Když si chtěl fotograf ještě nedávno koupit makro objektiv od Tamronu, stačilo mu deset tisíc korun a po všech stránkách byl spokojený. Nyní Tamron však takto naceněný model nahrazuje dvojnásobně dražším. Je i dvojnásobně lepší?
Ještě nedávno platilo, že dobrý makro objektiv lze koupit za deset tisíc a nebudete si stěžovat. Pouze makra od Nikonu či Canonu zůstávají cenově výše, i když po optické stránce nejsou rozdíly nikterak zásadní. Tamron své makro vylepšil, dal mu nový kabátek řady G2 a vypustil ho do světa s cenou něco přes dvacet tisíc korun.
V této recenzi se tedy nejen podíváme na zoubek novému Tamronu 90mm, ale zároveň jej srovnáme i s jeho přímým předchůdcem, aby bylo zřejmé, jestli je nový model lepší a cenové zdražení si obhájí. Také je důležitou otázkou, zdali má cenu pro majitele starší verze přemýšlet o vylepšení jejich výbavy.
Koupě samotného makro objektivu často znamená dlouhé přemýšlení, jestli je makro objektiv tím pravým nástrojem pro makro fotografii. Existují i jiná řešení jako makro mezikroužky, předsádky a reverzní kroužky.
Výhodou makro objektivu je však jeho univerzálnost, ostření na nekonečno a hlavně pohodlnost při focení, kdy se fotograf nemusí obtěžovat s montováním dalších součástek na svůj objektiv. Díky univerzálnosti se makro devadesátky obecně nehodí vyloženě jen na makro, ale na více fotografických žánrů:
- Makro
- Produktová fotografie
- Portréty
- Sport
- Případně reportáž
O „makro devadesátkách“ obecně mluvím proto, že se jedná o typické ohnisko pro makro objektivy, případně existují ještě velmi blízké pětaosmdesátky, stovky a stopětky. Další skupinou makro objektivů jsou ty s ohniskem okolo 60 mm. Existují makro objektivy s kratšími, případně delšími ohnisky, ale těch je jen minimum. Drtivá většina makro objektivů má několik věcí společných – dobrou světelnost, která se pohybuje okolo f/2.8, což z nich činí poměrně dobré portrétní objektivy; většina z nich má i optickou stabilizaci obrazu a také mají často rozdělené ostření blízké vzdálenosti, delší vzdálenosti a plný rozsah.
Rozdělení ostřících vzdálenosti znamená, že když fotíte na blízku, nastavíte na objektivu, že má ostřit jen na krátké vzdálenosti, což pomůže autofokusu rychleji zaostřit. Podobně když budete fotit na dálku, nebude objektiv hledat ostré hrany na dvaceti centimetrech. To je velmi praktické, pokud ovšem neostříte ručně.
Parametry
- Ohnisko: 90 mm
- Úhel záběru (diag.): 27 °
- Světelnost: f/2.8
- Minimální zaostřovací vzdálenost: 30 cm
- Maximální zvětšení: 1:1
- Průměr filtru: 62 mm
- Počet lamel clony: 9
- Konstrukce: 14 optických členů v 11 skupinách
- Rozměry (průměr×délka): 114 mm×79 mm
- Hmotnost: 600 gramů
- Pro bajonety: Nikon F, Canon, Sony
- Cena: 20.000 korun
Design a ergonomie
Tamron 90mm f/2.8 G2 má zcela charakteristický design pro nejmodernější objektivy Tamronu. Praktický černý design, kde není použito příliš kovu, aby objektiv nebyl příliš těžký, ale zároveň to není „plasťák“, který by nic nevydržel. Po stránce hmotnosti i rozměrů se tedy jedná o příjemného společníka, který se při ostření nevysouvá (jako jeho několik starších kolegů).
Po designové stránce jsou největší změnou přepínače automatického a manuálního ostření, stabilizace obrazu a rozdělení ostřicích vzdáleností, o čemž jsem psal výše. Ne že by nějaký z přepínačů zmizel nebo byl přidán, rozdíl je v jejich provedení. Nyní se s nimi mnohem lépe manipuluje. Starší model má přeci jen trošku méně obratné řešení.
Za to, že se s novým objektivem pracuje dobře, může i velký ostřící prstenec s plynulým chodem a rozměrná stupnice ukazující zaostřenou vzdálenost s vyznačeným poměrem zvětšení.
Optická kvalita
 střed |
 okraj |
Co se týče kresby ve středu snímku, ta je na velmi dobré úrovni už od plně otevřené clony a vlastně se dá říct, že už na ní dosahuje svého maxima, jelikož se kresba s přicloněním výrazně nezlepšuje. Na okrajích je kresba dobrá také od clony f/2.8, s přicloněním se mírně zlepšuje. Na okrajích nicméně narazíme na mírnou chromatickou aberaci a viditelná je i vinětace.
Celkově objektiv obstál dobře. Už na cloně f/2.8 dosahuje téměř svého maxima, což potěší ty, kdo s ním chtějí fotit portréty. Po přiclonění si zase drží dobrou úroveň kresby, což zase potěší ty, kdo s ním budou fotit makro.
Vinětace
Objektiv mírně vinětuje, na f/2.8 (první snímek) lze vidět trošku tmavší rohy. To je nicméně v normě a není problém tuto vadu odstranit v počítači. Na f/4 (druhý snímek) je vinětace skoro pryč a na cloně f/5.6 (třetí snímek) už není vůbec.
Zkreslení
Objektivy okolo ohniska 85 mm většinou žádné zkreslení nemají, což je případ i tohoto kusu. Tamron 90 mm f/2.8 na žádné viditelné zkreslení netrpí.
Ostření
U makro objektivů může být hodně důležité ostření. Slovo „může“ jsem napsal schválně, jelikož jedna část fotografů při makro focení autofokus používá, ale druhá ne. Důvodem je často zvětšení – hodně fotografů chce fotit na zvětšení 1:1, kterého docílíte tak, že zaostříte na minimální zaostřitelnou vzdálenost. Pokud však fotograf použije automatického zaostření, neví, jestli má zvětšení 1:1 nebo 1:2, aniž by odňal oko od hledáčku.
Často je jednodušší nastavit si na objektivu manuální ostření, potom nastavit ideální zvětšení (to je důležité i pro kompozici) a následně se takový fotograf velmi komicky pohybuje po milimetrech dopředu a dozadu, aby trefil hloubku ostrosti (nebo v nevětrném prostředí u nepohyblivého objektu použije stativ). Hloubka ostrosti je při velkých zvětšeních často několik milimetrů a pro její zvětšení musí fotograf značně clonit.
Zpět k automatickému ostření. To funguje bezproblémově, je vcelku rychlé a hlavně přesné. Testovaný objektiv netrpěl na front fokus ani back fokus. Navíc je i tiché, takže v tomto ohledu nebyl s objektivem žádný problém.
Optická stabilizace obrazu
Tamron 90mm f/2.8 G2 je vybaven optickou stabilizací obrazu, což je pro makro velmi důležité, jelikož fotograf často nemá stativ a hlavně hodně cloní, takže potřebuje co nejdelší časy. Optická stabilizace obrazu umí časy prodloužit zhruba o 3 EV (přesná hodnota záleží na zaostřené vzdálenosti a dalších parametrech), což jsou cca 8× delší časy závěrky.
Bokeh
U makro objektivů je velmi důležitý bokeh, tedy rozostřené popředí a pozadí, protože fotograf bude často pracovat s velmi malou hloubkou ostrosti. Navíc mají makro objektivy ještě jedno specifikum, a to že u nich není důležitý bokeh při plně otevřené cloně, ale při znatelném přiclonění.
První ukázka se soustředí hlavně na zadní bokeh a je focená na cloně f/13. Na kolečkách je možné vidět hrany clony, takže na první pohled není kulatý, i když se tomuto ideálnímu tvaru velmi blíží. Důležité je, že není nikterak rušivý.
Druhý příklad je zaměřený hlavně na přední bokeh a je focen na maximálně otevřené cloně. Přední rozostření v podobě malé svíčky je hodně krémové a nerušivé, podobně je na tom i zadní bokeh, který je s nižší hodnotou clony taky hodně krémový.
Produktová fotografie
Jedním z ideálních žánrů pro tento objektiv je produktová fotografie. To je oblast, kde jsou všechny mezikroužky, předsádky nebo reverzní kroužky hodně nepraktické.
Já sám pro potřeby produktových fotek používám právě onu minulou generaci tohoto objektivu, kterou jsem zmínil v úvodu a kterou porovnám s novější v následující kapitole. Subjektivně se mi s novým Tamronem 90mm fotilo lépe a výsledné fotky mi přišly lepší. Jsou trošku detailnější a mají lepší kontrast.
Z ukázek (které jsou upraveny v PS – jinak žádné fotky v testu neprošly úpravou) je jasné, že tento objektiv je i v praxi na produktové fotky ideální.
Srovnání s minulou generací
Nyní se podíváme na slibované praktické srovnání s přechozím modelem, který stojí polovinu oproti novince. Obrázek je vždy popsaný, aby bylo jasné, o který objektiv se jedná.
Nová verze objektivu
Stará verze objektivu
Dvojice snímků je na první pohled totožná, nicméně když se podíváte na zvětšené fotky, uvidíte do očí bijící rozdíl. Nový objektiv je znatelně ostřejší a má o hodně vyšší mikrokontrast. Je dobře vidět, že oba objektivy trpí i na chromatickou vadu, a to velmi podobnou.
Celkově je rozdíl mezi oběma objektivy celkem velký, nový nabízí lepší ovládání a hlavně lepší optické výsledky. Ty jsou viditelné hlavně po přiblížení nebo pokud fotíte na zrcadlovku s vysokým rozlišením.
Závěr a konkurence
Celkově se Tamron 90mm f/2.8 G2 povedl. Oproti minulé generaci si polepšil snad ve všech ohledech, pouze chromatická aberace zůstala na podobné úrovni. Otázka však zní – opodstatňuje to zdražení o deset tisíc korun? Odpověď není jednoduchá, jelikož často rozdíl mezi oběma objektivy nepoznáte. Pro běžné fotografy tak zůstane vhodná i levnější verze. Profesionálové a fotografové s vysokomegapixelovými foťáky by však raději mohli sáhnout po vylepšené verzi.
Celkově kromě ceny není objektivu moc co vytknout. Snad jen ta chromatická vada mohla být méně vidět, ale v praxi není na snímcích zase tolik patrná.
Co se konkurence týče, Canon i Nikon mají velmi podobné objektivy a mají je naceněné jen o pár tisíc výše. Nikon 105mm f/2.8G Micro je také vybavený optickou stabilizací obrazu, rychlým ostřením, v jeho neprospěch hovoří pouze starší datum uvedení na trh. Podobně je na tom i Canon EF 100mm f/2.8L.
O celých osm tisíc korun levnější je Sigma 105mm f/2.8 EX, která je také staršího data, ale disponuje optickou stabilizací obrazu i rychlým ostřením a opticky na tom je podobně jako předchozí generace testovaného Tamronu 90mm G2.
Z další konkurence vyberu ještě zajímavé novinky, které by jinak mohly zapadnout. Laowa 15mm f-4 je ultraširokáč pro full frame, který umožní zvětšení až 1:1 a do makro fotografie přinese zcela jinou perspektivu. Podobně je na tom Laowa 25mm f/2.8 s obřím zvětšením 2,5–5×.
Plusy Tamronu 90mm f/2.8 G2:
- rozměry a hmotnost
- dobrá optika
- stabilizace obrazu
Minusy:
- cena
Galerie fotek
 |
 |
 |
 |
