Zpráva z 3. Šumavského FotoMaratonu 2013

V Kašperských Horách na Šumavě se v sobotu 14. září uskutečnil už 3. ročník unikátní fotografické soutěže Šumavského FotoMaratonu. V článku najdete krátkou reportáž z akce, kterou pořádal FotoAparát.cz a FotoInstitut.cz s generálním partnerem Centrum FotoŠkoda. Také si můžete prohlédnout vítězné fotografie a přečíst si komentáře autorů k jejich vzniku.

V Kašperských Horách na Šumavě se v sobotu 14. září konal už 3. ročník unikátní fotografické soutěže Šumavského FotoMaratonu. Soutěž byla odstartována v 9 hodin na dvou stanovištích, v infocentru NP Šumava a na radnici Kašperských Hor. Zároveň byla odtajněna témata tohoto ročníku: 1. Mraky, 2. Odraz, 3. Zub času, 4. Siesta, 5. Křivka. Soutěžící měli na nafocení 5 snímků v zadaném pořadí čas do 15h. Hned první téma „Mraky“ přidělalo soutěžícím starosti, brzy ráno totiž, navzdory předpovědi slibující polojasno, nebyl na obloze ani mráček. Po 9 hodině se ale začala objevovat první oblačnost a FotoMaratonu tak nic nebránilo.

Série pěti soutěžních fotografií se odevzdávala v infocentru NP Šumava přímo z karty, bez úprav. FotoMaraton tak opravdu prověřil schopnosti účastníků. Se svými fotografickými zážitky se vítězové na prvních třech místech svěřili v druhé části článku.

Vítězné fotografie a komentář vítězů najdete zde.

Vyhlášení vítězů proběhlo ještě týž den odpoledne. Deset vítězů okomentovalo před plnou přednáškovou místnosti NP Šumava své snímky a převzalo ceny. Vítěz 3. Šumavského FotoMaratonu si odnesl fotoaparát Olympus PEN E-P3, další úspěšní fotomaratonci pak vyhráli Zoner Photo Studio 15, fotografické knihy ZonerPress, workshop FotoInstitut.cz, předplatné Digitální Foto Magazín a Koktejl, 4 fotografické brašny Fomei a každý z vítězů získal také poukázku na služby Centrum FotoŠkoda a samozřejmě i diplom.

Informace o dalších FotoMaratonech najdete na webu projektu www.fotomaratony.cz nebo na Facebooku FotoMaratony.

Vítězové 3. Šumavského FotoMaratonu a jejich fotografie

umístění	jméno	startovní číslo
1.	Jan Linhart	19
2.	Jiří Šneider	11
3.	Roman Odstrčil	27
4.	Pavel Špachman	52
5.	Václav Kahovec	21
6.	Petr Žák	2
7.	Dušan Linart	6
8.	Samuel Nováček	23
9.	Michaela Pfeifferová	7
10.	Eva Jarošová	13

1. místo – Jan Linhart

I když je fotografování už několik let mým hlavním koníčkem, nikdy jsem se neúčastnil takovéto akce, kde se sejde skupina lidí se stejným zájmem o fotografii. Ještě v pátek večer jsem byl v rozpacích, zda mám do Kašperských Hor na fotomaraton vůbec jet. Všechna prvotní skepse a předsudky, se kterými jsem ráno sedal do auta, zmizela však ve chvíli, kdy jsem sjížděl po silnici do Kašperských Hor a na obzoru spatřil sluncem nasvícený hrad Kašperk. Má dobrá nálada pak v průběhu dne postupně rostla, až v úplné nadšení. A nehledě na mé umístění, ze kterého jsem v euforii ještě dnes, byl celý fotomaraton naprosto úžasný.

Věnuji se převážně fotografování krajiny a oblohu s mraky tak většinou využívám pouze k dotvoření celkové kompozice, k vyjádření prostoru, či pro zachycení atmosféry snímku. Mraky jsou však samy o sobě nádherným fotografickým objektem, proto mě toto téma velmi nadchlo. Snímek, který jsem vybral do skupiny soutěžním fotek je vesměs dílem náhody. Slunce bylo v ten okamžik za jemným závojem mraků, které přes něj plynule přecházely, takže jsem neměl za cíl zvyšovat clonu pro dosažení paprskového efektu. Fotoaparát jsem nechal nastavený na programovatelnou automatiku, rychle jsem si promyslel kompozici snímku a stiskl spoušť. Fotografie se povedla … pořídil jsem proto ještě další dvě fotky, které jsem však vzápětí smazal. Mraky na obloze se totiž během té chvíle velmi rychle přeskupily a Sluneční disk zakryly až příliš. I když jsem věděl, že 1. Snímek, který mohu zařadit do soutěže už mám, chodil jsem ještě další hodinu po Kašperských Horách, užíval si toho krásného dne a i nadále fotil plující oblaka, na která si jindy čas neudělám.

Námětů k focení odrazu jsem měl promyšlených více. Na náměstí však právě zastavil autobus s tmavými skly, ve kterých se zrcadlila část náměstí s radnicí. Než autobus odjel, stihl jsem snímků pořídit více. Nakonec jsem vybral tento, s projíždějícím autem v popředí. Fotografoval jsem s šedým přechodovým filtrem, který ztmavil horní levou část snímku a zároveň jsem na fotoaparátu nastavil korekci expozice +1/3 EV pro zesvětlení popředí.

Zub času bylo již složitější téma. Během mého lelkování po Kašperských horách jsem ale v jedné zahrádce objevil tuto stařičkou škodovku nahlodanou rzí. To však bylo ještě dříve, než jsem měl pořízenou fotografii pro předchozí téma. Když jsem se k autu vrátil, stálo na přímém slunci a při pohledu do hledáčku fotoaparátu vlastně v protisvětle. Musel jsem chvíli vyčkat, než sluneční paprsky utlumí procházející mráček, a pořídil následující snímek. Při focení jsem použil blesk s mírně kompenzovaným výkonem do mínusu a jeho světlo změkčil malým difuzérem. Tím došlo k projasnění oblasti v okolí předních světel automobilu, která byla jinak stíněna karosérií.

Zprvu jsem měl asi největší obavy z tématu „siesta“, ale vzhledem k tomu, že ve městě právě probíhaly městské slavnosti, bylo možností, jak zachytit siestu v ulicích, víc než dost. Problém však byl v načasování. Již jsem měl na kartě několik, řekl bych i povedených snímků, které jsem však nemohl do soutěže zařadit, protože nebyly pořízeny v zadané posloupnosti témat. Na vybraném snímku jsem zachytil, v tu chvíli patrně nic netušící, účastnici fotomaratonu, která si již dopřávala odpočinku za cílovou páskou ;-) Mně však chybělo ještě jedno téma.

Tím tématem byla „křivka“ a musím přiznat, že mi to dalo opravdu zabrat. Obloha se již téměř kompletně pokryla hustými tmavými mraky, čas k odevzdání soutěžních snímků se nezadržitelně blížil a inspirace také nikde. Po několika, myslím až zoufalých fotkách, jsem objevil keř s malými zelenými lístky a červenými plody. Protože byl keř velmi hustý, nebylo by ani s maximálně odcloněným objektivem, oddělit jednotlivé větvičky. Jednu větvičku jsem tedy utrhl a našel vhodné pozadí. Natavil jsem nejnižší možné clonové číslo při ohnisku objektivu někde kolem 300mm a s posledními slunečními paprsky, které se v ten krátký okamžik, toho dne již patrně naposledy, prodraly skrz mraky, vyfotografoval závěrečný snímek. Zbývalo se už jen rychle vrátit do Informačního střediska NP Šumava a fotky odevzdat. Všechny snímky byly foceny APS-C zrcadlovkou Canon EOS 550D.

2. místo – Jiří Šneider

3. Šumavský fotomaraton začal krásným ránem se skoro jasnou oblohou a ejha 1. fototéma – mraky. Hned před bránou Informačního centra jsem udělal malou piruetku, otočil se o 360stupňů a zjistil, že to rozhodně sranda nebude, mraků bylo na obloze pomálu. I když jsem nekuřák, tak mi najednou vpadl do oka obraz kouřící cigarety, honem do brašny pro foťák. První zkouška bez filtru a druhá už „naostro“ s polarizačním filtrem, obraz na výšku a tak vznikla fotka mraky. (zoom 40mm, čas 1/160, clona 8.0)

2. tématem byl odraz. Nabízelo se spousta oken, výloh a zrcadel. Na kapotě Yetiho kašperskohorských policistů jsem se zahlededěl do stříbrného plastu u emblému Škoda a zahlédl odraz, v němž se objevil místní kostelík v tom podivném kabátě z lešení. Honem pro širokáč a jdu na to. Dokonce jsem se na fotce zvěčnil taky, jediné co mě při focení odrazu myšlenkově přepadávalo, že mě z povzdálí sledují policisté a čekají zda jim budu jejich Yetíka jakkoliv ničit… (zoom 38mm, čas 1/125, clona 7,1)

3. téma – zub času není zas tak těžké, zvlášť v Kašperkách, kde je spousta starých domů s neopravenými fasádami, střechami atd. Náměstí ale nabídlo velice čistý obraz a zub času byl zde k nenalezení. Pak jsem zaostřil na rezavý kryt kanálu, kde ulpěla vykouřená cigareta, respektive jen filtr od ní, takže fotka byla pořízena jako takové vajglové makro, kde u cigarety byl zub času dost krátkodobý, ale i rezavý poklop kanálu splnil tento úkol.(zoom 100mm, čas 1/400, clona 4,5)

4. tématem byla siesta a opět se potvrdilo, že první myšlenka je ta nejlepší. Proč fotit jako ostatní nějaký odpočinek, když si z toho slova siesta lze udělat slovní hříčku! Ha, Ford Fiesta a změnit F za S. Hledal jsem po centru Kašperek jak pominutý jedno jediné auto, které by můj nápad splňovalo. Netrvalo to moc dlouho a na hotelovém parkovišti se vylíhla Fiesta v nejnovější verzi. V okamžiku jsem se Fiestě přilepil na zadek a vykouzlil ze své žvýkačky písmeno S. (zoom 100mm, čas 1/80, clona 4,5)

5. a poslední fototéma křivka vzniklo také na náměstí, kousek od pódia, kde se odehrávaly městské slavnosti. Po pár pokusech na autech různých značek a jejich linií mě zaujal parkovací automat a jeho nerezová kopule na vrcholu. Bylo kolem 11hodiny a světlo už bylo dost ostré, naklopení foťáku do správné pozice a proniknutí malinkého paprsku protisvětla, diagonála v hledáčku fotce dodá dynamiku…a je to tam! (zoom 100mm, čas 1/1250, clona 4,5).

3. místo – Roman Odstrčil

Mraky byly prostě jen o čekání na správnou konstelaci, kdy slunce není přesně za tenkým mrakem, protože pak vznikal přepal na velké ploše jak bylo světlo difuzní, ale silné. Clona 16 zajistila hvězdičkový efekt, objektiv Sigma 30mm/f1.4 zase zajistil kvalitu obrazu – žádné odrazy ani fleky od čoček objektivu.

Hledání odrazu mě málem odradilo od dalšího soutěžení. Vidím pobíhat mnoho dalších účastníků po náměstí a nakukovat do oken domů a aut, každý hledá, jak dostat věž s lešením nebo radnici do obrazu. Po dlouhém zkoušení s různými skly a žádném valném výsledku jsem to málem vzdal. Nakonec jsem našel zadní okénko zaparkovaného auta a díky jeho křivosti vzniknul tento až abstraktní odraz stromu.

Kašperské Hory neznám, a tak jsem se na náměstí zeptal na nějakou starou stavbu. Navedli mě k polorozbořené sýpce, která je podle místních až ostudou, v jakém je stavu. Půlka střechy zřícená, vnitřek vyrabovaný, zvenku oplocené, aby tam nikdo nemohl. Jenže z vedlejšího domova důchodců se jeden čilý pán obětoval a protáhli jsme se dovnitř. Bohužel, část se spadlou střechou byla nepřístupná. Nakonec jsem našel z druhé strany sýpky velmi starý přívod elektřiny, je z doby, kdy zde začala elektrifikace. Muzejní kousek, krásně rezavý na oprýskané zdi. To bylo to, co jsem hledal.

Pivo, cigárko, tráva, sluníčko – co víc dodat, siesta jak má být.

Nechtělo se mi fotit různá zábradlí, a tak jsem navštívil místní kostel, jestli nenajdu nějakou sochu nahé ženy. Ty v kostele samozřejmě nejsou, ale místní farář mě ujistil, že ani jinde v KH žádnou nemají. A tak nakonec posloužila hoblina od chlapíka, co vyráběl došky na střechu. Fleecovou mikinu jsem zvolil jako kontrastní pozadí, jen jsem musel počkat, až nebude svítit slunce, aby hoblina nedělala stín uvnitř spirály.