Fotoaparát.cz

Robert Vano – Mistři ve fotografii, část 2.

Kdy se fotograf stává mistrem? Je to věkem? Nebo si tento titul vyslouží za své celoživotní dílo? Za svou vytrvalost? Jedno procento lidí prý dostane talent od boha, ostatní musí každý den cvičit a trénovat. Někdy ovšem stačí, když o vás nějaký novinář napíše, že jste mistr. Opravdový mistr u své tvorby prý zůstává až do konce svého života...

(1. část článku zde)

Kdy se fotograf stává mistrem?

Po šedesátce (směje se Robert). Pan Tichý, ten slavný bezdomovec fotil a fotil, a když ho objevili Švýcaři, tak mu bylo tak osmdesát. Ale možná byl mistrem celý život, ale nikdo o něm nevěděl. Až když jeho fotky vzali a vystavili v Pompidou.

Být mistrem určitě není jenom věkem, ne?

Jedno procento lidí má zázračný talent od Pána Boha, tak ti jsou mistři třeba když jim jsou tři roky. Mozartovi bylo pět let, neuměl skoro ani mluvit. Říká se, že jeho táta ho vzal na půlnoční mši do kostela, přišli domů a on napsal symfonii pro stodvacetičlenný orchestr. To musel mít z jiného světa, odkud přišel. Nebo ty dvě zpěvačky, Yma Sumac a Maria Callas. Když byly ještě v kolébce a zabrečely, tak praskly všechny žárovky v lustru. Asi měly velmi vysokou frekvenci hlasu. Pavarottimu taky praskly žárovky, ale to mu bylo už přes sedmdesát let. On musel každý den cvičit, aby mu praskly.

Jsou i nějací mladí fotografové, kteří jsou mistry?

Určitě ano, ale já o nich nevím. Žádného takového neznám. Je hodně fotografů, kteří fotí a mají třeba svou první knihu. Ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Bylo taky mnoho zpěváků, kteří nazpívali jednu skvělou písničku, a tím to skončilo. Jako třeba Nancy Sinatra – Strangers in the night. Ale od té doby nic jiného nenazpívala. Určitě se nedá srovnávat s Ymou Sumac, která zpívala až do smrti.

Dělá ještě někdo jiný platinové fotky jako ty Roberte? Po tvém vzoru?

Na to se mě lidi občas ptají. Ale já nevím, protože mě nikdo a nic nezajímá. Mě zajímají jenom moje fotky, a co dělám já. A furt musím cvičit a to je jediné, co mě zajímá.

Musí o sobě fotograf stále dávat vědět novými a novými fotkami, aby byl mistrem? A co vše má vliv na to stát se mistrem?

To si nemyslím. Je mnoho lidí, o kterých dlouho neslyšíš, a pak vytáhnou nějaký trumf z rukávu. Když o umělci dlouho neslyšíš, nic to neznamená. Madonna říkala, že když o ní není slyšet, tak to znamená, že na něčem pracuje. Když chodíš na každou událost a je o tobě pořád slyšet, tak to znamená, že nic neděláš. Když člověk pracuje, tak nikam nemůže chodit. Lidi tě hodnotí podle toho, jak dlouho tu danou věc děláš. Bylo spousta lidí, kteří začali a pak rychle skončili. Jsou fotografové, kteří skončí u filmu a stanou se mistry filmu. Někdo začne s kulisama, jako Václav Havel, a skončí jako spisovatel a prezident republiky. Když byl kulisák, tak asi ještě nebyl mistr. Možná byl mistr ve svém nitru, ale lidi tě hodnotí za tvojí tvorbu. Podle toho kolik kdo čeho udělá a jak dlouho to vydrží. Když u své branže vydržíš, lidi o tobě řeknou, že jsi měla vášeň a dělala jsi to až do smrti. Někdy ale stačí, aby nějaký novinář napsal, že někdo je mistr a ostatní se toho chytí. Nevím, jestli je na to nějaký recept, jak být mistrem. Nebo komu se bude říkat mistr. Mně lidé taky už říkají mistře, asi je to mým věkem. Asi se stydí říkat mi Roberte, když už mám po šedesátce. Ale moji kamarádi mi určitě neříkají mistře. U mě to, myslím si, přišlo věkem, že mi tak lidi říkají.

Děkujeme za rozhovor!

   

_____________­________________________­________________________­_____________

http://www.robertvano.cz

_____________­________________________­________________________­_____________