Fotografování jídla, tedy surovin, hotových pokrmů a nápojů je poměrně složitou a náročnou fotografickou disciplinou, vyžadující určité znalosti v oboru gastronomie, dobrou fotografickou výbavu a zkušenosti s nasvícením scény. Dobrá fotografie jídla by měla vzbuzovat nejen vizuální informaci, ale také působit na chuťové buňky diváka. V článku najdete užitečné rady.
Jídlo působí nejen svým tvarem, ale také barevností, strukturou a celkovým uspořádáním na talíři. Fotograf jídla vždy spolupracuje s foodstylistou, který umí správně a působivě pokrm naaranžovat. Při fotografování jídel ve špičkových restauracích jsem se přesvědčil o tom, že mnoho našich výtečných šéfkuchařů své výtvory velice působivě a zajímavě naaranžuje.
V nesmírně široké škále pokrmů a surovin jsou zastoupeny i méně fotogenické druhy. Fotograf má za úkol vyfotografovat všechna jídla tak, aby na naše smysly působily pozitivně, hezky a snímky byly technicky dokonalé.
Máme dvě základní možnosti jakým způsobem při fooodfotografii pracovat se světlem. Jsou zastánci fotografie v denním světle a na druhé straně tvůrci využívající světlo umělé. Denní světlo, např. u velikého okna je vždy nějak limitováno. Jinou intenzitu má ráno, jinou v pravé poledne. Zrovna tak se mění i jeho barevná teplota, která je pro správnou interpretaci barev velice důležitá. Umělé světlo v ateliéru či interiéru restaurace mohou ve všech parametrech ovlivňovat podle svých požadavků. Hlavním požadavkem je to, aby vyzařovaná teplota světelných zdrojů neovlivnila tvar a kvalitu fotografovaného pokrmu. Pro základní nasvícení jídla používáme ve většině případů hlavní zdroj světla k vysvícení celé scény a druhý, vedlejší zdroj ke zdůraznění plasticity, struktury. K tomu jsou ještě nezbytné různě velké odrazné plochy, destičky a zrcátka.
Současný, moderní trend fotografie jídla preferuje více detailní záběry, pohledy na strukturu a kvalitu zpracování pokrmu, ovšem celkové záběry a vytvoření určitého zátiší s jídlem je také často využíváno.
 |
 |
 |
Abychom zobrazením pokrmu působili na oko diváka, je důležitý úhel pod jakým fotografii zhotovíme.Nejlépe působí takový pohled, jako když se osoba sedící u stolu na jídlo dívá. Tedy přibližně úhel 30 stupňů.
 |
 |
Nejméně fotogenické a pro fotografa velice problematické jsou polévky a téměř všechny druhy omáček. Taková česká klasika, svíčková se šesti je pro fotografa veliký problém.
 |
 |
 |
 |
Plný talíř barevné tekutiny vždy vypadá nevzhledně. Různé přidané s daným jídlem související doplňky, ozdobení samotné polévky a netradiční servírování vždy fotografii vylepší. Polévková kořenová zelenina – mrkev, petržel, celer a pod. vařením vždy ztrácí barvu a po nakrájení nejsou ať malé krychličky, tak úzké nudličky dokonalé, nedrží pevné hrany. Dejte do polévky zeleninu syrovou a budete spokojeni.
Plátky masa, ploché knedlíky a vše zalito jednobarevnou omáčkou, příkladem svíčková omáčka. Na talíř vždy dávejte malé porce, ozdobte něčím co je barevně kontrastní a pomocí ostrého protisvětla zdůrazněte, modelujte prostor. Boční nebo zadní kontrastní světlo vytvoří plasticitu.
 |
Fotograf jídla by měl kromě dokonalého zvládnutí své techniky také něco vědět o správném stolování, znát rozvržení doplňků na jídelním stole, vědět jaké pití k určitému jídlu patří a v jakém skle se podává.
 |
 |
Fotografujete-li prostřený stůl s celkovým záběrem na pokrm, maso by mělo být vždy na pravé straně talíře a nebo v dolní části, příbory na správné straně, pivo s pěnou a víno správné barvy. Jestliže vám u piva padá pěna a nemáte v další sklenici náhradu, pomůže vám elektrický ohříváček a nebo hrst soli vhozená do půllitru. Červené víno je na fotografiích vždy velice tmavé, ředíme jej vodou.
Tepelně upravený pokrm, hlavně pečený či grilovaný rychle mění svůj vzhled a často se stává, že při delším fotografování se již ztrácí lesky na povrchu. Vysokého lesku dosáhneme dodatečným potřením pečené části štetečkem namočeným v olivovém oleji a nebo glycerinu. Olej se na rozdíl od glycerinu do jídla rychleji vpíjí. Naopak příliš vysoké lesky hlavně na zeleninových oblohách se mohou eliminovat přestříknutím matným lakem.
 |
 |
Současná gastronomická fotografie využívá ve velké míře práci s hloubkou ostrosti. Velice často můžeme vidět snímek kde je dokonale ostrá pouze ta pověstná třešinka na dortu a zbytek fotografie je v optické neostrosti. Bez dokonalého, vysoce světelného objektivu takovou fotografii nemůžete zhotovit. Je ale pravda, že podobné efekty dosáhnete v grafickém editoru.
 |
 |
 |
 |
U fotografování moučníků se šlehačkou, zmrzlinových pohárů a podobných pokrmů se často setkáme s tím, že na teplejším povrchu šlehačka rychle řídne a stéká. Zcela bez problémů můžeme šlehačku nahradit holící pěnou, která má podobnou konsistenci i barvu a vydrží daleko delší dobu. Přidáním vhodného barviva můžeme vytvořit i „pěnu pařížskou apod.“
Barevnost, kvalitní naaranžování, osvětlení a správné expozice jsou základy pro fotografování jídla. Ale také ochota experimentovat, neustále zkoušet a chtít něco dokázat.
Fotografovat jídlo pod vedením Milana Šusty můžete na jeho workshopu Fotíme jídlo v ateliéru na Setkání fotografů v sobotu 8. března 2014. Zveme rovněž na workshop Jak fotografovat jídlo za přirozeného světla pod vedením profesionála Roberta Vano. Lákavé předkrmy a zákusky čerstvě připraví italský kuchař Michele Antonio Russo, součástí workshopu je i krátká ukázka přípravy předkrmu přímo na place.