Akty I.

Historie aktu je stará jako historie lidstva. Počátky aktu je možné nalézt na jeskynních malbách prehistorických lidí….. Při pozorném studiu historie fotografování aktu zjistíte, že všechno už tu bylo. Autor článku má s fotografováním aktu zkušenosti. Určitě pomůže tohle čtení vám, kteří zatím nevíte, jak začít. Na začátek totiž nebudete potřebovat žádné superstudio ani špičkovou zrcadlovku s rychlým autofokusem.

Historie aktu je stará jako historie lidstva. Počátky aktu je možné nalézt na jeskynních malbách prehistorických lidí, v Mezopotámii nebo v době vlády Egyptské královny Kleopatry. V antice se aktu dařilo a celá řada soch, reliéfů nebo plastik dochovaná do současnosti je toho důkazem.

V průběhu staletí se měnila jak estetická, tak i morální hlediska na zobrazení nahého lidského těla. Takřka všechny epochy a výtvarné směry snad s výjimkou gotiky akt nevynechaly. I nejmladší výtvarná disciplína fotografie nemohla zůstat stranou. První pokusy o fotografický akt jsou datovány koncem 19. století a dnes již působí poněkud komicky. Fotografie byla ještě v plenkách, ale akt byl natolik lákavý námět, že velmi brzy spatřil světlo světa ve špičkové podobě.

Začátkem dvacátého století se již objevili autoři, kteří si s tématem poradili velmi dobře a jejichž fotografie se prodávají na mezinárodních aukcích za neuvěřitelné částky i dnes. Příkladem může být Robert Demachy nebo náš František Drtikol. Myslím, že v historii fotografického aktu lze vystopovat dvě období. V počátcích minulého století se fotografie aktu koncipovala jako vysoce výtvarný obor, kde problémem číslo jedna byla míra stylizace. Fotografie obecně byla označována za příliš naturalistickou a o aktu to platilo dvojnásobně.

S postupným uvolněním a táním společenských tabu v šedesátých letech minulého století nastupuje silná generace vynikajících fotografů aktu. Tito autoři nastavili laťku hodně vysoko a dá se říci, že je do dnešních dnů stále nepřekonaná. Fotografie Sama Haskinse nebo Helmuta Newtona znamenaly ve své době revoluci. Ukázaly fotografický akt tak, jak jej předtím diváci neznali. Fotografie přestala být sterilní akademickou hrou světel a stínů a začal z ní dýchat život. Akty se přenesly z atelierů do exteriéru. Fotografovalo se všude od mořských pláží až po interiéry paláců a zámků. To vše zvláště u Sama Haskinse, s obrovskou dávkou výtvarné fantazie a vkusu.
Více o Samu Haskinsovi a přiložených fotografiích najdete na stránkách www.haskins.com.

V tomto druhém období, a v tom je přínos výše uvedených pánů, vznikly fotografie, kde naprosto dominující je nápad, ať již výtvarný nebo významový. Fotografie vzbuzují asociace, mnohdy jsou velmi vtipné a nápadité. Často také v případě zvláště Helmuta Newtona útočí na nízké pudy. Autor balancuje na hraně mezi pornografií a aktem, ale vždy tuto hru skvěle zvládá.

Prezentace takto fotografovaného aktu umožnila samozřejmě celkově tolerantní atmosféra ve společnosti a růst polygrafického průmyslu. Na scéně se objevila celá řada fotografických a módních časopisů, titulů „pro pány“, renomované firmy začaly vydávat nástěnné kalendáře. Na tyto impulsy reagovali samozřejmě i fotografové u nás. Vyrostla generace vynikajících autorů jako Taras Kuščynsky, Miloslav Stibor nebo Miroslav Bílek a do této věkové kategorie se dá zařadit i naše současná největší hvězda tohoto žánru Jan Saudek.
Více o Janu Saudkovi a přiložených fotografiích najdete na stránkách www.saudek.com.

Po průkopnících nastoupila celá řada mladších tvůrců věnujících se takřka výhradně aktu zastoupená hlavně Tonem Stanem, Rudo Prekopem nebo Adolfem Zikou.

Domnívám se, že každý kdo má v úmyslu věnovat se focení aktu, by si měl nejprve ujasnit, co chce fotit a jak to chce fotit. Proto je dobré důkladně se seznámit s historií i současností tohoto žánru. V knihovnách je celkem dostatek odborné literatury o této disciplíně. Není také od věci sledovat fotografické časopisy nebo internetové stránky, kde většinu kvalitnějších autorů najdete.

Na konci tohoto studia asi bohužel dospějete k závěru, že vše již tady bylo a jen těžko lze přijít s něčím novým. Ale totéž se dá obecně říci o jakémkoli jiném druhu umění.

Je zcela nepřeberné množství alternativ a koncepcí jak fotografovat akt. Fotit s dobrým výsledkem lze kdykoliv a kdekoliv a v tomto názoru se asi liším od většiny učebnic, které se tomuto tématu věnují. Většinou se dočtete, že je nezbytné mít vybavený atelier se spoustou světel, celou řadou pozadí a dalších rekvizit. Myslím, že nudných fotek již vzniklo v atelierech nepřeberné množství. Pokud si přesto nějaký pořídíte, časem zjistíte, že tam není co fotit. Cvičení světlo stín si odbudete za první dvě focení, a pak vás logicky čeká otázka: co teď. Spousta skvělých fotografií od renomovaných autorů vznikla v prostředí naprosto banálním, na chodbách budov, ve výtahu, na poli, v lese atd. Již uvedený Taras Kuščynsky nikdy atelier neměl, přesto je v mých očích jeden z našich nejlepších, bohužel, nyní poněkud opomíjených autorů.

Fotografie by měla mít výtvarný nápad, šťávu a je celkem lhostejné, kde vznikla. Mnohem důležitější je si před samotným fotografováním vytvořit koncept nebo ideu toho, jak by vlastně fotky měly vypadat. Sejít se s modelkou nebo modelem a volně improvizovat možná také vede k dobrému výsledku. Moje osobní zkušenost je však zcela opačná. Mnoho fotografů inscenované fotografie (a akt je tato kategorie) si zaznamenává své nápady do deníčku a na samotné fotografování již přichází se scénářem. Pečlivější autoři mají dokonce připraveny skici a jejich práce se podobá tvorbě filmu. Mají dopředu zajištěny a připraveny prostory i techniku. Šetří tím čas svůj a hlavně modelu, který většinou pracuje za úplatu.

Hned první kapitolou v klasické učebnici bude technika. I v tomto směru, vystačíte s překvapivě skromným vybavením. Je obecně dobré vidět to co fotím, což nejlépe splňuje jednooká zrcadlovka. Zda digitální nebo klasická na film ponechám na vás, nemusí být ani super rychlá, tudíž super drahá, nefotíte přece sport. Objektiv stačí v devadesáti procentech případů v rozsahu středního zoomu. Velmi široká nebo naopak dlouhá ohniska využijete velmi výjimečně. To, co je pro žurnalistickou fotografii nezbytné, tedy rychlý stroj a široký objektiv u aktu, asi nebudete potřebovat. Širokoúhlé objektivy silně zkreslují a fotografovaný model by vám po shlédnutí vaší tvorby asi poděkoval. Ale ve všem existují výjimky. Vynikající fotografka Karin Szekessy nafotila celou řadu skvělých fotografických knih aktu s přístrojem určeným pro fotografování architektury nebo krajiny Hasselbladem SW, s pevným objektivem ohniska 38 u středního formátu, což je ekvivalent ohniska 20 u kinofilmu.