Test Minolta DiMAGE 7 díl I.

Redakčními testy prošla již řada klasických fotoaparátů. První vlašťovkou digitální techniky se stala Minolta DiMAGE 7, kterou jsme podrobili pozornému zkoumání včetně praktického testu v terénu. Jaké jsou silné a slabé stránky tohoto pětimegového přístroje se můžete dočíst v následujícím článku.

úvod

Bude tomu již téměř jeden rok, co byla oficiálně představena poloprofesionální jednooká pseudo zrcadlovka s vysokou rozlišovací schopností CCD čipu (viz technické parametry v databázi FotoTechniky). Minolta tak prolomila magickou hranici 5 megapixelů a přiblížila střední třídu digitálních přístrojů svým rozlišením blíže k méně dostupným profesionálním zrcadlovkám. Na první pohled se Dimage svým vzhledem, velikostí, váhou a umístěním některých funkcí téměř nepodobá klasickým SRL fotoaparátům. Je to dáno především výrobní technologií, u které nejsou taková markantní konstrukční omezení jako u výroby klasických fotoaparátů používající světlocitlivá média v podobě filmu. Snad i proto designéři volili umístění všech funkcí netradičně. Můžeme říci, že Dimage 7 vzešel z předchozí modelové řady Dimage 5, oproti kterému doznal mnohá zlepšení, především zvětšení úhlopříčky snímacího senzoru. Díky tomu se posunul i jeho rozsah ohnisek transfokátoru oproti Dimage 5, kde byl použit tentýž objektiv. Svým vybavením a širokými možnostmi uživatelského nastavení je Dimage 7 určen především pro středně pokročilé uživatele a fotografy hledající možnosti kreativního fotografování. V současné době je Dimage 7 nabízen v základní výbavě za 55 990 Kč (duben 2002). Obsah standardního příslušenství: alkalické baterie velikosti AA, závěsný řemínek pro Dimage 7, krytka objektivu, sluneční clona, krytka sáněk blesku, videokabel, paměťová karta CF 16 MB, kabel USB, kompaktní disk s programovým vybavením pro Dimage 7/5 a návod k obsluze.

konstrukce

Při prvním kontaktu s fotoaparátem jsme byli překvapeni jeho kvalitním zpracováním. Předpokládali jsme totiž, že většina částí bude vyrobena z plastu a fotoaparát se tak stane lehkou, ale poněkud křehkou hračkou. Opak byl však pravdou. Pět set gramů těžký Dimage 7 je totiž postaven na kostře z lehké duralové slitiny, která je nastrojena plastovými doplňky a komponenty ze slitin hořčíku a dohromady tak tvoří pevný a dobře působící přístroj. Konstruktéři evidentně kladli velký důraz na držení fotoaparátu pravou rukou. Snad i proto byla osa hledáčku a objektivu posunuta na samý okraj těla přístroje. Držení v pravé ruce se díky váze, velikosti a výbornému vyvážení těla stává téměř pohodlným po všech stránkách. Jediným nedostatkem povrchových úprav je totiž madlo, které je vyrobeno z tvrdého plastu. Při testování jsme se shodli na tom, že by mohlo být navíc pokryto měkkou gumou. Jedinou gumovou částí je pokryt pouze prstenec objektivu pro změnu ohniskové vzdálenosti a gumový okulár hledáčku.

Výhodné se nám zdálo umístění baterií, jenž se nachází v dolní části přístroje. Dvířka pro vkládání nejsou na spodní části těla jako u většiny digitálních přístrojů podobné kategorie, ale na zadní stěně přístroje. Baterie nejsou umístěny horizontálně, ale vertikálně vedle sebe. Proto je fotoaparát společně s bateriemi dobře vyvážený a při jeho držení nemáte pocit, že by jedna z jeho částí byla lehčí než druhá. Hlavní zobrazovací monitor na zadní stěně je dostatečně zapuštěn do těla přístroje a tak nemůže lehce dojít k jeho poškození nebo nežádoucímu poškrábání. Konstrukčním nedostatkem je však určitě umístění kovového oka pro závěsný řemínek, který brání plynulému otevření nebo zavření dvířek pro vkládání karet a připojení USB kabelu.

ovládání

Jak jsme již uvedli, díky posunutí objektivu a hledáčku na samý okraj těla přístroje může Dimage 7 na první pohled působit nevyváženě. My jsme však při ovládání nepozorovali žádné nedostatky této stavby, ba naopak. Držení těla v pravé ruce bylo pohodlné a přístup ke všem funkcím byl rychlý. Levá ruka dále přidržovala fotoaparát za objektiv nebo měla možnost volit funkce na levém boku těla přístroje. Jako méně pohodlné se nám zdálo pouze manuální ostření, slabý prstenec je totiž umístěn příliš blízko těla přístroje. Pro větší ruce tak může být tato funkce méně přístupná. Prstenec ovládání ohniskových vzdáleností na objektivu měl tužší, ale plynulý chod. Namísto digitálního zoomu je Dimage vybaven podobně jako klasické přístroje mechanickým optickým zoomem, který ve všech ohledech připomněl práci s klasickou analogovou zrcadlovkou.

Podobné bylo i ovládání. Pravou rukou byl dobře dostupný jak hlavní otočný volič tak i spoušť a hlavní volící kroužek. Na zadní stěně je směrové tlačítko pro ovládání menu a listování pořízenými snímky, tlačítko pro rychlé mazání pořízených snímků, volba digitálního zvětšení a užitečný volič pro nastavení provozu obou LCD displejů. Na levém boku jsou celkem dva otočné voliče, přičemž dolní nabízí užitečné nastavení saturace barev, korekci expozice a kontrastu. Horní volič nabízí volbu kvality snímání, nastavení velikosti snímků, nastavení ISO a přepínání manuálního a automatického programového režimu (P,M,S,A). Výběr nastavení je poté prováděn hlavním otočným voličem u spouště přístroje. Díky této kombinaci umožňuje Dimage poměrně komfortní a rychlé nastavení všech funkcí. Méně rychlá je volba dalších funkcí nastavení „setup“, které je nutné vybírat nebo přednastavovat v hlavním menu LCD displeje. Používání vyžaduje nejen sledovat proces nastavení na displeji, ale také opatrnost při jeho výběru. Shodli jsme se na tom, že před samotným fotografováním by měl uživatel projít přednastavení hlavního menu dopředu, aby nebyl překvapen v průběhu fotografování.

snímací prvek CCD

Úhlopříčka snímače byla zvětšena oproti předchozímu modelu Dimage 5 na 2/3 palce. Na jeho ploše je ukryto 5,24 milionu snímacích bodů (pixelů) přičemž množství použitelných pixelů činí 4,95 milionu pixelů. Přestože je snímač pětimegapixelový, všechny dílčí body jsou poměrně velké a poskytují široký dynamický rozsah. V praxi se to projeví ve výstupu fotografií v podobě tisku. Dimage 7 je schopen pořídit snímky, které lze tisknout do velikosti A3 při rozlišení 150 dpi nebo na formát A5 s rozlišením 300dpi. Redukce barev, tonální gradace a optimalizace ostrosti je prováděna automaticky softwarovou technologií CxProcess, aby reprodukované snímky byly co nejvěrnější a docházelo k co nejmenších odchylkám.

hledáček

Hledáček je vybaven barevným reflexivním feroelektrickým displejem z tekutých krystalů, který je zabudovaný v elektronickém hledáčku přístroje a supluje tak matnici klasických přístrojů. Poskytuje vizuální rozlišení 220 tisíc pixelů při 100% zobrazení pole. Hledáček dále umožňuje vyklopení v rozmezí 90 stupňů do vertikální polohy, čímž můžeme docílit snímání při pohledu shora nebo při jiných úhlech naklonění. LCD displej disponuje mimo jiné automatickým vypínáním, které výrazným způsobem snižuje spotřebu baterií. Na rozdíl od klasických optických hledáčků nebo některých digitálních fotoaparátů nabízí elektronický hledáček zobrazení nepřeberného množství informací přímo v obrazovém poli, jejich zobrazení je možné libovolně měnit nebo vypínat. Jedinou nevýhodou elektronického hledáčku je jeho špatná rozlišovací schopnost oproti klasickým optickým matnicím. Při pohybu fotoaparátu se obraz na displeji nezobrazuje plynule a detaily se ztrácejí, což zhoršuje například možnost přesného zaostření v manuálním režimu. Navíc dodatečná kontrola zaostření pouhým okem je při automatickém ostření téměř nemožná.

ostření

Zaostřovací pole AF je složeno ze tří zkřížených senzorů uprostřed pole. Přístroj má navíc možnost volby posunutí zaostřovacího pole (Flex Focus Point) do jakéhokoliv místa v zorném poli. Tím se zvyšuje komfort nastavení automatického ostření. Můžeme tak definovat zaostření objektů, které se nacházejí mimo aktivní střed ostření. Využití posuvného ostřícího bodu spatřujeme především v takových fotografických situacích, kdy je obtížné používat běžně známou aretaci ostření. Takovými situacemi je například makrofotografie nebo fotografie zátiší. U příliš tmavých objektů ve výrazném protisvětle měl autofokus problémy s přesným ostřením. Ostření se několikrát opakovalo a záhy jsme byli nuceni zaostřit manuálně. Automatické ostření je možné přepínat mezi průběžným nebo „single“ režimem ostření po jednotlivých snímcích. Tlačítkem AF/AE na zadní stěně těla aktivujeme aretaci ostření. Při testování jsme měli problémy s přesným a rychlým zaostřením pohybujících se objektů. Automatické ostření nás naopak uspokojilo při fotografování statických scén. Rychlost ostření se prozatím nedá srovnat s běžnou střední třídou SRL kamer s AF.

V manuálním režimu ostření jsme měli problémy dobře zaostřit, kvůli méně kvalitnímu rozlišení elektronického hledáčku jsme byli nuceni využít možnosti zobrazení náhledového LCD TFT monitoru. Ten totiž nabízí lepší vizuální rozlišení 122 tisíc pixelů na celkové ploše s úhlopříčkou 46 mm. Jedinou výhodou je možnost nastavení čtyřnásobného zvětšení pro přesnější doostření a zobrazení hodnot vzdálenosti zaostření v hledáčku fotoaparátu. Manuální ostření jsme však využili nejvíce při snímání ze stativu.

měření expozice

Dimage nabízí výběr z celkem tří druhů měření. Je možné ho vybrat v hlavní nabídce nastavení, které lze sledovat na LCD displeji, v hledáčku nebo na barevném displeji zadní stěny. Bohužel nastavení je poměrně složité a vyžaduje delší dobu pro výběr z nabídky „setup“. Shodli jsme se na tom, že nastavení různých druhů měření expozice by bylo lepší volit jediným přepínačem, který by zrychlil proces nastavení. První multisegmentové měření pracuje podobně jako u klasických zrcadlovek, kde je označováno také jako matrix nebo 3D měření. Na rozdíl od analogových přístrojů Dimage navíc vyhodnocuje nejenom světelné informace (expozici), ale také informace o barvě (barevné podání). Dimage 7 využívá v multisegmentovém měření celkem 300 aktivních segmentů, Dimage 5 oproti tomu disponoval 256 segmenty. Pokročilejší uživatelé mohou dále volit mezi měřením se zdůrazněným středem a bodovým měřením. Hodnoty naměřené expozice lze sledovat jak na LCD displeji v hledáčku tak na displeji na horní části těla nebo na barevném displeji zadní stěny. Barevný displej na zadní stěně navíc umožňuje vizuální kontrolu pořízené expozice a případnou změnu nastavení expozice a pořízení expozice nové.

objektiv

Konstrukčně vydařený apochromatický transfokátor z dílny Minolty (7,2–50,8 mm, f2,8 až f3,5, APO) je složen z 16 optických elementů ve 13 skupinách. V objektivu se nacházejí celkem dva skleněné elementy s anomální disperzí pro dosažení minimálních chromatických vad a dva asférické elementy z lisovaného skla pro co nejmenší křivočaré zkreslení. Sedminásobný zoom tak poskytuje ohniska v rozmezí od 28 do 200 mm. Předchozí model Dimage 5 má stejný objektiv, ale díky menší úhlopříčce CCD snímače poskytuje uživateli rozmezí ohnisek od 35 do 250 mm. Ostřící rozsah je od 0,5 m do nekonečna (měřeno od plochy CCD snímače). Další možností je použití digitálního zvětšení, které oproti optickému snižuje kvalitu pořízeného snímku. Prostřednictvím dvojnásobného digitálního zvětšení můžete pořídit snímky s ohniskem až 400 mm. Objektiv je dále možné přepnout do režimu makro, kde lze snímat již v pracovní vzdálenosti 13 cm (25 cm od snímače CCD), kde pokrývá plochu cca 4×5 cm. Průměr objímky pro použití filtru je 49 mm.

paměťové karty a jejich kompatibilita

Dimage je konstruován pro použití paměťové karty Compact Flash I a II nebo Microdrive (170 MB, 340 MB, 512 MB, 1 GB). V základním vybavení fotoaparátu je pouze paměťová karta o kapacitě 16 MB, na kterou lze uložit například pouze jeden snímek v kvalitě RAW ve velikosti 2560×1920 pixelu. Pro možnost uložení více snímků o vyšší kvalitě budou muset budoucí uživatelé investovat do dalších paměťových karet s vyšší kapacitou, karta 16 MB je prakticky nepoužitelná pro rozumnou práci s aparátem a jen zbytečně navyšuje cenu základní sestavy. Fotoaparát jsme také vyzkoušeli s Microdrive o kapacitě 1 GB, pro vzájemnou korektní komunikaci bylo nutné Microdrive přeformátovat, pak již vše fungovalo bez problémů. Dimage mimo dat samotného snímku ukládá informace o pořízeném snímku (datum, čas, režim expozice, rychlost závěrky, clona, hodnota korekce expozice, měřicí hodnota, blesk (on/off), citlivost, nastavení vyvážené bílé, ohnisková vzdálenost a barevný prostor) do tzv. Exif hlavičky souboru. Formátování karty je dostupné pouze z režimu „setup“ v hlavním menu.

závěrka / nastavení citlivosti

Dimage využívá systém elektronické závěrky na snímači CCD s expozičními časy od 30 s do 1/2000 vteřiny a funkci otevření závěrky B (Bulb). Automatické nastavení citlivosti filmu zaručuje maximální zisk snímače například při špatném osvětlení nebo minimalizuje rozostření snímku. V manuálním nastavení může uživatel vybírat mezi 100, 200, 400 a 800 ISO (ekvivalentní s citlivostí filmu).

rozhraní / softwarové vybavení

Na pravé stěně se pod již zmiňovanými plastovými dvířky skrývá slot pro paměťovou kartu a těsně pod ním je výstup na přenos dat prostřednictvím USB portu veze 1.1. Navíc je možné pomocí video výstupu prohlížet fotografie na běžných televizorech nebo počítačích s video vstupem PAL/NTSC. To se nám zdálo výhodné především pro pohodlné prohlížení pořízených snímků. Monitor plně supluje displej fotoaparátu a tak můžete měnit různá nastavení nebo fotografie pečlivě vybírat a mazat. Výběr nastavení mezi PAL a NTSC je možné provést pouze manuálně v programovém menu nastavení „setup“. Součástí základního vybavení je USB a video kabel. K zakoupenému přístroji Dimage 5 a 7 dostanete kompaktní disk s ovladači připojení na váš osobní počítač spolu se základním softwarem pro správu a jednoduchou úpravu fotografií. Připojení fotoaparátu skrze USB bylo nenáročné a systém plug and play zde skutečně fungoval. Instalace vyžadovala pouze doinstalování příslušných ovladačů. Přístroj jsme testovali v propojení s operačním systémem Windows 98, Windows 2000 a s applovskou platformou Mac OS 9.1. Bohužel software pro správu fotografií neposkytuje profesionální nastavení a úpravu fotografií jako bitmapové editory typu Adobe Photoshop.

formát, velikost a kvalita snímků

Otočným voličem na levém boku přístroje je možné definovat kvalitu a velikost pořizovaných snímků. To je nutné provést ještě před samotnou expozicí. Důležité je přesně nastudovat a pochopit pravidla digitálního obrazu. V režimu velikost snímku vybíráme z několika možností: 2560×1920, 1600×1200, 1280×960 a 640×480 pixelu. V nastavení kvalita poté nastavujeme ekonomický (economy), standardní (standard), vysoký (fine), velmi vysoký (super fine) nebo tzv. „raw“ provoz. Ve skutečnosti se jedná pouze o přednastavené úrovně komprimace u souborů jpeg, pro stupeň „super fine“ se jedná o volbu nekomprimovaného tiff formátu, režim RAW ukládá jen surová data, kde každý pixel uchovává hodnotu jen k jednomu z barevných kanálů. Výběr obou nastavení realizujeme otočným kolečkem u spouště přístroje. Formáty souborů jsou Exif 2.1 (JPEG, TIFF), video (AVI) a RAW vyhovující DCF 1.0. (Exif – hlavička souboru obsahující informace o snímku – viz paměťové karty)

tabulka velikosti snímků

barevné režimy

Dimage je možné přednastavit do barevného a černobílého režimu snímání v uživatelském režimu „setup“. Fotoaparát nastavuje barevné vyvážení automaticky nebo umožňuje nastavení manuální. Zde máte na výběr mezi denním světlem, žárovkou, zářivkou a zamračenou oblohou a navíc ručním nastavením. Prostřednictvím ručního nastavení lze měnit hodnoty teploty barvy v závislosti na neobvyklých zdrojích světla jako jsou zářivky, halogeny atd. s rozdílnou teplotou chromatičnosti. V průběhu testování jsme pozorovali menší odchylky v automatickém nastavení, proto doporučujeme nastavit teplotu barvy ručně vždy dopředu.

videosekvence / akustická signalizace

Fotoaparát nabízí nahrávání krátkých videosekvencí s rozlišením 320×240 pixelů a s maximální dobou záznamu do 60 vteřin. Bohužel nám v této cenové kategorii chyběl navíc záznam zvuku. Zcela standardní funkcí je akustická signalizace, která pouze informuje o činnosti přístroje prostřednictvím krátkých zvukových tónů. Signalizaci je možné programově vypnout.

vestavěný blesk / kompatibilita externích blesků

Vestavěný blesk má dosah 0,5 – 3,8 m s ohniskem 28 mm a 0,5–3 s ohniskem 100 – 200 mm při nastavení citlivosti v poloze „auto“. Dobíjení probíhá v intervalu cca 7 vteřin. Blesk je vhodný pro tzv. „vyplňování“ stínů a redukci červených očí. Blesk je synchronizován se všemi časy závěrky. Měření s bleskem je prováděno pomocí systému ADI a s předzábleskem s měřením za objektivem TTL. V plně automatickém nastavení jsme byli překvapeni, že blesk sám nevyskakoval. K jeho spuštění je totiž vždy nutné blesk manuálně odklopit. Systém ADI měření a předblesk TTL pracuje se všemi kompatibilními externími blesky. Pro výběr externího blesku se doporučuje použít následující zařízení: Minolta Program Flash 3600 HS(D), Program Flash 5600 HS(D), Macro Ring Flash 1200 nebo Macro Twin Flash 2400. Jistou nevýhodou v profesionálním využití je absence PC konektoru pro připojení studiových blesků.

programové funkce

Programové režimy jsou řešeny podobně jako u klasických analogových zrcadlovek. Uživatel tak má na výběr z nepřeberné řady přednastavených tématických funkcí jako je režim portrét, sport, západ slunce, noční portrét a text. Trochu netradičními funkcemi je nastavení západu Slunce, kde dochází pouze k přesnějšímu nastavení teploty barvy k dosažení vyváženého barevného podání. Podobných výsledků byste ovšem dosáhli i při plně manuálním nastavení, kde by se teplota barvy nastavila manuálně, Kreativní režim text naopak přichází vstříc kancelářskému využití, kde poskytuje uživateli zpracování obrazu textu na papíře. Domníváme se však, že tyto funkce jsou zde navíc a pro středně pokročilé uživatele jsou celkem zbytečné. Naopak režim pro noční snímání je vhodný pro rychlé pohotové snímky, bez složitého přednastavování přístroje. Fotoaparát totiž automaticky vyváží osvětlení bleskem a okolní osvětlení a exponuje světlé i tmavé plochy obrazu. Manuální nastavení naopak poskytuje plně manuální nastavení M, manuální provoz s prioritou clony A a prioritou času S.

napájení

Napájení umožňují celkem 4 AA (tužkové) baterie. V základní sestavě jsou standardně dodávané pouze alkalické baterie. Pro snížení nákladů se ovšem doporučuje použití NiMH dobíjecích akumulátorů. Životnost jednoho nabití dobíjecích akumulátorů jsme bohužel nemohli zjistit. Informace by nebyly objektivní, jelikož jsme měli starší NiMH akumulátory, které by mohly být oproti novým více unavené. Společnost Minolta uvádí životnost kolem 200 zaznamenaných snímků s akumulátory NiMH při vypnutém provozu velkého displeje bez okamžitého zobrazení snímků, 50% provozu vestavěného blesku, zapnutém elektronickém hledáčku a nastavení kvality snímků na 2560×1920 pixelu. Pro použití v ateliéru se jistě vyplatí zapojení externího zdroje (AC2 adaptér 6V). Z nadstandardního příslušenství můžeme vybrat například externí zdroj Battery Pack Kit EBP100.

samospoušť / dálkové spouště / korekce expozice

Dimage 7 je vybaven vestavěnou samospouští, která je aktivována v intervalu 10 vteřin, o jejím chodu informuje nejenom vypínatelná zvuková signalizace, ale také blikající reflektor. Pro delší expozice a eliminaci jakýchkoliv nežádoucích otřesů přístroje je určena dálková spoušť RC1000S/L, která má dosah 5 metrů. Nastavení expozice poskytuje navíc korekci v rozsahu ±2 expoziční stupně EV v krocích po 1/3 EV.

provozní časy

Dimage trvalo uvést do provozu cca 3 vteřiny. Výrobce uvádí zpoždění 0,13 vteřiny po otevření závěrky a interval 0,9 vteřiny mezi jednotlivými snímky.

Druhý díl testu na fotoaparát Minolta Dimage 7 bude uveřejněn za několik dní. Jako obvykle bude zaměřen na praktický test doplněný množstvím fotografií.