Ohnisko 24 mm je mezi fullframovými fotografy velmi oblíbené. Častým problémem je však nepříliš dobrá světelnost na zoom objektivech, která znemožňuje fotit kreativnější fotky s nižší hloubkou ostrosti, hvězdy jako body nebo zkrátka jen ve větší tmě. A to jsou témata, kde na řadu přichází Nikon 24mm f/1.8G.
Úvod
Pokud je fotograf krajinkář a vybírá širokoúhlé světelné pevné sklo na Full Frame, má velmi omezené možnosti kvůli použití filtrů. Příliš světelné a příliš širokoúhlé objektivy mají tak velkou přední optickou čočku, že na filtry už nezbude prostor.
Poslední světelné širokáče se závity na filtry jsou pevné dvacítky se světelností f/1.8 (f/1.4 už závity nemají) a potom čtyřiadvacítky se světelností f/1.4 i f/1.8. Když zvážíme tuto okolnost, přívětivou cenu lehce přes 20.000 korun a nízkou hmotnost, Nikon 24mm f/1.8 se stává zajímavým adeptem na univerzální pevný širokáč.
Mimo krajinářskou fotografii se bude hodit i na architekturu, neměl by mít zásadní problémy s hvězdami. Jeho širokoúhlost fotograf může využít hlavně v interiérech a může se hodit i třeba na nějakou reportáž.
Testováno na:
- Nikon D610
Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu. Při focení do JPEGu foťáky většinu optických chyb opravují.
Design a ergonomie
Nikon 24mm f/1.8G je tak trochu plasťáček a je to na něm znát. Plast je tradiční stavební jednotkou nových objektivů od Nikonu a těžko říct, zdali to je špatně. Už jsem viděl pár plastových Nikonů padat, a žádný se nerozbil. Naopak je příjemně lehký, což také není na škodu. Mezi FX Nikony jsou výrazně lehčí už jen objektivy okolo 50mm ohniska.
Konstrukčně je velmi jednoduchý. Vše, co se na těle objektivu nachází, se pojí s ostřením. Je na něm obří pogumovaný ostřící prstenec, ukazatel zaostřitelné vzdálenosti a přepínač manuálního/automatického zaostření. Automatika ale dovoluje manuální zásahy, takže fotograf může doostřit na správné místo, pokud se objektiv netrefí.
Práce s objektivem je ideální, jelikož příliš netíží v rukou nebo na krku. Závit na filtry se neotáčí, takže na něm je možné používat polarizační nebo přechodové filtry.
Parametry
Zařazení: šikohoúhlý pevný objektiv pro Full Frame
- Ohnisko: 24 mm
- Úhel záběru: 84° (61° pro DX)
- Clona: f/1.8-f/16
- Počet lamel clony: 7
- Minimální zaostřovací vzdálenost: 23 cm
- Maximální zvětšení: 0,20×
- Závit na filtry: 72mm, neotáčí se
- Optická stabilizace: Ne
- Konstrukce: 12 optických členů v 9 skupinách (včetně 2 ED a 2 asferických skel, přední člen je pokryt antireflexní nanokrystalovou vrstvou)
- Rozměry (průměr × délka): 77,5 × 83 mm
- Hmotnost: 355 g
- Cena:
Testy optického výkonu
Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.
Když se podíváme se střed, je rozumně ostrý už od plně otevřené clony. Po přiclonění na f/2.8 se stává hodně ostrým a tak zůstává až do f/11, následně nastupuje difrakce a obraz se mírně maže. Chromatická aberace zde není žádným problémem.
 |
 |
Na okraji je situace mírně horší. Kresba není natolik detailní, i když není ani špatná. Přicloněním se zlepšuje a ideální začíná být až na f/5.6. Taktéž nebylo stopy ani po chromatické aberaci, což je velmi dobré znamení.
Na širokoúhlý objektiv to jsou slušné výsledky. Umožní fotit hezké krajinky na vyšší clony f/8 – f/11, navíc na otevřenou clonu má dobrý střed. Při zaostření na střed nejspíše rohy spadnou mimo hloubku ostrosti a nedokonalosti se tolik neprojeví.
Pojďme se ale ještě podívat na univerzální scénu s vinětací (snímky jsou postupně na clony f/1.8, f/2.8 a f/4). Tato scéna je mnohem náročnější na chromatickou aberaci, takže si můžeme ověřit, že ji objektiv zvládá velmi dobře na poměry širokáčů, ale i obecně.
Také můžeme lépe zkontrolovat kresbu a podívat se i do extrémních rohů. Ty jsou mírně máznuté a ztrácí se v nich kresba, také se v nich mírně zhoršuje chromatická aberace. Clona tento problém trošku řeší, ale rozhodně na úplné rohy nestačí přiclonit na f/4. Až clona okolo f/8 rohy trošku spraví.
Ukázka dobře nastiňuje míru vinětace, jež je na otevřenou clonu hodně velká. Není se při f/1.8 a 24 mm čemu divit, tohle je tradiční problém podobných objektivů. Na f/2.8 je ztmavení rohů o hodně lepší a na f/4 v podstatě mizí.
Zkreslení
Jedná se poměrně příjemné překvapení. Širokoúhlé objektivy mají se zkreslením velké problémy, Nikon 24mm f/1.8G ale trpí pouze malým soudkovitým zkreslením. Pro porovnání přidávám ještě snímek z praxe.
 |
 |
 |
 |
Makro
S 0,2násobným zvětšením se ani zdaleka nedá mluvit o makro objektivu.
Bokeh
Velká kolečka bokehu jsou doménou hlavně objektivů s delším ohniskem a dobrou světelností. Testovaný model splňuje jen tu část se světelností, takže nelze očekávat nic převratného, co se velikosti týče.
Ze snímku je patrné, že i když kolečka nejsou velká, jsou poměrně hezká. Mají plný kruhový tvar, drobnou vadou na kráse je pouze lehký světelný závoj na okolo nich, ale celkově se objektiv nemusí stydět za noční fotky se světelnými zdroji mimo hloubku ostrosti.
Noční scéna
V noci je objektiv také dobrým společníkem, nedělá potíže s ostřením na rozumně světlá místa. Okolo silných světelných zdrojů vykreslí hezké hvězdičky, takže fotky v noci s ním mohou být velmi pěkné.
 |
 |
Odlesky
Dobrou zprávou je i absence odlesků. Většinou jsem s nimi neměl problémy, potom se ale sem objevily na fotkách, kde by to člověk úplně nečekal. Vizte třeba úplně první fotku recenze. I když odlesky nebyly nějak moc časné, pokud se objevily, mohly mít i velmi nepříjemný tvar fialového fleku, jako v tomto případě.
Ostření
Jako značná část širokoúhlých objektivů od Nikonu, ani tento nemá nejrychlejší ostření. Rozhodně ale není pomalé a rychlost na takto širokém skle není ani často potřeba. Ostří spolehlivě a tiše, po dobu testování s ostřením nebyly problémy.
Závěr
Nikon 24mm f/1.8G je tradičním zástupcem širokoúhlých objektivů. Trpí zhoršenou kresbou v úplných rozích, tam se objevuje i chromatická aberace a s vinětací to také není ideální. Jeho silnou stránkou je zkreslení, které je na poměry širokoúhlých objektivů velmi malé. Architektura bude tedy jeho silná stránka.
Obecně se dá testovaný objektiv označit za „univerzál“, který zvládne téměř vše – od krajinek, přes architekturu, interiéry, reportáž, noční scénu až po astrofotografii. Jeho slabinou je makro, ale to je v této kategorii běžný problém.
Protože je objektiv dobrý celkově s výborným poměrem cena/výkon, nebyl by problém jej doporučit. Jenže to má své „ale“. Tím je konkurence v podobě Sigmy 24mm f/1.4 ART. Sigma má sice podobné plusy i minusy jako Nikon, ale za podobnou cenu má o 2/3 EV lepší světelnost. A proč si tedy rovnou nekoupit Sigmu?
Důvodů moc není, rozhodně je tedy těžší – téměř dvojnásobně oproti Nikonu. Tento bod je ale na polemiku, protože jiní mohou zase vyzdvihovat kvalitnější konstrukci. Argumentem může být fakt, že Sigma není Nikon a mohou nastat trable s komunikací se zrcadlovkou jako back-focus a front-focus, ale i tomu se dá oponovat. Stačí si objektiv před koupí vyzkoušet.
Konkurentem může být i Nikon 20mm f/1.8, který taktéž nabídne závit pro filtry, dobrou optiku a stejnou cenu jako čtyřiadvacítka. Zde výběr ale už záleží na preferenci ohniska.
Za zapůjčení děkujeme společnosti Nikon!
Plusy
- Kresba ve středu snímku
- Poměr cena/výkon
- Malé zkreslení
- Noční scéna
Minusy
- Kresba v úplných rozích
- Vinětace
Galerie
 |
 |
