Fotoaparát.cz

Test objektivu Sigma 24-105mm F4 Dg Os HSM ART

Hledání ideálního univerzálního zoomovacího objektivu pro full frame zrcadlovku není lehký úkol. Mezi adepty se řadí i Sigma 24-105 s konstantní světelností f/4. Je sice o několik tisíc dražší než setové objektivy, ale zároveň se snaží konkurovat klidně i o deset tisíc korun dražším objektivům, než stojí ona sama. Jak obstojí v testu?

Úvod

V dnešní recenzi se podíváme na zoubek objektivu Sigma 24–105mm f/4. S konstantní minimální clonou f/4 se jedná o objektiv, který si vyhlédnou hlavně krajináři, fotografové architektury a další. Pokud byste objektiv zvažovali namísto „skla“ ze setu, určitě oceníte poměrně dlouhý konec – ohnisko 105 mm nabídne solidní přiblížení.

Když se podíváme na přímou konkurenci, na prvním místě jistě stojí loni představený Canon EF 24–105mm f/4L IS II USM, jehož cena se pohybuje od 30 000 Kč nahoru, případně starší doprodávající se verze toho samého objektivu stojící o několik tisíc méně. Pokud nejste „canoňák“, tak pro vás může být konkurence už téměř 7 let starý Nikon 24–120 mm f/4, který představuje posledního člena této konkrétní kategorie objektivů s konstantní světelností f/4 a dlouhým koncem přes 100 mm.

Objektiv je určený pro bajonety:

Balení obsahuje mimo sluneční clony i praktické pouzdro.

Veškeré testy proběhly na fullframovém  Nikonu D610.

Design a ergonomie

Už na první pohled je zřejmé, že před sebou máme objektiv z kvalitních materiálů. Mimo dvou prstenců z tvrdého plastu tělo objektivu působí kovovým dojem. Se svými 89 mm v průměru a 109 mm na délku působí o něco méně mohutně než naposledy testovaný  Tamron 24–70 f/2.8. Navíc je oproti němu se 885 gramy ještě o 40 gramů těžší. 

Dobrou zprávou je, že se při zoomování (přední člen se vysouvá) příliš nemění těžiště a objektiv nemá tendenci naklánět foťák dolů. Bohužel se na těle nenachází utěsnění proti prachu. Bajonet je samozřejmě kovový.

Na těle jsou dva prstence – ten větší a dál od těla fotoaparátu slouží k zoomování, ten menší a blíže k tělu ostří. Zoomovací kroužek má plynulý chod s ideální tuhostí. Narazil jsem na kuriózní chování – pokud byste chtěli nastavit třeba 50mm ohnisko, objektiv bude hlásit buď 48 mm, nebo 52 mm, nic mezi tím. Obdobně se choval i u jiných ohnisek.

Ostřící prstenec měl u testovacího kusu mírně těžší chod, což se ale hodí, pokud neostříte ručně a sem tam byste se o něj mohli potenciálně otřít a přeostřit. Dále se nezasekával ani nijak nedrhnul. Nicméně nemá pevné zarážky, takže jím můžete otáčet, i když jste dosáhli nekonečna nebo nejkratší vzdálenosti na zaostření. Doplním, že prstenec se otáčí asi o 90 stupňů, což vcelku stačí pro pohodlné a přesné ostření. Na objektivu je i stupnice pro měření vzdálenosti zaostření, ta je poměrně strohá a slouží jen pro hrubou orientaci.

Dále se na těle objektivu nacházejí dva přepínače, první se stará o manuální nebo automatické ostření. Pokud vyberete to automatické, můžete počítat i s manuálním doostřováním, navíc pokud byste se při ostření „ztratili“ a zaostříte třeba na nekonečno, objektiv vás vrátí na vybraný ostřící bod. Další přepínač slouží na zapnutí a vypnutí optické stabilizace obrazu, o které bude řeč v samostatné kapitole.

Přední člen se při ostření neotáčí a velikost závitu na filtry je 82 mm. Tak velké filtry se už značně prodraží.

Optická soustava

Optická soustava se skládá z 19 členů ve 14 skupinách, tři z nich jsou asférické, dva ze FLD a dva SLD skla. Poslední dva typy členů se starají o nízkou chromatickou aberaci.

Minimální vzdálenost, na kterou dokáže objektiv zaostřit, je 45 cm, což v kombinaci se 105mm ohniskem znamená 0,22násobné zvětšení. To není nikterak moc, ale pro focení detailů bohatě stačí.

Clona má 9 lamel, její nejnižší hodnota je f/4 a je konstantní pro celý rozsah zoomu, maximální hodnota clony je f/22 a taktéž je stejná v celém rozsahu.

Úhel záběru

Úhel, který objektiv umí zabrat, se pohybuje mezi 84–23 ° pro full frame, pro APS-C to je 61–14 °. Jak to vypadá pro full frame v praxi, se můžete podívat na obrázky níže. Jsou foceny tak, aby byl snímaný objekt na snímku stejně velký za použití obou krajních ohnisek, přičemž jsem to fotil s různou vzdáleností od objektu.

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Okraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního/pravého okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Střed Roh

Na nejširším 24mm ohnisku je kresba ve středu snímku solidní už od otevřené clony f/4. Do krajů se vizuálně mírně zhoršuje, za což může hlavně vinětace. Vzhledem k určení objektivu bych doporučil clonu f/8–11, kde se detaily zlepšují i do krajů a znatelně mizí vinětace. Problémem zde je i chromatická aberace, a to hlavně v rozích, ve středu obrazu je pouze nepatrná. Od clony f/16 nastupuje difrakce.

Střed Roh

Na 35mm ohnisku se zlepšuje vinětace i chromatická aberace. Střed snímku je kresebně velmi dobrý už od otevřené clony, rohy by však chtěly trošku přiclonit. Ideální snímky objektiv na tomto ohnisku produkuje mezi clonami f/8 a f/11. Když k tomu přidáme ještě klesající zkreslení, 35 mm bude ideální ohnisko na architekturu.

Střed Roh

Na 50 mm je střed snímku velmi dobrý už od otevřené clony, navíc se ztratila jakákoliv chromatická aberace. Okraje jsou na f/4 trošku měkké a pro lepší výsledky je třeba trošku přiclonit. I zde ubylo chromatické aberace a vinětace se také stává menším a menším problémem.

Střed Roh

Ohnisko 105 mm je velmi příjemným překvapením. Střed je hodně ostrý na všech clonách, když se přicloní na f/8 i rohy jsou velmi ostré. Navíc téměř mizí chromatická aberace i z okrajů. Pro většinu objektivů platí to, že na nejdelším ohnisku mají horší kresbu, ale Sigma zde vychází velmi dobře.

Obecně lze říct, že Sigma 24–105 mm f/4 podává kresebně velmi dobré výsledky. Střed je dobrý od otevřené clony; a vzhledem k určení objektivu primárně pro krajináře a fotografy architektury se předpokládá, že clona půjde mezi f/8–11, kde je kresba také nejlepší.

Optické vady

Chromatická aberace je při použité kombinaci v JPEGu potlačována, takže jí zde v podstatě nenajdete. Pokud fotíte do RAWu, tak se s ní shledáte nejvíce v rozích obrazu a na nejširších ohniscích. Směrem do středu snímku a stejně tak směrem k vyšším ohniskům znatelně klesá a na 105 mm už se hledá dost těžko i v RAWu. Ale v takovém případě ji není problém eliminovat při úpravách.

Vinětace je klasickým problémem širokoúhlých objektivů. V RAWu je poměrné vysoká, v JPEGu na ni díky korekci fotoaparátem stejně jako v případě chromatické aberace téměř nenarazíte. Dobrou zprávou je, že se při přiclonění na f/5.6 znatelně zlepšuje. Přítomná, byť v menší míře než na nejširším ohnisku, je i na 105 mm. Tam si navíc můžete povšimnout i toho, že je obraz celkově tmavší. Protože bylo vše pořízeno na stejný čas, ISO i clonu, znamená to, že při zoomovaní klesají T-stops neboli přenos světla. V praxi to není žádný velký problém, rozdíl není nikterak výrazný.

Jak už je u zoomovacích objektivů zvykem, na širokém konci na nás čeká lehké soudkovité a na dlouhém konci lehké poduškovité zkreslení.

Pokud nebudete fotit rovné linie, prakticky vám nebude překážet. Jelikož po objektivu může sáhnout i fotograf architektury, možná bych doporučil zapnout korekci zkreslení, případně použít trošku méně široké ohnisko (např. okolo 30 mm), což navíc znamená nefotit z podhledu a ještě více narovnat linie. Nicméně že se nejedná o velký problém, se můžete ujistit ve fotogalerii na konci, kde je několik fotek architektury.

Bokeh a rozostřené pozadí a popředí

Kombinace relativně dlouhého ohniska a příjemné clony f/4 umožňuje celkem pěkně mazat pozadí, případně popředí. To je ještě umocněno kruhovou 9-lamelovou clonou. Hloubka ostrosti je v tomto případě poměrně malá a dovoluje různé hrátky, o čemž se můžete přesvědčit na konci ve fotogalerii.

Co se bokehu týče, na bližší pohled je možné si všimnout „cibu­lových kroužků“. Ty nejsou naštěstí moc výrazné, takže příliš neruší. Je i vcelku kulatý a osobně bych jej označil za povedený. Kvůli značné subjektivitě posuzování bokehu je ale konečné slovo třeba nechat na čtenáři.

Makro

Výrobce na svých stránkách udává maximální zvětšení 0,22×, což je klasická hodnota pro objektiv tohoto druhu. Zvětšení sice není na makro focení, ale na solidní detaily postačí. Navíc si můžete všimnout i pěkně rozmazaného pozadí.

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 105.00 mm, F4.0, ISO 200, 1/200 s, WB Automatick?,

Noční scéna

Při focení v noci objektiv netrpí na žádné nežádoucí odlesky. S protisvětlem obecně není žádný velký problém, objektiv pouze hází malá nenápadná prasátka. Po přiclonění si dále můžete všimnout osmnácticípé  hvězdy okolo silných zdrojů světla.

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 42.00 mm, F8.0, ISO 100, 20.0 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 52.00 mm, F16, ISO 200, 8.0 s, WB Automatick?,�

Ostření v praxi

Testovaný kus neměl problémy s back ani front fokusem neboli ostřením za nebo před objekt. Rychlost ostření byla standardní, drobné přeostření trvalo jen moment a ani přeostřování z dlouhé na krátkou vzdálenost nebo naopak netrvalo zbytečně dlouho.

Ještě je třeba pochválit hlučnost, respektive tichost, s jakou objektiv ostří. V praxi jej uslyšíte málokdy, ale u videa slyšet jde. Jak jsem psal výše, pokud foťák zaostří špatně, nikdy není problém hned sáhnout na ostřící prstenec a zaostřit správně.

Stabilizace obrazu

Asi nejlepší referencí, kterou mohu dodat, je, že jsem si jí za dobu testování vůbec nevšiml. Pracovala tvrdě, ale nenápadně, obraz v hledáčku se výrazně netrhal při přecházení ze scény na scénu a mnou naměřený výsledek 2 a 2/3 EV (neboli 7× delší časy) je také velmi pěkný.

Závěr

Obecně lze říct, že největším problémem Sigmy je nejširší ohnisko, kde se projevuje nejvíce optických vad. Vyšší clona nebo vyšší ohnisko problémy postupně eliminují. Možná bych ještě ocenil utěsnění proti prachu, tím ale výčet minusů končí.

Naopak potěšila optická stabilizace, kovové zpracování, tiché a rychlé ostření a optické vlastnosti od ohniska 50 mm výše. Pokud fotíte do JPEGu, většina optických vad bude eliminována již tam, pokud fotíte do RAWu, vinětaci, chromatickou aberaci, případně zkreslení budete muset odstranit v počítači – obzvláště na širokých ohniscích.

Sigma 24–105 f/4 je tedy zajímavou náhradou setových objektivů nebo dobrou volbou, pokud hledáte objektiv na krajinky, architekturu, ale zároveň chcete něco univerzálního a konec konců ani portréty jí nejsou cizí. Když ji postavíte na stativ a nastavíte vyšší clonu, dodá kresebně dobré výsledky po celé ploše obrazu, zároveň se nemusíte bát ji vzít je do ruky, zapnout stabilizaci obrazu a fotit i na „plnou díru“.

Při ceně okolo 20 000 Kč byste ji měli mít v hledáčku, pokud vybíráte univerzální zoom na full frame zrcadlovku a víte, že využijete dlouhý konec a nebudete nutně potřebovat lepší světelnost. 

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších základních zoomovacích objektivech pro full frame zrcadlovky, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se porozhlédnout ve všech našich recenzích univerzálních zoom objektivů pro full frame.

Za zapůjčení děkujeme společnosti Hama!

Galerie ilustračních snímků

(expoziční informace zobrazíte najetím myšítkem nebo rozkliknutím, možný druhý rozkjlik do originálního rozlišení)

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F4.0, ISO 200, 1/400 s, WB Automatick?,�

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 35.00 mm, F8.0, ISO 200, 1/125 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F11, ISO 200, 1/160 s, WB Automatick?,�
24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F11, ISO 200, 1/125 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 105.00 mm, F4.0, ISO 200, 1/1000 s, WB Automatick?,�


24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 105.00 mm, F4.0, ISO 200, 1/1000 s, WB Automatick?,�

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 105.00 mm, F4.0, ISO 200, 1/1250 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F8.0, ISO 200, 1/320 s, WB Automatick?,�

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F8.0, ISO 200, 1/320 s, WB Automatick?,�

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F10, ISO 200, 1/500 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F8.0, ISO 200, 1/320 s, WB Automatick?,�
24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F10, ISO 200, 1/400 s, WB Automatick?,� 24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 24.00 mm, F8.0, ISO 200, 1/400 s, WB Automatick?,�

24.0-105.0 mm f/4.0, NIKON D610, 90.00 mm, F10, ISO 250, 1/400 s, WB Automatick?,�