Žijeme v době, kdy se kvalita fotografie vyrobené klasickým procesem na světlocitlivý papír srovnala s tiskem na fotografických tiskárnách. Hodně fotografů dnes zvažuje, co jim může přinést možnost tisknout si své fotografie doma. V článku najdete hlavní argumenty i statistiku, jak tisknou v současné době v USA majitelé digitálních fotoaparátů.
Naše země nejsou rozhodně klíčovým trhem pro světové výrobce fotografické a počítačové techniky. Ve střední a východní Evropě však co se týká Internetu a počtu počítačů na domácnost asi vedeme. Jedničkou v elektronizaci jsou Spojené státy. Proto se nejprve podívejme na statistiky, jak tisknou své fotografie majitelé digitálních fotoaparátů v USA z listopadu minulého roku. Do několika let totiž můžeme očekávat podobné výsledky a trendy i u nás.
Je důležité zdůraznit, že chování vlastníků klasických filmových fotoaparátů bude z hlediska tisku zcela odlišné od těch, kdo používají digitální fotoaparát. Barevný film ať už negativní či inverzní doma vyvolá jen opravdový nadšenec a vzhledem k náročnosti technologického postupu (přísná kontrola teploty lázní, chemie) na tom rozhodně moc nevydělá. Běžný fotoamatér nevlastní filmový skener. Jeho snímky proto končí ve více či méně kvalitních minilabech, kde se pak tisknou fotografie nejčastěji rozměrů 9×13 cm nebo 10×15 cm. Pro tyto rozměry snímků jsou analogové i digitální minilaby velice efektivní. Zákazníci si nechávají často dělat snímky z celých filmů, do čehož je laboratoř většinou tlačí i svojí cenovou politikou. Klasická fotografie bez laboratoře neexistuje.
Vlastník digitálního fotoaparátu se chová zcela jinak. Jeho prvním krokem je prozkoumat LCD display hned při fotografování. Po návratu k počítači pak nahraje snímky do prohlížeče, kde je pak pečlivě zkoumá a snaží se ukazovat i svému okolí. Taková prezentace však není zrovna nejpohodlnější, pokud se chcete pochlubit třeba návštěvě. A tak se začíná přemýšlet, jak snímky vytisknout. Jak tiskli v roce 2000 a v roce 2002 majitelé digitálních fotoaparátů v USA ukazuje následující graf, který vznikl na základě průzkumu v amerických internetových domácnostech.
Graf ukazuje několik zajímavých trendů. Přes 10 procent majitelů digitálních fotoaparátů své snímky vůbec netiskne. On-line laboratoře a tzv. foto-kiosky, kam vložíte paměťové médium a vypadnou fotografie, nemají významný podíl a nezdá se, že by měly silný růstový trend. Jasně vítězí domácí tisk.
S rostoucím podílem digitálních fotoaparátů lze i u nás předpokládat podobné trendy. Není však jednoduché odhadnout, jak rychle se to bude vyvíjet u nás. Klasika má své výhody. Potenciál domácího tisku je však veliký. Nedávná anketa na našem serveru ukázala, že 50% lidí uvažuje o koupi fotografické tiskárny. Ostatní buď neuvažují vůbec nebo ji již mají.
Proč tisknout své fotografie doma?
Za hlavní důvody lze považovat následující
Fotografii si mohu vytisknout ihned a kdykoliv a to v klidu domácího prostředí, kde si vyberu jen to, co chci opravdu tisknout Fotografii mohu libovolně upravovat v počítači, nemusím pracovat s nepříjemnými chemikáliemi v klasické temné komoře nebo se dohadovat s obsluhami v laboratořích. Mám k dispozici „přidanou hodnotu“ digitálního zpracování (např. jednoduchý tisk kalendářů, novoročenek atd.) Kvalita tisku z nejnovějších domácích fotografických tiskáren je minimálně plně srovnatelná s dobře udělanou fotografií vyrobenou klasickým procesem. Nejsme omezeni pouze na lesklý či matný fotopapír, ale můžeme tisknout na obálky, samolepky, potiskovat CD apod. Tisky s inkousty na bázi vodou nerozpustných pigmentů (HP Photoret IV, HP Photoret Pro, Epson Ultrachrome) mají větší stabilitu než klasické barevné fotografie Vývoj inkjetových tiskáren pracujících se sedmi a osmi inkousty je přímým ohrožením klasické výroby zvětšenin v temné komoře i z hlediska kvalityNa fotografii je krásné, že to není jen o technice, maximální ostrosti. Proto bych byl osobně moc rád, aby se klasická černobílá komora udržela a žila paralelně s tou digitální. Na výstavách uměleckých fotografů, kteří musí neustále hledat nové výrazové prostředky, se zase začínají objevovat staré tiskové techniky jako třeba platinotisk a snímky pořízené dírkovými kamerami. Velkou perspektivu pro fotografa požadujícího maximální kvalitu bude mít nadále negativní černobílý film díky obrovskému rozlišení, na které digitální fotoaparáty s CCD čidly s barevnou filtrovou mozaikou ještě hezkou dobu nebudou mít. A až třeba budou, můžete ještě utéci do středního formátu. Co se týče tisku, tak to tak růžově nevidím. Tady se totiž začíná ztrácet výhoda v kvalitě, díky již zmíněným tiskárnám s šedivými inkousty vedle základní černé, které nabízejí minimálně srovnatelné množství odstínů šedi jako klasické papíry vyvolané chemicky. Navíc lidé jsou pohodlní. Jen si vzpomeňte jak zatočilo Video s osmičkovými filmy, a to jejich kvalita a rozlišení v porovnání s Videem byla mnohem vyšší.
Nemluvili jsme ještě o nákladech na vytištěnou fotografii. Tady se zatím určitě nedá říci, že by domácí tisk vítězil. Největší rozdíl ve prospěch klasiky a laboratoří je hlavně u malých rozměrů snímků, kde může domácí tisk vycházet jako několikanásobek. Náklady na tisk jsou problémem na samostatný článek, neboť je zde příliš mnoho faktorů, které tyto náklady ovlivňují. Dá se však předpokládat, že s rostoucími objemy prodejů budou tyto náklady klesat. Problém i velmi kvalitních laboratoří je v tom, že mají jen velmi omezené možnosti zpracovávat podle individuálních požadavků fotografa anebo je tento proces přinejmenším hororem pro obě strany. Vzpomínám si svoji elegii v roce 1999, kdy jsem od velkolaboratoře chtěl udělat výřez ze snímku Slunce v okamžiku zatmění. Slunce bylo na diapozitivu mimo střed. Přestože firma inzerovala, že umí dělat výřezy, ukázalo se, že umí jenom středové. Proto jsem stejně musel zvětšeninu pořídit digitální cestou v kombinaci s tiskem. Dnes je situace asi lepší, ale situace s laboratořemi bude vždy bolestná, protože si věci neřídíte sami.
Objevují se proto speciální inteligentní softwary pro vyvolávací automaty, které se snaží poznat, co autor snímku zamýšlel. Přesto se jim to asi jen těžko podaří, pokud jim to nesdělí sám fotograf zakódováním přímo do snímků pomocí speciálních funkcí. Ty však zatím nejsou na běžných digitálních fotoaparátech dostupné.