Test Canon EOS 300

Podobně jako v předchozím redakčním testu, i tentokrát jsme se věnovali jednookým zrcadlovkám. S Canonem EOS 300 jsme vyrazili do františkánského kláštera v Plzni, kde jsme fotoaparát podrobili pečlivému zkoumání. Nenechte si ujít výsledky týmového testování a bohatou obrazovou přílohu.

Canon EOS 300

Jednooká zrcadlovka Canon EOS 300 se začala vyrábět v roce 1999 a byla odvozena od známé modelové řady EOS 500N. Jako největší změnou bylo přidání kontroly hloubky ostrosti, sedmibodového autofokusu a zonálního měření v 35 bodech. Tento model zůstal v produkci společnosti Canon až dodnes, není se čemu divit, vždyť cenová relace kolem 14 900,– Kč (včetně objektivu 28–90mm) ho řadí do kategorie nejprodávanějších jednookých zrcadlovek. EOS 300 je určen zejména fotografům, kteří hledají kompromis mezi automatickými funkcemi podobnými kompaktním přístrojům a kreativními možnostmi, které nabízejí jednooké zrcadlovky.

konstrukce

Tělo fotoaparátu působí celkově dobrým dojmem a umožňuje pohodlné držení jak v pravé tak i v levé ruce. Povrchový materiál v části gripu fotoaparátu byl vyroben tak aby umožnil co nejpohodlnější držení fotoaparátu. Většina částí je vyrobena z plastu a tak samotné tělo váží pouhých 335 gramů (357 g včetně baterií). Stříbrné plastové části jsou náchylnější k mechanickému poškození. Vzhledem k cenové kategorii fotoaparátu jsou vedení filmu a bajonet vyrobeny z plastu. V kombinaci s levnějšími objektivy, které mají také plastový bajonet dochází jejich výměnou k menšímu opotřebení než u dražších objektivů, které mají bajonet kovový. Výměna s objektivy vyšší třídy se však nepředpokládá. Závit pro upevnění stativového šroubu je také z kompozitního materiálu, proto se doporučuje opatrné zacházení s jeho konečným dotahováním. Gumová očnice je uchycena na hledáčku malou plastovou západkou, která by se při časté výměně mohla uvolnit.

Pro pevnější držení fotoaparátu a pro ekonomičtější provoz doporučujeme použít battery pack BP200, který je navíc vybaven vlastní spouští pro pohodlné držení ve vertikální poloze při snímání na výšku. Další výhodou použití battery packu vidíme v celkově lepším vyvážení již tak lehkého těla vůči objektivům. Fotoaparát se tak lépe nosí na krku a s objektivy delších ohnisek se v ruce drží pevněji.

ovládání

Většina tlačítek je umístěna tak, aby uživatel měl k jejich ovládání co nejrychlejší a nejpohodlnější přístup. Jako každý nový fotoaparát i Canon vyžadoval určitou dobu na ověření polohy všech tlačítek, než jsme mohli volit funkce zcela intuitivně. Jako méně dostupné bylo tlačítko kontroly hloubky ostrosti. Pro fotografy, kteří jsou zvyklí držet objektiv levou rukou, přičemž jejich palec směřuje směrem nahoru, může být rychlé volení hloubky ostrosti obtížné. Ovládání a chod hlavního otočného kolečka nad spouští bylo pohodlné a plynulé. Spoušť se nachází v rozumné vzdálenosti od otočného kolečka, tudíž uživatel nemusí zbytečně přehmatávat ukazováčkem. Dostupnost tří tlačítek od displeje (ostřící zóny, samospoušť, programy) byla dobrá. Z uživatelského hlediska bychom je však umístili blíže k dosahu prstů pravé nebo levé ruky. Programové otočné kolečko na levé straně fotoaparátu je dobře ovladatelné. Společně jsme se však shodli, že by mohlo být umístěno pár milimetrů výše nad úrovní těla fotoaparátu. Uživatelům, kteří mají větší prsty může dělat problém plynule volit jednotlivé programy. Trochu nestandardně je řešeno vypínání fotoaparátu, které se provádí otočením kolečka volby programových režimů do pozice L. Na zadní stěně fotoaparátu jsou umístěna dvě tlačítka pro manuální nastavení clonového čísla a expozičního času v režimech s prioritou clony a času a nastavení programu ostření. Umístění je řešeno dobře a ovládání palcem pravé ruky bylo rychlé. Vyklápění blesku se v manuálním módu aktivuje tlačítkem na levé straně těla fotoaparátu u objektivu. Tělo fotoaparátu a umístění blokujícího tlačítka umožňovalo rychlou a nenáročnou výměnu všech setových objektivů.

hledáček

Matnice hledáčku je jasná a zobrazení skutečného pole činí 90 procent obrazu. V dolní části je umístěn zelený LCD displej se základními informacemi (clonové číslo, expoziční doba, indikátor AE lock, korekce expozice, stupnice světelné váhy, indikace nabíjení blesku, manuální nastavení expozice, indikace zapnutí korekce červených očí, indikátor zaostření). V samotném zorném poli se nezobrazují aktuální ostřící pole a proto musíte okem sledovat LCD displej kde jsou zobrazena právě používaná ostřící pole. Údaje na LCD displeji jsou přehledné a umožňují rychlou orientaci. Jako nevýhoda se zdála absence zobrazení počítadla zbývajících neexponovaných snímků. Hledáček bohužel není vybaven dioptrickou korekcí pro uživatele s vadou zraku. V příslušenství jsou však standardně nabízeny korekční čočky, které lze dodatečně dokoupit.

autofokus

Sedmibodový dynamický autofokus dociloval poměrně rychlého zaostření za velmi tichého chodu. Pomocnou funkcí auto fokusu je AF reflektor, který slouží také jako identifikace samospouště. Bohužel přístroj neumožňuje manuální nastavení ostření single a servo. To je voleno automaticky. Jestliže zaostřujeme na pohybující se objekt, aktivuje se souvislé přeostřování (continuous AF), pokud ovšem namáčkneme spoušť a poté dojde k pohybu, objektiv zaostří a zůstává zamčen v ostřícím režimu One-Shot. V přednastaveném programovém režimu sport je automaticky zapnuta funkce ostření – servo. V plně automatických režimech fotoaparát zaostřoval na nejbližší objekt. Aktivní ostřící pole jsou zobrazována na displeji v hledáčku. Jako méně výhodné se nám zdálo nastavení prostřední ostřící zóny, které u pokročilejších fotografů bývá často používané. Pro volbu nastavení prostřední ostřící zóny musíte totiž zapnout nastavení volby ostřících zón a poté přejíždět otočným kolečkem až na – v pořadí – čtvrtou polohu kolečka. Vyžaduje to jistou dávku cviku. Chod spouště v první poloze (zaostřeno) a druhé poloze (exponování) fungovalo dobře. Při prvním namáčknutí nedocházelo k mylným expozicím a na druhé straně při mačkání spouště i do druhé polohy se nemusel vyvíjet takový tlak aniž by došlo například k nežádoucímu rozechvění těla fotoaparátu na stativu. Musíme však počítat i s vlivem pevnosti stativu. V našem případě jsme používali pevný profesionální stativ určený i pro těžší středoformátové přístroje.

měření expozice

Multisegmentové měření, u ostatních výrobců také nazývané 3D Matrix, je ve skutečnosti zonální měření expozice s orientací na zaostřenou vzdálenost. Zonální měření je rozděleno do celkem 35 měřících segmentů, nejedná se však o selektivní měření, ale o expoziční měření celoplošně vyvažované, přičemž největší důraz je kladen na aktivní zaostřená pole za pomoci programově vyhodnocených modelových situací v čipu fotoaparátu. Integrální měření se zdůrazněným středem je možné uplatnit pouze v manuálním režimu „M“. Nejedná se však o bodové měření, které jsme v této cenové kategorii neočekávali. Fotoaparát dále umožňuje selektivní měření středu pole (9,5 % celkového pole), které je možné aktivovat palcem pomocí tlačítka „*“ na zadní stěně fotoaparátu pouze v manuálním režimu „M“. Hodnoty naměřené tímto způsobem jsou uchovány pouze cca 5 vteřin a poté standardně zmizí z displeje. Citlivost měření při ISO 100 s clonou 1,4 a při konstantní teplotě 20 stupňů je 2–20 EV.

Při fotografování v terénu jsme nepozorovali velké rozdíly mezi integrálním měřením se zdůrazněným středem a multisegmentovým měřením v plně automatickém nastavení. Větší rozdíly se projevily až při fotografování v protisvětle a při tonálně nevyrovnané kompozici obrazu. To potvrzuje že integrální měření expozice je vhodnou variantou ve výběru různých systémů měření, kdy přesné měření například u diapozitivního materiálu je přímo nutností.

transport filmu

Trochu překvapivé bylo zjištění neobvyklého systému navinutí filmu po založení kazety. Film je navinut na pravou cívku v těle přístroje, přičemž LCD displej zároveň vyhodnotí skutečný počet volných snímků. Každý nový exponovaný snímek se tak navine zpět do kazety až po úplné nafocení celého filmu. Počítadlo tudíž nezobrazuje počet exponovaných snímků, ale počet zbývajících „neexponovaných“ polí. Jako výhodné považujeme tento systém pro uživatele, kteří omylem otevřou zadní část fotoaparátu s nedoexponovaným filmem. V našem případě tak nedojde k nežádoucímu osvícení exponovaných snímků. Další výhodou je tichý provoz po kompletním nafocení filmu, kdy nám fotoaparát již nepřevíjí film zpět do kazety. To může být výhodné v takových situacích kdy hluk motorového posunu může být rušivý. Navinutí filmu nám trvalo kolem 16 vteřin (36 expozic). Posun filmu je kontrolován IR čidlem, proto tento model fotoaparátu neumožňuje použití filmu pro infračervené světlo. Při vynuceném převinutí filmu dojde k navinutí celého filmu zpět do kazety. Posun filmu operuje kolem 1,5 snímku za sekundu s nejrychlejším časem závěrky 1/2000 vteřiny a bez použití vestavěného blesku.

závěrka a korekce expozice

U většiny současných jednookých zrcadlovek je využíván systém elektronické lamelové závěrky s vertikálním chodem. Závěrka poskytuje dostatečné expoziční časy od 30 s do 1/2000 s a navíc B funkci pro dlouhé expozice. Zrcadlo je dost dobře utlumeno a chod závěrky je tichý. Závěrka umožňuje několikanásobnou expozici, maximálně však 9 expozic. Korekce expozice snímků je již v této kategorii fotoaparátů samozřejmostí. Bracketing umožňuje pořízení celkem tří snímků, jeden podexponovaný, „správně“ exponovaný a přeexponovaný. Nastavení je možné volit pomocí EV čísel, maximálně však do hodnoty +/- 2 EV po 0,5 EV. Korekce expozice se nastaví jestliže držíte tlačítko +/- na zadní stěně a zároveň otáčíte centrálním kolečkem u spouště. Příslušná korekce expozice je poté viditelná na stupnici světelné váhy.

vestavěný blesk

Blesk disponuje směrným číslem 12. Vyzařovací úhel umožňuje použití maximálně objektivu 28 mm, při použití objektivu s menším ohniskem dojde k vinětaci. Blesk je synchronizován s časem závěrky 1/90 s. Pro použití při vyjasňování pro denní světlo je synchročas nedostatečný. Blesk má malý dosah. Blesk nejde použít v motivovém režimu sport při sériovém snímání. V manuálním nastavení využívá standardní TTL zábleskovou automatiku, v multisegmentovém měření v ostatních programových funkcích je to poté vyvažovaná vyjasňovací automatika. Ve všech automatických motivových režimech včetně plně automatického zeleného programu dojde k vynucené aktivaci blesku. V manuálním režimu je aktivován tlačítkem v levé části těla u objektivu. Při použití externích blesků řady E je k dispozici vyjasňovací záblesková automatika E-TTL. Tento režim současně umožňuje použít všechny krátké časy závěrky.

nastavení citlivosti filmu

Citlivost filmu se nastavuje automaticky prostřednictvím DX kódu v rozmezí 25 – 5000 ISO. Fotoaparát mimo jiné umožňuje manuální nastavení citlivosti v rozmezí 6 – 6400 ISO. Tuto funkci ocení především uživatelé často měnící nominální hodnotu citlivosti filmu. Push a pull proces je také možné nastavit prostřednictvím EV čísla (korekce expozice).

dálková spoušť, samospoušť

Canon EOS 300 má celkem tři indikátory samospouště. Zvukový, který se dá programově vypnout. Dále AF reflektor, který slouží jako kontrola pro snímky skupin lidí a nakonec indikátor na LCD displeji, který odpočítává zbylé vteřiny před expozicí. AF reflektor není možné vypnout, což považujeme jako nedostatek. Samospoušť pracuje v intervalu 10 vteřin. Fotoaparát rovněž umožňuje připojení dálkové spouště RS 60 E3 s kabelem o délce 60 cm. Připojení bezdrátové samospouště fotoaparát neumožňuje.

programové funkce

Méně obvyklou funkcí je tzv. programový režim A-dep, který umožňuje automatické nastavení hloubky ostrosti (clonového čísla), tak aby vyhovoval našim požadavkům. Funkce se využívá tak, že zaostříte nejprve na objekt v popředí a poté na nejvzdálenější objekt, který chcete mít ostrý. Na základě těchto dvou nastavení zaostří a zacloní fotoaparát tak, aby splnil vaše požadavky a oba dva zaostřené objekty byly na snímku ostré. Při testování jsme nakonec usoudili, že tato funkce bude využívána především amatérskou veřejností než zdatnými fotografy. Nevýhodu totiž spatřujeme v příliš složitém a časově náročném postupu. Největší využití vidíme pouze u snímání statických témat jako je krajina, zátiší nebo v krajním případě i portrét.

kompatibilita objektivů

Kromě rozměrově nevyhovujících objektivů je Canon EOS 300 kompatibilní se všemi objektivy EF.

setové objektivy

S objektivem 28–90 DC dosáhnete clonových hodnot od f4–5,6 do f22–32. Minimální vzdálenost zaostření je 0,38 m. Objektiv váží pouhých 180 gramů a vyrábí se i ve verzi USM. Clona se skládá z 5 lamel. Průměr objímky pro filtr je 58 mm.

Teleobjektiv 75–300 je složen z 13 čoček a 9 členů. Minimální vzdálenost zaostření je 1,5 m. Objektiv je dlouhý 122,1 mm a váží 480 gramů. Součástí objektivu je sluneční clona ET-60 a průměr objímky pro filtr je 58 mm. Stejná data platí i pro model s AF mikromotorem USM. Oba objektivy byly lehce ovládatelné a vyznačovaly se tichým provozem ostření. Clona jde nastavit pouze elektronicky prostřednictvím fotoaparátu. K výrobě obou objektivů byla použita ekologická bezolovnatá skla.

manuál

Příručka uživatele je přehledná a dobře graficky zpracována.

cena

Doporučená maloobchodní cena těla fotoaparátu EOS 300 je 11 990,– Kč. Včetně setového objektivu EF 28–90 DC stojí 14 990,– Kč. Za zvýhodněnou cenu můžete pořídit oba objektivy (EF 28–90 DC a EF 75 – 300 III) za 23 990,– Kč.

test – obrazová příloha

Fotoaparát jsme testovali v dopoledních hodinách na dvoře františkánského kláštera v Plzni. Obloha byla zatažená nízkou oblačností, naštěstí začalo pršet až po pořízení všech testovacích snímků. Podobně jako Nikon F65 i Canon EOS 300 jsme zkoumali především z uživatelského hlediska. Vyzkoušeli jsme všechny funkce fotoaparátu, otestovali hloubky ostrosti objektivů, jejich ohniska a minimální vzdálenost od objektivu, autofokus a měření expozice – multisegment, integrální se zdůrazněným středem a selektivní (9,5%). Fotografovali jsme na inverzní film Kodak Ektachrom E100S, Professional. Dále jsme použili profesionální stativ Manfrotto 055 a externí expozimetr Seconic Digilite L318B k porovnání naměřených expozic. Film byl vyvolán v laboratoři Fotografie v Praze 6 – Petřiny. Diapozitivy byly naskenovány na rotačním skeneru Howtec, s denzitou 4,5 na rozlišení 2400 dpi ve Fotostudiu B v Křivoklátě.

měření expozice

S objektivem 28–80 mm, při nastaveném ohnisku 28 mm, jsme exponovali celkem čtyři snímky. První snímek byl pořízen v plně automatickém motivovém režimu „krajina“ – multisegmentové měření, další v pořadí jsme exponovali v manuálním nastavení „M“ – integrální měření se zdůrazněným středem, u posledního snímku jsme za pomoci funkce AE Lock aktivovali selektivní měření (9,5% pole). Tématicky jsme záměrně vybrali mírné protisvětlo se silně rozdílnými tonálními plochami. Proto u prvního snímku při použití automatického režimu, měřil přístroj sice v celkem 35 bodech, ale měření kladlo příliš velký důraz na expozici světlé oblohy. Proto první snímek vyšel mírně podexponován. Další snímek byl pořízen integrálním měřením se zdůrazněným středem, který exponoval více tonálně tmavší plochu omítky kláštera. Proto výsledný obraz byl lépe exponován než u prvního příkladu. Stíny jsou zřetelnější a lépe prokreslené. Poslední expozice byla pořízena s pomocí selektivního měření, které podle našich předpokladů umožnilo pořídit nejvěrohodnější podání expozice. Dále jsme porovnávali toto měření s externím expozimetrem. Snímek jsme nepublikovali, jelikož expozice vyšla při porovnání pouhým okem stejně. Selektivní měření v porovnání s ostatními režimy měření u tohoto fotoaparátu a za určitých podmínek (velké tonální rozdíly obrazu, protisvětlo, atd.) měří nejúspěšněji. To však vyžaduje základní znalosti zonálního systému měření, bez kterého se u tohoto měření neobejdete. Musíme však podotknout že na negativním materiálu, který má velkou expoziční pružnost, by rozdíly nebyly tak patrné.

ohniskové vzdálenosti 28–90

Test ohniskových vzdáleností s objektivem 28–90 EF jsme realizovali v manuálním módu Av s prioritou clony. Všechny snímky byly exponovány při cloně f22 v časech 28 mm – 1/8 s, 50 mm – 1/6 s, 90 mm – 1/4 s.

ohniskové vzdálenosti 75 – 300 mm

Podobně jako u předchozího objektivu i zde jsme pořídili několik snímků při různých ohniskových vzdálenostech s objektivem 75–300 mm. Exponovali jsme v manuálním režimu s prioritou clony Av.

test hloubky ostrosti

Na dvoře františkánského kláštera byla řada příhodných objektů na test hloubky ostrosti. Nakonec jsme si vybrali zvonek kopřivolistý, který rostl opodál. K testu jsme využili objektivy 28–90 a 75–300. Snímky byly pořízeny z nejkratší možné vzdálenosti – 0,38 a 1,5 m. U objektivu 75–300 jsme byli nuceni vypnout motivový režim makro a přejít do manuálního režimu s prioritou clony. Důvodem byly problémy se správným zaostřením objektu. Zde jsme museli vybrat jednu z ostřících zón blíže k objektu v našem případě od stěny kláštěra.

test vestavěného blesku

Stejně jako v předcházejícím testu jsme pro test vestavěného blesku využili příklady z portrétní fotografie. Použili jsme objektiv 28–90 mm, kde jsme při ohnisku 90 mm pořídili celkem dva portréty. První v motivovém programu portrét s bleskem a druhý v manuálním nastavení bez použití integrovaného blesku. Na prvním snímku můžeme vidět, že přisvětlování bleskem v plně automatických funkcích nemusí být ta nejideálnější volba. Pro amatérské využití výsledek postačuje, ale z profesionálního hlediska stín siluety portrétovaného na pozadí může být nežádoucí. Pro řešení tohoto problému můžeme využít dalšího blesku, připojeného externě, k přisvětlení pozadí. Druhým možným řešením je posunutí objektu dále od pozadí.

závěr

Canon EOS se řadí mezi uznávané jednooké zrcadlovky ve své cenové třídě. Fotoaparát uspokojí nejenom pokročilé amatéry, kteří chtějí využívat automatické funkce přístroje s jejich lepšími kvalitativními výsledky oproti kompaktním přístrojům, ale také fotografy hledající více kreativních možností ovládání, které jim tato zrcadlovka bezesporu poskytuje. U Canonu EOS 300 jsme byli nadmíru spokojeni s širokou škálou možných měřících systémů a pohotovým autofokusem s překvapivě tichým chodem. Doufáme, že náš redakční test vám přinesl řadu nových poznatků. Závěrem přikládáme jednoduchou tabulku pro shrnutí kladů a záporů testovaného přístroje.

Děkujeme společnosti Canon za zapůjčení fototechniky.
na realizaci testu se podíleli:

Jan Jedlička
Milan Bednařík
Martin Měska
Lenka Gorčíková