Fujifilm připravil nástupce svého dobře známého modelu X100, který první přinesl přísný „retro“ design a hybridní opticko-elektronický hledáček. Model s označením „s“ zachovává všechno, co se líbilo na předchozím modelu, nabízí nový snímač a další vylepšení. Jaký je?
 |
Společnost Fujifilm má ráda film. Má slavnou historii v oblasti filmové fotografie a slovo „film“ koneckonců stále zůstává i v jejím názvu. Výrobou filmů se též i nadále zabývá. Její digitální řada X tak má na co navazovat a její design dává na dobu analogových přístrojů a filmových emulzí zcela jasně vzpomenout. První model této řady způsobil poměrně velký rozruch, i přes některé drobné chyby. Jeho nástupce je mu podobný jako vejce vejci, ale je to přesto nový svébytný model.
 |
Spadá do kategorie kompaktních fotoaparátů s pevným objektivem, nabízí jak optický, tak elektronický hledáček a velký APS-C snímač.
Právě poslední dvě charakteristiky ho odlišují od veškeré konkurence, která dnes na trhu je. FujiFilm vytvořil v obou případech vlastní inovativní technologii, v případě hledáčku přepínatelný opticko-elektronický typ, kde si uživatel volí mezi průhledovým hledáčkem s promítáním digitálních informací a interaktivní kompenzací paralaxy a hledáčkem plně elektronickým. V případě čipu pak Fujifilm přišel s technologií X-Trans CMOS, která sice spočívá v použití principu Bayerovy masky, jak je dnes běžné, ale s vlastním, méně pravidelným rozmístěním barevných RGB filtrů, navíc absentuje low-pass filtr.
I v případě tohoto snímače FujiFilm přímo přiznává inspiraci filmem. Rozmístění barevných masek v matici 6×6, namísto klasických 2×2, způsobuje menší pravidelnost v jejich rozmístění, což má podle Fuji potlačovat vznik digitálních artefaktů, především moaré. Právě náhodné rozmístění zrna v emulzi je jednou z hlavních charakteristik filmové fotografie a důvod, proč moaré a další artefakty filmovou fotografii netrápí.
 |
Na filmovou terminologii narazíte i při nastavování fotoaparátu v menu. Zapomeňte na barevný režim „standard“ nebo „vivid“, tady se režimy jmenují podle filmů – Provia (standardní), Velvia (živé), Astia (mírně potlačené barvy a kontrast), PRO neg. Hi (vyšší kontrast) a PRO neg. Std (měkká gradace). Jen černobílý režim je zván standardně B&W (+ volitelná imitace žlutého, červeného nebo zeleného filtru) a sépiový Sépie. Saturaci si však člověk může ještě podle svého doupravit v rozmezí +2 až –2.
Celkově má fotoaparát na uživatele působit dojmem analogového dálkoměru, což výrobce kromě použitých materiálů (kov) a celkového designu ještě umocňuje takovými detaily, jako je umístění blesku do místa, kde by člověk čekal druhé okénko optického dálkoměru, či (uživatelsky volitelná) imitace dálkoměrného ostření pomocí elektronického rozdělení středu obrazu při použití režimu MF
Spíše z filmových dob je také známá technologie centrální závěrky v objektivu, kterou tento model také využívá. Co z toho plyne, si řekneme později.
 |
S trochou nadsázky se dá říci, že „retro“ je v dnešní době i úplná absence stabilizace – ať už optické, či na senzoru.
Ovládání
Tělo fotoaparátu nenabízí velkou oporu pro ruku, protože přední grip je spíše naznačený a zadní neexistuje vůbec. Přesně v duchu historických dálkoměrů. Protože je však vybaven malým a lehkým objektivem a celé tělo je potaženo měkčeným umělým materiálem s hrubým povrchem imitujícím kůži, drží se dobře.
 |
 |
Fotoaparát zapnete kruhovým „ON-OFF“ přepínačem kolem spouště.
Přístroj nabídne uživateli poměrně velké množství mechanických ovládacích prvků. Základem jsou analogové voliče – clony, rychlosti závěrky i kompenzace, opět vše funguje tak, jako u manuálních filmových fotoaparátů. Nenajdete tu tak volič PASM, a dva přítomné „rollery“ (přesněji jeden roller a jedna dvojsměrná páčka) mají jen doplňující funkci (až by se dalo říci, že jsou využité trochu málo). Vše funguje tak, že clonu nastavíte kroužkem na objektivu (F2 – F16 + A) a čas voličem na horním panelu přístroje (1/4000 – 1/4 + T, B, A). Zde se nastavuje obojí po celých expozičních krocích. Zadní páčka pak slouží pouze pro drobnou korekci nastavené clony mezi celými EV. V režimu T pak umožní nastavit dlouhé časy. Kolečko kolem čtyřsměrného voliče umožňuje to samé pro nastavený čas. Režimy PASM se pak nastavují tak, že pokud na objektivu i voliči rychlosti nastavíme číslo, jsme v režimu M (manuální expozice). Pokud nastavíme číslo na clonovém kroužku, ale na voliči expozičního času necháme „A“, jsme v režimu A (priorita clony). Pokud nastavíme čas, ale „A“ ponecháme na objektivu, jsme v režimu S (priorita času). A nakonec, pokud nastavíme „A“ na obou voličích, dostáváme se do režimu „P“ (programovaná expozice). Tento přístup je celkem jednoduchý a pohodlný, nicméně svádí uživatele dávat fotoaparát „od oka“ při nastavování expozičních údajů a vyžaduje „sahat“ pro přesné nastavení na čtyři místa najednou.
 |
Podobně, tedy do podoby kruhového analogového voliče, je vyveden i ovládací prvek korekce expozice (+2 až –2 po 1/3 EV). Jeho výhodou i nevýhodou zároveň je, že je umístěn v rohu přístroje, kde je dobře dostupný pro palec pravé ruky, ale bohužel se sám snadno „nastaví“ např. při vkládání přístroje do brašny.
Posledním ovladačem, nacházejícím se na horní straně přístroje, je tlačítko „Fn“. To je uživatelsky nastavitelné, ale bohužel je pouze jedno, přičemž funkcí, které na něj jdou z menu přístroje „vyvést“ je poměrně dost, přičemž některé jsou poměrně klíčové a by bylo dobré mít možnost nastavovat zároveň, což takto není možné (například nastavení citlivosti ISO, spouštění videa, náhled hloubky ostrosti nebo zapnutí vestavěného ND filtru atd.).
 |
Přibližně uprostřed horního panelu, lehce mimo osu objektivu, se nachází sáňky pro externí blesk.
Pokud se na přístroj podíváme zepředu, mnoho ovládacích prvků na této straně nenalezneme. Kolem objektivu je již zmíněný clonový kroužek, kroužek ostření (nekonečný běh, typ „focus-by-wire“, bez škály vzdáleností) a na pravé straně přístroje nahoře se nachází páčka, zdánlivě se tvářící jako mechanické natahování samospouště u mechanických filmových fotoaparátů. Slouží však pro přepínání režimu hledáčku.
 |
Na přední straně ještě najdeme blesk (dosah 9m), diodu přisvícení AF a stereo mikrofony.
Na levém boku se nachází přepínač režimu ostření (MF, AF-C, AF-S) a na pravém, schovány pod malými dvířky, konektory USB a HDMI.
 |
Na spodní straně je pak závit pro stativ, dvířka do společného prostoru baterie a paměťové karty a reproduktor.
Většina ovládacích prvků se kumuluje na zadní straně. Napravo od displeje se nachází čtyřsměrný volič s potvrzovacím středem, který v režimu fotografování nastavuje režim blesku, makro režim, vyvážení bílé, plochu AF a vstup do menu. Při prohlížení pak slouží k mazání fotografií. Kroužek kolem něj, jak již bylo řečeno, upravuje čas a v režimu P dělá „program shift“. Pod voličem je tlačítko přepínání údajů na displeji a tlačítko „Q“, které spouští rychlé menu s možností zobrazení a změny vybraných (bohužel jen výrobcem) nastavení. Nad čtyřsměrným voličem najdeme společné tlačítko zámku expozice a autofokusu a informační diodu. Přímo pod palcem je pak již zmíněná páčka korekce nastavené clony, která v režimu prohlížení dubluje jako zobrazení informací o fotografii. Lze také stisknout, a pak přiblíží snímek podle vybraného AF bodu.
Nalevo od displeje jsou čtyři tlačítka, od shora dolů: tlačítko zobrazení snímku, tlačítko režimu měření expozice, sloužící v režimu zobrazení jako „zoom +“, tlačítko „drive“ nastavující sériové snímání, bracketing, multiexpozici, panoráma a video, které umí sloužit v režimu zobrazení i jako tlačítko „zoom – “ a nakonec tlačítko módu zobrazení – hledáček, liveview nebo automatické přepínání pomocí očního senzoru.
Posledním, co na zadní straně najdete, je dioptrická korekce hledáčku.
Samotný displej není výklopný ani dotykový a má dnes spíše podprůměrné rozlišení 460K bodů při úhlopříčce 2,8“ a poměru stran 4:3.
 |
Menu
Menu přístroje je rozděleno do tří částí, Snímací režim, Přehrávací režim a Nastavení. Snímací režim se liší, je li spuštěn z fotografického nebo video rozhraní. Vstupuje se do něj potvrzovacím středem křížového voliče a to vždy v závislosti na aktuálně spuštěném režimu – v režimu pořizování snímku (videa) vás tlačítko pošle do menu Snímacího režimu, v režimu přehrávání do menu Přehrávacího režimu. Menu Nastavení je pak přístupné z obou režimů. Ve zkratce: Snímací režim má na starost vše, co se samotného fotografování týče – např. kvalitu snímku, ostrost, sílu blesku, nastavení barev, citlivost, odšumování, ND filtr atd. Při videu pak hlavně velikost videa a nastavení mikrofonu. Přehrávací režim zahrnuje nástroje správy a úpravy snímků, jako je vyvolávání RAW souborů, zámek snímku, ořezy, zmenšování, otáčení, nebo třeba přímý tisk. Menu Nastavení spravuje dlouhodobé preference uživatele, jako je datum a čas, jazyk, úsporný režim, jas displeje, barevný prostor, nebo například formátování karty.
 |
 |
 |
 |
Pro nejpoužívanější nastavení je tu ještě rychlé menu „Q“. Zde můžeme listovat do všech čtyř směrů mezi nabídkami a zadní páčkou přehazovat nastavení. Je to šikovné, bohužel ale nejpoužívanější funkce nejsou ty, které používáte nejčastěji, ale ty, o kterých si to myslel výrobce…
 |
Fotografování
Samotná práce s přístrojem je radost. Přístroj je čilý, za dobrého světla ostří rychle (koneckonců má ostření fázovou detekcí na čipu) za špatného světla hůře (přepíná zpět do ostření detekcí kontrastu), dokáže sériově snímat rychlostí až 6 snímků za vteřinu a disponuje nejkratším časem závěrky 1/4000. Má neomezený synchročas, dokáže odpálit blesk i při oné čtyřtisícině. To je dáno právě již dříve zmíněným použitím dnes neobvyklé centrální závěrky. Díky ní je přístroj také velmi tichý (pouští syntetický zvuk závěrky do reproduktoru, aby uživatel zvyklý na zrcadlovku vůbec věděl, že něco vyfotil – naštěstí to jde vypnout) a samozřejmě vůbec „nekope“. Tato konstrukce s sebou nese i jisté nevýhody. Například ona čtyřtisícina je dostupná až od clony F8, na cloně F4 si musíte vystačit s dvoutisícinou, při F2 dokonce s tisícinou. Je to proto, že při rychlejších časech se centrální závěrka nestihne otevřít přes celý průměr clony.
Tři režimy zobrazení také přispívají k uživatelskému komfortu. Live-view i elektronický hledáček jsou klasické, hledáček má dokonce nadprůměrné rozlišení dva a půl milionu bodů. Není sice příliš velký a zobrazení sebou může trochu „trhat“, ale je jemný a rozhodně dobře použitelný. Specialitou je ale onen zmíněný optický hledáček s promítanými digitálními informacemi. Je to úžasná záležitost, máte zároveň příjemný skleněný hledáček a zároveň plnou sestavu digitálních informací, které se promítají přímo do vašeho zorného pole.
Hledáček dokáže měnit zarámování scény (nejedná se o 100% plochu záběru) s přihlédnutím k ostřící vzdálenosti a tak vcelku efektivně potlačovat výraznou paralaxu danou umístěním hledáčku do vzdáleného rohu. Stejně tak dokáže korigovat umístění ostřícího bodu, ukazovat ostřící vzdálenost atd. Pouhým pohybem páky pak lze přepnout do plného EVF režimu, kdy je průhled (s jemným cvaknutím) zaslepen a do hledáčku je promítnuto to, co vidíte při běžném zobrazení na displeji (tedy 100% pokrytí záběru). Přepínání se brzy stane intuitivním a člověk má možnost rychle reagovat na konkrétní scénu a potřeby. V makro režimu ovšem funguje pouze EVF, protože paralaxa by byla taková, že by se rámování záběru dostalo mimo zorné pole hledáčku.
 |
Celý tento malý zázrak je umožněn šikmým polopropustným zrcátkem, na nějž je ze strany promítán digitální obraz z malého LCD.
Sám jsem obě možnosti zobrazení používal asi 50:50.
 |
 |
Přístroj disponuje celkem povedeným režimem ručního ostření. Ostřící kroužek, jak již bylo zmíněno, nepohybuje přímo čočkami, ale ovládá ostřící motorek fotoaparátu, a to podle intenzity otáčení. Podle výrobce byla zvýšena citlivost na dotyk a k přeostření stačí oproti minulé generaci jemnější pohyb. Neměl jsem možnost porovnat oba přístroje vedle sebe, ale přístroj opravdu rozezná pohyb kroužku téměř okamžitě a rychle zareaguje. Spolu s ostřícími pomůckami, tedy focus peakingem a digitálním rozdělením středu obrazovky je manuální ostření docela příjemné. Jediné, co ho trochu kazí, je úzký prstenec blízko těla, který měl u testovacího kusu nerovnoměrný odpor v průběhu otáčení.
Velká výhoda přístrojů tohoto typu je jejich nenápadnost. Oproti zrcadlovkám jsou menší, tišší a méně, řekněme, „profesionálně“ působící (myšleno v očích laického subjektu fotografování) než velká hlučná zrcadlovka. FujiFilm proto tento přístroj vybavil tradičním reportážním ohniskem 35mm (přepočtených), takže vzhledem k určení přístroje ani nemožnost výměny objektivu příliš nevadí (navíc existují i předsádky, širokoúhlá a nově i prodlužující).
Obrazová kvalita
Obrazová kvalita je na špičkové úrovni. 16mpx senzor od Fuji patří patrně k tomu nejlepšímu v APS-C třídě, což je dáno kombinací čipu bez low-pass filtru, absencí interpolačních artefaktů danou téměř „náhodným“ rozmístěním barevných masek v Bayerově matici, dobré citlivosti a perfektního JPEG enginu. Citlivost se pohybuje od ISO 200 – 6400, softwarově lze nastavit ještě ISO 100 (ztmavené ISO 200) a ISO 12800 a 25600 (jednou, respektive dvakrát zesvětlené ISO 6400). Automatické ISO funguje v celém rozsahu hardwarové citlivosti a může být uživatelsky omezeno jak ze shora, tak ze zdola (+ je možno nastavit i maximální dlouhý čas závěrky).
 |
 |
 |
Celkově si nechá fotoaparát, co se citlivosti týče, líbit hodně. Jeho výkon jej i v tomto směru umisťuje na špičku APS-C segmentu. Je to, myslím dobře vidět z přiložených testovacích fotografií. Z tohoto důvodu si člověk může s klidem v duši vypnout odšumování fotografií, aby tak zachoval maximum detailů a stále dostat fotografie s minimem šumu, který má navíc příjemný charakter. Většina fotografií v tomto testu byla fotografována s vypnutým odšumováním. Do ISO 800 je šum i tak téměř neviditelný, maximálně při bližším ohledání stínů. Citlivost ISO 1600 ho má jemný, výraznější je při ISO 3200, kde už by mohl někomu vadit. Nicméně i při této citlivosti je výkon nadprůměrný, a pokud vám šum ve fotografiích v rozumné míře nevadí, nebojte se ani citlivosti ISO 6400, já jsem ji při běžném fotografování s klidem nechával jako strop funkce Auto ISO.
S většinou ostatních fotoaparátů také nechávám jako výchozí formát RAW, ale u tohoto Fuji jsem neměl problém ani s JPEG. Fujifilm odladil algoritmy přímo pro svůj X-Trans senzor, a převodem v editoru třetích stran tak už mnoho nezískáte, alespoň co se množství detailů týče. JPEG v podstatě dostává z fotografií všechno, co je potřeba. RAW tak přichází v úvahu hlavně pro práci s barvami a jasem snímku, nicméně i s úrovní obojího jsem byl při běžném fotografování většinou spokojen.
 |
Dynamický rozsah je ve standardním režimu dobrý, což se dá od moderního čipu této velikosti čekat, ale Fuji nabízí i speciální režimy jeho rozšíření. Výrobce je nazývá DR100, DR200 a DR400 (+ možnost Auto, tedy ponechat volbu na fotoaparátu). DR100 je základní režim, kdy není dynamický rozsah nijak upravován. DR200 podexponuje fotografii, aby předešel přepalům a zesvětlí stíny, DR 400 udělá totéž, ale silněji. Výsledek na stejné scéně můžete porovnat na přiložených fotografiích. Při použití těchto režimů (DR 200 a 400) však dojde k omezení minimální automaticky nastavitelné citlivosti – při DR200 nepůjde fotoaparát pod citlivost ISO400 a při DR400 dokonce pod 800ISO. Pokud citlivost přenastavíte manuálně mimo tento rozsah, fotoaparát režim DR dočasně vypne. Proč? Jak již bylo řečeno, fotoaparát podexponovává a zesvětluje. Nezvyšuje tedy hardwarově citlivost, ale zkracuje čas na úroveň situace, kdy by bylo takové ISO nastaveno, je to stejný princip jako při používání rozšířených softwarových citlivostí. Vzhledem k tomu, že „zvyšuje“ citlivost o jeden, respektive o dva expoziční kroky, snadno dojdeme k výsledku, který nám tato funkce reálně dá: 1, případně 2 EV rozsahu ve světlech. Vhodnost použití této funkce tedy závisí hlavně na snímané scéně a světelných podmínkách.
 |
Ve fotoaparátu jde také nastavit ostrost, opět v rozmezí +2 až –2. Podle mě je ale míra doostřování v nastavení „0“ dostatečná, fotoaparát bez low-pass filtru s dobrým objektivem (což fotoaparát obojí splňuje) by větší ani potřebovat neměl…
Jak je dnes běžné, obsahuje fotoaparát i takzvané kreativní filtry. Mám dojem, že je to pro cílovou skupinu skoro zbytečná funkce, ale má své uživatele, kteří ji využijí. Umožňuje stylizovat fotografie do podoby snímků z dětské kamery, simulaci tilt-miniatury, veselé barvy, Hi-Key, Low-Key, dynamické barvy, změkčující filtr a částečné odbarvení s volbou zachované barvy.
Z dalšího nastavení je možné zmínit zvýraznění nebo zeslabení tónu snímku, upravení síly blesku atd.
Fotoaparát nabízí i natáčení videa, rozlišení je Full HD a frekvence až 60 fps. Video nemá vlastní spoušť, lze maximálně k tomuto účelu použít funkční tlačítko. Jinak je třeba jít do „Drive“ menu. Nastavení expozičních parametrů nebo přeostřování v průběhu videa není možné – prvé zůstane tak, jak bylo nastaveno před nahráváním, ať se snažíte, jak chcete, o druhé se fotoaparát stará sám a vaše pokusy o namáčknutí spouště vyústí pouze v ukončení nahrávání. Ano, k tomu stačí poloviční zmáčknutí. Také vás video nenechá využít optický hledáček. Je patrné, že video je jen doplňková funkce, určitě si pořízení přístroje promyslete, pokud je pro vás tato funkce klíčová a využíváte ji hodně.
Kvalita ale špatná není, můžete ji posoudit z přiloženéukázky.
Objektiv
 |
Objektiv 23mm F2 je jednoduše povedený. I na plně otevřenou clonu je dostatečně ostrý a po zaclonění si není na co stěžovat. Zkreslení není problém. Chromatická aberace je i na plnou díru nepatrná, na druhou stranu se může objevovat i po větším zaclonění. Vinětace též není rušivá, při otevřeném objektivu se nicméně vyskytuje. Jediný větší nedostatek objektivu je značná neostrost při ostření na minimální ostřící vzdálenost, což platí hlavně na „plnou díru“. Na macro fotoaparát zkrátka není koncipován (to nebyly koneckonců ani staré dálkoměry). Hodit se bude i jeho vestavěný ND filtr.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Závěr
Je tento fotoaparát dobrý? Troufám si odpovědět, že ano, je. Je pro každého? Tady si dovolím odpovědět stejně kategoricky, ne není. Je pro lidi, kterým vyhovuje jeho ohnisko, nechtějí zrcadlovku a ani nepotřebují vyměňovat objektivy. Například fotoreportér ho jistě ocení, stejně jako třeba svatební fotograf, milovník street photo, krajinář, který má rád daný úhel záběru či každý, kdo chce cestovat „na lehko“. A jistě i mnoho dalších. Pro ty ostatní nabízí Fujifilm sérii bezzrcadlovek s výměnnými objektivy, kde si zájemce může vybrat z celé škály objektivů či používat adaptéry na manuální objektivy atd. Výhodou tohoto modelu je, že nabízí funkce a objektiv, za které byste si jinak zaplatili mnohem více, pokud byste je chtěli od fotoaparátu s výměnnou optikou, navíc v kompaktnějším balení. Kvalitou fotografií se navíc řadí na vrchol segmentu. Jestli je to pro vás dost argumentů pro (nezanedbatelnou) investici do kompaktního fotoaparátu s jedním ohniskem, je již čistě na vašich preferencích.
Galerie
Zde se můžete podívat na několik snímků „z terénu“ (jedná se o OOC JPEGy):
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |