Island není jen země ledu. O její živelnější části pro vás napsal poutavý článek fotograf Stanislav Daniš.
S autorem článku se budete moci osobně setkat na jeho přednášce na 22. Setkání fotografů 7. 3. 2015 v KC Zahrada.
Obávaným a uctívaným symbolem Islandu jsou sopky. Jak by také ne, když se ostrov nachází na střetu evropské a americké kontinentální desky a malá zemětřesení tu jsou téměř na denním pořádku. Právě blízkost aktivních oblastí dává Islandu, ostrovu ledovému, jeho druhou – ohnivou – tvář. Jedním z projevů geotermální aktivity jsou gejzíry – náhlé vývěry horké vody. Gejzír Geysir dal dokonce všem ostatním jméno. Nachází se nedaleko vodopádu Gullfoss. Dnes už je nečinný, jeho aktivní místo je zaházené kameny. V současné době je Geysir “jen” kulaté jezírko s horkou vodou. V době aktivity ale chrlil horkou vodu až do výše 80 metrů. Jen pár metrů od něj se nachází gejzír Strókkur, Máselnice, který každých 6–7 minut vyvrhuje vodu do výšky až 35 metrů. Fotografové napjatě sledují každý pohyb “dýchající” vodní hladiny, aby zachytili vzedmutou hladinu těsně před erupcí…
 |
 |
Nejen gejzíry, ale i fumaroly, bahenní sopky a termální oblasti jsou doprovodnými jevy geologické aktivity. Mezi nejznámnější patří určitě Duhové hory, Čarodějné hory a oblast Hverir pod kopcem Námafjall. Hverir se nachází nedaleko jezera Mývatn, které je také pozůstatkem sopečné aktivity. Pod oranžově zbarveným svahem Námafjallu se můžete procházet mezi bublajícími jezírky plnými šedého bahna nebo obcházet kouřící a syčící fumaroly.
Od Hveriru je to jen kousek k aktivní oblasti sopky Krafla. Oblast je stále aktivní, jak se o tom můžeme přesvědčit sami. Od parkoviště nad geotermální elektrárnou Kröflustöd je to k jezírku a solfatarům Leirhnjúkur asi 15 minut chůze. Půda je tu horká a vyplatí se chodit jen po dřevěném chodníku. Jen co vystoupáme nad barevné jezírko, otevře se nám pohled na téměř nekonečná pole ztuhlé lávy. Její barva odpovídá stáří: čím tmavší, tím je z mladší erupce.
 |
 |
Od Krafly se můžeme vydat na jih, do vnitrozemí kolem bývalé podledovcové sopky Herðubreið k sopce Askja. Tato oblast už není aktivní, avšak roku 1875 se při mohutné erupci zhroutil magmatický krb a později se na jeho místě vytvořilo jezero Öskjuvatn, které je nejhlubším jezerem na Islandu (217 metrů). Nedaleko jezera se nachází malý zatopený sopečný průduch – jezírko Víti, které láká ke koupeli v příjemně teplé vodě.
Stanislav Daniš je vedoucím FotoExpedic Island 4×4, během kterých byly fotografie pořízeny.
(pokračování na další stránce)
S autorem článku se budete moci osobně na jeho přednášce na Setkání fotografů 7. 3. 2015.
Barevné vnitrozemí
Ačkoliv je vnitrozemí Islandu neobydlené, skrývá mnoho námětů na
fotografování. Je třeba překonat trochu nepohodlí při jízdě na
vnitrozemských („horských“), silnicích a námahy při zdolávání
vrcholků. Jenže bez nich bychom neviděli Island v jeho krásné
syrovosti.
Termální oblast Čarodějných hor, Kerlingarfjöll, je dostupná z horské
silnice. Z pusté a nepříliš barevné krajiny se najednou ocitneme
uprostřed okrových, hnědých, žlutých a oranžových kopců a kopečků
s ledovcem na dosah. Oblastí protéká horká říčka, která napájí
vybudované přírodní termální koupání… Kdo by odolal?
Na stejné silnici se o pár desítek kilometrů severněji nachází termální oblast Hveravellir, podobně jako Hverir plná kouřících jezírek a fumarol. A také se tu můžete vyhřát v termálním koupališti…
 |
 |
Asi nejznámnější vnitrozemní silnicí je ta s názvem „Sprengisandur“, cesta psanců. U vodopádu Aldeyjarfoss se silnice noří do pustého vnitrozemí, kam za dávných časů byly vyhnáni zločinci a vrazi. Cesta vede mezi ledovci Hofsjökull a Vatnajökull, který je největším ledovcem na Islandu a též největším pevninským ledovcem. Pokud je dobré počasí jsou právě výhledy na ledovec výrazným zpestřením dlouhé cesty.
 |
Po odbočce na silnici F208 se dostáváme do Duhových hor, Landmannalaugar, druhé největší geotermální oblasti na Islandu. Pokud se odvážíte a vydáte se klikatou cestou na Modrý vrcholek (Bláhnúkur, 943 m) budete odměněni úchvatnými rozhledy do okolí, které vám potvrdí, proč se těmto horám říká Duhové.
 |
 |
Vnitrozemí je ovšem svědkem i mnoha bouřlivých sopečných erupcí. K jedné z nejintenzivnějších došlo roku 1783, kdy se v oblasti sopky Laki “otevřela Země” a v dlouhé trhlině vzniklo na 135 kráterů, které chrlily lávu po celé měsíce. Dnes je svědkem této erupce jen mechem a lišejníky pokrytá ztuhlá láva a “provázek” kráterů…
 |
 |
Island je pro fotografa – a nejen krajináře – vždy výzvou. A to nejen z pohledu nevyzpytatelného počasí a krajiny tak rozdílné od té naší. I pusté vnitrozemí se v hledáčku fotoaparátu stává objektem, který tiše promlouvá a nenápadně a nevtíravě ukazuje svůj půvab. Oko fotografa tak vidí jak detail v krajině, tak i krajinu v detailu. Je to živá země, měnící se téměř před očima.
Stanislav Daniš je vedoucím FotoExpedic Island 4×4, během kterých byly fotografie pořízeny.