Fotoaparát.cz

​Veronika Souralová - Czech Press Photo zahájeno!

Od 1. září 2017 je otevřen 23. ročník prestižní fotosoutěže Czech Press Photo. Od minulého ročníku je soutěž v rukou nové ředitelky Veroniky Souralové, která je zakladatelkou úspěšného Czech Photo Centre v Praze. Fotosoutěž posunula o level výše tím, že pořídila speciální hlasovací software, který neumožňuje chybné hlasování či ovlivňování porotců. Nově byly v této soutěži také zavedeny nominace a o vítězných snímcích se dozví autoři až na slavnostním galavečeru, který se letos koná 21. listopadu 2017 v Brožíkově síni. Nutno říci, že soutěž Czech Press Photo se opravdu posunula neuvěřitelným způsobem a zdá se být ještě prestižnější. Zúčastníte se letos i vy? Čtěte pozorně a jděte do toho, stojí to za to. Uzávěrka soutěže je 30. září 2017.


Kdo stál u zrodu Czech Press Photo?
 

Czech Press Photo založila Daniela Mrázková v roce 1995. Byl to její vlastní projekt a až do předcházejícího ročníku celou soutěž organizovala s vlastním týmem.


Veronika Souralová

Veroniko, jak vypadala vaše cesta k vedení soutěže Czech Press Photo?

V Czech Press Photo se pohybuji již několik let. Začalo to mou účastí v soutěži coby soutěžící, a postupem času jsem se stala členkou týmu. Byla jsem pravou rukou paní Daniely Mrázkové a před dvěma lety jsem od ní soutěž převzala.

Když jste se zúčastňovala soutěže Czech Press Photo coby autorka, vyhrála jste někdy nějakou cenu?

Nevyhrála, ale moje fotografie byly několikrát vystaveny na Staroměstské radnici. Moje první účast v soutěži byla v roce 2004 s fotografiemi mravenců, protože mou doménou je makrofotografie. V diváckém hlasování moje snímky získaly druhé místo a zajímavé bylo to, že se umístily hned za fotografií Václava Havla. Byla to pro mě velká motivace a začala jsem se fotografií daleko více zabývat. Czech Press Photo pro mne byla prestižní záležitost a to, že jednou budu tuto fotosoutěž sama organizovat pro mne bylo Sci-fi.


Foto roku 2003 - Ibrahim Ibrahimovič

Změnila jste něco v této soutěži?

Každý rok v říjnu se schází mezinárodní porota, která vyhodnotí snímky a z vítězných a vybraných se připraví výstava na Staroměstské radnici. Tímto CPP pokrývá pouze segment podzimu a zimy. Mým přáním bylo, aby se z Czech Press Photo stala celoroční záležitost. To ovšem nešlo bez toho, aby CPP nemělo své sídlo. Iniciovala jsem tedy založení Czech Photo Centre, jehož základem je pořádání soutěže Czech Press Photo. Zároveň v Czech Photo Centre provozujeme výstavní činnost, edukační činnost, různé aktivity týkající se fotografie a v archivu máme uloženy fotografie všech ročníků CPP.

Jakých snímků se tato soutěž týká? O čem soutěž Czech Press Photo je?

Často si lidé myslí, že fotosoutěž Czech Press Photo je o českých událostech, které fotografové zachytí. Ale tak to není. Czech Press Photo jsou události napříč celým světem, které jsou zachyceny objektivy českých a slovenských fotografů.

V rámci Czech Photo Centre jste založila i zcela novou fotosoutěž, povězte nám o ní něco.

Založila jsem novou fotosoutěž Czech Nature Photo, což je taková nová sestra Czech Press Photo. Předpokládám, že tato soutěž naskočí rovnou do levelu Czech Press Photo.

Soutěž Czech Nature Photo je také pro slovenské fotografy?

Ano, soutěž Czech Nature Photo je také pro fotografy ze Slovenska.

Čím si Czech Press Photo vydobylo svou prestiž?

Určitě svou dlouhou tradicí. Teď zahajujeme 23. ročník. Za těch 23 let se svět fotožurnalismu totálně proměnil. Od počátku tato soutěž byla prezentací toho, co fotografové nafotografovali pro média. Byl to vždy takový souhrn novinářské fotografie za poslední rok. Postupem času v redakcích fotografů ubývá a ubývá i možností prezentace tvorby autorů obecně. Mnoho snímků, které v soutěži máme, byly cíleně pořízené proto, že je autoři pošlou do CPP. Často je to jediná možnost, jak svou kreativitu prezentovat. Ve světě je vše strašně rychlé, už není čas na dlouhodobé reportáže. Že by redakce vyslala fotografa do nějaké oblasti na 14 dní nebo déle a pak fotografiemi zaplnila časopis, to je dnes již ojedinělé. Magazíny často přebírají fotografie od agentur. Je důležité, aby média měla ihned fotografie k dispozici. Fotoreportéři, kteří mají vynikající schopnosti skrze fotografie vyprávět příběhy, tak ne vždy mají možnost svá díla uveřejnit. CPP je jedna z možností, kde mohou svůj um prezentovat.

Czech Press Photo se mohou zúčastnit pouze profesionální fotografové, nebo i amatéři?

Dle našich pravidel je soutěž určená pro fotografie, které byly zhotovené pro zveřejňování v médiích. Jak jsem již zmínila, vývoj médií velmi pokročil. Před 23 lety byly do soutěže přijímány pouze fotografie, které byly zveřejněné v tištěných médiích. Co je dnes médium? Médium jsou sociální sítě, weby a tak dále. Škála fotografů, kteří k nám mohou posílat své fotografie se rozšiřuje. Je mnoho fotografů na volné noze, od kterých si redakce jejich díla kupují a nejsou již zaměstnanci redakce. Kdybychom přijímali fotografie pouze od fotografů, kteří jsou zaměstnaní v redakci, byla by tato soutěž pro velmi úzký okruh lidí.

Fotograf tedy nemusí dokládat, že fotografie byla zveřejněná, nebo že pracuje pro nějaké médium?

Tohle fotograf nemusí dokládat, ale mělo by jít o fotografie, které byly pořízené pro zveřejnění v médiích. Spoléháme na férovost fotografů.


Foto roku 2015 – Jan Zátorský

Dříve se do Czech Press Photo daly zasílat pouze fotografie v papírové podobě, jak je tomu dnes?

Tohle se změnilo. Dnešní doba vyžaduje možnost přihlásit se do fotosoutěže se snímky v digitální podobě. Je to tak i ve většině světových fotosoutěží. V CPP jsme přihlášení snímků digitálně zavedli v loňském roce, fotografové zaplatí pouze vstupní poplatek.

Jak jste naložili s financemi, které jste na vstupních poplatcích získali?

Za finance, které jsme získali jsme nechali jednotně vytisknout výstavu na Staroměstské Radnici. Musím říci, že je to výrazný posun v kvalitě výstavy. Dříve se vystavovaly printy, které posílali sami fotografové, a z toho bylo těžké udělat sofistikovanou výstavu uceleného vzhledu. Každá fotografie měla jinou velikost, jedna měla rámeček, jiná ne. Jeden print byl lesklý, druhý matný. Nyní je celá výstava v naší režii, výstava je ucelenější a je to na první pohled znát a diváci to ocenili.

Foto roku 2011 - Stanislav Krupař

Jaká je výše vstupního poplatku pro soutěžící?

Vstupní poplatek je 800,– Kč. Myslím si, že je to pro fotografy velké ulehčení. Jednotlivých prací (přičemž jedna fotosérie se považuje za jednu práci) je možno poslat až deset. Fotosérie může obsahovat maximálně 9 snímků. Když někdo chtěl využít maximální počet snímků a tím zvýšit šanci na výhru, tak musel do nazvětšování snímků investovat třeba 12 000,– Kč. Fotografové do 23 let vstupní poplatek neplatí.

Jak se odrazila možnost zasílat digitální snímky do soutěže na účasti?

Projevilo se to velmi výrazně. Do soutěže jsme měli v loňském roce přihlášen dvojnásobek fotografií.

Kolik fotografů se zúčastnilo?

V loňském roce se zúčastnilo cca 350 fotografů.


Foto roku 1997 – Petr Josek

Jaké snímky mají v této soutěži největší úspěch?

Samozřejmě to hodně záleží na porotě, která fotografie vybírá. Je důležité, aby to byla top fotografie. Ale důležitý je samozřejmě i příběh skrývající se za snímkem.

Jaké volíte složení poroty? Co je důležité?

Důležité je, aby porota byla nestranná. Porota je tedy vždy s mezinárodním zastoupením. Porota by měla být dobře vyvážená a měla by obsahovat celebrity ze světa fotožurnalistiky – jak fotografy, tak editory. Porotce ze zahraničí, ale naše. Tím chceme zaručit nestrannost a profesionalitu poroty. Letos v porotě CPP zasedne zástupce agentury Noor Clement Saccomani, Stefano Carini, Adrian Evans, Jan Šibík nebo Juraj Mravec.

V porotě zasedají pouze fotografové?

V porotě zasedají i editoři, kteří mají na fotografii zase trošku jiný pohled. Teoretici fotografie, kteří to celé vidí také jinak. Porota musí být různorodá, pak dává smysl a máme jistotu, že ocení ty správné fotografie.

Jsou české události zajímavé například pro fotografa z New Yorku?

Může se stát, že české události, které jsou pro nás důležité, nejsou až tak významné v očích fotografa z New Yorku, který zasedá v porotě. Proto chci, aby porota byla vždy vyvážená.

Kolik zasedá celkem porotců?

Letos zasedne 8 členů poroty.

Kdo porotce do daného ročníku určuje?

Vybíráme je v koordinaci s předsedou poroty Petrem Joskem a se správní radou Czech Press Photo.

Jak porotci vybírají vítězný snímek?

Pronajali jsme porotovací program od maďarského press photo. Je to skvělý systém, kde nemůže dojít k žádné chybě, ani k žádnému ovlivňování. Porotci sedí a nezávisle na sobě hlasují. Až všichni dohlasují, ukáže se výsledek. Nad snímky porotci diskutují až v posledním kole. Porotci dostanou snímky týden předem, aby si je mohli prohlédnout a udělat předvýběr. Porotci si snímky zažijí a do Prahy jedou již s ucelenou představou, jaké fotografie v soutěži jsou.



Foto roku 2007 – Dan Materna

Je zde možnost zajistit i online sledování hlasování?

Do budoucna to možné určitě je. V maďarském press photo probíhá hlasování online pro lidi, které to zajímá. Lidé vidí, jak porotci hlasují a mohou s nimi poté diskutovat o tom, proč který snímek dostal tolik a tolik bodů. A nemůže vás nikdo nařknout ze zaujatosti a ovlivňování soutěže.

V posledních letech ve světových fotožurnalistických soutěžích vyhrávají především drastické snímky z války a snímky velkého lidského utrpení. Proč tomu tak je?

Tohle je podle mě už trošku přežitý názor. Je to ovlivněno hodně soutěží World Press Photo. Obecně se tento názor šíří. Často lidé mají představu, že když půjdou na výstavu Press Photo, budou se tam brodit po kotníky v krvi a tři týdny budou tento zážitek vydýchávat. Já si myslím, že v Czech Press Photo tohle už není pravda.

Snažíte se nějak ovlivnit snímky, které vám budou soutěžící posílat?

V loňském roce jsme soutěž vyhlašovali pod heslem, že svět není pouze o dramatických událostech, ale že dokáže být i zábavný a krásný. Proto jsme také vyhlásili novou kategorii Lifestyle. Na našem trhu přibylo hodně lifestylových magazínů, fotografové pořizují snímky pro jejich titulní strany a já bych byla ráda, kdyby i tyto lifestylové fotografie měly své místo v naší soutěži. A tímto se snažíme, aby soutěž CPP nebyla jenom o dramatických událostech. Ale samozřejmě tyto události mají v Czech Press Photo stále své nezastupitelné místo, tak to bylo je a bude. Dramatické fotografie do naší soutěže patří. A naprosto nejdůležitější a rozhodující hledisko je, aby to byla fotografie dobrá.


Foto roku 2000 – Jaroslav Kučera

K jakým snímkům tíhnete více vy?

Myslím si, že vše by mělo být vyvážené. Svět má dramatické události, ale i v oblastech kde je válka a kde lidé trpí, se vedle toho odehrává i normální život, rodí se děti, lidé se baví a i o tom by Czech Press Photo mělo být. Mám ráda vyváženost. Svět není jen černý nebo bílý…

Proč by měli fotografové soutěžit?

Chtěla bych na fotografy apelovat, aby se soutěže zúčastnili. Maximálně a s velkým úsilím (o financích nemluvě) se s celým týmem snažíme budovat prestižní soutěž. Samozřejmě všechno úsilí by vyšlo nazmar a projevilo by se to na konečné kvalitě, kdyby přihlášených snímků bylo málo a porota neměla z čeho vybírat. Myslím, že v soutěži není nejdůležitější vyhrát cenu – i když je to samozřejmě skvělé, ale poměřit své dovednosti s ostatními top fotografy, mít umístěné fotografie na Staroměstské radnici (na radnici nejsou vystaveny jen fotografie oceněné porotou, ale i další vybrané a bývá jich okolo 400).

Prostě být součástí Czech Press Photo – přehlídky nejlepších fotografií našich a světových událostí viděných očina českých a slovenských fotografů.

Kolik soutěžních kategorií Czech Press Photo skýtá?

Máme celkem 9 kategorií. Dramatické události se soustřeďují do kategorie Problémy dnešní doby a do kategorie Aktualita. To jsou dvě stěžejní kategorie Czech Press Photo určené pro novinářské fotografie. Další kategorií, která je hodně frekventovaná nese název Lidé, o kterých se mluví. Další kategorie jsou Umění a kultura, Sport, Portrét, Příroda, věda a životní prostředí, Každodenní život a Lifestyle. Fotografie se také mohou přihlašovat do Grantu primátora Prahy, kde primátor hlavního města poskytne výherci roční tvůrčí stipendium na monitorování proměn Prahy. 



Jaké ceny mohou vítězové získat?

Hlavní cena soutěže Czech Press Photo je Fotografie roku a výherce získává 120 000 Kč. Vítězové kategorií obdrží 20.000 Kč. Zajímavé jsou i ceny pro mladé autory od firmy Canon v celkové hodnotě 90.000 Kč nebo zvláštní ceny ČTK, Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové či Cena UNHCR a samozřejmě již zmiňovaný Grant Prahy v hodnotě 120.000 Kč + hrazení nákladů na tisk výstavy firmou Pictoart.

Změnili jste něco, co se týká systému vítězů?

Ano, v loňském roce jsme vyhlásili pouze nominace na vítěze. Podle mě to má logiku. V uplynulých ročnících se vždy v říjnu sjela porota a vyhlásila první druhé a třetí místo jednotlivých kategorií. Všechna média zaplavily vítězné snímky Czech Press Photo a pak se měsíc čekalo na výstavu na Staroměstské radnici. O předání cen, která má být vyvrcholením celé soutěže nebyl už moc zájem. Všichni už věděli, kdo vyhrál, autoři si přišli pro ceny a tím to skončilo. Byť tato soutěž je prestižní záležitostí a ceny předávaly špičky z našeho kulturního a politického života, tak od médií o tuto událost byl zájem menší, než by si zasloužila.

Loni tomu díky nominacím bylo jinak?

Když jsme loni v říjnu vyhlásili nominace a celý měsíc jsme připravovali výstavu, tak již informace o možných vítězích žily svým životem. Mezi fotografy se spekulovalo, která z fotografií by mohla nebo měla vyhrát. Nominovaní fotografové v Brožíkově síni, kde vyhlašování probíhalo, seděli s obrovským napětím a v sále byla atmosféra plná očekávání, protože se nevědělo, kdo vyhraje. Ta změna byla strašně moc znát. Měla jsem z toho velmi dobrý pocit. Média o událost měla najednou větší zájem. S napětím se čekalo, který ze snímků bude Fotografií roku a kdo vyhraje v jednotlivých kategoriích. Tato změna se projevila i na návštěvnosti výstavy CPP, protože se snímky prezentovaly v tu správnou dobu, kdy byli vyhlášeni vítězové. Nominovaní fotografové, kteří nakonec nevyhráli, asi cítí určité zklamání. Ale časem snad zjistí, že i nominace jejich snímku je obrovská čest a úspěch.


Je výstava vítězných snímků Czech Press Photo putovní?

Od listopadu do ledna jsou snímky vystaveny na Staroměstské radnici v Praze.

Výstavu každoročně vidí desetitisíce návštěvníků, chodí tam školy, rodiny, pražáci i lidé, kteří za výstavou přijedou ze všech koutů republiky. Občas v prostorách výstavy i učitelé předávají žákům vysvědčení – z toho mám obrovskou radost, protože to ukazuje, že výstava má svou prestiž. Po ukončení výstavy v Praze výstava koluje po České Republice. Z Prahy výstava rovnou putuje do Příbrami, potom do Strakonic, do Valašského Meziříčí, Hradce Králové a tak dále. Zařizujeme nové lokality, protože si myslíme, že si to fotografie z Czech Press Photo zaslouží.

Který fotograf získal v této soutěži nejvíce ocenění?

Když byl vyhlašován dvacátý ročník soutěže, tak Jan Šibík získal ocenění za nejvíc oceňovaného autora. Také Roman Vondrouš získal mnoho cen, nebo Filip Singer či Václav Šilha.

Jak moc ovlivní vítězství v Czech Press Photo kariéru fotografa?

Od výše zmiňovaných hodně oceňovaných fotografů vím, že vítězství v CPP má na jejich kariéru velmi kladný vliv.


Foto roku 2014 – Filip Singer

Vyčerpávající informace o prestižní fotosoutěži Czech Press Photo jsem získala od paní Veroniky Souralové, které tímto děkuji. A co vy? Zúčastníte se letos Czech Press Photo také? 

Czech Photo Centre, Praha

www.czechpressphoto.cz