V dnešní recenzi se podíváme na nedávnou novinku Panasonic DMC-TZ100, která spadá do oblasti kompaktů vyšší třídy - velmi podobnou např. Sony RX-100. Tyto a podobné fotoaparáty spojuje pevné, kvalitní, kovové tělo, precizní dílenské zpracování, čip o velikosti 1" a rozlišení cca 20 MPix. V případě dnešního Panasonicu. TZ100 se navíc jedná o 10x zoom s rozsahem 25 - 250mm.
Jak už jsem naznačil v úvodu, Panasonic DMC-TZ100 není na první pohled nějakou zvláštností. Skoro každý výrobce digitálních fotoaparátů ve své nabídce má třídu „lepších“ kompaktů, vyznačujících se celokovovým tělem z různých slitin moderních materiálů, s perfektním zpracováním, v dnešní době nejčastěji osazené čipem o velikosti 1" a rozlišením do 20MPix. U dnešního Panasonicu je to právě 20MPix. Buďto výrobci použijí vysoce světelné objektivy s clonou 1,8–2,8, ale s menším rozsahem zoomu (většinou 24–70, jak to dělá např. Sony u své řady RX), nebo jako dnešní Panasonic, který na kratším konci začíná se clonou 2,8 (ale na konci už je to celkem průměrných 5,9) ale zato nabízí příjemný rozsah 10× zoomu v rozsahu 25–250 mm, kterým pokryje většinu běžně používaných ohnisek.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak je patrné z přiložených obrázků, tělo TZ100 je relativně malé, hranaté konstrukce s vystouplým objektivem, který je v klidovém stavu složený v těle přístroje. Jeho rozměry 110 × 64 × 44 mm, zvláště kvůli vystouplému tubusu skládacího objektivu a jeho hmotnost přes 300 g ho na čistě kapesní fotoaparát do náprsní kapsy zrovna nenominuje, ale v bundě vám zas tolik vadit nebude.
Tělo je hladké bez výraznějších výstupků a vyrábí se ve dvou barevných variantách – čistě černé a potom šedé s červenými doplňky. Jak už je u podobných konstrukcí zvykem, na pravé straně jsou dvířka pro konektory HDMI a USB, na která potřebuje mít dobré nehty. Nevím proč většina výrobců dělá tato dvířka, zrovna ta nejvíce používaná, tak nesmyslně zapuštěná a problematicky otevíratelná. Nechci si myslet, že je to záměr.
Zespodu jsou dvířka pro baterii a SD kartu. Baterie, tak jak je v posední době běžné, se nabíjí přímo ve fotoaparátu a to prostřednictvím USB kabelu, který „píchnete“ třeba i do počítače, pokud nemáte u sebe v balení přiloženou nabíječku. S její pomocí vám nabití akumulátoru bude trvat přibližně 3 hodiny (při úplném vybití až po plné nabití). Snad jen malá připomínka – fotoaparát musí být vypnutý, jinak nabíjení neprobíhá a fotoaparát se naopak snaží spojit s PC. Při plném nabití byste měli být schopni nafotit cca 300 snímků a nebo 150 minut videa. Závit pro stativ je samozřejmostí, bohužel není v ose objektivu.
Podívejme se teď na standardní funkce a parametry. Většina ovládacích prvků se nachází na horní a zadní straně. Píši většina, protože na přední straně je možné pomocí kroužku na objektivu ovládat nastavení zoomu. Na horní straně pak najdeme standardní ovládací prvky: hlavní vypínač pod kruhovým voličem expozičních režimů, díle volič zoomu (W-T), červené tlačítko záznamu videa, a druhý kruhový volič pro změnu nastavení clony, expozičního času nebo třeba obrazových efektů. Na zadní straně kromě el.hledáčku s dioptrickou korekcí a 3 palcového dotykového LCD najdeme pěti-tlačítkový volič MENU, korekce expozice, vyvážení bílé, režimu zaostřování a režimu snímání. Dále je tu tlačítko nastavení přehrávání snímků, nastavení displeje a 4 programovatelná tlačítka dle menu. Nad LCD je kromě přepínače hledáčku ještě tlačítko pro vyskakovací interní blesk (na který je kvůli jeho subtilní konstrukci potřeba dávat pozor).
Základní parametry
- Čip 1"/CX ( 13,2 × 8,8 mm) MOS
- Rozlišení 20 MPix (5472×3648pixel)
- 5-osá stabilizace
- Formát RW2 (RAW),JPG, video MPEG-4, 4K
- Objektiv LEICA DC VARIO-ELMARIT 25–250mm F2,8–5,9
- Rozsah nastavitelné clony 2,8–8
- El.hledáček 1,166 mil. bodů
- 3" dotykové LCD 1,04 mil. bodů
- P/A/S/M
- měření expozice bodové, středové a zónové
- ISO 125–12800 (rozšířené 80–20000)
- Exp.čas 1/16000–60s
- Barevný prostor sRGB/AdobeRGB
- Ostření AF/MF min.vzdálenost 0,5m – 0,7m (macro 5cm)
- SD/SDHC/SDXC
- Wifi
- Rozměry 116×64×44mm
- Hmotnost 310g
Hledáček a LCD
Hledáček je elektronický s rozlišením 1166000 bodů a velikostí 0,2", což není mnoho. Zobrazuje cca 100% obrazového pole, zvětšení 0,46×. Co k těmto parametrům říci? Je fajn a chvála patří výrobci že hledáčky pořád dělá, protože to dnes již taková samozřejmost není, zvláště u levnějších kompaktů. Na druhou stranu i když je hledáček relativně přehledný a jasný, pro mne osobně jako uživatele zrcadlovky je to „světlo na konci tunelu“. Prostě to není žádný velikán.
Třípalcové LCD s rozlišením 1040000 bodů je dotykové, takže pokud jste fandy do tohoto typu ovládání, je možné pomocí dotyků zaostřovat, exponovat, zoomovat… připadně nastavovat parametry jednotlivých funkcí. LCD je pevné, není možné ho vyklápět.
Zobrazení informací je stejné jako u hledáčku, s možností zobrazení všech funkcí nebo vodováhy a čistého snímku. Jak při prohlížení hotového snímku, tak při jeho expozici je možné obraz až 16× zvětšit.
(popisky obrázků vždy po najetí myší)
 |
 |
 |
 |
Pro zobrazení výsledných snímků je možné si také vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit lze samotný snímek, se zobrazením info o čase, formátu snímku a čísla, a s histogramem. Zobrazení zvětšení i posun na další snímek je možné provádět i dotykově. Kromě jednoho snímku si jich můžete prohlížet až 25 naráz v náhledu. Toto je snad u všech fotoaparátů stejné.
 |
 |
 |
 |
S tlačítkem MENU dostanete do nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 8 skupin, kde každá skupina má i více stránek nabídek jednotlivých nastavení funkcí. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro kterou danou funkci, jak jí nastavit a co vám umožňuje.
 |
 |
 |
 |
Čip a ISO
Snímacím prvkem je čip 1“ CMOS s rozlišením 20MPix (5472×3648px). Velikost čipu je 13,2×8,8 mm. Poměr stran je 3:2. ale lze nastavit i 4:3, širokoúhlých 16:9 a nebo naopak čtvercový formát 1:1. Procesor pracuje s barevným prostorem sRGB a Adobe RGB s možností úpravy nastavení jasu, kontrastu i ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu 125 až 12800 ISO, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V režimu rozšířeného ISO pracuje v rozsahu ISO 80 – 20000. V následující ukázce vidíte jak vypadá ISO ukládané do JPG a RAW (.RW2) při denním a nočním snímku (pořadí: JPG den, RAW den, JPG noc, RAW noc).
 |
 |
 |
 |
S tlačítkem MENU dostanete do nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 8 skupin, kde každá skupina má i více stránek nabídek jednotlivých nastavení funkcí. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro kterou danou funkci, jak jí nastavit a co vám umožňuje.
Ukázky šumu při různých nastaveních ISO jsou exponované při denních snímkách v základním nastavení rozsahu ISO 125 – 12800. Při večerních jsem použil rozšířené nastavení v rozsahu 80 – 20000 ISO. Dnes bych výsledky asi ani moc nekomentoval. On je to stejně velmi subjektivní názor, někdo vidí šum už při ISO 200 a někomu nevadí ani při ISO 10000. Stejně tak záleží pro jaké prezentování bude výsledný snímek použit. Tak jak je to v následující ukázce (ISO 8000/ISO 100 při 1400px):
 |
 |
První snímek je sice zašuměný, zvláště v levé horní části větví stromů to je patrné, ale jinak je ještě použitelný třeba pro webovou prezentaci či podobně. Druhý snímek s ISO 100 má sice dokonalé detaily, ale zase s časem expozice 4s není možné takový snímek udělat z ruky. Tam vám ani pěti-osá stabilizace nepomůže. Proto lze za určitých podmínek akceptovat i první snímek i když je již ovlivněný vyšší hladinou šumu. Obecně bych řekl, že do ISO800 není ještě nijak patrný šum, a i když pak začne postupně narůstat a drobné nekontrastní detaily se od ISO 6400 začínají slévat, pořád z toho vychází fotografie, jak už jsem řekl, použitelná za určitých podmínek.
U noční fotografie je to obdobné. DO ISO 800 šum v podstatě neexistuje a i poté je ještě přijatelný a jemný. Výraznější mi přijde od ISO 3200 a postupně dochází jak k slévání málo kontrastních míst, tak i postupné degradaci detailů fotografie, kdy u posledních dvou hodnot rozšířeného ISO (16000 a 20000) je kresba již dost ovlivněna a jejich použitelnost bude silně omezená. 5-osá stabilizace umožňuje kombinovat relativně dlouhé časy s nižší hladinou ISO. Použitelné, ostré fotografie se dařily i při časech okolo 1/10s z ruky, není to však vždy pravidlem.
Objektiv
Jak už jsem uvedl ze začátku, fotoaparát má zabudovaný zoom objektiv LEICA DC VARIO-ELMARITv rozsahu 25mm až 250mm s clonou 2,8–5,6. V následující ukázce je vidět rozsah ohniska od nejširšího – 25mm až po teleobjektiv – 250mm. Při fotografování do JPG je ještě možnost zapnout zvětšení („digitální zoom“), takže výsledný snímek by odpovídal 500mm nebo 1000mm. Jedná se však o dopočítané zvětšení a ne o optický zoom.
 |
 |
 |
 |
Při natáčení videa se úhel záběru trochu mění, ale to si řekneme až dále. Následuje ukázka vlivu clony na bokeh a kresbu. Rozdíl mezi nejmenší a největší clonou u nejširšího ohniska je ještě patrný. Rozdíl u dlouhého ohniska již nikoliv, protože tam je možný rozsah clon v rozmezí 5,9 – 8, což není mnoho, a fotografie vypadají v podstatě stejné.
 |
 |
 |
Stejně tak je tomu u kresby, zatímco na ukázkách výše (uprostřed: F2.8, vpravo: F8) při širokém ohnisku je vidět určitý rozdíl mezi kvalitou kresby ve středu a v rohu snímku (což je u širokého ohniska normální), tak při maximálním ohnisku je kresba stejná jak ve středu tak i na kraji snímku.
Jen pro informaci – ukázka jak vlastně fotí fotoaparát a co pak z něj udělá grafický program. První snímek je čistě syrový RW2 tak jak je zaznamenám fotoaparátem a jak jej mohou vidět některé prohlížeče. Druhý je tentýž snímek již převedený a uložený fotoaparátem na SD kartu ve formátu JPG, a třetím je opět RW2 otevřený a uložený v grafickém editoru pro RAW soubory.
 |
 |
 |
 |
První snímek docela překvapí, přeci jen jsem takou deformaci obrazu nečekal a ani nesymetrická vinětace nepůsobí dobře. Je proto jasné že JPG soubor je výsledkem poměrně velkých úprav. Stejně tak pokud chcete upravovat RW2 soubor a získat z něj více informací, než kolik nabízí fotoaparátem uložený JPG soubor. Tyto úpravy deformace a vinětace se však provádí automaticky při otevření souboru, kdy si potřebné údaje pro opravu váš editor přečte z aktualizované verze, které se pro jednotlivé programy vydávají několikrát do roka. Nemusíte se tedy fotografování do RW2 a následné ruční úpravě a uložení do JPG nijak obávat. Naopak, je třeba si uvědomit, že ani nejdokonalejší převodník RAWu do JPG nedokáže udělat snímek sám tak perfektní, jak si jej může „vyvolat“ Vy. To ukazuje poslední ukázka, kde je tentýž snímek uložený v prvním případě do JPG a v druhém do RW2 následně jednoduše upravený v grafickém editoru a uložený také do JPG. Snímek formátu JPG přímo z fotoaparátu je oproti tomu upravenému více zašedlý a nekontrastní a někdy i v ne zrovna přesných barvách.
V plném rozlišení má RW2 i JPG snímek, v poměru 3:2, rozlišení 5472×3648pixel, což většinou plně dostačuje na fotografii formátu A3 (40×30cm). Komprimační poměr JPG je rozdělen na 2 typy + možnost snímat i kombinace JPG a ORF. Ukládat snímky je možné na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu RW2 má cca 24 MB, snímek v nejvyšší kvalitě JPG má 10 MB.
Režimy expozice
Nabídka expozičních programů je standardní, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál, iAUTO – plná automatika a ještě iAUTO plus. Dále tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 24 nastavení pro určitá témata. Již jsem se u předchozích fotoaparátů pozastavoval nad tím, zda je nutné mít tolik různých „motivů“, ale je to věcí výrobce. Kdo má o tato nastavení zájem, určitě si to své oblíbené najde. Některé z nich vám mohou pomoci, ale opravdu nevím, co si mám představit u přednastavení typu „Sladký dětský obličej“, „Chutný pokrm“ a nebo „Lákavý dezert“.
 |
 |
 |
 |
Expozimetr pracuje ve 3 expozičních režimech: celkové poměrové měření, měření s zvýrazněným středem a bodové. Pokud jste si z žádného z přednastavených filtrů nevybrali tak je tu ještě možnost 22 efektových filtrů, jak ukazují následující obrázky:
 |
 |
 |
 |
Pokud nemáte jistotu, zda je zvolená expozice správná, je tu velká možnost nastavení snímání v Bracketingu a vybrat si pak jen tu fotografii, která vám vyhovuje.
A ještě bych zmínil jednu funkci, a tou je fotografování v režimu 4K. V nabídce jsou různá nastavení. U jednoho jsou výsledné snímky uloženy jako dávkový MP4 soubor. U dalšího si můžete vybrat požadovaný snímek ze sekvence snímků, které jsou u všech nastavení pořízeny rychlostí 30 snímků/s (buď si uložíte všechny snímky, nebo v následném zobrazení prohlížení snímků si vyberete pouze ten, který vám nejvíce vyhovuje a ten jediný se vám uloží na SD kartu). Rozlišení snímku odpovídá 8MPix.
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
TZ100 používá režimy AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí další uživatelské nabídky AF režimu jako je třeba Makro. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 16×. Výběr ostřícího bodu je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/2000s, s možností trvale otevřené závěrky a je možné použít mechanickou nebo elektronická závěrku. V režimu SH – Rychlého sériového snímání je možné za určitých podmínek zaznamenávat až 60 snímků/s.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Panorama
Funkce Panorama umožňuje tvorbu panoramatických snímků, a to otáčením fotoaparátu při expozici. Je možné nastavit ve kterém směru, a velikost – standardní a širokoúhlé. Velikost při standardním rozlišení je maximálně 8176 × 1920 pixel.
Vestavěný blesk a externí blesky
Vestavěný výklopný blesk pracuje v režimech AUTO, Redukce červených očí, Doplňkový a Pomalá synchronizace s dlouhým časem. Výrobce udává dosah až 8m. Fotoaparát nemá patici pro externí blesky což je škoda. Zvláště při delším ohnisku, kdy clona velmi roste, je malý blesk poněkud podhodnocený. Ukázka je při ISO 800, ohnisku cca 40mm a cloně 3,5.
 |
 |
Záznam videa
Záznam videa je možný ve 4 formátech a rozlišeních. Nejmenší je video VGA – 640×480 pixel s rychlostí 25 snímků/s ve formátu MP4 s průměrnou datovou velikostí 4MB/s.
Dalším je HD formát – 1280×720 pixel s výstupem 25 snímků/s. ve formátu MP4 a velikostí 10 MB/s. Dalším formátem je Full HD – 1920×1080 pixel a to hned v několika typech, ve formátu MP4, rychlostí 25 snímků/s a velikostí 17 MB/s až po formát AVCHD s rychlostí 50 snímků/s a velikostí záznamu 28 MB/s. Nejvyšší lahůdkou je ovšem video v 4K kvalitě – 3840×2160 pixel s rychlostí 25 snímků/s ale velikostí záznamu 100 MB/s, což bude velmi náročné jak na přehrávání tak i na archivaci dat. Ještě jednu specialitu TZ100 nabízí a tou je vysokorychlostní video Full HD – 1920×1080 pixel s výstupem 100 snímků/s. Při přehrávání se pak záznam přehrává zpomaleně. Vysokorychlostní video je omezeno na souvislý záznam 7,5 minuty a nebo 4GB velikost souboru.
A ještě bych upozornil na takovou drobnost, že při použití videa je trochu jiné „ohnisko“ záznamu. Při záznamu Full HD – 1920×1080 pixel se efektivní ohnisko objektivu upraví ořezem na rozsah 31–310mm. Při vysokorychlostním videu je to rozsah 32–320mm a při 4K videu na rozsah 37–370mm. V ukázce je vysokorychlostní video. (cca 44MB)
A ještě full-res framegrab z videa výše:
Závěr
Panasonic TZ100 je poměrně nenápadný a přitom funkcemi nadupaný kompakt vyšší třídy. Použití kvalitních kovů a slitin, společně s kvalitním zpracováním, z něj dělá fotoaparát, který by vám měl dlouho vydržet. Snažil jsem se vypíchnout alespoň něco z jeho funkcí, ale pokud o něj máte zájem, rozhodně je dobré se seznámit i s dalšími možnými nastaveními, které nabízí. Český manuál, který je volně stažitelný má přes 400 stran a to není možné během několika dní vše vyzkoušet ( stáhnete ho zde)
Ale abych jen nechválil :). Mne osobně mrzí, že objektiv, který je svým rozsahem ideální pro rodinné využití, má na delším konci již poměrně velkou minimální clonu F5,9, která omezuje použití interního blesku, a stejně tak pořizování snímků za zhoršených světelných podmínek. Ruku na srdce, stabilizace všechno opravdu nevyřeší… Další nepříjemnost jsem pociťoval při AF ostření např. v sále při umělém osvětlení, kdy ostření bylo velmi pomalé a mělo problémy zostřit i na poměrně kontrastní předměty. No a do třetice porovnání kvality barev a hlavně kontrastu uloženého JPG vůči snímku v RW2 (následně zpracovaného základními a jednoduchými funkcemi v grafickém editoru) bylo výrazně v neprospěch JPG. Prostě bylo málo kontrastní a to i při relativné slunečném počasí. A nejsem si jistý, zda uživatelé a potencionální zájemci o tento fotoaparát jsou ti, kteří se věnují a nebo chtějí ještě věnovat následným úpravám fotografií v počítači. To je u fotoaparátu za téměř 19 tisíc několik otázek na zváženou.
Testovací snímky
Pro expoziční údaje najeďte myší nebo rozklikněte, možný rozklik až do 20MPx. Foceno do JPG.
 |
 |
 |
 |