Test filmů Foma

Foma má na českém a slovenském trhu stále velmi silnou pozici, zejména v černobílých filmech a papírech. Filmy jsou o poznání levnější než Ilfordy či Kodaky, což je předurčuje jako ideální materiály pro obec fotoamatérskou. Dnes jsme tyto filmy podrobili redakčnímu testu. Test je již tradičně pojat uživatelsky z pohledu fotografa, který má možnost zpracovávat sám v temné komoře doma nebo třeba u kamaráda. Součástí testu je bohatá obrazová příloha.

úvod
K odbornému posouzení se nám do redakce dostaly filmy českého výrobce Foma. Redakce nedisponuje drahými densitometrickými přístroji a speciální měřící technikou. Proto jsme se spoléhali na dlouholetou praxi v oboru a znalost práce s černobílými filmy jiných značek. Filmy jsme zkoumali z uživatelského hlediska a předpokladu budoucího amatérského použití.

Poskytnutý materiál
Do rukou se nám dostaly téměř všechny negativní černobílé filmové materiály, které v současnosti Foma nabízí na našem trhu. Z kinofilmového formátu to byly panchromatické filmy Fomapan o citlivostech 100, 200 a 400 pod označením Classic (100), Creative (200) a Action (400). Ze svitkového materiálu jsme získali Fomapan 100 a 200 ve formátu 120. V nabídce zatím chybí svitkový materiál 220, který bývá vyhledáván profesionály. Pro velkoformátovou fotografii to dále byl listový film o nominální citlivosti 100 a rozměrech 9×12 cm. Jedná se o materiály, které lze zakoupit přímo v elektronickém obchodě výrobce Foma (odkaz zde) za velmi solidní ceny. Foma Classic 100/36 se prodává za 52 Kč, Foma Creative 200/36 a Foma Action 400/36 jsou za 64 Kč. To jsou ceny skoro zhruba poloviční oproti profesionálním materiálům Kodak nebo Ilford. Abychom dosáhli relativně stejných a standardních výsledků u všech materiálů, používali jsme výhradně chemii Foma. Vývojku Foma LQN a kyselý ustalovač.

Nabídka filmů
Než-li přejdeme k samotnému výkladu našich poznatků z testování, musíme vám představit jednotlivé filmové výrobky společnosti Foma a jejich označení. Ve strategii prodeje černobílých filmů se toho moc nezměnilo. Kinofilmový formát je stále nabízen ve standardní trojici, která se dělí podle nominální citlivosti. Oproti předchozím modelům se změnil především design balení a samotné názvosloví. Dříve jsme se setkávali například s označením Fomapan T200 apod. Dnes k názvu Fomapan přibyly i přívlastky, označující, k čemu je film nejlépe určen. Foma k této změně označení nejspíše sáhla z důvodu přiblížení filmů k začínajícím a amatérským fotografům. Názvy Classic, Creative a Action tak nepřímo vyjadřují, pro co je který film nejvhodnější. Při výběru bychom se ovšem neměli držet pouze tohoto označení. Musíme dále sledovat, jakou má film citlivost, zrnitost, rozlišovací schopnost, expoziční pružnost apod. Tomu se ovšem věnují již pokročilí uživatelé pídící se po podrobnějších informacích.

Balení
Na krabičkách kinofilmového a svitkového formátu jsou uvedeny základní údaje jako citlivost a počet snímků, datum výroby a datum expirace. Menší nedostatky jsme našli v systému balení filmu. Při otevření filmu a následném roztržení krabičky totiž několikrát došlo k poškození návodu k používání na rubové straně balení. Zde by pomohla např. perforace. Na rubové straně obalu jsou uvedeny základní informace o filmu, tabulky s vyvolávacími časy a doporučení pro skladování.

U svitkových filmů je třeba skladovat filmy v krabičkách, neboť na vnitřním obalu již není označení citlivosti. To někdy může vadit na cestách, kde potřebujete maximálně uspořit prostor pro skladování filmů.

Navíjení filmu do cívky vývojnice
Kinofilm i svitek šly dobře vyjmout z kazety i ze svitku. Navíjení filmu do cívky tanku vyžaduje vždy jistou zručnost a praxi. Založení kinofilmu do cívky bylo bezproblémové. Svitek, který má dost slabou PET podložku, šel založit do cívky hůře. Tenhle parametr je však velmi obtížné hodnotit. Vedle samozřejmostí jako správné zastřihnutí růžků před zaváděním a čisté a dokonale suché vývojnice také závisí na způsobu práce fotografa, což je vždy individuální záležitost.

Vyvolávání
Předpokladem získání kvalitního snímku není pouze správné exponování filmu, ale také vhodné vyvolání, přerušení a ustálení latentního obrazu filmu. Záměrně jsme zvolili přídavné jméno vhodné, jelikož se jen těžko definuje, co je správné vyvolání. Tak například fotografujete v exteriéru krajinu na základní citlivost 100 ASA, počasí je ovšem pochmurné, je mírně zatažená obloha a nevýrazný a zatažený horizont. Fotograf tento problém často řeší speciálním postupem vyvolání filmu. Například prodlouží čas vyvolávání nebo u ručního vyvolávání častěji překlápí tank. Takto lze zvýšit kontrast nafotografované scény. Při testu se však musíte přesně řídit pokyny výrobce. Postupovali jsme tedy přesně podle návodu na rubové straně balení. Podrobnější informace lze nalézt na internetových stránkách Fomy.

Laboratorní postupy
Všechny filmy jsme vyvolávali podle doporučení výrobce ve vývojce Foma LQN (1:10, 20 °C). Filmy byly přerušeny destilovanou vodou na dobu 30 vteřin a následně ustáleny v kyselém ustalovači Foma po dobu 10 minut. Film byl vyvoláván ručně, v multitanku Jobo 1450. Prvních 30 vteřin jsme tank neustále překlápěli, dále jen dvakrát každou další minutu jak doporučuje výrobce. Film byl nakonec vyprán v tekoucí a filtrované vodě (15 °C) po dobu 25 minut. Pro každé nové volání jsme používali pouze neunavené lázně, které již vícekrát nebyly používány. Vypraný film jsme vložili do lázně destilované vody se smáčedlem (5 ml smáčedla Foma Fotonal na 1 litr) na dobu 45 sekund. Filmy jsme nakonec rovnoměrně sušili v bezprašném prostředí při pokojové teplotě. V průběhu vyvolávání svitku se vývojka zbarvila do lehce nazelenalé barvy. Není to způsobeno vadou materiálu nebo vývojkou, ale matnou antihalační vrstvou, která se v průběhu vyvolávání uvolňuje. Tato vrstva má protizkrutné vlastnosti a zamezuje vzniku Newtonových kroužků při zvětšování. Na zkoušku jsme vynechali u perforovaného kinofilmu závěrečnou lázeň se smáčedlem. Chtěli jsme porovnat oba výsledky. Film se smáčedlem rychleji a rovnoměrně schnul. Naopak u filmu bez smáčedla zůstaly na emulzi a podložce kapky, které schnuly pomalu. Po uschnutí byly po kapkách na několika místech filmu malé světlé skvrny, které byly způsobeny vodním kamenem a minerály. V temné komoře jsme pořizovali zvětšeniny na barytové papíry Foma střední (normální) gradace s lesklým povrchem. Pro pozitivní proces jsme také používali chemii značky Foma. Ustálené a vyprané fotografie jsme neleštili, ale pouze napínali na skleněnou tabuli.

Vyvolávací časy
Informace o vyvolávání najdete na rubové části balení každého filmu, dále na internetových stránkách výrobce nebo na použité vývojce. Na vnitřní straně balení filmu je uvedeno pouze několik základních vyvolávacích časů při teplotě 20°C s několika běžně dostupnými vývojkami. Bohužel nám zde chyběla například cenná informace o kinetice (překlápění) ručního zpracování a přesnější vyvolávací časy. Například u Fomapanu 100 je s vývojkou Fomadon LQN (1:10) uveden čas od 7–8 minut. Je však zřejmé, že o jednu minutu delší nebo kratší vyvolávání se může výrazně projevit ve výsledku obrazu. Na internetových stránkách najdete více doplňujících informací, například o důležité kinetice ručního vyvolávání, o přerušení, o ustálení a praní filmu. Výrobce však zjevně předpokládá, že většina fotografů si postupem času vypracuje individuální režim zpracování.

Testování
Abychom posoudili nejzákladnější vlastnosti filmů, museli jsme se spoléhat především na subjektivní úsudek. Snažili jsme se přesně dodržovat všechny výrobcem doporučené postupy. U posouzení zrnitosti, gradace, obrazové ostrosti a dalších parametrů jsme u všech filmů dodržovali nastavení citlivosti podle nominální hodnoty. Všechny fotografované scény jsme pečlivě proměřovali profesionálním externím expozimetrem podle dopadajícího světla. Používali jsme kvalitní profesionální přístroje a optiku. Při exponování jsme kladli důraz na stabilitu. Proto všechny snímky byly pořízeny z pevného stativu. V následujících kapitolách vás seznámíme s několika výsledky našich zkoušek.

Gradace
S termínem gradace se většinou setkáte u fotografických papírů. Ovšem i u negativních materiálů můžeme posuzovat tento ukazatel. Gradace je ve skutečnosti odstupňování jednotlivých tónů. Film proto může mít různým způsobem odstupňované stíny a jasy. My jsme tím chtěli zjistit, zda filmy při doporučených vyvolávacích časech dosahují normálního (měkké) podání se zachováním široké tonální bohatosti, nebo je naopak tvrdší a strmější.

Pro tento účel jsme využili ateliérovou techniku k nafocení jednoduchého zátiší s plyšovým medvědem. Na výsledných snímcích jsme mohli posoudit nejenom zrnitost, obrysovou ostrost, ale také důležitou gradaci. S výsledky jsme byli spokojeni, protože u všech citlivostí filmů i u svitkového a listového filmu jsme dosáhli normálních výsledků, aniž bychom pozorovali jakékoli odchylky. Film dosáhl dostatečně široké gradace a bohatou tonalitu.

Závoj a čirost podložky
Je známo, že všechny filmy Foma mají zabarvenou podložku. Podložka PET svitku má lehce namodralou barvu, perforované kinofilmové podložky z triacetátu celulózy jsou naopak šedé nebo šedomodré. K posouzení nemůžeme vycházet pouze z faktu, že podložka je nějak zbarvena ale také, že film má určitý závoj (zčernání neexponovaného místa filmu po úplném chemickém zpracování). Snažili jsme se najít rozdíl mezi samotným závojem a barevným zabarvením podložky. To nám ztěžovalo nakonec určit, zda film má větší závoj než ostatní filmy. Musíme si ovšem uvědomit, že se jedná o proměnlivý ukazatel, jelikož závoj filmu může být ovlivněn nejenom špatným a dlouhodobým skaldováním negativního materiálu, ale například i nevhodným vyvoláváním. Při porovnání filmů Foma a ostatních černobílých filmů jiných značek jsme zjistili, že podložky Foma jsou vůči ostatním profesionálním značkám Kodak Ilford mírně tmavší. Nemůžeme ovšem objektivně posoudit, zda je to způsobeno závojem nebo spíše zabarvením podložky.

Zrnitost
Nejpřesněji bychom posoudili hodnotu zrnitosti mikrodenzitometrem, který by určil mikrokrystalickou strukturu shluků stříbra. Pokud by byly více nestejnorodé, mohli bychom mluvit o velké zrnitosti. Subjektivní posouzení zrnitosti jsme proto posuzovali pouze podle zkoušek mezního zvětšení na fotografický papír. Z dokumentace výrobce jsme se bohužel nedozvěděli, jaké jsou mezní hodnoty maximálního zvětšení. Proto jsme museli improvizovat a hranici maximálního zvětšení určit sami. Dle očekávání jsme zjistili, že filmy s větší citlivostí mají větší zrno. Pro co nejlepší posouzení jsme nafotografovali list novinového papíru s drobným textem. Nakonec jsme se shodli, že rozmístění zrna je rovnoměrné a mohli jsme mluvit pouze o jeho velikosti, nikoli o jeho nerovnoměrnosti. Kinofilm Fomapan 400 měl patrné zrno již při zvětšení na formát 18×24. Zrno u tohoto filmu bylo hrubé a pravidelné. Filmy Fomapan 100 a 200 jsou podstatně jemnozrnější. Na snímku při zvětšení textu na 300% můžete posoudit velmi dobrou úroveň hranové ostrosti a velmi nízkou zrnitost.