V tomto díle probereme postup při fotografování černobílého snímku dlouhými časy. Začneme výběrem scény a kompozice, následovat bude příprava fototechniky a nastavení fotoaparátu. Na závěr si ukážeme v krocích, jak probíhá pořízení samotné fotografie, vlastní exponování.
V 1. díle o černobílé fotografii jsme probrali výbavu a část teorie týkající se přepočtu délky expozice dlouhými časy. Nyní se vrhneme na samotné focení této minimalistické černobílé fotografie pořízené časy okolo 30 sekund.
Důležitým momentem je výběr vhodné scény, který může být zpočátku určitou komplikací. Oproti standardní krajinářské fotografii je potřeba si všímat zcela banálních, někdy až rušivých nebo dokonce nevzhledných prvků (např. část betonové konstrukce, dřevěná kláda, staré molo, dřevěné vlnolamy,…). Proti veškeré logice, pak právě tyto „nevzhledné a banální“ prvky, tvoří ve spojení s dlouhou expozicí a vhodnými podmínkami, dominanty minimalistických černobílých fotografií.
Poté, co dominantní objekt nalezneme, je ještě potřeba zvolit vhodnou kompozici. U černobílých snímků mi nejvíce sedí čtvercový formát, tak už při volbě kompozice s tímto formátem počítám. Většinou se nebojím hlavní objekt umístit proti všem pravidlům klasické kompozice do vertikální středové osy. Naopak tuto kompozici mám u černobílých čtvercových fotografií nejraději a to zejména ve spojení s někdy poměrně silným efektem vinětace. A už nezbývá než si přát i dobré podmínky, např. mlha se hodí, skrývá nám nežádoucí pozadí.
Při fotografování dlouhými časy, je nutné fotoaparát umístit na stativ (pozor na nestabilní podklad a pozici).
Jak pořídit samotnou fotografii lze popsat v krocích:
- k fotoaparátu připevníme kabelovou spoušť
- nezapomeneme vypnout stabilizaci
- přichystáme si krytku hledáčku (bývá součástí každé zrcadlovky, často je připevněna na samotném popruhu; některé fotoaparáty mají tuto krytku přímo zabudovanou u hledáčku)
- nastavíme nejnižší standardní citlivost fotoaparátu (u mně to bývá ISO 100)
- vyvážení bílé (WB) přepneme na automatiku (= nejlépe si poradí s barevnými posuny, které způsobují silné ND filtry)
- zaostříme BEZ nasazeného ND filtru na požadované místo, zde doporučuji ostřit manuálně (pokud použijete automatické ostření „AF“, tak je důležité po zaostření autofokus vypnout),
- nastavíme clonu podle zamýšlené scény (nejčastěji to v mém případě bývá clona f8 nebo f11)
! Od tohoto okamžiku si musíme dávat velký pozor, abychom už nepohnuli s fotoaparátem, nezměnili ohnisko a ani se nedotýkali zaostřovacího kroužku!
- pomocí režimu plného manuálu („M“) nebo režimu priorita clony („A“ nebo „Av“) změříme expoziční hodnotu snímané scény, stále ještě bez nasazeného ND filtru
- uvedu příklad: při nastavené citlivosti ISO 100 a cloně f11 byl bez nasazeného ND filtru změřen expoziční čas 1/30 – tuto hodnotu si zapamatujeme pro následný přepočet
- přepneme fotoaparát do režimu BULB („B“) a v tomto režimu nastavíme clonu dle našeho příkladu, tedy f11
- zakryjeme hledáček, abychom zabránili průniku parazitního světla na čip fotoaparátu přes hledáček
- opatrně nasadíme ND filtr
- pomocí aplikace v mobilním zařízení, či připravené tabulky přepočtu expozičních hodnot nebo výpočtem zjistíme expoziční čas dle použitého ND filtru
- (v našem příkladu jsme naměřili bez nasazeného ND filtru expoziční čas 1/30, kdy po nasazení filtru, který prodlouží expozici o 10EV je původní expoziční čas prodloužen z 1/30 na 30 s)
- poslední krok je samotné exponování pomocí dálkové spouště (v našem případě je to 30 s). Po celou dobu expozice musíme držet tlačítko dálkové spouště (vhodné je využít aretaci dálkové spouště). Délku expozice je potřeba kontrolovat na počítadle fotoaparátu (pokud s ním disponuje) a nebo např. pomocí stopek.
Snímek už jsme vyfotili, v dalším díle se podíváme na jeho úpravu, čili postprodukci.
__________________________________________________________________________________________________
Fotografie a další články Daniela Řeřichy najdete na jeho webu https://www.danielrericha.cz