Světelnost objektivů, uváděnou jako "F" známe. Víme, ale co přesně značí? Navíc v několika našich posledních článcích jste mohli narazit na hodnotu světelnosti T, třeba v podobě informace, že „ten a ten objektiv má světelnost T1.5“ atd. Citujme například novinky výrobce Schneider-Kreuznach z Photokina 2014: „objektivy 25mm T2.1, 35mm T2.1, 50mm T2.1, 70mm T2.1 a 100mm T2.1“. O co přesně jde?
Jako fotografové máme zažité udávat světelnost objektivu a použitou pracovní clonu v krocích F („F-stop“ v angličtině). „Koupil jsem si jednačtyřkovou padesátku“ je typický výraz, který můžete od kolegy-fotografa slyšet a je nanejvýš pravděpodobné, že tím myslí, že jeho nový objektiv má světelnost F1.4. Někdy může být napsáno i číslo beze všeho, jako 4/16–35 u nového Sony-Zeise (viz obrázek). Běžně také naleznete zápis např. „1:5.6“. To už může být trochu matoucí – osobně jsem se již třeba setkal se zmatením pojmů 1:4 a 1:1.4 – a to je omyl o tři clony:-).
Co znamená tento zápis?
Vlastně nám vysvětluje, co to světelnost objektivu vlastně je – jedná se o poměr velikosti vstupního otvoru (zjednodušeně tedy přední čočky) a ohniskové vzdálenosti objektivu. Proto má superteleobjektiv se světelností F2.8 přední čočku jak talíř, kdežto třeba „pětatřicítku“ se stejnou světelností strčíte do kapsy u kalhot. Aby byl totiž zachován poměr 1:2.8, je pro oba objektivy nutné použít jinou velikost vstupního otvoru. Výsledek – jas obrazu, promítaného těmito dvěma objektivy bude teoreticky stejný (tedy světelnost bude totožná).
Ale bude skutečně?
Pravdou je, že nejspíš nikoliv. Protože světlo neprochází jen rourou o nějakém průměru a délce, po cestě musí překonat pěknou hmotu skla a řadu vzduchových kapes, a každý kousek, který musí překonat, z tohoto světla něco ubere (pohlcení, odrazy…). Výsledkem je maličko odlišný jas obrazu u dvou objektivů o stejné cloně F. Řekněme že ten, který bude mít více skla, horší antireflexní vrstvy či méně kvalitní tmel mezi optickými členy si ze světla ukousne více, což se projeví na expozici – fotka bude nepatrně tmavší při použití stejných hodnot, jako např. u jiného objektivu, který ale bude mít lepší průchodnost pro světlo (transmisi).
 |
Vadí nám to?
Nejspíš si toho ani nevšimneme. Ale jsou lidé, kterým by to mohlo vadit a to jsou ti, kteří točí video. Ti totiž chtějí vědět přesně, jaký jas objektiv produkuje – změny v jasu by totiž v sérii „okének“ vynikly více. Proto třeba výše zmíněná sada objektivů Schneider-Kreuznach disponuje stejnou světelností – je důležité, aby všechny tyto objektivy dávaly na stejné pracovní cloně stejný jas obrazu. Jejich světelnost je tedy udána v kroku T, který sestává z kroku F + započtené transmise. Lze říci, že hodnota F udává hloubku ostrosti v závislosti na cloně a hodnota T expozici v závislosti na cloně.
 |
Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že světelnost F každého ze zmíněných objektivů s T2.1 bude kolem hodnoty F2.0, ale filmař si ono „kolem“ nemůže dovolit. Je běžné, že světelnost T bývá o maličko horší, než hodnota F pro stejný objektiv – řekněme, že objektiv 50mm F1.4 bude mít světelnost T1.5. Může to být však i větší rozdíl: nový objektiv Fujinon XF 56mm F1.2 R APD má světelnost T1.7. Má totiž zabudovaný apodizační filtr, který samozřejmě světlost obrazu zhoršuje. Lze to ale i jinak – Objektivy od Zeisse – Otus 55 F1.4 a Otus 58 F1.4 mají tak dobrou průchodnost, že hodnota T se pro oba udává jako T1.4.
 |
S touto informací se však setkáte skutečně hlavně u kinematografických objektivů, ovšem s rostoucí oblibou videa u fotoaparátů se s ní stále častěji setkáte i u objektivů fotografických, (zmíněný Fujinon) či video-derivátech běžných objektivů (třeba Samyang a jeho dvě verze stejných objektivů, např. nové 50mm F1.4 a 50mm T1.5) či dokonce naopak u fotografických objektivů odvozených z video-objektivů pro kamery (SLR Magic).
Tip: přečtěte si i předchozí článek na téma „Šum na fotografiích“