V minulých dílech naší série o starých objektivech na digitálních fotoaparátech
(viz první, druhý a třetí díl) jsme mnohokrát nakousli téma adaptérů a redukcí. Dnes se podíváme na různé typy, které můžeme na trhu sehnat – není totiž adaptér jako adaptér a ne všechny jsou jen jednoduchým mezikusem…
Rozhodujícím faktorem pro používání objektivů na tělech, pro která nebyla určena, je tzv. registrová vzdálenost. Tedy vzdálenost od bajonetu objektivu po snímací plochu filmu či senzoru. Pokud chceme používat takovéto kombinace objektiv/tělo, je důležité, aby tato vzdálenost byla konstrukčně pro oboje stejná (třeba závit M42 a Pentax K-bajonet) či byla u systému objektivu delší než u systému těla fotoaparátu (například objektivy pro SLR na tělech bezzrcadlovek, objektivy pro středoformát na 35mm zrcadlovkách, či třeba M42 objektivy na tělech SLR Canon EOS atd…). V opačném případě je potřeba do adaptéru zamontovat korekční optický člen (třeba M42 objektivy na tělech Nikon), který zajistí ostření na nekonečno – jinak o něj totiž přicházíme a z normálního objektivu se stává pouze „close-up“ objektiv.
Nejčastější případ je ten, kdy používáme objektivy určené pro systém s delší registrovou vzdáleností na systému s reg. vzdáleností kratší.
Nejprve si vezmeme adaptéry SLR → SLR.
Redukce mezi zrcadlovkovými bajonety bývají celkem tenké, protože rozdíly v registrových vzdálenostech jsou poměrně malé. Již zmíněná redukce M42/Pentax K se například vkládá přímo dovnitř bajonetu a ani žádnou částí nepřečnívá ven. Pro systém Canon EOS, která se vyznačuje prostorným bajonetem a celkem krátkou registrovou vzdáleností, můžeme sehnat tenké (pár mm) kroužky, tvořené přechodkou bajonet x (samice) → bajonet EOS (samec). Příkladem bezproblémových adaptací na EOS budiž M42 či Olympus OM. Zde obyčejná přechodka za pár korun stačí a funguje. S adaptováním např. objektivů Pentax však může být problém, protože jim z bajonetů vyčnívají různé mechanické součástky, které pak na tělech EOS v zrcadlové šachtě překáží.
Mechanicky nejvhodnějším SLR systémem pro adaptování SLR objektivů byl asi Olympus E-systém, který však již byl v podstatě nahrazen novějším m4/3 systémem. Nicméně to není tak dávno a některé poslední modely stále patří mezi oblíbené zrcadlovky. Díky menšímu senzoru byla reg. vz. velmi krátká a přechodky tak existují na v podstatě všechny běžné SLR systémy.
Ale ani redukce mezi systémy zrcadlovek nemusí být nutně holé – můžou mít i nějakou přidanou funkcionalitu. Typicky to bývá „AF-confirm“ čip, tedy „šidítko“ pro AF systém s kontakty, který umožňuje i s manuálním objektivem využít indikace zostření pomocí AF systému fotoaparátu. Bývají o něco dražší, ale velmi užitečné.
 |
Víc funkcí se samozřejmě dá „napasovat“ na redukce mezi
systémy s výrazně odlišnou registrovou vzdáleností.
Kromě méně častých redukcí ze středoformátu na
35mm systémy jsou to dnes hlavně adaptéry SLR
systémů na systémy bezzrcadlovek. Tam rozdíl může dělat
i několik cm a je zde tak mnoho vhodného prostoru k využití. Skoro se až
chce říci, že použití obyčejné "holé“ přechodky je zbytečné –
když je na výběr mnoho adaptérů s různou přidanou funkcionalitou.
Na úvod se hodí říci, že pokud chce člověk adaptéry s nějakými funkcemi navíc, většinou bohužel nestačí nakupovat v ČR, kde se u prodejců a v e-shopech vyskytují většinou právě obyčejné „holé“ adaptéry. Dobrým "lovištěm“ jsou hlavně mezinárodní aukční servery. Výjimkou jsou pak "značkové“ adaptéry přímo od majoritních výrobců fototechniky, které jsou i u nás dostupné běžně.
Podíváme se teď, co všechno lze třeba s adaptérem dělat:
První možností, jak adaptér vylepšit, je přidání stativové nožky. Zvlášť u delších objektivů je to v kombinaci se subtilním tělem bezzrcadlovky a ještě přidanou délkou adaptéru v podstatě nutnost pro práci na stativu. Stativové patky bývají odjímatelné a adaptéry nebývají výrazně dražší.
 |
Jinou zajímavou možností je přítomnost clonového kroužku na adaptéru. Stará skla s mechanickým přenosem clony z těla umožňují při použití spřaženého kroužku na adaptéru vytvořit stejný princip, jako se někdy využíval u historických objektivů (možná znáte ze starých Heliosů ze SLR Zenit apod.): jeden kroužek nastavuje maximální hodnotu clony (v našem případě ten na objektivu) a druhý (na adaptéru) plynule zavírá a otvírá clonu mezi „plnou dírou“ a nastavenou clonou. Výrazně to ulehčuje práci zejména při ostření na plnou díru a exponování s přicloněním. Nutností je pak takový adaptér u objektivů s mechanickým spouštěním clony, ale jejím elektrickým přenosem, které tedy nemají vlastní clonový kroužek (Pentax FA-J, Pentax DA, Nikkor G, Sony/Minolta A…).
 |
Některé adaptéry, určené pro objektivy zcela bez mechanického přenosu clony mohou dokonce mít i zabudovanou irisovou clonu přímo v sobě. Například některé adaptéry pro systémy Canon EOS či Pentax 110.
Prostor mezi objektivem a tělem umožňuje ale více věcí – jednou z méně často vídaných alternativ je třeba zabudování helikoidu, který umožňuje změnu délky adaptéru. Ten pak ve výchozím stavu funguje jako klasický adaptér a po vysunutí jako mezikroužek. Z každého použitého objektivu se tak pak rázem stává jednoduchý makroobjektiv.
 |
Zajímavým řešením je třeba i zabudování „tilt“ a/nebo „shift“ mechanismu, který pak umožňuje pracovat s rovinou ostrosti a perspektivou podobně (byť většinou ne tak sofistikovaně), jako to známe z drahých TS objektivů.
 |
Další možností jsou adaptéry se zabudovanou optikou zkracující ohniskovou vzdálenost objektivu. Slouží k použití full-frame objektivů na menších senzorech, kdy pak lze využívat téměř stejného úhlu záběru objektivu jako na plnoformátovém fotoaparátu. Navíc tyto adaptéry zlepšují světlost promítaného obrazu o cca 1EV. Cenou je pak pochopitelně kompromis v optické kvalitě, ten ale nemusí být kupodivu až tak velký. Recenzi takového adaptéru si můžete přečíst zde.
 |
Některé adaptéry jsou pak i elektronizované a umožňují přenos clony (nebo i ostření) mezi objektivem zrcadlovky a tělem systémového kompaktu. Často je vyrábějí sami „značkoví“ výrobci, ale lze sehnat i výrobky třetích stran. Sem patří třeba adaptér z 4/3 formátu na micro4/3, adaptéry ze systému Sony Alpha A na Sony E, EOS na EOS-M apod. Existují i přechodky mezi různými značkami – EOS na Sony E, Contax G na Sony E apod. V případě „Speedboostru“ firmy Metabones je princip přenosu clony a ostření (EOS na Sony E) ještě zkombinován s principem zkrácení ohniska objektivu.
Nutno dodat, že AF nebývá tak rychlý, jako když se objektiv použije na nativním těle, což ovšem lze už z principu věci očekávat. Až tak to neplatí pro přístroj Olympus E-M1, který byl ale právě s důrazem na toto použití adaptéru vyvinut.
Zajímavé řešení přineslo Sony v případě adaptérů LA-EA 2 a 4, kdy je uvnitř přítomno polopropustné zrcátko a AF senzor, měnící tak systémový kompakt na SLT zrcadlovku a umožňující rychlé ostření pomocí detekce fázového posunu.
 |
Alternativ je tedy mnoho, a pokud patříte mezi nadšené experimentátory
či fanoušky manuálních objektivů, můžete si vybrat z celé škály
adaptérů a redukcí, z nichž některé vám dokonce přinesou přidanou
funkčnost i oproti použití stejných objektivů na původním fotoaparátu.
Mnohé jiné vám alespoň zpříjemní používání neoriginálních
objektivů, které může být jinak náročné.
Máte sami nějaké zkušenosti či doporučení v tomto směru? Neváhejte se
svěřit v diskusi pod článkem!