Test fotoaparátu Canon G1 X Mark II

Špičkové kompakty s cenou přesahující násobně cenu nejlevnějších zrcadlovek. To je segment fotoaparátů, který se pomalu ale jistě začíná prosazovat na našem trhu. Jedním ze zástupců je kompaktní Canon PowerShot G1 X Mark II. Více se o něm dozvíme z následujícího testu.

Základní charakteristika

Model navazuje na svého předchůdce, který nemá v označení Mark II. Na první pohled, ale opravdu z velké dálky, je fotoaparát stejný. Na druhý se ovšem velmi liší. Jiné je i samotné tělo – chybí hledáček. Ovládání LCD je zcela jiné. Přední roller byl nahrazen. Objektiv je mohutnější. Hmotnost je 558 g (udávaná výrobcem) a rozměry 116,3 × 74,0 × 66,2 mm.

Ovládání

Nejprve k „čudlíkovému“ ovládání. Na umístění a funkci tlačítek si zvyknete rychle. Trošku méně šikovné je ovládání otočného prstence kolem křížového zadního voliče, není to na velké prsty. Ale zvyknete si a přizpůsobíte se. Ovšem fajnovou záležitostí a dokonce velmi funkční, je dotykové ovládání přes LCD. Například ostřit lze dotykem, exponovat také (volitelně), jsou k dispozici základní nastavení pod záložkami, které „vykukují“ na kraji. Na krabičku tvaru a hmotnosti minicihly dokonalé.

Jak jsem psal výše, přední roller nenajdete. Co ho tedy nahradilo? Prstenec na objektivu. Ten na konci slouží pro manuální ostření (samozřejmě nikoliv mechanické) a ten blíže k tělu slouží k tomu, nač jej naprogramujete. Navolit chování lze i u otočného prstence na zadní straně. Po dvou dnech jsem se již neztrácel a našel vše, víceméně intuitivně. Pro Canon klasické nastavení pro fotografování zůstalo pod tlačítkem Func.Set na zadní stěně.

Nastavení a funkce

Možností nastavení je mnoho. Například lze na jeden stisk udělat z jednoho snímku mnoha úpravami to, co vidíte v galerii snímků (viz. jejich popis). Standardní možnosti nebudu ani zmiňovat. Již snad i standardem je možnost připojit se k chytrým zařízením a snímky sdílet. Nechápu však, proč stroj za částku vyšší než 20 tisíc Kč nemá GPS.

Kus, který jsem měl k dispozici vždy při kontiunuálním ostření přisvěcoval vestavěnou diodou (nezávisle na nastavení přisvícení a nezávisle na světelných podmínkách).

Už standardně je maximální doba expozice 60 sekund. Třeba desetiminutová expozice prostě není možná.

Velmi potěší vestavěný ND filtr. Pro snímky „denní šum“ jsem ho musel použít. Osobně nemám rád (čistě pocit) velmi krátké časy typu 1/2000 s. ND filtr tady pomůže a to nemluvím o potřebě delších expozic při focení např. tekoucí vody.

U předchozího modelu jsem si postěžoval, že celková rychlost odpovídala kompaktům. U Marka II tomu tak již opravdu není. Snad jen při procházení menu a nastavování je odezva na další stisk tlačítek (a dalších prvků) bohužel patrná až po vykonání předchozího příkazu (zobrazení nabídky, snímku). Ale rychlost ostření, snímání a ukládání dat, tak tady jsem pocitově rozhodně nenarazil a konstatuji, že u mě dopadl Mark II na výbornou.

Možnost připojení externího blesku je snad povinností, patice samozřejmě nechybí. Nicméně i ten interní má dosah až 6,8 (W) a 3,8 m (T).

LCD

LCD je výklopné a dotykové. Pro mě osobně je tento typ méně praktický, než typ u G1 X. Co bych vytknul – obtížně se „vycvakává“ ze základní pozice. Je tam jakási aretace, která neustále budí pocit, „že to musí křupnout“. Ale vydržela a jistě vydrží. Velikost úhlopříčky LCD 3" je dnes standardní, rozlišení 1 040 000 bodů také. Obraz je výborný.

Objektiv

Podle mého názoru je právě objektiv to, co je na MII to nej. Ohnisková vzdálenost je sice stejná jako u předchůdce a je v přepočtu velmi slušných 24 mm – 120 mm (ono více není lépe), ale světelnost je naprosto unikátní. Od f/2 do f/3,9 (W – T). A na „dlouhém konci“ světelnost f/3,9 není častá a na krátkém f/2 také ne. Takže ostření i za horších podmínek je velmi dobré a možnost práce s hloubkou ostrosti je u nejmenšího clonového čísla nemalá. Nejmenší ostřící vzdálenost 5 cm. Pozor na automatické ostření – při cloně f/2 a tím malé hloubce ostrosti, si opravdu musíte hlídat, kam přesně se ostří.

Video

A jsme zase o kousek dál. Podle mého názoru je video a jeho ovládání velmi vyvedené. Zoom je k dispozici, je zpomalen tak, aby rušil co nejméně. Takže jen pomalu pouštějte páčku zoomu, jinak nehezky cvakne doraz. Průběžné automatické ostření se však zřejmě nedá vypnout (mě se to nepovedlo), zcela vypnout automatické ostření lze. FullHD je samozřejmostí.

Čip

Čip má rozměry 18,7 × 12,5 mm s maximálním rozlišením 4160 × 3120 px. Toho ale nedocílíme při žádném poměru stran. Různých poměrů se dociluje výřezy. 3:2 – 4352 × 2904, 4:3 – 4160 × 3120.

Maximální citlivost je ISO 12800. Minimální je ISO 100. Podle dostupných informací používá fotoaparát ostření detekcí kontrastu (a ne tedy i detekci fázovou, jako jeho „vyspělejší“ bratříčkové).

Kompletní specifikaci fotoaparátu Canon G1 X Mark II najdete zde.

Fotografie I.

Originální snímky jistě poznáte. V maximální kvalitě jpg při poměru stran 3:2 (tak vznikly všechny snímky) je datová velikost cca 4 – 7 MB podle scény.

Některé fotografické režimy. Všechny níže uvedené snímky vznikly třemi stisky spouště při různém nastavení režimu. O ostatní se postaral SW fotoaparátu. Snímky jsou uloženy v poměru velikostí a s uvedenou informací o původní velikosti. Rozhodně velmi zajímavé, ale praktičnost myslím není velká.

Fotografie II.

Práce s hloubkou ostrosti. Při nejmenším clonovém čísle f/2 (resp. f/3,9) je HO opravdu malá. Je nutné si hlídat místo zaostření. U druhé sady snímků se to při f/2 mírně nepovedlo (chyba fotografa).

Celková ostrost, kontrast, šum. Kontrast a ostrost jsou při všech ohniscích velmi dobré. Možná, že zvýraznění je mírně vyšší, než je obvyklé, a proto působí snímky velmi ostře.

Fotografie III.

Zoom. Rozsah 24 – 120 mm není sice veliký, ale v tomto segmentu fotoaparátů je velmi slušný a objektiv poskytuje velmi dobré obrazové výsledky a o ty jde především.

Šum. Canon G1 X Mark II neumožňuje vypnutí redukce šumu. Vždy je nutné nastavit stupeň redukce šumu buď na Nízký, Standard nebo Vysoký. Ve výřezech uspořádáno zleva do prava. Snímáno v režimu P, s vyvážením bílé na Denní světlo. Denní snímky jsou od ISO 6400 s použitím ND filtru. V režimu P je nejdelší dostupný čas 1s, proto jsou první noční snímky podexponované. Výsledky jsou velmi dobré – do ISO 1600 není třeba pro reálný výstup hodnotu ISO řešit. Samozřejmě stále platí (a myslím, že nikdy nepřestane), že méně je lépe.

Následující snímek vznikl jako jeden z prvních. Večer, bez jiného než osvětlení skrz okno z venku, jsem „cvakl“. A výsledek mě skoro ohromil. Především, že ostření nebyl problém (s vypnutým přisvícením), také proto, že ostrost snímku při 1/8 s není vůbec špatná. A nakonec proto, že ISO 4000 je použitelné.

Snad ani moiré nebude problém. Na struktuře peří nic takového nepozoruji.

A na závěr pár snímků z jarní přírody s preferencí clony. U clonového čísla f/2 je opravdu nutné hlídat místo ostření. Již f/3,5 není „tak háklivá“. f/2 „umí“ krásně (to je věc vkusu) rozostřit pozadí. Ale na makro, resp. focení velmi blízkých předmětů, opatrně.

Závěr

Ovládání a hledání v menu je tradičně vynikající. Současná cena (květen 2014) je však těsně pod 23 000,– Kč včetně 16 GB karty a to je cena, která je dvojnásobkem základního setu zrcadlovky. Ovšem zkuste koupit objektiv s podobným rozsahem a světelností… Takže je to spíše o tom, zda (ne)potřebujeme celý systém. Canon PowerShot G1 X Mark II jej v zásadě neposkytuje. Ale jako alternativa k zrcadlovce, především kvalitou výstupu a univerzálností „pro takové to denní focení“, rozhodně zaujme.