Recenze: Nikon 105mm f/1.4E

Poslední dobou chrlí různé společnosti jeden portrétní objektiv za druhým. Může se zdát, že Nikon celkem zaostává, jelikož nedávno představil jediný – Nikon 105mm f/1.4E. A právě ten podrobně otestujeme v tomto článku.

Nikon 105mm f/1,4 AF-S E ED lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do Kč (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>

Úvod

Nikon se postavil velmi zajímavě k nahrazování starších objektivů. Namísto toho, aby ukázal novou pevnou padesátku, představil padesát osmičku se světelností f/1.4. Namísto pětaosmdesátky zase „stopětku“. Možná se rozhodl nepřímo nahradit starší modely tak, aby stále zůstaly na trhu, jelikož jsou hodně oblíbené. Zároveň má ale dražší kousky pro náročnější uživatele toužící po nejnovější technice.

Z toho potom vyplývá, že Sigma loni uvedla novou ARTovou pětaosmdesátku s clonou f/1.4, ale pětaosmdesátky od Nikonu jsou staré pět, respektive sedm let. Minulý rok přibylo hodně portrétních objektivů, třeba Samyang 85mm f/1.2 nebo stabilizovaný Tamron 85mm f/1.8. Letos Sigma ukázala nový ARTový objektiv 135mm f/1.8. To vše jsou v podstatě konkurenti Nikonu 105mm, žádný stejný jako on a všichni levnější.

Testovaný objektiv má jediné využití – portréty. Teoreticky by se mohl používat na produktovou fotografii, což by bylo zajímavé kvůli rozmazanému pozadí. Jenže byste s ním vyfotili tak akorát celky, na detaily kvůli dlouhé minimální délce zaostření nestačí. Další zaměření by mohlo být lehké wildlife při použití 2× telekonvertoru. V takovém případě by clona f/2.8 nebyla špatná.

Na reportáž se objektiv úplně nehodí, protože kvůli nízké hloubce ostrosti by většina fotek byla špatná. Potom by fotograf musel clonit a ztratil by hlavní výhodu tohoto skla. V určitých případech je možné jej použít na krajinky.

Testováno na:

• Nikon D610 (tradiční optické testy kvůli dobrému porovnání)
• Nikon D750 (galerie)

Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu.

Design a ergonomie

Objektiv je na první pohled celkem velký, po uchopení do ruky i celkem těžký – minimálně pokud je člověk porovná třeba s univerzálními zoomy, na které je zvyklý. Na poli portrétních objektivů je se svým téměř kilogramem spíše lehčí – třeba oproti sigmám 85mm a 135mm. Také rozměrově je trošku menší. Důležitá je především délka, protože příliš dlouhé a těžké objektivy mají tendence převracet fotografovi foťák dopředu. V případě Nikonu 105mm to ještě bylo v normě.

Držení i nošení na krku je tedy bezproblémové. Možnosti nastavení na objektivu nejsou vůbec rozmanité. Maximálně můžete přepnout autofokus na manuál a zaostřit obřím pogumovaným ostřícím kroužkem. Ten je umístěn tak, že se nemůže stát, že si fotograf omylem přeostří. Zapínač optické stabilizace obrazu zde nenaleznete, protože objektiv stabilizovaný není.

Parametry:

• Clona: f/1.4–16
• Úhel záběru: 23°10' (pro FX)
• Průměr filtrů: 82 mm
• Nejkratší zaostřitelná vzdálenost: 100 cm
• Zvětšení: 0,13×
• Optická stabilizace: Ne
• Počet lamel clony: 9
• Rozměry (délka×průměr): 106×94.5 mm
• Hmotnost: 985 gramů

Konstrukce

Díky tomu, že se jedná o pevné ohnisko, objektiv je poměrně jednoduchý. Má 14 členů v 9 skupinách. Nicméně disponuje jen třemi ED členy. Normálně by zde byla ještě řádka dalších podivných zkratek, ale nyní ne. Objektivy s ohniskem 85 mm jsou totiž opticky nejlepší. Nikon zde tedy nepotřeboval korigovat třeba zkreslení. Přední člen je chráněn nanovrstvami a fluorem.

Clona se skládá z 9 lamel, což zajišťuje maximálně kruhový tvar. Ten má zase vliv na kvalitu bokehu. Clona se může otevřít až na f/1.4, zavřená má hodnotu f/16.

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

střed

okraj

Pokud se podíváme na střed snímku, kresba je výborná už od plně otevřené clony. Nejsou zde vidět ani žádné aberace. Dobře je na tom i kontrast. 

Na kraji snímků je jasně zřetelná vinětace při plně otevřené cloně. Na f/2 už je jen drobná, při f/2.8 neexistuje. Při přiblížení přes 100 % je možno zahlédnout i chromatickou aberaci, ta je však tak minimální, že ani na normálních fotkách při vyvolávání z RAWu si nemusíte odstraňovat. Opticky je dobré přiclonit na f/2, ale i f/1.4 je velmi dobrá.

Celkově se jedná o opravdu povedený objektiv, co se ostrosti a kontrastu týká. Tyto parametry jsou výborné už od plně otevřené clony.

Vinětace

Ještě zde máme lepší ukázku, jak je na tom ztmavení rohů snímku. Při otevřené cloně je vinětace opravdu jasná, po přiclonění na f/2.8 není skoro vidět a na f/5.6 mizí zcela. U portrétních objektivů nemusí být vinětace vysloveně špatná, protože směřuje více pozornosti na střed, kde je i fotografovaný objekt. Případně se dá jednoduše odstranit v počítači nebo přímo ve foťáku.

Zkreslení

Zkreslení se u tohoto objektivu téměř rovná nule. V podstatě na 99 procentech fotografií nebudete vědět, jestli jsou drobné nerovné linie způsobeny vadou objektivu nebo jsou zkrátka nerovné.

Makro

Objektiv má celkem špatnou minimální zaostřovací vzdálenost – jeden metr. Proto se nemůžeme divit, že poměr zvětšení je jen 0,13×. Na dobré makro fotky to tedy nevypadá.

Noční scéna a odlesky

Dobré hodnoty clony jsou jako stvořené pro noční scenérie, umožňují rozumné časy a dobře mažou pozadí. Jen je malý problém fotit takto z ruky, protože se pohnete o pár centimetrů a objekt je špatně zaostřený. Pokud se ale vše povede, fotka bude skvělá. S odlesky v protisvětle jsem se za celou dobu testování nesetkal.

Bokeh

To je další parádní kategorie testovaného objektivu. Rozmazané pozadí tvoří hezká kolečka, která jsou plná, mají dobrý okraj a žádné cibulové kroužky. 

Optická stabilizace obrazu

Objektiv ji nemá. Otázka zní, zdali ji potřebuje. Při focení ve dne jistě ne, protože časy budou spíše atakovat nejkratší čas zrcadlovky – 1/4000 a 1/8000 sekundy. Drobný problém nastává v noci, ale to budete mít spíše problém zaostřit než nesnáze s roz­třepanou rukou. Stačí nastavit mírně vyšší ISO a je hotovo.

Ostření

I přes malou hloubku ostrosti je ostření rychlé a přesné. Problémem zůstává jen to, aby fotograf dobře umístil zaměřovací bod autofokusu. Protože je nadmíru důležité, jestli zabere kousek nosu nebo jen oči. V důsledku se může stát, že pro jistotu bude fotograf ostřit ručně. Hlavně v několika prekérních sceneriích, jako je model mezi větvemi stromů a podobně. 

Co se hlučnosti týče, můžete to posoudit sami z přiloženého videa. V podstatě to neuslyšíte, také se zaměřte na hloubku ostrosti. Jen v rychlosti není video reprezentativní, protože jsem ho natáčel přes živý náhled. 

Závěr

Celkově se jedná o opravdu povedený objektiv – vesměs po všech stránkách. Snad jeho největším problémem je konkurence. Sigma 85mm f/1.4 ART a 135mm f/1.8 ART jsou opravdu vážní soupeři, kteří jsou hlavně o polovinu, respektive o méně než polovinu levnější. Opticky jsou přitom srovnatelní. 

Přesto má tento objektiv jisté kouzlo, které se nedá vyjádřit slovy a za 60 tisíc korun stojí. Když jsem Nikon 105mm f/1.4 viděl poprvé, pochyboval jsem, že by si svou cenu obhájil. Po dvou týdnech testování si tím ale jsem jistý. 

Dále jsme pro vás připravili ne­technický test Nikonu 105mm f/1.4E.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších portrétních objektivech, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze portrétních objektivů.

Za zapůjčení Nikkoru 105mm f/1.4E děkujeme společnosti Nikon.

Galerie snímků