Dozrál čas na recenzi dalšího klenotu od firmy Zeiss. Konkrétně Milvus 85 mm f/1.4. Zkoušený objektiv se ukázal jako velmi kvalitní a ostrý a jeho charakter je zkrátka Zeissovský. Pokud jste zvědaví, jak vypadají snímky z manuální pětaosmdesátky za bezmála padesát tisíc, čtěte dál…
Úvod
Perex už o dnes testovaném objektivu řekl vlastně vše podstatné – jde o pevný objektiv pro DSLR (FF i APS-C) s manuálním ostřením, slibující exkluzivní optický výkon.
 |
 |
Canon vlevo, Nikon vpravo
Za kvalitu věhlasné značky si ovšem připlatíte; objektiv stojí běžně něco pod 50 000 Kč, což se může zdát hodně – přesněji ono to je docela hodně. Zvlášť když se podíváme třeba na parametry srovnatelnou Sigmu 85mm F1.4 Art, která stojí pod třicet. I jinak ne zrovna laciný Nikkor 85mm F1.4 stojí cca o pět tisíc méně a má autofokus. Obdobný Canon se dokonce vejde pod čtyřicet a krom autofokusu přidá i stabilizaci obrazu, což je v dané třídě ojedinělé.
Tak proč bych si měl kupovat manuál za padesát? Není to jen manýra luxusní značky? Víc proužků – víc Adidas?
Rovnou odpovím, že není. Je to o kombinaci optických vlastností, kterými jsou ostrost, barevné podání, reflexy, bokeh (…) a vlastností mechanických, zejména pohodlného ručního ostření (ve srovnání s „moderními“ AF objektivy) a celokovové, utěsněné konstrukce.
Portréty jsou doménou pětaosmdesátky, ale nejen ty…
Jistě, záležitosti, jako je vzhled bokehu jsou navýsost subjektivní. Ale pětaosmdesátka je zkrátka umělecké ohnisko, a tak je právě podání objektivu pro potenciálního kupce stěžejní. Je možné, že budete preferovat třeba podání Sigmy – gratuluji, ušetřili jste v takovém případě dvacet tisíc.
Pokud vás však zaujme podání a zpracování Zeissu, pak je to dostatečný důvod ke koupi.
Dalším může být, pokud máte rádi precizní ruční zaostřování. Upřímně, já ano – má to něco do sebe. Zda se kvůli tomu zřeknete AF, nechám opět na vás.
Dobrou zprávou je, že u testovaného kousku perfektně fungovala indikace zaostření, tedy probliknutí/zapípání fotoaparátu, když máte správně zaostřeno. Testováno na Canonu (již starší tělo, 1Ds III).
Objektiv se kromě Canonu nabízí ještě pro Nikon. Tuto verzi poznáte dle tradičního clonového kroužku u bajonetu, který je zde kvůli některým starším tělům Nikon bez elektronického odečtu clony. Samozřejmě je možné nastavit i elektronický přenos (poloha 16). Verze pro Canon clonový kroužek nepotřebuje, protože všechna těla Canon EOS umí clonu číst i nastavovat automaticky.
Mechanická stránka
Objektiv je celokovový a jeho dílenské zpracování je vynikající. Kovová je i designová bajonetová sluneční clona, a dokonce i krytka objektivu. Jediná výtka k tomu může být výsledná váha, která není zanedbatelná – objektiv váží téměř jako dva Nikkory 85/1.4 (1280 g vs. 660 g). Nikon verze je, pravda, o 70 g lehčí než zkoušená verze pro Canon, ale to reálně nepoznáte. Hmotnost Zeissu je však stále o dost nižší než u objektivů Sigma řady ART.
Objektivu je pořádný kus…
Zaostřovací kroužek je pogumovaný, hladký, ale má dobrou adhezi. Plynulý a dlouhý chod se silnějším, ale adekvátním odporem je na hony vzdálen tomu, co se obvykle vydává za ostřící prstenec u AF objektivů.
Výsledkem je, že zaostřování je velmi precizní a může být i velmi plynulé, což je zejména vhodné pro natáčení videa. Nevýhodou je, že můžete zapomenout na fotografování akčních záběrů – ani jako mistr ručního zaostřování se nebudete s tuhým prstencem stíhat adekvátně rychle prát.
Kdo ví, že je Zeiss německá značka, toho možná překvapí nápis „Made i Japan“. Objektiv je v Německu navržen, ale pro výrobu Zeiss využívá japonské továrny.
Z dalších důležitých mechanických vlastností zmiňme závit pro filtry o průměru 77 mm a u verze pro Nikon také možnost přepnout chod manuálního clonového prstence z krokového na plynulý chod (kvůli videu).
Ach ano, a také utěsnění proti vlhkosti a prachu, kterým disponují obě dostupné varianty.
Shrnuto: takto má vypadat kvalitní manuální objektiv. Jistě, něco to stojí a něco to váží, ale tohle prostě není půlkilový Samyang. (Pozn.: kdo je šetřivý a nebo nerad tahá těžké objektivy, bude se Samyangem 85/1.4 nejspíš spokojený – je to za necelých deset tisíc kvalitní objektiv – ale Zeiss je prostě varianta pro náročné a srovnávat je dost dobře ani nelze.)
Praktická stránka
Ovládání a práci s objektivem jsem již vlastně popsal v předchozí kapitole; pokud to shrnu, dejte si pozor na vyšší hmotnost objektivu, delší dobu stydnutí kovové konstrukce po přechodu ze zimy do tepla a kvůli širokému a hladkému tubusu objektivu také opatrně při sundavání a nandavání objektivu na tělo fotoaparátu. Při ostření narazíte opět na široký tubus, což může jedincům s malýma rukama způsobit nejistý úchop, a na zmíněný tužší chod. Nemá smysl se s prstencem prát a snažit se ostřit rychle – nejde to, prstenec se prostě otáčí líně, zato přesně, tiše a plynule.
Sluneční clona lze nasadit obráceně pro snazší transport a dodávaná krytka má středový úchop pro snadné nasazování a snímání i při používání sluneční clony.
Práce s Milvem 85 mm je skvělý zážitek, pokud se přenesete přes limity dané velikostí a váhou.
Doporučené využití objektivu:
- portrétní fotografie
- více portrétní fotografie
- akt, glamour
- statické umělecké záběry (zátiší, architektonický detail…)
- fotografování v nízké hladině osvětlení (koncerty…)
- krajina v užším výřezu
- video
Objektiv je vhodný i na středně velké detaily díky schopnosti velmi efektivní separace hlavního motivu pomocí hloubky ostrosti. Minimální zaostřovací vzdálenost 80 mm však zdaleka není pro makrofotky, protože nabídne jen slabé zvětšení 1:8.3
Optická stránka
Na každém objektivu je nejdůležitější, jaké fotky dělá. A v tomto ohledu Milvus 85mm nezklame. Ba naopak, troufnu si říci, že nadchne.
Jak jsem již psal, záleží vždy na estetickém vnímání, ale některé vlastnosti, jako ostrost či míra chromatických vad jsou objektivně pozorovatelné a v těchto pozorovatelných charakteristikách je Zeiss Milvus 85mm F1.4 rovněž špičkový.
Objektiv je založen na designu Planaru a tvoří ho 11 členů v 9 skupinách, 7 je ze speciálního skla s nízkou hodnotou rozptylu. Nenajdeme zde však asférické členy, které by mohly kazit bokeh („cibulové kroužky“). Systém plovoucích členů zajišťuje rovnoměrnou ostrost na všech zaostřovacích vzdáleností.
Čočky jsou opatřeny věhlasnými T* vrstvami pro minimalizaci odlesků.
Ostrost objektivu na nejnižším clonovém čísle můžete posoudit třeba zde:
F1.4
100% výřez ze 21 Mpx:
Clonění pak už kresbu pouze vylepšuje:
F5.6
100% výřez ze 21 Mpx:
Barevné vady nejsou výraznější problém. Jejich zbytky naleznete na kontrastních hranách mimo rovinu ostrosti, jako na následujícím 100% výřezu:
Další ukázka (oboje F1.4):
Vinětace – jestli má objektiv nějakou výraznější optickou vadu, pak je to tato. Je na F1.4 poměrně dost vidět:
F1.4
V praxi vypadá vinětace takto (srovnání s digitálně opraveným snímkem skrze korekční profil):
F1.4
Na druhou stranu, vinětace má i své kreativní využití a dá se také snadno odstranit. Funguje to však i naopak – dá se snadno přidat. Zde tedy pro Milvus malé mínus.
Zkreslení je pro běžné scény nepatrné, ale přesto je přítomno. Všimnete si ho při srovnání korigovaného a nekorigovaného snímku s lineárním námětem:
Že byste si ho ale všimli při běžném focení opravdu nehrozí.
Bokeh je oku lahodící, přechod z ostré části do neostré rovněž – na snímcích níže je dobře vidět zadní i přední bokeh, a protože jde o věc vkusu, nechám posouzení na vašich očích s tím, že mě se podání Zeissu velice líbilo.
 |
 |
 |
 |
Již jsem zmínil absenci „cibulových kroužků“ či „letokruhů“, která často moří asférické objektivy.
Odlesky nejsou nijak výrazné, antireflexní vrstvy Zeiss T* chrání dobře i proti ztrátě kontrastu například při fotografování proti světlé obloze.
Závoj na snímku se mi podařilo vykouzlit až opravdu namířením proti slunci – reflexy v podobě „duhových prasátek“ však nevznikly ani tak, snímek pouze přišel o část kontrastu:
Závěr
Vyznění závěru dnešního článku bude jednoznačné: Zeiss Milvus 85mm F1.4 je luxusní objektiv, a to jak po stránce mechanické, tak po stránce optické. V podstatě jediný důvod, proč ho nedoporučit, je, pokud neradi zaostřujete ručně. Pak opravdu nemá smysl investovat do drahého objektivu s manuálním ostřením.
Pokud vám ruční zaostřování nevadí, či ho dokonce preferujete, pak není o moc lepších objektivů v daném ohnisku a světelnosti, než právě testovaný Zeiss Milvus.
Výjimkou budiž výrazně dražší Zeiss Otus 85mm F1.4, který je alternativou pro ty, kdo nechtějí ani ty nejmenší kompromisy v optickém výkonu. Žádné náznaky barevných vad a ještě lepší kresba na F1.4 jsou určitě lákadlo zejména pro majitele fotoaparátů s vysokým rozlišením kolem 50 MPx. Bohužel, bude vás to stát více, než byste dali za dva objektivy Milvus 85.
V tomto směru má Milvus výrazně lepší poměr cena/výkon – poměr dobrý alespoň na poměry značky Zeiss.
Objektiv má od nás plné doporučení, byť zkrátka není pro každého…
| Klady | Zápory |
| Velmi dobrá ostrost na F1.4 | Viditelná vinětace |
| Perfektní kresba v celém rozsahu clon | Mírné barevné vady |
| Kvalitní antireflexní vrstvy | Vysoká váha a rozměry |
| Příjemné podání bokehu | Absence AF |
| Skvělý přenos barev a kontrastu | Dlouhý a tuhý chod ostření nevhodný pro akční záběry |
| Nízké zkreslení | Dostupný jen ve dvou verzích (Canon/Nikon) |
| Celokovová konstrukce | Cena není zrovna nízká |
| Utěsnění proti nepřízni počasí | |
| Pohodlné a přesné ruční zaostřování | |
| Přesná indikace zaostření ve fotoaparátu | |
| Možnost přepnutí clonového prstence na hladký chod (Nikon) | |
| „Skoro Otus“ za méně než půlku ceny |
Galerie ukázkových snímků
(pro zobrazení expozičních informací najeďte myšítkem nebo rozklikněte, možný druhý rozklik do plného rozlišení)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |