadu a prosinci.

Vlak rychlost 30–40 km/h, Canon 5D Mark IV, postupně ohnisko od 500 do 60 mm, série 23 fotek, špatně zaostřené jsou 4.

Druhé tělo Canon 7D Mark II je takový rychlík. Výkon ostření byl perfektní jako u 5D, prostě tu není co rozvádět.

Zajímavější bylo třetí tělo, chtěl jsem vyzkoušet bezzrcadlovku s poslední generací Dual Pixel ostření. Bohužel se mi do ruky nedostal EOS R, tak aspoň M50. Kdo nerad čte dlouhé texty, tak s jeho výkonem i v ostření jsem nebyl spokojen. První problém nastal už před „ostřením“. Přepínání z LCD obrazovky na hledáček trvá skoro vteřinu, než máte obraz. A tady platí, čím delší ohnisko, tím spíš už je akce samotná úplně mimo váš obraz. Takže spoustu akcí jsem promeškal buď kvůli tomu, že jsem čekal na naběhnutí hledáčku a už bylo pozdě, nebo musel oddálit obraz, najít znovu kompozici-akci, přiblížit a už bylo zase pozdě. Pokud se zaměřím jen na samotné ostření, tak rychlost dosahovala sotva 75 procent výše uvedených zrcadlovek. A to jen při dostatku světla. Pro to, aby režim kontinuálního ostření měl vůbec šanci mít ostrou sérii, tak jsem rovnou přepnul z vysoké rychlosti sekvenčního snímaní na pomalou (na 4 sn./vteřinu). To ovšem není problém tohoto objektivu, ale těla. Hlavním problémem ostření bylo, na co se chytalo. Často se mi chytlo nesmyslně na pozadí a focená osoba byla úplně mimo zónu ostrosti. Canon Dual Pixel ostření (jak to umí toto tělo) zatím není pro sport alternativou ke klasické zrcadlovce vyšší třídy. Celý tento odstavec zatím je o focení z gimbalu, zkusil jsem to i z ruky a tady se přidal problém, že při tak malém těle a změně ohniska prstencem, jsem pravidelně měl problém nahmátnout tlačítko, co jsem si nadefinoval pro kontinuální ostření. Trapná věc ergonomie, ale měla zásadní vliv na to, zda se podařil dobře zaostřený první snímek, tam kde akce nešla pokrýt sekvencí.

Při sportu jsem také zkoušel vliv zapnutí limitu ostření, přímo přepínačem 6m-∞. Zrychlilo se pak prvotní hledání správného zaostření.

Nastavit lze i vlastní ostřící rozmezí a přiřadit ho přepínači C1/C2. To mi ale nedávalo smysl zkoušet,6 m je přesně uprostřed rozsahu ostření. Tedy nastavení přepínače Full/6m-∞/.-6m vždy půlí ostřící rozsah, a to je asi maximum možného, co běžně dává smysl. Zatím mě moc specifických použití nenapadlo, asi pouze focení letadel. Tam bych nadefinoval na C1/C2 na 15m-∞, to by mi z ostřícího rozsahu zbylo jen cca 25 % a mohlo by to AF ještě trochu zrychlit. V praxi jsem to ale nevyzkoušel.

Ostření neberu jako exaktně měřitelnou disciplínu. Pokud bych bral v potaz problémy spojené s delším ohniskem, dostanu se téměř na výsledky jako s Canon EF 70–200 mm f/2,8 L IS II USM. Ten osobně v oblasti teleobjektivů s proměnnou ohniskovou vzdáleností považuji za etalon rychlosti ostření. To má bohužel i negativní stránku – pokud chcete využít plný potenciál tohoto rychlého ostření, musíte mít odpovídající tělo. Já jako vhodné vidím tělo Canon 70D a lepší. Slabší Canon těla budou fungovat samozřejmě také, ale budete pak spokojeni?

Stabilizace

Údaj výrobce o stabilizaci s 4 EV účinkem mohu potvrdit. V režimu standard se mi dařilo této hodnoty dosáhnout bez problémů. Testy jsem prováděl na plnoformátovém snímači a velkou úspěšnost jsem měl při ohnisku 500 mm a vzdálenosti objektu 8 m, na 1/30 s. Rozumnou úspěšnost ještě na 1/25, a zlomilo se to u 1/15, kde už jsem ostrý snímek měl tak 1 z 10. Stabilizace podle výrobce je plně účinná po cca 1 s od namáčknutí spouště. Osobně odmítám na stabilizaci čekat a očekávám, že se aktivuje nejpozději do doby, než se zaostří. To se mi ale s tělem Canon M50 nedařilo. Opakovaně se mi stávalo, že fotky pořízené bez „sečkání“ po zaostření dopadly jako ukázkový snímek s vlkem. Přitom čas odpovídá potřebné stabilizaci sotva o 2 EV. Do velkých konstrukcí se pouštět nechci, nevím, proč to, co na 5D funguje dobře, tak tady potřebuje víc času. Můj osobní tip je limit akumulátoru, který není už schopen to tak rychle utáhnout.

Canon M50, ohnisko 960mm po přepočtu, zapnutá stabilizace. Fotka je viditelně neostrá.

Pro panning tu máme na přepínači stabilizace volbu č. 2. Zatím jsem na něj neměl dost vhodných příležitostí, a tak by bylo předčasné tento režim stabilizace hodnotit.

Nastavení objektivu má ještě možnost Moderate a Dynamic. Dynamic je režim určený pro video, takže jsem šel rovnou na Moderate. Tento režim nestabilizuje obraz v hledáčku, ale až při expozici. Teoreticky by mohl udržitelný čas ještě trochu prodloužit. V praxi byl hledáček rozklepaný, hůř se ostřilo i komponovalo a udržitelný čas se změnil spíš lehce k horšímu (na cca 3,5EV).

Ruční použití

Tohle téma si zaslouží vlastní odstavec. Tento objektiv je na rozhraní toho co se dá rozumně udržet i pro muže. Sestava Sigma 60–600 + Canon 5D Mark IV má hmotnost lehce pod 4 kg. Pro profesionála je to spíš o poměru nepovedených snímků a době, po kterou se to dá rozumně udržet. Není to ale jen o fyzické konstituci, ale o i druhu fotografie, resp. jakou rychlostí závěrky fotíte, zda máte snímač FF nebo APS-C, jestli chcete používat panning apod. Stabilizace je účinná, jak jsem psal již výše a je na ni spolehnutí, ale spoustu situací za vás nevyřeší. Pokud jsem fotil sport, tak byl limit kolem 30 minut v ruce. Pak už to focení bylo nepříjemné. Až budu příště fotit třeba 3 jezy, budu jednoznačně hledat oporu pro loket, bez toho 3 hodiny focení téměř v kuse nejde dát. Hodně také záleží na tom, jaké přestávky jsou mezi focením. Třeba při focení kde startující jsou v intervalech kolem 3 minut, tj. třeba minutu intenzívně fotím a pak dvě minuty ruka odpočívá, lze fotit v pohodě několik hodin. 

Zpátky se vrátím k počtu nepovedených snímků. Pokud máte nároky na ostrost obrazu, s ohniskovou vzdáleností 600–960 mm (APS-C) se násobí nároky na všechno – na stabilitu objektivu, přesné ostření, už mohou značně vystupovat i optické vady „vzduchu“, takže dokázat to z ruky je velmi náročná disciplína. Chce to učit se a zvyknout si na podobný objektiv.

Hmotnost takové sestavy už není příliš příjemná s popruhem na krk. Popruhy na ramena nebo jiný podobný způsob, jak roznést váhu na tělo, mohu jen doporučit.

Focení z ruky také přináší okamžiky, kdy celou sestavu držíte jenom za grip těla. To u těl třídy xD není problém. Zato u M50 jsem měl často dojem, že mi objektiv vytrhne bajonet z těla. Na grip jsem musel působit značnou silou a neměl jsem z toho dobrý pocit. K tělu s plastovým bajonetem jako má např. Canon 4000D bych tento objektiv pro ruční použití vůbec nedoporučoval.

Jdeme na fotbal

Nenápadně udělám krok stranou od těch všech technických částí recenze a vrátím se k focení. Je spousty situací, kam bych si tento objektiv vzal – na koně, letadla, závody jachet nebo vodní sporty obecně, vojenskou přehlídku, do přírody nebo na fotbal. Všude tam kde chci, aby ohnisko končilo 500–600mm a zároveň potřebuji široký rozsah ohnisek. Fotbal je přesně tento případ. U utkání se dostanete obvykle nejblíž na 3–5m od hrací plochy. Akce se tak může odehrávat od vás 5 metrů, ale i 100 metrů

Fotbal se hraje za každého počasí, takže první testování kvality utěsnění probíhalo zároveň. Při focení ani po focení žádný problém např. s vlhkostí uvnitř nenastal. S rychlostí AF jsem byl spokojen na klasických DSLR (5D/7D), M50 s Dual Pixel zklamalo. Ne že by se s ním nedalo fotit, ale neodvážil bych si ho vzít na zakázku, kde musím práci odevzdat.

Celé focení probíhalo při teplotách kolem nuly. Odpor objektivu při „zoomování“ se tou teplotou citelně zvýšil. Natolik, že po 20 minutách to bylo nepříjemné pro zápěstí měnit ohnisko pomocí prstence. Kvitoval jsem pak možnost používat objektiv jako pumpu.

Změna ohniska „pumpou“ přišla vhod ještě z jiného důvodu. Fotbalisté na velkém hřišti jsou schopni přenést hru během jedné dvou vteřin. Stejně tak rychle to chce změnit ohnisko. Pokud si chytnu přirozeně prstenec ohniska, tak dřív než změním celé ohnisko (třeba z 60 na 500 mm) tak mi naráží ruka do stativu. Takže buď je nutné přehmátnout, nebo používat pumpu.

Hmotnost je taková, že jsem automaticky vzal stativ a gimbal. Pokud chcete fotit delší dobu, stačí ale i monopod a kulová hlava. Jen je to méně stabilní při změně ohniska a potřebujete stále obě ruce. Monopod je ale více mobilní pokud chcete častěji měnit místo focení.

Tenhle objektiv není hračka, je to profesionál. Pokud chcete výkon za každého počasí a při takovém rozsahu ohnisek – nemá konkurenci. Zároveň v jeho cenové hladině ani nevím, kde bych tu konkurenci hledal. Pro focení přípravek stačí 70–200mm na APS-C. Tento objektiv je perfektní na všechny větší hřiště, tedy od mladších žáků výše. Ostření je rychlé, stabilizace účinná a s dobrým tělem je to fakt profík. Takže, jak zazní v této recenzi ještě jednou, na fotbal má tento objektiv u mě místo v brašně jisté.

Video

Nejsem specialista na video, jsem fotograf. Tak alespoň pár poznámek k použití pro video účely. Vzhledem k rozsahu ohnisek asi nikdo nebude uvažovat nad interním mikrofonem. Pokud se přesto budete muset spokojit s interním mikrofonem, počítejte s rušivými zvuky od ostření. Použití z ruky pro video je téměř nemožné, protože kvůli velikosti a hmotnosti každá změna ohniska se vám projeví zacloumáním v obraze. Stejně tak na tento objektiv nestačí běžné ruční video gimbaly a menší rigy. Vysoká ohniska také potřebují přesné zaostření a to je u Canon „foto“ těl problém. Canon totiž funkce jako focus-peaking směřuje do svých kamer. Zpomalení přeostřování jsem zkoušel nastavit v těle Canon 5D Mark IV, fungovalo to bez problémů. Stejně tak spolupráce objektivu s Dual Pixel ostřením je bezproblémová. Celkově tedy použití pro video je určitě možné, ale potřebujete výbavu na dobrou stabilizaci a ovládání i při velikosti a hmotnosti tohoto objektivu. 

Je lepší než BIGMA?

Sigmě se podařilo najít mezeru na trhu. Tento objektiv je sice přímou náhradu „Bigmy“ 50–500 mm, ale osobně ho tak nevnímám. Bigma je pro mě provedením i výkony generačně „starý“ objektiv. Nikdy jsem ho tak v podstatě při výběru nových objektivů nebral v potaz. Tento nový supertelezoom je jiná liga. A tak, jako oslovil mě, myslím, že osloví i další fotografy.

Bigma existuje ve dvou verzích. Srovnání je s poslední generací vyráběnou od roku 2010. Přechodem získáte dalších 100 mm, resp. 160 mm(APS-C) na delším ohnisku i lepší obraz zejména na těch delších ohniscích. Pokud srovnám kresbu, tak je nový objektiv lepší s plně otevřenou clonou než Bigma přicloněná o 1 EV. Stabilizace je stejně účinná, ale získáte možnost vlastního nastavení přes USB dok. Ostření je u obou objektivů prstencové ultrazvukové, ale nové HSM je zejména v agresivním režimu ostření viditelně rychlejší. Konstrukce i odolnost proti prachu a vodě také jednoznačně hovoří ve prospěch nové Sigmy 60–600. Naopak zaplatíte hmotností navíc, 740 g už je znát a filtry budete mít 105 mm místo 95 mm. V tuto dobu se dají sehnat oba objektivy nové, novinka stojí o nemalých 35 % resp. cca 12 tisíc korun více.

Sigma USB Dock

Tento název patří komunikační jednotce, která je schopna připojit novější objektivy Sigma k počítači. Vyrábí se varianty podle bajonetu objektivu tj. Canon/Nikon… Z počítače jste pak schopni provést nahrání nového firmware objektivu nebo nastavit si jeho parametry. Nový firmware objektivu je někdy potřeba pokud vyjde nějaká nová řada těl od daného výrobce, která mění protokoly komunikace (ostření, IS, přenosu vzdálenosti apod.). Případně může opravovat již zjištěné vady nebo vylepšovat funkčnost.

Ale zpět na začátek. První co mě zarazilo u USB docku je proprietární konektor kabelu. Proč tam nedali běžné MicroUSB? Potřebný program SIGMA Optimization Pro si stáhnete volně z internetu ze stránek výrobce. K dispozici je pro platformy Windows a Macintosh. Češtinu mezi jazyky ovládání nenajdete, ale nepovažuji to za problém, textu je zde velmi málo. Než provedeme první připojení doku k objektivu, doporučuji ho naprázdno připojit k PC a zkontrolovat zda máme aktuální firmware v doku samotném. Své další hodnocení vztahuji na SW Optimization Pro 1.4.1 a firmware doku 1.03.

Program nám hned ukáže připojený objektiv. Po stisknutí tlačítka Firmware Update se program připojí na internet a zjistí dostupnost novějšího firmware. Pokud je dostupný, nabídne jeho aktualizaci. Zajímavější je však položka Customization. Máme tu možnost nastavit si opravu ostření před nebo za správný ostřící bod (pro většinu fotografů Frontfocus, Backfocus). To je samozřejmě problém, který se týká v podstatě jen „zrcadlovkářů“. Samotné nastavení je mnohem podrobnější, než lze nastavit např. v těle Canonu 5D Mark IV, kde je mikronastavení jen ve dvou krocích. Tady je těch kroků hned 16. Má to jeden háček – v těle si tu korekci nastavujete na konkrétní objektiv, v objektivu ale pro všechna těla! Teď používám tři těla, takže já si tady toho moc nenastavím. Možná škoda, že zrovna toto nastavení výrobce nepřidal do možnosti vlastních profilů C1 a C2.

Dále je tu volba, zda a jak se chceme přepínat z AF do MF. Buď můžeme přepínání pootočením ostřícího kroužku zcela vypnout, nebo nastavit o jaký úhel je s ním potřeba pootočit, aby k přepnutí do MF došlo.

Vlastní profily C1 a C2 jsou poslední volbou v nabídce. Pro každý z těchto dvou profilů si můžeme zvlášť nastavit, jak se má objektiv agresivně chovat při ostření. Respektive zda má ostřit plynule pro nahrávání videa. Dále si můžeme nastavit omezení, od jaké do jaké vzdálenosti se má ostřit. Je to shodná funkce jako přepínač omezení rozsahu ostření přímo na těle objektivu, který má ale ty omezené vzdálenosti napevno nastavené. Limit ostření slouží k tomu, aby ostření probíhalo rychleji. Poslední volbou profilu je nastavení stabilizace, volbou si vybíráte, zda dáváte větší prioritu stabilizaci snímku při pořízení nebo i stabilizaci obrazu v hledáčku pro kompozici. Jakmile nastavení uložíme, můžeme dok odpojit a jít zkoušet nové nastavení. Samotné módy si pak jednoduše a hlavně rychle přepínáme na těle objektivu samostatným přepínačem označeným Custom.

Filtry

Průměr závitu pro uchycení filtrů je 105 mm. V tomto případě už by výrobce spíš měl přemýšlet o DROP-IN filtru. Pořád totiž platí, že čím větší sklo, tím dražší. Pokud máte Canon EOS R, tak můžete pořídit redukci bajonetu, která má filtry vkládací a můžete to elegantně vyřešit takto.

V sluneční cloně není žádné odsouvací víčko, pomocí kterého by se dalo jednoduše dosáhnout na polarizační filtr. Clona je o kus širší než otáčecí obruba, takže se na ni dá dosáhnout, aniž byste zanechali otisk na filtru. Manipulace je ale tím horší, čím delší ohnisko máte. Dívat se totiž do hledáčku na výsledek polarizačního filtru a zároveň ho otáčet s vysunutým 45cm objektivem chce trochu cviku. Na druhou stranu kolik lidí reálně bude mít potřebu na tomto objektivu užívat polarizační filtr? Já ne.

Nad čím se dá uvažovat je ochranný filtr. Sigma vyrábí v tomto rozměru hned tři cenově a kvalitativně rozlišené ochranné filtry. Jsou označené jako Protector. Vyzkoušel jsem prostřední typ,  Sigma Protector 105 mm WR. Jeho hmotnost je 90 g. Na celkové váze v ruce ten rozdíl nepoznáte. Opticky jsem rozdíl také nepoznal, ani ve světelnosti není rozdíl. Výrobce udává jako hlavní přednosti odpudivost vodě, prachu a snadné čištění např. od otisků. Až na tu antistatickou odpudivost prachu to mohu potvrdit. Po focení mi nepřišlo, že je tam méně prachu než obvykle na jiných objektivech či filtrech. Kdo chce maximální kvalitu a neřeší příliš cenu, může pořídit i vrcholný typ Protectoru, keramický. Má menší hmotnost, mnohem lepší mechanické (ochranné) vlastnosti, ale taky už stojí tolik, co jiné menší objektivy.

Volba přepravního obalu

O drahou výbavu je potřeba se starat. Záleží kam a kolik toho vezeme, jakou přepravou, jaké tam budeme mít zázemí a koneckonců i na klimatických podmínkách. Najít vhodný a nejlépe i univerzální obal není jednoduché. I brašny, do kterých se vejde klasická 150–600 na tohle už mohou selhat. Takhle jsem dopadl třeba u své Manfrotto PL-AH-18. Podobně zklamal Tamrac Pro 12, lze ho sice vnitřně přestavit na pojmutí tohoto děla, ale pak už se tam vejde tak o půlku méně dalšího materiálu. Osobně s obalem mám vlastně největší problém. Můj požadavek pro cesty po republice je jasný – chci, aby se tam vešlo FF tělo včetně nasazeného tohoto objektivu a větší rozsah další výbavy. Na zahraniční cesty pak s menším rozsahem příslušenství, ale s rozměry vyhovujícími kabinovému zavazadlu. Webové obchody vám v tomto mnoho nepomohou, za sebe mohu doporučit jen osobní návštěvu obchodu s dostatečnou nabídkou a vyzkoušet.

Na začátku článku jsem zmínil také dodávané pouzdro. Pro mě není praktické, užil bych ho jen na uskladnění doma. Ve všech ostatních případech totiž požaduji mít ideálně jedno zavazadlo, kde budu mít veškerou techniku. Nikdo si asi nebude brát zvlášť brašnu na těla, zvlášť na jeden objektiv, zvlášť na druhý objektiv. To lze pochopit až u objektivů za řádově jiné částky. A dodávaná brašna pojme samozřejmě přesně jen objektiv bez těla. 

Celkové hodnocení

Optická kvalita......­.............9/10

Automatické ostření......­.8,5/10

Konstrukce...­.............­.........9/10

Výbava a funkce.......­.........9/10

Hmotnost a manipulace…8/10

Poměr cena/výkon...­.........8/10

Celkové skóre........­.............­....8,6


Potěšilo nás

Zasloužilo by vylepšení

Závěr

Za necelé tři týdny jsem měl dostatek času se s tímto objektivem seznámit. Po této době se srovnal počet odpadních snímků a rozumně jsem se s ním naučil. Je to univerzál, s kvalitou obrazu srovnatelnou se sportovní Sigmou 150–600. Stabilizace i ostření fungují perfektně. Nepříjemným důsledkem kvality objektivu i provedení je hmotnost. Také světelnost na kratším ohnisku, resp. průběh do 200 mm bych si dokázal představit lepší. Přesto u většiny akcí se nebudu rozmýšlet a místo kombinace 70–200 mm a  150–600 mm si vezmu jen tuto Sigmu. 

Mé největší obavy od představení byly, že kresba bude příliš „měkká“. Prostě, že ten rozsah se podepíše na kvalitě obrazu. S přibývajícími stovkami snímků jsem tuto obavu ztratil. Sigma si vedla dobře ve všech oblastech a za to jí patří mé uznání. Přes univerzálnost ohnisek totiž výrobce vyladil objektiv tak, že má velmi vyrovnané výkony. Výrobce (dovozce) navíc dává záruku 4 roky, takže u mě má tento objektiv už místo v mé výbavě.

Galerie snímků





Zdroje:

DustinAbbott.net, lenstip.com, Sigmaphoto.com