Po nedávno zveřejněném článku Pět důvodů proč tisknout své fotografie doma proběhla zajímavá diskuze mezi obhájci domácího tisku fotografií a jejich oponenty, kteří argumentují hlavně vysokými náklady. V rámci této diskuze jsme se s Romanem dohodli, že zveřejníme i jeho článek, který je spíše názorem opozice vůči fototiskárnám. Článek se snaží hledět na problematiku očima českého a slovenského fotoamatéra.
Letošní americká výstava Photo Marketing Association ve mně zanechala několik zásadních zážitků, ale asi nikdy nezapomenu na názornost, s jakou Epson předváděl vodostálost fotografie vytištěné na jejich tiskárně. Ve skleněném boxu na nejfrekventovanějším místě výstavního stánku stálo malé umyvadlo, do kterého neustále proudila voda. Částečně pod vodou byla uchycena fotografie a proud vody ji způlky neustále omýval. Schválně jsem se na ni zašel znovu podívat těsně před koncem výstavního dne – suchou a mokrou půlku byste od sebe nerozeznali.
Domácí inkoustové tiskové technologie zaznamenaly obrovský pokrok. Nikoho nepřekvapuje tisk až do krajů, rozlišení 4800×1200 dpi, tisk bez použití PC díky vestavěným čtečkám až na 11 druhů karet a barevnému displeji, kde si vyberete, co pošlete na tiskárnu. Tisk se také neobvykle zrychlil, fotku 10×15 máte do půl minuty.
A tak se domácí tisk fotografií stal fenoménem. Ve Spojených státech válcuje ostatní metody získávání papírových obrázků z digitálních předloh. Podle Imerge Consulting Group bylo v USA v roce 2002 45 % fotografií z digitálních předloh tištěno doma, podle InfoTrends dokonce 82 % (viz článek Pět důvodů proč tisknout své fotografie doma).
Přestože prodej tiskáren a spotřebního materiálu roste, nezávidím marketingovým šéfům výrobců tiskáren jejich další práci. Podle Imerge Consulting Group spadne do roku 2007 podíl domácího tisku digitálních fotografií v USA na 25% ve prospěch zadávání výroby na veřejných místech (supermarkety, drogerie, trafiky atd.)! V Česku bude situace pro domácí tisk ještě horší.
Důvodů je několik. Hlavním je cena. To, že si můžeme fotografii doma vytisknout okamžitě, těžko vyváží, že pokrytí jedné fotky 10×15 z barevné kartridže stojí cca 8 Kč a samotný kvalitní fotopapír 10×15 jde přes trestuhodných deset korun. Do ceny také promítněte průměrnou cenu fototiskárny 5000 Kč. Pokud během její živnosti na ní pošlete 2000 fotek, to máme 2,50 na jeden snímek. Naproti tomu cena hotové fotografie 10×15 z minilabu během tohoto podzimu neuvěřitelně spadla a začíná na 3,90 Kč včetně daně, nejčastěji 4,90 Kč. Cena je bezprecedentní, všude na světě je mnohem vyšší. A to není vše. V budoucnu by mohla jít pod cenu fotky z filmu, která se již pár let ustálila na 2,90 Kč za formát 9×13 . Analogové fotografie ve velkém se vyrábějí skenováním filmů a osvitem ze získaných digitálních dat. Pokud uživatel sám dodá digitální data, odpadne skenování a výrobce má prostor k úsporám nákladů. Nicméně v roce 2003 je v ČR devět z deseti fotek vyrobeno z filmu. Snižování cen připadá v úvahu až při dalším nárůstu tržního podílu digitálních fotek.
Bouřlivé diskuse vyvolává i samotná kvalita doma vytištěných fotografií. Podle ukázek z výstav se osobně kloním k názoru, že je výborná. Zastánci opačného názoru vytýkají malou barevnou stálost, slabou černou, nemožnost dosáhnout celé barevné spektrum.
Další vysvětlení má publicista v oblasti digitální fotografie Dave Etchells z Future Image Report, který definuje domácí a internetový tisk fotografií jako potencionální kandidáty na „industry edsels“, tj. slepé uličky v průmyslovém vývoji. Největší naději dává osobnímu zadávání fotografií ve sběrně. Etchells tvrdí, že tisk na domácích tiskárnách a posílání souborů do internetových sběren vyžadují změnu spotřebitelského chování, větší úsilí uživatele a vůbec nejsou levnější, ba naopak. Připomíná, že počet sběrných míst, kde se dá nechat paměťová karta nebo CD s fotkami, se rapidně zvyšuje.
- tisk na domácí tiskárně
- okamžitý tisk ve veřejném kiosku
- zadání do výroby ve sběrně
- odeslání fotografií do sběrny přes internet
- odhaduji, že v ČR bude v roce 2005 na domácích tiskárnách vytištěno méně než 5 % fotografií. Zejména díky ceně není tento způsob s to držek krok. Očekával bych snížení cen u papírů, ale nikoli u „kártridží“. Inkoustová náplň by určitě mohla stát okolo 200 Kč, ale nevěřím, že by kvůli tisku fotografií hlavní výrobci sundali ceny. Mohlo by to vyvolat tlak na cenu náplní pro tisk na klasický papír, kde jsme si již na náplně za tisícovku zvykli.
- Na velkých výstavách foto-techniky si návštěvníci s oblibou nechávají zdarma udělat okamžitou ukázkovou fotku ze své karty na některém stánku vystavujícího foto-tiskové kiosky. Přestože tato zařízení jsou na trhu přes dva roky, nepamatuji si ani jedno místo v ČR, kde bych takový foto-kiosk viděl v komerčním provozu. Problém je velká pořizovací cena samotného zařízení a drahý spotřební materiál v podobných cenových relacích jako u domácího tisku. Jsem skeptik, 1 % podílu by byl úspěch.
- Zadávání fotek do výroby ve sběrně zatím naráží na problém nedůvěry nechat někde svoji paměťovou kartu za cenu přes tisíc korun a nebo nutnost vypalovat fotky na CD, respektive kopírovat na dnes již vymírající ZIP drive. Na mnoha místech dokáží fotky z vaší karty stáhnout okamžitě, ale ne každý si rád počká. Přesto odhadují podíl v roce 2005 v ČR 70 %.
- Odesílání fotek po internetu je pro uživatele užívajícího pevné připojení nejlepší volbou. Většina minilabů je schopna fotky po internetu přijmout od zaslání e-mailem až po napojení na běžně používaný fotografický software, který obsahuje modul počítající aktuální cenu a administruje všechny zakázky. Hlavním přínosem je nutnost pouze jedné cesty do sběrny a odpadající manipulace s ukládáním souborů. Dobré fotografie však potřebují velikost stovky kilobajtů, což značně omezuje odesílání na připojeních dial-up. Neočekávejme, že hlavní spotřebitelská masa bude mít doma trvalé připojení na internet, takže podíl nebude větší než 25%. Dnes je to mnohem více, ale to je způsobeno tím, že digitální fotografie je zatím doménou technologicky zdatnějších a majetnějších lidí.