Test objektivu Helios-44-2 58mm f/2.0

Netradiční den, netradiční recenze. Nečekejte žádnou novinku, protože se vrátíme zpět do SSSR. Druhou polovinu 20. století se tam totiž vyráběla kopie objektivu Biotar od Carla Zeisse - Helios-44-2 58mm. Pro jejich bytelnost jich nemálo přežilo dodnes a v poslední době jsou poměrně rozšířené. Cenově jsou velmi dostupné a pro bajonet M42 lze najít redukce na drtivou většinu digitálů.

ÚVOD

Jak bylo výše uvedeno, pro objektiv Helios-44–2 58mm f/2.0 existují redukce na většinu dnešních fotoaparátů. Následující test tak nebyl proveden na starších zařízeních s M42 bajonetem (jako je například Zenit-E), nýbrž s pomocí redukčního kroužku pro Nikon f. U toho je problém, že je potřeba další čočky, aby sklo ostřilo na nekonečno. Záměrně jsem ale zvolil druhou variantu – redukční kroužek bez optického členu. To znamená, že pracuji s čistým obrazem zajištěným pouze originálními elementy za cenu ostřící vzdálenosti do max. 74 cm. Jedná se o Full Frame (FF) objektiv (vyrobený, aby sloužil fotoaparátům na standardní film), ale testován byl na APS-C zrcadlovce, což eliminuje většinu neduhů objektivu a použití na crop těle je tak oblíbenou možností.

PARAMETRY:

Ohnisko: 58 mm (87 mm po přepočtu)
Rozsah světelnosti: f/2.0 – f/16
Minimální zaostřovací vzd.: 35 cm
Průměr filtru: 49 mm
Počet lamel clony: 8
Konstrukce: 6 optických členů ve 4 skupinách
Ovládání: Plně manuální
Rozměry: 57 mm × 60 mm
Hmotnost: 230 g

DESIGN A MATERIÁL

Nejedná se o křehotinku. Celokovové tělo prokládají skleněné čočky, jiné materiály tu nehledejte. Vejde se do dlaně, ale za to působí těžce. Už na první pohled se dá usoudit, že něco vydrží. A také že ano, objektiv mi zapůjčil bývalý horník, který s ním fotil práci v šachtě, a stále funguje.

NENÍ HELIOS JAKO HELIOS

Sovětská firma HELIOS vydala přes 53 typů objektivů. Samotný typ pak měl ještě nespočet verzí. Například testovanému Heliosu 44–2 předcházely Helios 44–1 a 44M. Ten se pak ještě větví na 44MM, 44M-2, 44-M4, 44M-5, 44-M6, 44-M36 a mnoho dalších. Všechny Helios 44 se liší hlavně stavbou a počtem lamel clony. Zatímco testovaný 44–2 má lamel 8, jeho předchůdce 44–1 pracuje s 13 lamelami.

Pokud byste si takové sklo chtěli pořídit, doporučuji prostudovat si, s jakým že Heliosem máte tu čest. Samotní prodávající v bazarech někdy uvádějí nepřesné údaje. Není jednoduché se v té kopě modelů vyznat. Vedle čočky ale vždy naleznete označení (vizte níže na fotografii), které můžete vygooglit. Pokud se informace o daném modelu shodují na několika stránkách, můžete vesele objednávat.

OVLÁDÁNÍ

„Hrát“ si můžete se třemi kroužky. Dva nejvzdálenější od bajonetu spolu souvisí: Ten krajní při použití trochu síly cvakne do jiné polohy a uvolní tak určitou hodnotu clony, do které se můžete dostat přes onen druhý kroužek. Ten se plynule otáčí a umožňuje tak ladný přechod mezi clonovými čísly, což se dnes hodí pro natáčení videí. Prakticky – když první, nejvzdálenější kroužek „přecvakneme“ do polohy f/16, druhým můžeme libovolnou rychlostí měnit hodnoty clony mezi f/2.0 a f/16.

Ale k čemu to sloužilo dříve? Řekněme, že je venku prudké světlo a rychlost závěrky 1/500 (max. hodnota u Zenitu-E) vám nestačí pro nepřeexponovaný snímek. Zacloníte tedy na f/11 (otočíte oběma kroužky naráz) a dáte se do ostření. Ale ejhle, v hledáčku toho není moc vidět! Otočíte si tedy volný kroužek zpět na otevřenou clonu, zaostříte, jednoduchým pohybem ho vrátíte zpět a stisknete spoušť. Kdyby tam nebyl, mohli byste si během tuhého přecvakávání prvního kroužku pohnout s fotoaparátem a vychýlit se tak ze zaostřené roviny.

Nejblíže k bajonetu pak najdeme ostřící matici. Ta lze otočit o téměř 360°, což zaručuje pevnou ruku v jemném ostření. Je pohodlné, když nemusíte nastavovat ostření po desetinách milimetru. Navíc se matice neotáčí ani příliš lehce, ani příliš ztuha. Samozřejmě nechybí ukazatel hloubky ostrosti.

Sklo nijak nekomunikuje s fotoaparátem, takže na displeji jsem za písmenkem f měl jen dvě pomlčky. Můžete se klidně stavět na hlavu, ale skrze samotné tělo zrcadlovky clonu ani ostření nijak neovlivníte.

TESTY

Teď to, kvůli čemu jste asi přišli. Podíváme se na samotnou optickou kvalitu Heliosu. Jak už jsem zmínil, sklo bylo podrobeno zkoušce na APS-C zrcadlovce, konkrétně na Nikonu D5200.

Proč APS-C, když se jedná o Full Frame objektiv? Díky cropu se eliminuje většina neostrosti a vinětace v rozích. To platí obecně pro většinu starých FF objektivů, fotografové často sahají po APS-C čipech za cílem větší kvality. Někdy je ale onen retro nádech žádaný. V těch případech není důvod FF nechat doma. Na druhou stranu, APS-C bokeh tu je o trochu tvrdší, než s použitím FF těla.

KRESBA

Fotografie byly pořízeny ze stativu pomocí dálkové spouště a předsklopení zrcátka.

Hned na první pohled můžeme pozorovat značné rozdíly ostrosti mezi krajními clonovými hodnotami. Rozeberme to ale podrobněji.

Při nejmenším clonovém čísle f/2.0 je na tom špatně jak střed, tak roh snímku. U rohu je to ovšem znát rapidně více – obraz je vyloženě rozmazaný, za což také může přítomnost lehké komatické aberace. Situace v rohu se lepší až u f/5.6 a výš, na rozdíl od středu, kde můžeme hovořit o ostrosti už při cloně f/2.8. Nejlepší celkové kvality snímku dosáhneme mezi f/5.6 až f/11, při plném zaclonění f/16 se ztrácí jemnost ve středové oblasti kompozice.

VINĚTACE

Díky APS-C cropu se vinětace až tak neprojevuje, ale neznamená to, že žádnou pozorovat nelze. Se zacloněním vada mizí, při f/16 je pryč úplně.

CHROMATICKÁ ABERACE

K mému překvapení je tento problém minimální. U silně kontrastních přechodů sice můžeme pozorovat opravdu lehkou modravou, až narůžovělou konturu, ovšem nejedná se o nic, co by kazilo dojem z fotografie.

BOKEH

Efekt rozmazaných lívanců je příjemný na oko, i když jsou hrany spíše tvrdší. Blíží se to ale k obrazu, který bychom dostali z většiny základních padesátek, jako jsou například Nikon 50mm f/1.8G nebo Canon 50mm f/1.8 STM.

ODLESKY A PROTISVĚTLO

Co Helios opravdu nezvládá, je práce s protisvětlem. Jakmile jsem se snažil vyfotografovat objekt, za kterým prosvítal silný zdroj světla, zalila čočky neprostupná záře. Samotné odlesky jsou pak v celku rušivé. Možná by o ně leda měl zájem nějaký fyzik, co chce pozorovat interferenci a rozklad světelných paprsků. Při s větším zacloněním sice celoplošné ozáření ubývá, za to ale nabývají na silné kontuře odlesky samotných čoček soustavy.

OSTATNÍ

Manuální ostření dělá z focení pohyblivých objektů hru na pokus a omyl. Objektiv se tak nehodí k pracovnímu využití, jelikož je vskutku nepohotový. Když si ale člověk rád hraje a má čas vše „poštelovat“, může s tímto Heliosem dosáhnout solidních výsledků.

Ostřil jsem s ním hlavně přes živý náhled, jelikož ve hledáčku jde těžko poznat, zda je fotografovaný objekt o pár centimetrů za nebo před zaostřenou rovinou.

Zkreslení není patrné. Alespoň ne v testované variantě, kdy se po přepočtu z 58mm stalo 87mm.

ZÁVĚREM

Helios-44–2 58mm na APS-C tělu s redukcí bez ostření na nekonečno se stává skvělým sklem pro fotografii statických detailů za dobrou pořizovací cenu (cca 1200 Kč). U takového žánru vás moc nemusí zajímat neostrost rohů, jelikož ve většiny případů hlavní motiv snímku spíše ve středové části snímku a na okraji je bokeh, tedy rozostřené pozadí, kde neostrosti nejdou vidět. Objektiv jsem si poměrně oblíbil a budu ho používat i nadále. Mezi f/2.8 a f/11 má dokonce jasnější a jemnější kresbu středu než Nikon 50mm 1.8G. Na maximum využívá rozlišení čipu a snímky jím pořízené jsou opravdu ostré.

S použitím Full Frame zrcadlovky a redukce s optikou by mohl dobře fungovat jako manuální vintage portrétovka. Jeho kompaktnost a bytelnost Vám ho umožňuje sbalit s sebou do Vaší fotovýbavy. Můžete jej kdykoliv vytáhnout a trochu se rozptýlit od moderních automatů. Výhodu tady budou mít majitelé bezzrcadlovek – kompaktů s výměnnými objektivy, kterým tento Helios bude ostřit na nekonečno i s redukcí bez optického členu. Nemluvě o tom, že si budou moci zvětšit náhled scény přímo ve hledáčku a u některých pokročilejších modelů využijí i funkci Focus Peaking, která ostření znatelně ulehčí.

Když se vyvarujete přímému protisvětlu, dají se z něj vyždímat solidní fotky. S chromatickou aberací problém nemá a vinětace není (na APS-C tělech) drastická.