Nikon F-75

Nová klasická kinofilmová SLR zrcadlovka Nikon F-75 byla poprvé oficiálně představena na nedávno skončeném veletrhu PMA v USA a již je na našem trhu běžně v prodeji. Tento model rozšiřuje stávající řadu aparátů F-55 a F-65, která postupně nahrazuje starší sérii F-50, F-60, F-70, F-80, F-90 a F100. V čem je lepší a v čem horší než ostatní modely? Pokud si kladete tuto otázku, tak následující článek se Vám na ni pokusí odpovědět.

Nikon F-75

Vzhledem k tomu, že na stránkách FotoAparát.cz již byly podrobně testovány příbuzné a svým způsobem dost podobné modely F-65 a F-80, tak nemá smysl psát další rozsáhlý test, protože většina funkcí je pro tyto aparáty společná. Soustřeďme se pouze na technické parametry a srovnání jednotlivých aparátů z hlediska jejich provedení a vybavení funkcemi, co který z nich nabízí navíc a co kterému zase chybí.

Jako první se samozřejmě logicky nabízí srovnání s modelem F-70. Tady ale asi není co srovnávat, jelikož oba aparáty se velmi diametrálně liší a to jak mechanickým provedením, tak vybaveností funkcemi – oba aparáty totiž dělí od jejich uvedení na trh několik let a zatímco F-75 je žhavou novinkou, tak F-70 se již řadu měsíců ani neprodává a lze ji sehnat jedině v bazaru. Přesto se ale podívejme alespoň na základní rozdíly, které jsou zcela zřejmé již ze samotné koncepce aparátů jako takových.

Nikon F-70

Tělo je koncipováno dle zcela jiných požadavků, kdy byl kladen důraz především na velmi solidní mechanické provedení a použití jak autofokusových, tak manuálních objektivů. Oproti F-75 je tělo mnohem robustnější, větší a těžší (vyrábělo se pouze v černé barvě). Je z větší části z kovu a patří k nejodolnějším modelům značky Nikon. Krom odolnosti má ale oproti novějším aparátům ještě jednu podstatnou výhodu – umí ve všech režimech měřit i s MF objektivy a měří dokonce i když není objektiv nasazen vůbec, což může být pro některé uživatele velmi důležité, protože mohou používat i levnější MF objektivy z bazaru nebo přes redukci objektivy jiných značek či využít výhody, že někteří výrobci vyrábí velmi levné MF objektivy s bajonetem Nikon (například Zenitar, Arsat nebo Peleng). Tuto výhodu využijí také experimentátoři, kteří si například hodlají vyzkoušet fotografování dírkou. Oproti tomu F-75 plně funguje pouze s objektivy osazenými čipem CPU (objektivy řady D a G nebo P) a pokud na ni nasadíte jakýkoli objektiv bez tohoto čipu nebo objektiv manuální či nenasadíte objektiv vůbec, tak aparát v žádném režimu neměří expozici. Závěrku sice uvolnit lze, ale je nutno nastavit čas na těle a clonu na objektivu. Expozici pak lze stanovit jedině externím expozimetrem, nebo pomocí objektivu s CPU s jehož pomocí si lze scénu předem proměřit, hodnoty si zapamatovat a pak manuálně nastavit.

Nevýhodou F-70 je oproti F-75 hlavně nižší vybavenost funkcemi. V tomto srovnání má F-75 navíc především vícebodový autofokus – pět volitelných AF bodů oproti pouze jednomu středovému u F-70. Staršímu modelu také dost chybí tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. Také nová řada objektivů série G, která je již bez clonového kroužku, je plně funkční jen s F-75, kdežto s F-70 fungují pouze v režimech pružného programu P a v režimu předvolby času. F-75 má navíc také několik dalších elektronických drobností – o těch se ale již zmíním až v další části. Někomu také může připadat jako výhoda, že F-75 je přeci jen podstatně menší a lehčí.

Vzhledem k tomu, že se F-70 již dlouho nevyrábí ani neprodává, tak je cenové srovnání prakticky nemožné, protože nelze srovnat cenu koupě nového aparátu. V okamžiku, kdy se ale do bazarů dostanou první F-75 bude tam jejich cena srovnatelná – předpokládám, že bude někde v rozmezí 6 až 7 tisíc Kč za samotné tělo.

Dalším adeptem na srovnání je model F-65, který je F-75 velmi podobný po všech stránkách. Je prakticky stejně koncipován (je jen cca o 2 roky starší) a tak je takřka totožné mechanické provedení, vybavenost funkcemi i cenová hladina. Celkově lze říci, že rozdíl je minimální a výhody jsou pouze na straně novější F-75 :

Nikon F-65

Těla obou modelů jsou z hlediska mechanické konstrukce prakticky stejná. Jedná se o celoplastové provedení a plastová je i dráha filmu. Jedinou výjimkou je kovový bajonet (u obou aparátů) pro uchycení objektivu – ten je ale pouze přišroubován k jinak plastovému šasi. Přesto však ale oba aparáty působí relativně robustním dojmem. Jediným rozdílem v mechanické konstrukci tak zůstává design. Ten je ale také velmi podobný a pouze u F-75 působí modernějším dojmem. Oba aparáty se dodávají v černé nebo stříbrné verzi.

Jak jsem již napsal v úvodu, tak ve vybaveností funkcemi je kvalita jednoznačně na straně novější F-75, která nepostrádá žádnou z funkcí starší
F-65 a tak se budeme dále věnovat jen tomu, co má F-75 navíc. Mezi hlavní inovace patří především bodové měření expozice, které u F-65 zcela chybí a které je důležitou funkcí pro stanovení expozice v problematických světelných situacích nebo v případě měření expozice na světla nebo stíny. Další změnou je nový 25-ti zónový systém 3D matricového měření expozice oproti 6-ti zónovému u F-65. Tato změna se však podle mne na výsledcích příliš neprojeví, jelikož i starší 6-ti zónový systém byl velmi přesný. Podstatnou změnou je také systém měření expozice záblesku, který byl převzat z modelu F-80 a měření je prováděno samostatným 5-ti zónovým multisegmentem.

Oba aparáty jsou vybaveny 5-ti bodovým autofokusem, který umožňuje jak automatickou (automatiky zvolí ten bod, kde naměří nejkratší vzdálenost od fotografovaného motivu) tak manuální volbu zaostřovacího bodu. F-75 má ale manuální přepínání AF bodu mnohem lépe vyřešenu – stejně jako u F-80 se volba provádí křížovým přepínačem na zadní straně aparátu. U F-65 je toto přepínání dost krkolomné, protože je nutné držet tlačítko na přední straně a současně otáčet voličem na zadní. F-75 navíc indikuje zvolený bod přímo na matnici, kdežto F-65 jen na displeji.

Dále je pak F-75 vybavena některými příjemnými maličkostmi, jako například zvuková signalizace zaostření a nebo podsvícení hlavního LCD panelu. Také zaostřovací body na matnici v případě nízkého osvětlení svítí červeně. Také přídavný battery pack byl vylepšen a oproti tomu k F-65 nabízí navíc i vertikální spoušť. Oba aparáty pak lze ovládat také bezdrátovým IR dálkovým ovládáním ML-L 3.

Nikon F-80

Posledním modelem, který se s F-75 bude jistě velmi často srovnávat, je F-80. Tento aparát přišel na trh v roce 2000 a jedná se již o poloprofesionální přístroj. Přesto se od F-75 zase až tak moc neliší. Navrch má stejně jako již zmíněný model F-70 především v mechanické konstrukci. F-80 je postavena na celokovovém šasi a tak celá vnitřní část (šachta, dráha filmu, bajonet pro objektiv i botka blesku) tvoří jeden kompaktní kovový celek, který je pouze zvenčí (částečně i zevnitř) doplněn plastovými díly. F-80 je tak již na první pohled podstatně větší, těžší a robustnější, ale již ne tolik, jako ještě starší F-70.

Srovnání vybavenosti funkcemi je u těchto dvou aparátů o něco složitější. Oba mají oproti tomu druhému něco navíc a oběma pak něco chybí. Kromě lepší mechanické konstrukce je hlavní předností F-80 možnost samostatně korigovat expozici záblesku a také manuální nastavení citlivosti filmu v případě, že se rozhodnete exponovat film na jinou citlivost než je jeho DX kód (je to současně také možnost, jak provádět korekce po 0,3 EV).

Ale také F-75 má jisté výhody. Například je to možnost použití IR bezdrátového dálkového ovládání, které lze k aparátu dokoupit za cca 700,– Kč. Příjemnou novinkou je také zvuková signalizace zaostření a lépe je také vyřešen přídavný battery pack, který na rozdíl od battery packu pro F-80 obsahuje také druhou spoušť pro snazší vertikální snímání.

Za zmínku také stojí, že F-75 má 25-ti zónové měření expozice, kdežto F-80 měří jen s pomocí 10-ti zón. Stejně jako u porovnání s F-65 je však silně diskutabilní, zda je větší počet zón vůbec nějakou výhodou, protože i stávající 6-ti a 10-ti zónové systémy měřily velmi přesně a velmi pochybuji, že by se tato změna v praxi nějak výrazněji projevila. Navíc u všech tří aparátů (F-65, 75 a 80) jsou naměřené hodnoty vyhodnocovány pomocí srovnávání s totožnou databází parametrů 30.000 snímků, která je uložena v paměti fotoaparátu.

Je třeba ale také zmínit, že F-80 nemá takzvané kreativní programy, což může také někomu vadit. Expozice je nastavována v režimech pružného programu, předvolby clony, předvolby času a plně manuálním nastavením. Zejména opravdovým začátečníkům nebo těm, kdo chtějí aparát občas svěřit do rukou dětem či neznalému partnerovi, tak může vyhovovat, že F-75 má standardní kreativní programy krajina, portrét, makro, sport a noční fotografie.

Závěr

Pokud vezmeme v úvahu veškeré dostupné informace, tak se dá říci, že Nikon F-75 je velmi moderní a kvalitní fotoaparát, nabízející dostatečné množství funkcí za solidní cenu. Daní za moderní malé a lehké provedení je však v podstatě 100% plastová konstrukce, která je na hony vzdálená od robustního provedení, na které jsme byli zvyklí u aparátů starší řady F-50, 60 a 70.

Případným zájemcům o koupi aparátu této značky lze doporučit následující postup – pokud jste uvažovali o modelu F-65, tak se rozhodně vyplatí si těch cca 1.500,– Kč doplatit a pořídit raději F-75, která za tento doplatek rozhodně stojí. A pokud pokukujete i po F-80, tak ta se zase vyplatí především těm, kteří kladou důraz na mechanické provedení a vozí s sebou aparát často do terénu. Pokud jste však zvyklí s aparátem zacházet opatrně a jste ochotni oželet především manuální nastavení citlivosti filmu a korekce záblesku, tak by Vám měla F-75 bohatě stačit a investice do podstatně dražší F-80 je pro Vás asi zbytečná.

V celém článku jsem se úmyslně nezmiňoval o objektivech, neboť všechny v současnosti prodávané modely se dodávají standardně v cenově zvýhodněném setu s objektivem Nikkor 28–80mm/f 3,3–5,6 G nebo Nikkor 28–100mm/f 3,5–5,6G. Tyto sety je možno ještě případně koupit i jako takzvaný velký set, kdy je základní objektiv doplněn navíc teleobjektivem Nikkor 70–300mm/f 4–5,6 G. Další údaje o těchto objektivech a případně i ilustrační fotografie najdete například v testu F-80 (odkaz zde), v databázi Fototechnika a nebo v naší Galerii.

Pouze F-80 je možno koupit také v setu s objektivem Nikkor 28–105mm/f 3,5–4,5 D IF, který je však již ve zcela jiné cenové kategorii a cena tohoto setu se tak pomalu blíží 30.000,– Kč. Jinak orientační ceny základního setu jsou následující :

• Nikkor 28–80mm/f 3,3–5,6 G – cca 12.500,– Kč Nikon F-80 + Nikkor

Přesnější informace o cenách jednotlivých setů, či samostatných těl můžete nalézt v rubrice Porovnej nabídky, kde si můžete snadno vybrat tu nejlepší a nejlevnější variantu v tom kterém obchodě.

Michal Kupsa