Fotoaparát.cz

Test fotoaparátu Olympus OM-D E-M5 II

Olympus OM-D E-M5 byl prvním OM-Dčkem které se objevilo na trhu. Nyní je tu ovšem jeho nová verze E-M5 II, která, jak je vidět na první pohled, se od svého staršího typu liší nejen funkcemi, ale i tvarem a stylem ovládání. Svého předka však jistě nezapírá. V rámci kompatibility je zachováno i mnohé příslušenství. Mezi novinky pak patří vylepšené video a režim vysokého rozlišení.

OM-D E-M5 II ve zkratce:

„střední třída“ OM-D důraz na video kompaktní kovové tělo možnost skládat expozice až do 40–64Mpx snímků (v klasickém režimu 16)

Po uvedení již tří typů OM-Déček na trh tu máme první model druhé generace a to právě nástupce prvního uvedeného OM-D E-M5. Jak je patrné z prvního pohledu verze II není jen tak lehkou úpravou, jak tomu občas vidíme u jiných fotoaparátů, kdy nová a většinou dražší verze bývá změněna jen velmi málo. Olympus to u nové verze E-M5 vzal trochu do větší hloubky. Jak již je patrné při prvním pohledu, i když je tělo v podstatě stejně velké (rozdíly jsou opravdu minimální ± pár milimetrů), tělo dostálo fyzické změny v ovládacích prvcích.

E-M5 II E-M5
E-M5 II E-M5

Hlavní vypínač se přemístil ze zadní stěny na horní levou stranu pod volič expozičních programů, který sám o sobě je větší a opatřen blokovací pojistkou. Zadní LCD se vyklápí na vlevo umístěný kloub, pravá strana od LCD je opatřena stejnou kombinací 5 tlačítek a křížového ovladače a nahoře přibyla páčka pro nastavení vámi zvolených funkcí. Stejně jako to umožňují 4 programovatelná tlačítka na horní straně. Za zmínku stojí i samostatné tlačítko funkce HDR. Na horní straně je klasická patice pro přídavný blesk, který je i součástí balení. Tento blesk však dle specifikace výrobce nelze použít v plné kompatibilitě s předchozími fotoaparáty. Přední strana pak ještě ukazuje konektor pro externí blesk a tlačítko hloubky ostrosti. Dvířka na levé straně ukrývají konektor pro externí mikrofon 3,5 mm, konektor HDMI/D a multikonektor. Škoda že tyto dvířka, která budou častěji používána než ta pravá (ta zakrývají pouze slot pro SD kartu) nejsou také ve stylu zasunovacích nebo zaklapávacích dvířek, ale jen jako gumová „zátka“ kterou je nutné zatlačit dovnitř. Tento pro mne nepochopitelný krok je však doménou i jiných firem (např. Sony), až mne napadá, zda není záměrný a zda nejedná o součástku vymyšlenou „oddělením pro řízení životnosti“. To je ovšem moje čistá spekulace :). A nakonec tu ještě máme spodní stranu, kde jsou dvířka baterie, závit pro stativ (v ose objektivu) a pod gumovou krytkou je umístěno připojení pro kombinovaný bateriový grip HLD-8, o kterém si řekneme na konci recenze o příslušenství. Celé tělo je zhotoveno z hořčíkových slitin, s kovovým m4/3 bajonetem. Níže si jej můžeme prohlédnout ze všech stran.

Obecně tedy až na ona gumová dvířka u konektorů nemám, co bych této konstrukci vytknul, ba naopak. Působí naprosto výborným stylem, líbivým retro designem společně s vynikajícím dílenským zpracováním.

Základní parametry

Čip 4/3“ Live MOS (17,3×13 mm)
Procesor TruePic VII
Rozlišení 16 MPix – 4608×3456 pixel
Rozlišení v režimu posunu snímače 40 MPix – 7296×4864 pixel, 64 MPix – 9216×6912 pixel (RAW)
Antiprachový ultrazvukový filtr
Formát ORF(RAW),JPG, video MOV – MPEG4AVC/H.264, AVI 1920×1080.
El.hledáček 2,36 mil. bodů
3“ dotykové LCD 1,04 mil. bodů
P/A/S/M režimy expozice
ND filtr
ISO 100 – 25600
Exp.čas 1/16000 – 60s (15 min.B)
Barevný prostor sRGB / AdobeRGB
SD / SDHC / SDXC karty
zabudovaná Wi-fi
Rozměry 124×85×45 mm
Hmotnost 469g

Hledáček a LCD

Hledáček v tomto fotoaparátu je stejný jako ve vyšším typu E-M1 a připomene vám, že má smysl ho na fotoaparát dávat ( pokud bude mít tuto kvalitu, velikost a světlost) a používat, než si hrát na „předpažení se šklebákem na sluníčku“. Hledáčky u kompaktních fotoaparátů v posledních letech skoro vymizely, ale rozvoj kvalitnějších elektronických hledáčků způsobil jejich návrat, určitě i podpořený zájmem uživatelů. Hledáček je dostatečně velký a jasný se zobrazením všech informací, nebo histogramu, zobrazení světel a stínů, dvou druhů vodováhy a nebo čistě samotného snímku. Můžete si zobrazit i pomocné linie, jako je rozdělení do 12 polí, nebo třetinového systému, středového kříže a úhlopříčně. Jeho rozlišení je 2,36 mil. bodů se 100% zobrazením zaznamenávaného pole, zvětšení 1,48× s možností dioptrické korekce –4 až +2. Samozřejmostí je automatické přepínání hledáček/LCD při přiložení k oku. Neodpustím si svojí oblíbenou větu že „tento hledáček může konkurovat hledáčkům většině digitálních zrcadlovek“ i když skalní příznivci optického hledáčku mívají velké výhrady. Rozhodně ale se mnou budou souhlasit, že je to lepší než když je k dispozici pouze zadní LCD.

LCD displej má poměr stran 3:2 s velikostí 3“ (7,6 cm) a s rozlišením 1,040 mil. bodů, s možností dotykového ovládání některých funkcí jako třeba spouště, volby AF zóny, přehrávání snímků, zvětšování a stavového displeje. LCD je výklopné do levé strany s možností 360° kolem vodorovné osy. Zobrazení informací je stejné jako u hledáčku, s možností zobrazení všech funkcí, histogramu, volby světel a stínů, dvou typů vodováhy a nebo čistého snímku. Jak při prohlížení hotového snímku, tak při jeho expozici je možné obraz až 14× zvětšit.

¨
Zobrazení informací Histogram
Super ovládací panel Vodováha 2

Pro zobrazení výsledných snímků je možné si také vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit lze samotný snímek, se zobrazením info o čase, formátu snímku a čísla, a s histogramem. Zobrazení, zvětšení i posun na další snímek je možné provádět i dotykově. Kromě jednoho snímku si jich můžete prohlížet až 100 naráz v náhledu. Pokud ještě jednou zoomem oddálíte (tímto krokem se zobrazují i náhledy), tak se vám zobrazí kalendář s přehledem, kdy jste kterou skupinu fotografií nasnímali. To vše jsou příjemné doplňky, které vám usnadní přehled nad výslednými fotografiemi. I zde je také možné využít možnosti dotykového ovládání a to jak v pohybu mezi fotografiemi tak i zvětšení určitého místa, případné editace fotografií.

Samotný snímek S informacemi
S histogramem 14x zvětšení
Náhled 25 fotografií kalendář

Podobně jako u E-M1 se tlačítkem MENU dostanete do Nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 5 skupin, kde každá skupina má i více stránek nabídek jednotlivých nastavení funkcí. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro kterou danou funkci, jak jí nastavit a co vám umožňuje.

Nabídka MENU Nastavení funkcí
Nastavení funkcí Nastavení funkcí
Menu ovládání Typ zobrazení hledáčku

Podobně jako u dříve testovaného Olympusu E-M1 není třeba se obávat, že nastavení funkcí je možné jen v Menu. Díky tlačítkům Fn1 až Fn4, páčce na přední straně a zadnímu 5 polohovému voliči je možné upravovat nastavení funkcí a přizpůsobit si je podle sebe. Tlačítkem OK se vám zobrazí po stranách téměř všechny funkce, a dole jejich možnosti nastavení. Vše je přehledně zobrazeno na LCD.

(pokračování na další stránce)

Čip a ISO

Snímacím prvkem je 4/3" Live MOS senzor s rozlišením 16,1 MPix (4608×3456 pixel) s antiprachovým ultrazvukovým filtrem. Velikost čipu je 4/3 – 17,3×13 mm (crop faktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné jen nastavit na 3:2, 16:9 a nebo i poněkud nestandardních 1:1. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu označení ORF) a výsledný snímek ORF bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat v případě nezávislých konvertorů RAW sami.
Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo Adobe RGB s možností 5 úrovňového nastavení kontrastu jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 100 až 25600 (SW rozšířeno, základní ISO je 200), případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu.

V následující ukázce vidíte, jak vypadá ISO ukládané do JPG a ORF při denním a nočním snímku.

Denní jpg Denní ORF
Noční jpg Noční ORF

Jak je patrné při denním JPG je do ISO 2000 šum neznatelný, pak v rozsahu 3200 až 5000 jen mírný, při ISO 6400 výraznější ale bez výrazné degradace. Poté šum a degradace postupně narůstají až do konečného ISO 16000, kdy drobné detaily již jsou problematicky rozeznatelné. Osobně považuji za tak tak použitelnou fotografii denní ISO 8000 (pro fotografii 10×15cm), vyšší ISO již jen jako informační snímek, případně fotografie, kde vyšší šum není na závadu. U noční fotografie je to cca do ISO 10000. Možná to někomu připadá málo, ale uvědomme si, že se jedná o kompakt s čipem menším než je APS-C. Navíc i zde je silnou zbraní 5-osá stabilizace čipu, která funguje naprosto perfektně, takže není problém nastavit třeba ISO 400 – 1600 a udržet i relativně dlouhé časy z ruky, jak ukazují následující tři fotografie. ISO 1600 je ještě příjemně čisté.

ISO 400, 17mm (28mm), 1/5s ISO 2000, 12mm (24mm), 1/13s
ISO 4000, 150mm (300mm), 0,3s 5-osá stabilizace

V plném rozlišení má ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení 4608×3456 pixel což postačuje na fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7,7MB. Olympus E-M5 II nám však nabízí ještě jednu, zcela novou unikátní funkci a tou je:

snímání High Res Shot

neboli česky snímání do vyššího rozlišení. Jedná se o funkci, kdy dochází po první expozici k posunu snímače o půl snímacího bodu doprava, další expozici, dalšímu posunu snímacího bodu dolů, a takto dále až je nasnímáno celkem 8 snímků, které jsou poté sečteny do jednoho souboru. Výsledkem je unikátní jeden snímek s rozlišením 40MPix (7296×4864pixel) při ukládání do JPG a 64MPix (9268×6932pixel) při ukládání do ORF (RAW) snímku. V následující ukázce vidíte co je výsledkem tohoto snímání. Jedná se o snímek plný velmi jemných detailů, které při standardním snímání 16MPix snímače prostě zachytit nemůžete, protože jsou již velmi malé a ve výsledné fotografii proto dochází k jejich slití do ploch. V první ukázce je porovnání velikosti výsledných snímků a ve druhé porovnání výsledné kvality. Snímky ze standardního rozlišení 16MPix byly proto digitálně zvětšeny v Photoshopu na velikost odpovídající velikosti vyššího rozlišení. Jediné co mne trochu překvapilo proč se tak výrazně liší výsledné rozlišení při snímání do JPG snímku oproti snímání do ORF.

Porovnání velikostí snímků Porovnání kvality snímků

Výsledek je však zřejmý, zatím co snímky s rozlišením 16MPix mají určité plochy již slité a neprokreslené, snímání do vyššího rozlišení ukazuje spousty detailů a kresby právě i v těchto místech. Za mne osobně je to naprostá paráda a posun vpřed. Výsledkem je tak možnost mít buďto snímek v podstatě kvality středoformátu a nebo si udělat ještě pořád špičkový čtvrtinový výřez, který v praxi „prodlouží“ ohnisko objektivu 2×. Je mi jasné že „klasikářům“ se v tuto chvíli opět přitížilo a spílají mi hromy a blesky, ale já už to nějak vydržím:-)

Pokud však řekneme „A“ je třeba říci i „B“. Toto snímání má samozřejmě (prozatím) jedno úskalí a tím je čas celkové expozice všech potřebných snímků. Reálně tato doba představuje cca 2–3 vteřiny, kdy je třeba naprostého klidu. Při zapnutí této funkce se vám aktivuje ikona na zadním LCD a pokud bliká, upozorňuje vás na to, že se fotoaparát pohybuje, či chvěje. A musím říci, že je tento snímač velmi citlivý, a pokud držíte fotoaparát v ruce, není v podstatě možné snímač „zklidnit“. Expozice však není blokována. Proto jako hlavní využití vidím v interiérových fotografiích, i když jak je patrné z ukázek není to problém používat i v krajinné či jiné fotografii, ale předpokladem je pevné umístění fotoaparátu na stativu, případně jako já v ukázkách, položený na batohu. Následují ještě dvě ukázky, kde zvláště na druhé z nich je vidět co se stane, když dochází k pohybu exponovaného objektu, v tomto případě vodní hladiny. Je vidět že obraz je v místech pohybu rozložen na jemné „čárkování“.

Porovnání kvality snímků Porovnání kvality snímků

V souvislosti s touto funkcí bych zmínil ještě jednu, také novou, a tou je funkce digitálního telekonvertoru. V podstatě se jedná o výřez ze středu snímacího čipu, který je následně 2× digitálně zvětšen, aby se dosáhlo standardního rozlišení 16MPix (4608×3456pixel). Dá se tedy předpokládat, že se vychází z výřezu 2304×1728pixel. Zkoušel jsem tedy porovnat výsledky z digikonvertoru a digitálním zvětšením v PS, a navíc ještě to skombinovat s funkcí snímání do vyšší rozlišení. Výsledky vidíte v následujících ukázkách. První dvě fotografie ukazují rozdíl zobrazení bez konvertoru a s ním.

Základní zobrazení Použití 2x digi konvertoru

Další ukázka je opět porovnání standardního rozlišení a digikonvertoru. Výstupem je JPG soubor, protože výstupem do ORF je základní fotografie s 16MPix rozlišením. Pro ukázku je tedy použit výřez z ORF výstupu 2× zvětšeného v PS a výřez digikonvertoru. Řekl bych, že rozdíly jsou minimální, snímek za použití digikonvertoru působí lehce „vyhlazeněji“ v plochách než snímek dodatečně zvětšený v PS. Potom se dá říci, že takováto funkce je vhodná pro ty, kdo z nějakého důvodu nechtějí, nebo nemohou snímky dodatečně upravovat a nemají třeba potřebný objektiv o velké ohniskové vzdálenosti.
Druhá ukázka je porovnání JPG a ORF (RAW) výstupu, oba dodatečně zvětšené v Photoshopu, dále snímek z digikonvertoru (také zvětšený), a nakonec snímek který vznikl kombinací digitálního konvertoru a snímáním do vyššího rozlišení. Až na posledně jmenovaný byly všechny tři snímky zvětšeny, tak aby výřezy z nich byly stejné velikosti.

Porovnání kvality snímků Porovnání kvality snímků

Co nám tedy tento pokus ukázal? Z první ukázky je patrné, že digitální konvertor umí jen to, co umí i Photoshop. Druhá ukázka nám však ukazuje, že kombinací těchto dvou funkcí můžeme dosáhnout výrazně vyšší kvality zobrazení, než jen pouhým zvětšením. Převedeno na objektiv o určité ohniskové vzdálenosti tak dostaneme ve výsledku snímek, který stejným rozlišením jako je základní rozlišení, odpovídá 2,58 násobku daného ohniska. Doufám, že je to srozumitelné. Když jsem tedy na snímek v základním rozlišení 16MPix použil objektiv o ohnisku 150mm (odpovídající 300mm full frame) tak výsledný snímek při použití digikonvertoru a snímání do vyššího rozlišení zabírá výřez odpovídající ohnisku 2,58×150 = 387mm (odpovídající cca 770mm ohnisku na full frame) a to vše ještě pořád ve výborné kvalitě ( 2× zvětšení provedl posun snímače a 0,58 x digitální zvětšení). Někteří možná ohrnou nos, ale pro mnohé je to šance jak se stávajícím objektivem dosáhnou více jak dvojnásobku ohniska. Jen znovu připomínám, že funkce posunu snímače předpokládá naprostý klid a nulový pohyb při expozici. Jak už ale zaznělo z kuloárů Olympusu, vývojáři pracují na tom, aby bylo možné používat tuto funkci i při fotografování z ruky. Uvidíme tedy. Ještě snad zmínka o velikosti souboru. Snímek 7296×4864pixel (JPG) má cca 18MB, snímek 9268×6932pixel (ORF) má cca 55MB. Ještě tu máme ukázku HDR. Zde asi není třeba nic vysvětlovat.

Snímek bez HDR Snímek s HDR 2

A jako poslední hrátky s čipem, jsem si nechal další zajímavou funkci tohoto fotoaparátu, a tou je „Základní korekce a řízení perspektivy“. Takovouto funkci známe spíše jen z programů typu Photoshop, než aby byly přímo ve fotoaparátu. Zapnutím této funkce se na LCD objeví horizontální a vertikální osa s nulovou hodnotou uprostřed. Posunem jednoho nebo druhého jezdce měníme perspektivu pohledu v reálném čase. Ale dost povídání, raději ukázky. První ukázka zobrazuje 3 snímky, kdy 1. snímek je s klasickou perspektivou, 2. s posunem pro vyrovnání linie a 3. naopak s ještě větším posunem perspektivy.

Řízení perspektivy JPG Řízení perspektivy ORF

Tato funkce však není tvořena skutečným nakláněním čipu a perspektivy jak je vidět z druhé ukázky, kdy je vidět že při skutečném snímání do ORF dochází pouze k jakémusi posunu snímku v ose X a nebo Y, a úprava linií pro JPG soubor je dopracována softwarově.

Bez korekce perspektivy S korekcí perspektivy

Režimy expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní, jako byla u verze I. P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál a Auto – plná automatika. Dále tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 12 nastavení pro určitá témata. Jak už jsem se pozastavoval při minulých recenzích u E-M1 nebo Stylus 1 je otázkou, zda je nutné tolik různých „motivů“ ale je to věcí výrobce. Kdo má o tato nastavení zájem, určitě si to své oblíbené najde. Stejně tak funkce panorama, by mohla být samostatnější a ne umístěna uprostřed těchto kreativních programů.
Za zmínku stojí program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní:). Dále můžete snímky doplnit různými nastaveními, jako rámečky, tmavá a světlá vinětace a další efekty. Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření.

Výběr expozičního režimu Program Low Key
Program 3D Výběr měření expozice

Pokud nemáte jistotu, jestli je zvolená expozice správná, je tu velká možnost nastavení snímání v Bracketingu a vybrat si pak jen tu fotografii, která vám vyhovuje. Bracketing je možný v 5 režimech. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry, které jsou další z možných expozičních programů, které vám fotografii umožňuje nasnímat v 11 různých nastaveních. Tak jako u scénických programů je možné i tyto doplnit dalším nastavením uměleckých filtrů. A tak jako u scénických programů si já myslím že by jich možná nemuselo být tolik. Ale je to věcí vkusu. Ukázka několika z nich:

Celkový přehled filtrů Komiks

jak už jsem zmínil i pro ART programy je možné použít Bracketing, což v praxi znamená, že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete, které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. To je velmi dobré řešení. Jednou expozicí tak získáte až 24 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 24 snímků až po expozici, v klidu domova

Vyvážení bílé je možné kromě klasické nabídky AUTO a 6 přednastaveních dle použitého osvětlení také přímým nastavením barevné teploty v K, případně si nastavit bílou dle vlastního měření.

Krátce bych se zastavil u funkce Panorama. Ta je pořád stejná, a funguje tedy tak, že po zapnutí funkce postupně exponujete snímky s lehkým přesahem. Clona i čas je nastavená podle prvního snímku a nelze jí v průběhu fotografování měnit. Exponování snímků ukončíte tlačítkem OK. Výslednou fotografii Vám vytvoří program, přiložený na CD u fotoaparátu: Olympus Viewer 3. Podmínkou je však právě zapnutá funkce panorama při expozici. Jinak je příslušný program nerozpozná. Již loni jsem si u E-M1 posteskl, že by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kdy by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky, nebo nepovedené přechody, kterých je někdy celkem dost. Následující první fotografie ukazuje, jak se se sečtením fotografií popral program Olympus Viewer 3 a jak Photoshop CS5, který právě na rozdíl od Viewer 3 je schopen uložit jednotlivé snímky do samostatných vrstev a navíc ke snímání nepotřebuje zvláštní nastavení. Program Viewer 3 má dvě chyby na sečtení střech kaple i protilehlého domu. Navíc program od Olympusu z 6 snímků o velikosti 3456×4608pixel vytvořil panorama o velikosti 6936 x2369pixel, kdežto Photoshop ze stejných snímků vytvořil snímek o velikosti 14039×5466pixel což více odpovídá dané velikosti. Vyšší výška snímku než byla u originálních, je pochopitelná z důvodů úpravy zaoblením. Proč však program Viewer 3 po sečtení uložil výsledný snímek takto zmenšený, se mi nepodařilo zjistit. V druhé ukázce je právě porovnání velikosti obou výsledných panoramat.

Porovnání kvality panorama Porovnání velikosti panorama

Zaostřování a režimy snímání

E-M5 II používá vícero režimů AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí další uživatelské nabídky AF režimu jako je třeba Makro. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr ostřícího bodu je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s (po krocích 1/3 nebo 1/2 EV), s možností trvale otevřené závěrky. Při režimu snímání s vysokým rozlišením je rozsah trochu menší a to 8s – 1/8000s. Zde bych snad jen zmínil dvě novinky a to funkce Anti-Shock, (snímání bez vibrací způsobených tlačítkem spouště a prvotním rázem závěrky) kdy si nastavíte prodlevu expozice po zmáčknutí spouště. Je to v nastavení 0, 1/8, 1/4 1/2, 1 , 2, 4, 8, 15, 30s. Další výbornou funkcí je Tiché snímání, kdy je spoušť pouze elektronická a to v rozsahu 1/16000 – 60s, které lze kombinovat i s prodlevou expozice. Funkce Tichého snímání je zvláště vhodná do divadel nebo jiných míst kdy by hluk klasické závěrky mohl rušit. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to funguje bez problémů, jen se vás okolo ptají, proč nefotíte, ale jen přikládáte fotoaparát k oku :).

Nastavení AF Výběr AF zóny
Nastavení funkce páčky Manuální ostření

(pokračování na další stránce)

(ne)vestavěný blesk a externí blesky

Vestavěný výklopný blesk klasické konstrukce u E-M 5 II nenajdete (na rozdíl třeba od E-M10). Součástí balení je však výborný blesk FL‑LM3, který zasunete do patice externího blesku a pracuje v režimech AUTO, Redukce červených očí, Doplňkový, Synchronizace na konec závěrky a synchronizace s dlouhým časem, případně manuální ovládání s regulací výkonu. Měření je klasické TTL a E-TTL. Výrobce udává dosah 10,5 m a směrné číslo 30. Energii pro svoji práci odebírá z baterie fotoaparátu. V případě potřeby jej lze otáčet všemi směry a použít tak třeba odraz od stěny či stropu. V případě potřebného vyššího výkonu je nutné si pořídit blesk s vyšším směrným číslem, např. FL-600R se směrným číslem 50. Vím, že následující ukázka není po stránce kvality nic extra, ale je to ukázka použití s externím blesk FL‑LM3 při ISO 2000.

odnímatelný blesk Dosah blesku (Ohnisko 17mm, Clona 2, Čas 1/60s, ISO 2000)

Záznam videa

Záznam videa je ve formátu MOV v rozlišení Full HD – 1920×1080pixel MPEG-4AVC/H.264 AVI (Motion JPEG) s rychlostí 30,25 nebo 24 sn/s., nebo ve formátu AVI a rozlišení HD – 1280×720 pixel s rychlostí 30 sn/s. Fotoaparát nabízí i řadu filtrů a efektů, které jsou přesně popsány v návodu pro obsluhu. Při videu dobře funguje výkonná 5EV stabilizace. Maximální velikost souboru je 4 GB a doba jednoho záznamu je omezena na 29 minut. Co mne docela zamrzelo je, že při zoomování je slyšet motor v záznamu.Ukázka je zde (velikost 55MB).

Na závěr bych se ještě zmínil o jednom příslušenství a tím je dvoudílný bateriový grip HLD-8, který se skládá z horního dílu (HLD-8G), který slouží hlavně pro zvětšení madla pro pravou ruku, který je navíc opatřen spouští a sluchátkovým výstupem. Pokud by vám toto nestačilo a je tu ještě spodní bateriový grip, který navíc prodlouží fotoaparát směrem dolů a zlepší tak držení fotoaparátu např.: při nasazeném těžkém teleobjektivu.. Bateriový díl je vybaven ovládacími tlačítky, voličem funkcí a prostorem pro druhou baterii, má robustní konstrukci odolnou proti prachu, stříkající vodě a mrazu. A ještě dobrá správa pro všechny kdo z nějakého důvodu vlastní grip HLD-6 který byl určen pro první verzi E-M5. Spodní bateriový díl je stejný jako je u nového HLD-8, takže je možné vzájemné použití pro oba typy fotoaparátu.

Dvoudílný grip HLD-8 Ovládání pomocí Image Share

Pro další příslušenství doporučuji podívat se na stránky společnosti Olympus, kde je velmi podrobně a pečlivě popsáno co vše lze ještě k E-M5 II pořídit. Zmíním snad jen ještě Olympus Image Share, aplikaci pro mobilní telefon se systémem Android, která vám umožní pomocí Wifi signálu změnit mobil na dálkový ovladač pro fotoaparát, kdy se vám na mobilu zobrazuje Live náhled, navíc můžete importovat snímky, upravovat a případně i přidat zeměpisné souřadnice.

Závěr

Nová verze Olympusu OM-D E-M5 Mark II je velmi důstojným pokračovatelem své třídy, notně vylepšeným. Řekl bych, že v tuto chvíli předčí i profesionálnější typ OM-D E-M1 (pokud vám tedy nejde o kompatibilitu se staršími E-system objektivy). Olympus dokazuje, že v této třídě „malých bezzrcadlovek“ je na špici a konkurence příliš nemá. Výborný retro design, kde není kromě gumových dvířek konektorů co vytknout, perfektní zpracování snímků, nové funkce snímání do vyššího rozlišení pomocí posunu snímače, případně řízení korekce perspektivy dělá tento fotoaparát skutečně výjimečným. K tomu množstvím příslušenství, nový otáčivý blesk, či stavebnicový grip, který umožňuje se rozhodnout jak velký fotoaparát si pro který objektiv či situaci „uděláte“. Kde by měl výrobce ještě zapracovat je zpracování panoramat, zde je ještě prostor pro vylepšení. To je ale věcí až následného zpracování obrazu. Ten jde z fotoaparátu opravdu výborný. U mne rozhodně za jedna s hvězdičkou.

Testovací snímky

OLYMPUS M.40-150mm F2.8, 106.00 mm, F4.0, ISO 400, 1/1250 s OLYMPUS M.40-150mm F2.8, 150.00 mm, F3.5, ISO 5000, 1/250 s
OLYMPUS M.40-150mm F2.8, 130.00 mm, F3.5, ISO 250, 1/2500 s OLYMPUS M.40-150mm F2.8, 142.00 mm, F5.0, ISO 1600, 1/800 s
OLYMPUS M.40-150mm F2.8, 150.00 mm, F3.2, ISO 10000, 1/250 s OLYMPUS M.12-40mm F2.8, 12.00 mm, F5.0, ISO 320, 1/1250 s, rovnání linií

_____________­________________________­________________________­______________________

Tip – přečtěte si také:

Recenze předchůdce Olympus E-M5 Recenze vyššího modelu Olympus E-M1 Recenze nižšího modelu Olympus E-M10 Recenze Olympus PEN E-P5 Recenze Olympus Stylus 1 (kompakt á la OM-D) Recenze stájového m4/3 kolegy Panasonic GH-4