Test fotoaparátu Canon EOS 5DS R

Canon EOS 5D S (a jeho verze bez low-pass filtru 5DS R) posouvá rozlišení fullframe fotoaparátů zase o kousek dál. Přichází totiž rovnou s čipem o 50MPx. V dnešním testu jsme si vzali obě jeho verze a podívali se na ně blíže. Jaký je fotoaparát s nejvyšším nativním rozlišením mimo svět středoformátu? A zvládnou takové rozlišení vaše stávající objektivy? Odpovědi se dozvíte dále…

Ano, je to tak, meta 50MPx padla. Krásné kulaté číslo, známé dosud jen z profesionálních středoformátových přístrojů (které jsou drahé a pro běžného smrtelníka nepraktické), se dostává do „dostupných“ fotoaparátů.

Dosavadními rekordmany mezi fullframe zrcadlovkami byly Nikony D800 a D810 s 36MPx. Pokud budeme chvilku počítat, zjistíme, že se nejedná o žádnou revoluci, ale v podstatě o běžný mezigenerační nárůst rozlišení, na který jsme byli zvyklí dosud (6 – 8 – 10 – 12 – 16 – 24 – 36 …). Při zachování podobného procentuálního nárůstu počtu pixelů je jasné, že nárůst v absolutních hodnotách musí být s každou generací vyšší a vyšší. Hodnota 50MPx vypadá extrémně, ale je třeba si uvědomit, že jde vlastně o dvojnásobné navýšení skutečného rozlišení oproti 12MPx. Více jsem se na toto téma zamýšlel již v tomto článku.

Canon udělal něco, co před ním již Nikon a Pentax, a přispěchal rovnou se dvěma verzemi jednoho fotoaparátu: s low-pass filtrem a bez něj (verze „R“). Přesněji řečeno, verze „R“ má efekt low-pass filtru vyrušen opticky. Výsledek je ale podobný, jako by ho neměla vůbec.

Low-pass filtr má totiž za úkol rozbít moaré, které může vznikat při fotografování jemných pravidelných struktur (tkané oblečení, zábradlí v dálce…). Platí se za to mírným poklesem ostrosti.

Je logické (a ověřené) že čím vyšší je rozlišení, tím na jemnějších strukturách vzniká a tím je jeho vliv na celkovou fotku zanedbatelnější. Zkrátka, 6MPx senzor vám udělá moaré na celém svetru, 24MPx senzor na kravatě a 50MPx senzor sotva na límečku saténové košile:-)

Takové moaré pak lze většinou i snadno odstranit při postprocesu.

Nikon to podobně vyřešil u D800 a D800E, Pentax u K-5II a K-5IIs, kdy oba výrobci nabídli běžnou verzi modelu a pak „opísmenkovanou“, která low-pass filtr nepoužívala (či měla jeho efekt vyrušen).

Minulý čas je na místě, protože oba zmíněné modely už mají nástupce (D810, K-3), které tuto filozofii opustily – verze bez low-pass filtru moaré stejně příliš nezpůsobovaly a byl o ně nejspíš zájem vyšší, kvůli lepší ostrosti snímků (pravda, Pentax na to má trik v podobě simulace low-pass filtru, ale ani kdyby ji neměl, nic moc by se nedělo).

Canon však do této „lodě“ nastupuje poprvé (low-pass filtry dosud měl u všech modelů) a tak je příznačné, že prochází stejnou vývojovou fází dvou modelů.

Troufnu si tvrdit, že případný 5DS Mark II už bude jen jeden model a low-pass filtr mít nebude. Ale nepředbíhejme…

Hlavní vlastnosti nového modelu

5DS je již čtvrtou generací modelu 5D v řadě. Zdá se to skoro nemožné, ale této modelové řadě je letos 10 let. Kdybychom měli přístroj charakterizovat jednou větou, je to 5D Mk. III s dvojnásobným počtem pixelů. Tak jednoduché to samozřejmě není, „střeva“ prošla celkovou evolucí, ale zvenku byste přístroj nebýt nápisu nepoznali. To není špatná věc – Canon má ergonomii u svých současných modelů dobře dotaženou a ti, kdo budou přecházet z 5D Mk. III (který stále zůstává v nabídce), to jistě ocení.

Zaměření je tedy jasné – módní fotografie, krajina, profesionální produkt… všechny žánry, kde potřebujete vysoké rozlišení. Dobré využití je i pro práci s teleobjektivy, kdy můžeme následným ořezem dosáhnout lepšího ekvivalentního přiblížení, než při použití senzoru s nižším rozlišením.

Další příklady jistě vymyslíme také.

Na co fotoaparát zaměřen není je fotografování za ztížených světelných podmínek. Horní strop citlivosti ISO je 6400 (softwarově i 12800), což na dnešní poměry není mnoho (fotoaparáty zaměřené na low-light, jako je Sony a7S, zvládají i 409600). 5D Mk. III nabízí až 102400. Horní hranice však o ničem nevypovídá (na mém osobním fotoaparátu se mi kupříkladu nic přes 6400 stejně nelíbí, takže to, že umí i víc, je pro mě téměř zbytečné).

Na co také zaměřen není, je video. 30p frekvence záznamu je dnes podprůměrná hodnota, rozlišení FullHD pak zcela běžná. Oproti 5D III pak zmizel i jack pro sluchátka či možnost nekomprimovaného HDMI výstupu.
Inu, je to ultimativní foťák pro statický záznam. Oproti 5DIII má proto nový procesor (2× Digic 6+). Na video má Canon jiné modely. Produktová strategie se nám líbit nemusí, ale Canon asi ví, proč to dělá.

Možná by se mohlo zdát, že jsem na 5DS příkrý, ale opak je pravdou. Je to skvělý fotoaparát. Je ale potřeba si hned z kraje říci, na co ano a na co ne. Podobně, jako tomu je i u ostatních přístrojů.

Kdo budou hlavní konkurenti přístroje?
Z DSLR je to momentálně Nikon D810. Dále se nechme překvapit, jak bude zaměřena nová FF zrcadlovka od Pentaxu, která byla letos oznámena. Napovědět by mohl následující konkurent z řad bezzrcadlovek: Sony a7R II. Byť je to velmi odlišný přístroj, rozlišením 42MPx se Canonu blíží nejvíce a hlavně – senzory od Sony berou i oba konkurenční výrobci DSLR, tedy Nikon a Pentax. Hodnotu 42MPx tak při troše věštění z kávové sedliny můžeme v nejbližší budoucnosti považovat za standard pro ne-Canon DSLR, případně SLT (pokud Sony tuto řadu „nezařízne“)

Specifikace:

Jak patrno z tabulky výše, jako referenční objektiv jsme použili pro většinu testů Canon EF 16–35mm F4 L IS USM. Jedná se o aktuální verzi 16–35 se stabilizací. Objektiv se vyznačuje vysokým rozlišením a dobrou kresbou až do rohů a to na všech clonách. Je to tedy vhodný objektiv k danému fotoaparátu. Jde také o oblíbený rozsah ohnisek, takže půjde o objektiv, který bude jistě na 5DS používán často.

Objektivu budeme věnovat samostatný článek-recenzi.

(pokračování na další stránce)

Ovládání a konstrukce

Jak již je psáno výše, pro uživatele 5D III téměř nic nového, pro ostatní:

Na zadní straně se nachází většina ovládacích prvků. Začneme zleva z pohledu pozorovatele.
Nahoře najdeme tlačítka MENU a DISP., jejichž funkce je zjevná, vstup do menu a přepínání zobrazovaných informací na LCD. Pod nimi je pak pětice důležitých ovládacích tlačítek. Odshora dolů je to tlačítko Kreativních režimů/dvojitého zobrazení fotek/přímého tisku (dle režimu), pod ním tlačítko pro hodnocení fotografií, dále tlačítko přiblížení/od­dálení, tlačítko přehrávání a mazací tlačítko. To je nalevo od LCD vše. Pod displejem je pak světelný senzor.
Napravo od zobrazovače je dominantním prvkem typický Canoní vertikální zadní roller s potvrzovacím středem. Pod ním je jeho aretace (běžně totiž slouží ke změně hodnoty kompenzace expozice, což lze vypnout) a informační dioda.
Nad ním je tlačítko „Q“ pro vyvolání rychlého menu a nad ním tradiční „knipl“ neboli joystick, který nahrazuje směrové klávesy a je osmisměrný a „promačkávací“. Nad ním se nachází tlačítko s dvěma funkcemi, mezi kterými lze přepínat prstencem, který ho rámuje: spouští buď režim živého náhledu, nebo natáčení videa. Nakonec tu máme tradiční trojici tlačítek „pod palcem“, tedy AF-ON (lze na něj přepnout např. spuštění autofocusu ze spouště), hvězdičku (zámek expozice) a přepínač ostřících bodů. Vše je přehledné a pro Canonisty dobře známé. Pouze přibližování fotek přes „lupičku“ nemusí být pro uživatele nižších řad či některých starších těl hned jasné – tyto modely totiž používají k tomu samému dvojici tlačítek „pod palcem“.
Pokud znáte například 5D Mk. III, 6D nebo dokonce 1Dx, není to nic nového.

Na horní straně nalezneme zbytek ovladačů. Nalevo (z pohledu pozorovatele) od hranolové kapličky je to volič expozičních režimů (Automatika, P, Tv, Av, M, bulb a tři uživatelské pozice) a páčka zapnout/vypnout přístroj. Upřímně se mi její umístění nezdá příliš logické, nezapnu přístroj jednou rukou, jak jsem zvyklý od Nikonu, Pentaxu či Sony.
Na pravé straně od kapličky najdeme pak monochromatický stavový displej a u něj čtveřici tlačítek – všechny mají, na rozdíl od třeba 6D, zdvojenou funkci a po jejich stisknutí tak záleží, který roller použijete (je to o zvyku, ale pak velice rychlé). Zleva doprava jsou to: vyvážení bílé/režim měření, režim snímání/režim AF, kompenzace síly blesku/ISO (toto tlačítko je zvýrazněné hrbolkem, což první dvě generace neměly a přišla s tím až Mk. III) a tlačítko podsvícení displeje.
Na horní straně gripu je pak mimo spouště s měkkým dotiskem ještě přední roller a tlačítko „M-Fn“, sloužící defaultně k výběru plochy AF a uživatelsky programovatelné.

Na přední straně fotoaparátu pak najdeme u bajonetu tradičně umístěnou aretaci objektivu a na opačné straně bajonetu tlačítko náhledu hloubky ostrosti. Je zde také druhá informační dioda sloužící pro odpočet časovače samospouště. Na gripu je pak infračervený příjmač pro dálkovou spoušť. Ještě bych zmínil, že je jen jeden; vzadu chybí.

Na bočních stranách přístroje je toho poměrně dost. Na gripové straně najdem dvířka pro paměťové karty. Správně, sloty jsou dva. Ptáte se, zda přístroj používá CF jako 5D Mk.I a II nebo SD jako 6D? Oboje! Můžete si vybrat, sloty pro oba typy karet jsou přítomny. Samozřejmostí je dnes podpora SDXC karet až do 2TB (byť takové zatím v prodeji nejsou). Na opačné straně pak najdeme tradiční gumové „plandátko“, které skrývá sadu konektorů ve dvou řadách (odshora dolů, počínaje vlevo: mikrofonový port, PC konektor, slot pro kabelovou spoušť, vpravo: minioHDMI, USB 3.0). Zde je rozdíl oproti 5D III, který přidává port pro mikrofon).

Na spodní straně je pak závit pro stativ (v ose objektivu) a dvířka baterie.

Konstrukce:

Typově jde o klasickou DSLR střední velikosti. Vertikální grip lze připojit, slouží i jako bateriový (BG-E11, tedy stejný, jako u 5D Mk. III).

Tělo je vyrobeno převážně z hořčíkové slitiny a je utěsněno proti rozmarům počasí.

Oproti 5D Mk. III moc rozdílů neuvidíte – jmenovitě zlatý modelový nápis „5DS“ (+ červené „R“), chybějící označení pořadového čísla modelu „Mark …“ o jeden konektor méně a při pohledu do hledáčku trochu jiný způsob zobrazení (větší využití průhledného LCD přes matnici).

To neznamená, že rozdíly nejsou; uvnitř došlo k vytužení konstrukce a lepšímu utlumení rázů od zrcátka a závěrky. Proč? Vyšší rozlišení je náchylnější na vibrace, které pak snáze zaznamená formou jemné pohybové neostrosti.
Konstrukce a vnitřní mechanismus je pravděpodobně dost odlišný, protože i přes zvýšení tuhosti konstrukce a většímu vyměkčení rázů, váha oproti Mark III klesla, ne naopak (z 950g na 930g, což nepoznáte a uvádím to jen pro zajímavost).

Hledáček je velký, jasný a čitelný. Rozmístění informací v něm je následující (nebojte, toto v reálu nikdy neuvidíte, jde o maximální počet zobrazených informací):

Menu:

Opět nic nového pod sluncem. Menu je rozděleno do 6 záložek, každá po několika stránkách. Je vcelku přehledné, rozhodně více, než podobně strukturované, ale méně logicky uspořádané menu třeba u Sony (používám jako příklad ne zcela logického menu, Soňákům se omlouvám:).

Virtuální prohlídku vám nabídnou oživlé obrázky níže:

(pokračování na další stránce)

Fotografické testy:

Obrazový šum

Začneme tradičně obrazovým šumem.
Šum vzniká při zvyšování citlivosti, a to u každého fotoaparátu. Některé to zvládají více, jiné méně. Řada 5D patřila v tomto směru ve všech svých generacích k premiantům. Pravda ale je, že podobně radikální nárůst rozlišení zatím nezažila a je také fakt, že menší fotodiody z toho plynoucí mohou vést k zvýšení šumu. Zatím se to vždy dařilo pokrýt technologickým pokrokem, který způsobil, že i přes nárůst rozlišení mezi Mark. I a Mark. II měl ten druhý nižší hladinu obrazového šumu. U Mark. III pak rozlišení zůstalo stejné a díky pokroku ve zpracování signálu měl tento ještě kvalitnější výstup na všech citlivostech.
Nyní přichází trochu krok stranou v podobě 5DS, který přináší razantní navýšení rozlišení, ale lepší výkony v šumu se slibovat nesnaží. Naopak, jeho rozsah citlivostí je oproti předchozímu modelu omezenější.

Podívejme se tedy na výsledek (bohužel jsme neměli v době zápůjčky k dispozici 5D III pro přímé porovnání, ale snímky jsou myslím vypovídající samy o sobě dost):

Shrnutí: Škarohlídy prorokovaná katastrofa se nekoná. Pokud budeme fotografie zkoumat podrobně, můžeme si všimnout velmi mírného nárůstu šumu od ISO 800 a viditelného při ISO 1600. ISO 3200 a 6400 sice nevypadá při 100% úplně hezky, ale zkuste si fotku downsamplovat na dnešní normál 24MPx a uvidíte, že to nic hrozného není. Zkrátka vidíme podobnou úroveň šumu, na kterou jsme dnes zvyklí z jiných FF DSLR, jen více přiblíženou. Jedinou problematickou citlivostí tak zůstává ISO 12800, které je už softwarové. Skoro by se chtělo zatleskat, že Canon tentokrát odolal marketingovému pokušení a nabídl skutečně jen ty citlivosti, na které má s fotoaparátem smysl fotit. Nic není trapnějšího, než např. údaj „ISO až 25600“ u malého kompaktu. Podobně tomu někdy bývá u zrcadlovek a bezzrcadlovek, jen nesmyslné hodnoty ISO se posouvají k vyšším číslům.

Rozlišení

Rozlišení je téma, které se v souvislosti s 5DS skloňuje nejvíce. Zároveň se často řeší rozdíl mezi oběma verzemi 5DS a 5DS R. Podíváme se tedy, zda skutečně nějaký rozdíl najdeme.

Náhled celých fotografií:

Shrnutí: 5DS R opravdu nabízí o něco větší ostrost, ale je to skutečně rozdíl jen v těch nejjemnějších detailech. Troufnu si tvrdit, že při tisku se to neprojeví, pokud nebudete dělat hodně velké zvětšeniny a tam se stejně rozdíl neprojeví z pozorovací vzdálenosti. Na druhou stranu je pravda, že avízované moaré se ani u verze „R“ téměř nekoná (viz níže). Takže pokud bych měl oba modely rozsoudit, bylo by to nerozhodně. Jsou velmi vyrovnané a rozdíly v kresbě jsou spíše kosmetické a projeví se jen při určitých scénách, s určitými objektivy a na určitých clonách. Ale jsou. Osobně bych asi vzal „erko“ pro dobrý pocit:-)

K výhradě části fotografické obce, že 50MPx je moc a že by chtěli trochu méně kvůli práci se soubory a jejich skladování, vězte, že Canon u 5DS na vás myslí také. Disponuje možností fotografování ve sníženém rozlišení nejen v JPEG, ale i v RAW (M-RAW 28MPx, S-RAW 12MPx)

Pokud vás zajímá, jak moc velký rozdíl v rozlišení jsme za 10 let dostali, níže je ukázka 12MPx (první 5D) a 50MPx (5DS R) vedle sebe (JPEG)…

Moaré

Za celou dobu testování jsem se ani u jednoho modelu nesetkal s rušivým moaré u běžných scén. Musel jsem se snažit nějaké „vydojit“ a nezklamaly tradiční vyplétané židličky. Podívejte se níže (EOS 5D R):

Pokud se musím o nějakou obrazovou vadu snažit, abych ji vůbec vyvolal, nebude příliš závažná.

Dynamický rozsah

Dalším často opakovaným problémem, který se může k menším fotodiodám vázat, je snížený dynamický rozsah. Zkušenost s menšími formáty (APS-C, m4/3…) nám říká, že zde ve skutečnosti žádná přímá úměra není. Vždyť některé bezzrcadlovky s čtvrtinovými senzory mají lepší DR, než některé fullframy!
Canon podle nezávislých měření za nejlepší konkurencí v tomto směru v minulosti maličko pokulhával, ale o nic tragického nešlo. Otázka se nabízí, jak se situací pohnul nový senzor.

Exaktní měření jsme neprováděli, ale pokud bychom měli věřit nezávislému měření DxO, dosahuje 5DS rozsahu 12.4 EV, což spadá do dnešního průměru. Konkurenční Nikon D810 pak exceluje s 14.8 EV. Oba dva senzory tedy mají své pro a proti, Canon vyhrává mírně lepším rozlišením, Nikon mírně lepším DR.

Podívejte se na dva obrázky níže, první je převod z RAWu ve standardním nastavení Adobe ACR se zapnutou signalizací shadow/highlight, druhé je pak srovnání standardního převodu v ACR a převodu s maximálním vytažením světel a stínů.

RAW a JPEG:

Zde vidíte srovnání výřezů z fotek. JPEG i RAW nastaven „dle chuti“ s ohledem na maximum detailů.

Shrnutí: Z RAWu již tradičně vytáhnete více, ale rozdíl v množství detailů je v kontextu 50MPx fotky marginální.
Ostatní výhody RAWu (kontrola nad odšumováním, vyvážením barev, doostřováním, kontrastem…) samozřejmě platí i zde.

Doostřování v JPEG

Porovnání vypnutého doostřování a nastavení „dle chuti“:

Vyvážení bílé:

Vyvážení bílé v automatickém režimu funguje dobře. Samozřejmostí je možnost nastavit si bílou ve stupních Kelvina či změřit na barevně neutrání plochu.

Foto níže zkoušeno v místnosti osvětlené pouze žárovkou:

Multiexpozice

Přístroj disponuje i multiexpozicí. Můžete si vybrat hned z několika způsobů prolnutí a také, zda se vám uloží všechny fotky, nebo jen výsledná. Ukázka bude stačit asi jediná. Jsem to já a trávník:

Intervalové snímání

EOS 5DS přináší rovněž intervalové snímání. Jednoduše vše nastavíte a fotoaparát pak po určitou dobu v určené frekvenci snímá sám snímky a ukládá na kartu:

Video

Byť na to není Canon EOS 5D S primárně zaměřen, neznamená to, že s ním kvalitní video nenatočíte. FullHD 30p záznam dnes patří sice k horšímu průměru, ale zase díky velkému senzoru umožňuje hrátky s nízkou hloubkou ostrosti nebo má menší obrazový šum, než fotoaparáty menších formátů. Ukázkové video z ruky s ukázkou zoomu při videu a přeostření máte níže (zároveň si díky rekonstrukčním pracím v ulici můžete „užít“ kvalitu nahrávání zvuku:)

Framegrab z videozáznamu v plném FullHD rozlišení je zde:

Objektiv:

Jak již jsme psali výše, objektivu budeme věnovat vlastní test. Jenom v rychlosti se tedy podíváme na zkreslení, kresbu a vinětaci:

Na plnou díru objektiv vinětuje na všech ohniscích, nejvýrazněji na nejširším, pak na nejdelším, nejméně na středních. Zaclonění vinětaci eliminuje.

Kresba je excelentní už od „plné díry“. Samozřejmě při F4 nejsou rohy obrazu rovnocenné středu, ale jsou nadprůměrně dobré. Po zaclonění je kresba v rozích špičková ve své kategorii (opět připomínám, že koukáte na 50MPx vyřezané na 1:1!).

Zkreslení je viditelné zejména na nejširším konci, kde je soudkovité. U 24mm se ztrácí, aby se na 35 mm konci objevila velice mírná poduška.

S bodovými zdroji světla objektiv problém nemá, odlesky téměř nevznikají.

Chromatické aberace se v extrémních krajích obrazu vyskytuje ne všech clonách – je třeba si však uvědomit, že zde ji máme nazvětšovanou na 50MPx, ve skutečnosti nijak drsná není. Spíše je zajímavé, že není na „plnou díru“ výrazně horší.

Objektiv dále také disponuje stabilizací s účinností až 4 expoziční kroky.

(pokračování na další stránce)

Galerie snímků v plném rozlišení:

Fotografováno v RAW, převedeno v Adobe Camera Raw s mírnou úpravou (ostrost, kontrast, saturace)

Závěr:

EOS 5DS/R vzbuzuje emoce od svého uvedení. 50 je magické číslo a přitáhlo pozornost jak obdivovatelů, tak odpůrců.
Jaký je ve skutečnosti? Je to skvělý fotoaparát, který bude v nejbližší době pravděpodobně držet rekord v rozlišení. Není to však jeho jediná přednost: jde o DSLR s rychlým AF, mnoha funkcemi, odolnou konstrukcí a ani jeho šum za horšího světla není nijak hrozný. Pokud vám nejde o nejlepší video, nejrychlejší sériové snímání či nejnižší šum, pak budete s EOSem 5DS naprosto spokojeni. Já jsem si čas strávený s ním užil a hodnotím ho velice kladně. Pokud jste uživateli Canonu a chcete nové tělo, zvažte ho. Otázka, zda takové rozlišení utáhnou vaše stávající objektivy, má jednoduchou odpověď: pokud používáte „L“ skla z novějších řad, zvládnou to v pohodě. I některé objektivy nižších řad zvládnou toto rozlišení dobře. Zkusili jsme ze zvědavosti na EOS 5D S nasadit objektiv 50mm F1.8 II, což je nejlevnější fullframe objektiv výrobce, a kresba byla jak víno.
Přecházet z 5D Mk. III? Pokud rádi tisknete velké zvětšeniny, hodně ořezáváte snímky a máte doma kvalitní skla, přechod vás nezklame. Pokud je vaše priorita fotografování ve zhoršených světelných podmínkách, rychlost sériového snímání (ta klesla z 6 na 5 fps) či video, přechod je vlastně zbytečný. 5D Mk. III vám poslouží dobře.
Pokud nejste uživateli Canonu a rozlišení 50MPx vás láká, pak také doporučím přechod dobře zvážit – používáte-li některý konkurenční FF systém, máte hi-res alternativu i v něm, a oproti 36MPx (Nikon) a 42MPx (Sony) není rozdíl skokový a je otázka, zda se vám vyplatí systém měnit. Pokud tak přesto učiníte, z 5DS/R však zklamáni nebudete.
Tak nebo tak má EOS 5DS / R naše doporučení jako výkonný fotoaparát s jasným zaměřením na maximálně detailní fotografie. Je to však i poměrně všestranný přístroj, který vám na rozdíl od středoformátových kamer (které dosud byly jediné, dosahující stejného či vyššího rozlišení) nezruinuje tolik rozpočet a použijete ho snáze i mimo studio.

(zpět na první stránku)

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek či recenze full frame fotoaparátů obecně.