Fotoaparát.cz

Recenze přes živý náhled: Sigma 24-70mm f/2.8 ART

Full frame objektiv s oblíbeným rozsahem zoomu i světelností přidala do svého portfolia i Sigma, zaručí mu zasazení do renomované řady ART úspěch?

Úvod

V této recenze se snoubí dva zcela rozlišné názory na značku objektivů Sigma. Prvním z nich je ten, že konkrétně jejich řada ART je výborná po optické stránce. Nezávislé testy DXO tento fakt dlouhodobě podporují a hlavně pevná skla jsou na tom kresebně velmi dobře a mají také minimalizované další optické vady. Přesně to jsme pozorovali i na testované Sigma 50mm f/1.4 ART.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Na druhou stranu existuje i skupina lidí, kteří říkají, že by si Sigmu nekoupili, protože jejich kontrola výroby není ideální a sem tam nějaký objektiv není ostrý nebo trpí na back focus nebo front focus. To znamená, že ostří před nebo za místo, kde si systém automatického ostření (na základě detekce fázového posunu, nikoliv kontrastu) myslí, že je zaostřeno.

Do této situace přichází fullframová Sigma 24–70mm f/2.8 ART. I když se může zdát jako dalším z desítek objektivů, není tomu tak. Objektivy s ohniskem 24–70mm a světelností f/2.8 jsou jakýmsi solidním základem k full frame zrcadlovce, takže je po nich velká poptávka a navíc nedávno představili inovované verze tohoto skla i úhlavní konkurenti Tamron (Tamron 24–70mm f/2.8 recenze) a Nikon (Nikkor 24–70mm f/2.8 recenze).

Výhoda těchto objektivů je v jejich univerzálnosti. Bez výjimky nabízejí optickou stabilizaci, rychlé ostření nebo aspoň základní utěsnění proti vodě a prachu. Zároveň jsou vhodné na mnoho fotografických žánrů.

Jejich rozsah začíná reportáží či krajinářkou fotografií. Pokračuje přes architekturu, street foto a končí u portrétů, přičemž se dají použít i na další témata. Tam už se nebudou vysloveně vyjímat, ale splní zadání.

Testováno na:

Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu. Při focení do JPEGu foťáky většinu optických chyb opravují.

Design a ergonomie

Sigma si u řady ART zakládá na kvalitním zpracování z kovu, což činí tyto objektivy bytelné, ale zároveň i hodně těžké. Obzvláště u univerzálního objektivu, který si budete brát téměř všude, nechcete, aby vážil více než kilogram.

Na těle najdeme dva prstence. Ten blíže k tělu slouží k ostření, ten vzdálenější a větší k zoomování. Jejich chody jsou hladké a nezadrhávají se. Ostřící kroužek má u AF skel typicky nepříliš dlouhý chod, ale pro občasné ruční zaostření postačí.

Sigma nabízí tři možnosti ostření – AF, MO a MF. První neustále zaostřuje, druhý s ostřením přestane po manuálním zásahu a třetí vypne automatické ostření a umožní jen ruční.

Při zoomování se vysouvá přední člen objektivu o několik centimetrů, pochopitelně se neotáčí. Zámek zoomu na objektivu není, naopak se dá zapnout a vypnout optická stabilizace obrazu. Součástí balení je i sluneční clona a praktické pouzdro.

Parametry

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Co se týče 24mm ohniska a středové části obrazu, není špatný už od otevřené clony, ale f/4 mu hodně pomůže a f/5.6 ještě přidá detaily. Na okraji je situace mnohem horší, kromě výrazné chromatické aberace (což je typické pro široká ohniska) je kresba rozmazaná a rozumné ostrosti dosahuje až clona f/4, s f/5.6 přichází další zlepšení.

Na 35 mm je situace podobná. Přiclonění na f/4 středu pomůže, protože otevřená clona neposkytuje nějaké super dobré výsledky. Okraj je však celkem nutnost zaclonit aspoň na f/4, protože je jinak máznutý. Chromatická aberace je mnohem méně výrazná.

Kvalita kresby na středu snímku se u 50mm ohniska znatelně zlepšila, takže je solidní už od otevřené clony. V rozích zmizela chromatická aberace, ale kresba není nic moc a musí se clonit, clonit a zase clonit.

I na maximálním přiblížení je střed ostrý už od otevřené clony. Okraj je solidní po stránce kresby, ale zase se vrací chromatická aberace.

Celkově se tato Sigma nemůže rovnat s pevnými objektivy řady ART. Zlobí ji například chromatická aberace, která je ale typická pro zoomy s tímto rozsahem. Horší jsou neostrosti na krajích snímku při nižších clonách. Krajinkáři budou muset clonit tak jak tak, ale pro solidní výsledky v rozích je f/8 rozumné minimum, nad f/11 začíná difrakce a kresba se zhoršuje.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Ostření

V této často nezajímavé kapitole normálně zkouším, jak je autofokus objektivu rychlý. Se Sigmou tomu tak ale nebude. Kus, který jsme testovali a který byl z volného prodeje, trpěl zásadním front a back focusem. Na každém ohnisku a na každé zaostřovací vzdálenosti se choval úplně jinak, jednou ostřil kousek před objekt, jednou daleko za něj… Zkrátka přes hledáček (a detekci fázového posunu) ostření nefungovalo.

K dispozici jsme měli i Sigma Dock, přes který má jít objektiv „relativně snadno“ seřídit, ale to znamená jej seřídit na 4 ohniscích a 4 vzdálenostech, tedy 16 různých kombinacích. A pokaždé musíte objektivem vyfotit fotku, zkontrolovat, dát objektiv do doku, seřídit, dát na foťák, vyfotit, zkontrolovat a pořád dokola.

Po několika hodinách seřizování jsem došel k závěru, že to nemá smysl. Objektiv jsme neměli zapůjčený na dlouho a nechtěl jsem strávit celou dobu seřizováním, takže jsem zvolil alternativní možnost – ostřit přes live view neboli živý náhled. Sice jsem si celou dobu připadal jako amatér, ale odstranilo to problémy.

Tato situace ukazuje, že je potřeba být při koupi (hlavně zoomovací) Sigmy velmi obezřetný. Věřím, že většina kusů tohoto objektivu na trhu je bezproblémová, ale o některých to zkrátka neplatí.

Pocitově – není nic horšího, než že se na objektiv nemůžete spolehnout. Focení se Sigmou bylo pro mě nepříjemné a v zásadě jsem kontroloval každou fotku. Jak velké problémy s ostřením byly, si jistě všimnete v recenzi, kde je hodně fotek zaostřených špatně.

Chromatická aberace

Barevné fleky na kontrastních hranách se u Sigmy objevují hlavně na širokoúhlých ohniscích a u okrajů snímků. Tam je chromatická vada opravdu výrazná a bude ji potřeba odstraňovat. S postupným zoomováním mizí, ale může se objevit ještě na dlouhém konci.

Zkreslení

Objektiv je zoomovací, což s sebou nese vysoké riziko proměnlivého zkreslení. Na širokém konci je jasně vidět soudkovité zkreslení, které v praxi nemusí být jasně viditelné. Jeho výhodu je, že má souměrný tvar a bude se dát jednoduše odstranit při postprodukci. Na dlouhém konci má objektiv mírně viditelné poduškovité zkreslení, pravděpodobně ho nebude potřeba korigovat.


Vinětace

Ztmavnutí rohů je u tohoto objektivu bezproblémové. Na otevřenou clonu jde vidět (při celém rozsahu zoomu), ale po přiclonění rychle mizí. (První snímek ohnisko 24 mm, clona f/2.8, následně f/4 a f/5.6; poslední snímek ohnisko 70 mm, clona f/2.8)

Makro

Objektiv není konstruovaný na makro, ale zvládne focení detailů.

Protisvětlo

Odlesky budou silná stránka objektivu. I přestože jsme Sigmu testovali s nasazeným UV filtrem, který jich pár přidal, celkové výsledky byly velmi dobré. Navíc těch několik málo odlesků bylo zřejmě způsobeno právě tímto filtrem.

Noční scéna a bokeh

Sigma je vhodná pro použití v noci, nedělá problémy se silnými zdroji světla. Naopak okolo nich má solidní hvězdičku. Vzhledem k dobré světelnosti má také hezký bokeh. Ten je pěkně kulatý i díky 9lamelové cloně. Pouze po přiblížení lze vidět, že má velmi podivnou strukturu a je trošku kropenatý.

Chování v praxi

Když pominu problémy s ostřením, o kterých jsem psal podrobně dříve, jako problematická se ukázala hmotnost objektivu. Je to úplně ten samý případ jako u Nikonu 24–70mm f2.8E. Pokud se váha objektivu vyšplhá nad kilogram, přestane být jeho nošení pohodlné – minimálně pokud jste zvyklí na mnohem lehčí pevná skla.

Jinak se chová velmi podobně jako ostatní objektivy se stejným rozsahem zoomu. Možná se mi zdá (minimálně testovaný) model jako trošku slabší ve všech směrech, ale mohlo to být způsobeno špatným kusem. Třeba u optické stabilizace obrazu bych se zaručil za ustabilizování 2,66 EV, v některých situacích to bylo i více.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Konkurence a závěr

I tento objektiv jako všechny ostatní má své plusy i své minusy. Konkurence ale nespí, takže se Sigma musí neustále snažit. Jako první konkurent zde bude již doprodávající se Tamron 24–70mm f/2.8 – i tato starší verze je velmi dobrá a hlavně se prodává za cenu přes dvacet tisíc korun, což je velmi výhodná koupě.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Samozřejmě musí přijít řeč i na nový Tamron 24–70mm f/2.8 G2, který je asi o tisícovku levnější než Sigma. Pravděpodobně u něj nenarazíte na výkyvy mezi prodávanými kusy a tak velký back a front focus jako u Sigmy. Celkově také podává vyrovnanější výkony.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Pro Nikonisty připadá v úvahu i Nikkor 24–70mm f/2.8E, který je mimo vinětace ve všem lepší než Sigma. To se podepsalo i na skoro dvojnásobné ceně.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Pro milovníky Canonu je tu zase L-kový Canon 24–70mm f/2.8L, který také stojí mnohem více, ale za to dostanete konzistentnější výsledky a můžete se na něj lépe spolehnout.

Plusy

Minusy

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších základních zoomovacích objektivech pro full frame zrcadlovky, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se porozhlédnout ve všech našich recenzích univerzálních zoom objektivů pro full frame.

Galerie