Fotografování krajiny: jezero Tso Moriri, Ladak

Ladak je oblast indického státu Džammú a Kašmír mezi pohořími Karákoram a Himálaj. Článek je zaměřen na fotografování krajiny, kde se ve stovkách kilometrů vysokohorské pustiny občas zrcadlí tyrkysově modré jezero. Zdejší krajina vyvolává pro její opuštěnost potřebu meditace. Náhorní plošina u hranice Tibetu kolem jezera Tso Moriri vás šokuje drsností přírodních podmínek.

Tibet je jakýmsi duchovním srdcem Asie. Na této obrovské náhorní plošině pramení většina velkých asijských řek, které nabírají sílu díky rozlehlým místním ledovcům. Tibet je dnes pod kontrolou Číny, kde je svobodné cestování obtížné. Existuje však několik menších oblastí těsně za hranicemi, které jsou prakticky shodné krajinou, kulturou, náboženstvím i způsobem života. Z Tibetu sem přešli Changpové i s dobytkem. Právě v oblasti ve východním Ladaku, který je součástí Indie, můžete poznat zemi tibetských nomádů ženoucích po pustých pláních stáda jaků či kašmírských koz nebo obrovská ledovcová jezera navlas podobná těm tibetským.

Jezero Tso Moriri se nachází ve výšce 4550m. Na délku má 19km a v nejširším místě přes 3km. Toto původem ledovcové jezero bylo v minulosti mnohem větší a mělo i přirozený odtok, který ale zanikl. Proto se v současné době voda jezera stále více zasoluje. Jezero se nachází přibližně 250km od Leh, hlavního města Ladaku v indické provincii Jammu&Kašmír. Oblast je přístupná v letním období terénním automobilem. Vzhledem k blízkosti hranice s Tibetem potřebujete pro cestu zvláštní povolení, které je kontrolováno.

Přiložené fotografie jsem pořídil na Fotoexpedici Indie – Ladak 2012 a 2013 s FotoIn­stitut.cz.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 16–35mm f/2,8 L USM, ohnisková vzdálenost 28mm, ISO 320, clona f11, 1/640s

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24–70mm f/2,8 L USM, ohnisková vzdálenost 70mm, ISO 320, clona f11, 1/640s, panorama složené ze 6 snímků

Abych zachytil jezero v celé délce, vychází z toho tzv. „nudle“. To většinou není moc praktický formát, ale na druhou stranu je vidět, jak je jezero rozlehlé.

Moc rád fotografuji krajiny na hranicích světla a stínu. Vždy čekám na ten správný zlomový okamžik z hlediska geometrie. Fascinuje mne fakt, že se tento okamžik nikdy znovu nezopakuje a fotka se tak stává jedinečnou.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 70–200mm f/2,8 L IS USM, ohnisková vzdálenost 200mm, ISO 400, clona f9, 1/1000s

Bělostné štíty za jezerem se již nacházejí v čínském Tibetu. Vyrazili jsme je fotografovat jak při posledním světle večer, tak i při prvním světle ráno.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 70–200mm f/2,8 L IS USM, ohnisková vzdálenost 200mm, ISO 100, clona f8, 1/100s

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 70–200mm f/2,8 L IS USM, ohnisková vzdálenost 200mm, ISO 100, clona f8, 1/100s

Pouze brzy ráno bývá bezvětří, což je výhodné využít k fotografování odrazů v hladině jezera, nebo spíše v hladině jezírek v ústí říčky vtékající do jezera u Korzoku.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 70–200mm f/2,8 L IS USM, ohnisková vzdálenost 125mm, ISO 400, clona f9, 1/1000s

Díky suchému klimatu je u jezera Tso Moriri velmi dobrá pravděpodobnost jasného počasí. Navíc množství světelného smogu v této pustině je velmi malé, i když v létě v Korzoku většinou vyrábějí elektřinu naftovým generátorem. Naplánovali jsme si zde logicky fotografování noční krajiny s jezerem a hvězdnými drahami. Jenže jak se občas při cestovatelské fotografii stává, smůla. Měsíc byl ty tři dny právě v úplňku. Zdálo se, že není šance, ale nevzdal jsem to. Ve tři hodiny ráno jsem jako jediný vylezl do mrazu. Viděl jsem, že měsíc zalézá za protější skálu. Asi po půl hodině jsem doklopýtal se stativem k jezeru a vyzkoušel několik expozic při vysokých ISO, abych odhadl expozici. Severka svítila nad Korzokem, ale to bych zase nedostal do kompozice jezero, které pro mne představovalo magii místa.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 16–35mm f/2,8 L USM, ohnisková vzdálenost 35mm, ISO 250, clona f4,5, 1177s

Na levé straně nad obzorem je již patrný bílý pruh způsobený sluncem pod obzorem. Vrcholky hor jsou nasvětlené měsícem. Kolem čtvrté hodiny ranní došlo k zesvětlení oblohy tak, že jsem raději ukončil expozici. Nechtěl jsem riskovat a zničit jediný snímek hvězdných drah, který se jakž takž povedl, i když světelné podmínky na noční obloze byly problematické.

V červenci je na náhorní plošině vrcholné léto. Přes den můžete na slunci sedět v tričku s krátkým rukávem, pokud tedy máte dobře ošetřenou kůži krémem s vysokým faktorem proti UV záření. Jenže když zajde slunce, teploty rychle klesnou pod nulu. Místní lidé, kteří zde žijí v hliněných domech a topí jačím trusem, v létě nasávají slunce do jeho posledních paprsků. Jenže v zimě jsou zde podmínky nesrovnatelné. Ta loňská byla obzvláště tvrdá. V Korzoku přišli o stovky kašmírských koziček, neboť kvůli dlouhotrvajícím mrazům, okolo –40°C, je ani v domech nedokázali udržet do jara.

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24–70mm f/2,8 L USM, ohnisková vzdálenost 70mm, ISO 320, clona f8, 1/640s

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 70–200mm f/2,8 L IS USM, ohnisková vzdálenost 170mm, ISO 100, clona f8, 1/80s

Lidí na planetě neustále přibývá. V roce 2050 nás tu bude už 9 miliard. Politici stále chtějí další a další růst, při kterém dochází k drancování naší planety. V Čechách to patrné není, neboť u nás se počet obyvatel za posledních 100 let nezměnil. V Asii je to ale jiné. Takovýchto opuštěných míst s křehkou ale dosud divokou přírodou bude dále ubývat. Je to smutný příběh, ale moc optimista v tomto smyslu nejsem.

Poznámka redakce: Přednášku autora článku, fotografa a cestovatele Andreje Macenauera, můžete navštívit na Setkání fotografů, v sobotu 8. března 2014 v KC Zahrada Praha 4 – Chodov.