Fotoaparát.cz

Test tiskárny Epson L800 s doplňovatelnými inkousty

Nedávno představila společnost Epson řadu kancelářských tiskáren se systémem doplňovatelných inkoustů pro trh střední a východní Evropy. Tiskárny s klasickými inkousty mezi novinkami prakticky chybí. Je tedy zřejmé, kudy se budou nové tiskárny Epson ubírat. V tomto testu se podíváme na již dříve uvedenou, ale zato fotografickou tiskárnu L800 s doplňovatelnými inkousty.

Systémem uživatelsky doplnitelných inkoustů se Epson snaží bojovat proti neoriginálním inkoustům a také proti domácí úpravě tiskáren na tento „hadičkový“ systém. Poprvé si Epson tento systém v domácích tiskárnách vyzkoušel Asii, kde byl trh s neoriginálními inkousty daleko silnější než v Evropě. Pravděpodobně i v důsledku krize a tím i větší poptávky po levných inkoustech, jsme se nakonec dočkali i u nás, v regionu střední a východní Evropy.

Aktuálně spadá většina takovýchto tiskáren do kategorie „kancelářské multifunkce“ s CMYK inkousty. Výjimkou je právě testovaná L800, která má k obvyklému CMYK navíc světlemodrý a světlefialový inkoust. Také nemá kopírku ani skener. Patří tedy do kategorie fotografických A4 tiskáren.

Zajímavostí je, že v regionech, které ještě nejsou „dostatečně chudé“ aby si nemohly dovolit malé inkoustové náplně, se místo L800 prodává P50 – prakticky stejná tiskárna, pouze bez hadičkového systému.

Vlastnosti Epson L800:

Hned při prvním pohledu na tiskárnu vidíte na pravé straně nádržky na inkoust. Vypadají jako by byly k tiskárně přilepeny dodatečně a téměř tomu tak i je. Při bližším pohledu zjistíte, že velština tiskárny je shodná s P50 s běžnými inkousty. Nádržky na L800 drží jen díky jinému bočnímu plastu, po odklopení víka je v prostoru tiskárny volné místo na výměnu inkoustů (které ale L800 nemá) a tisková hlava má rozměry stejné jako P50, jen v jí místo inkoustů končí gumové hadičky v něčem, co prakticky vypadá jako inkousty. Humorně pak působí tlačítko se symbolem kapky pro výměnu inkoustů. Na tiskárně je, lze ho stisknout, ale tiskovou hlavou do polohy pro výměnu inkoustů nevyjíždí.

Pocit, že vlastníte jen dodatečně upravenou běžnou inkoustovku je ještě intenzivnější po instalaci tiskárny. Rozhraní ovladače je naprosto totožné s ostatními tiskárnami a dokonce se pokouší hlásit hladiny inkoustů. Protože jsou ale inkousty v nádržce, kde chybí jakýkoli senzor, je kontrola zbývajícího inkoustu vizuální. Když vám tiskárna ohlásí, že inkoust došel, podíváte se na nádržku a odkliknete, že zatím nedošel… a pokračujete v tisku.

Zajímavé to je, když inkoust opravdu dojde (poznáte podle hladiny v nádržce, která se dostane pod rysku). Dolít inkoust je jednoduché, odšpuntujete nádržku a z lahvičky nalijete inkoust. Pokud nejste vyloženě neopatrní, ani kapka se nedostane mimo nádržku. Jen kontrola zda lijete správný inkoust je na Vás, inkousty můžete nalít kamkoli, u klasických náplní nešla špatná barva nasadit na špatné místo. Také, přestože podle Epsonu je doplnění inkoustu velmi čisté, buďte opatrní abyste nepřelili (pokud doplňujete ne úplně prázdnou nádržku). Pokud dostáváte z lahvičky poslední zbytky inkoustu, tvoří se u hrdla bublinky. Když pak prasknou, jsou v nejbližším okolí malé kapičky inkoustu. Výhodou je, že pokud nedoplníte celý obsah lahvičky, můžete ji znovu zašpuntovat odlomeným koncem víčka.

Jak ale tiskárně sdělit, že jste inkoust doplnili, a že tedy nemá hlásit, že dochází? Sama to nepozná. Příslušné tlačítko se jmenuje „Návod…“ na okně se stavem inkoustů. Spouští samostatnou aplikaci My Epson Portal, kterou sice instalovat k používání tiskárny nemusíte, ale inkousty bez ní „nedoplníte“. V okně které na vás vyskočí vyberete, které inkousty jste dolili, a vyplníte kód, který je na lahvičce každého inkoustu. Tak software pozná, že jste doplnili originální inkoust, ukáže plnou nádržku a následný úbytek pak odhaduje podle tisku.

Jak L800 tiskne

Když jsem zkoumal specifikace, měl jsem o kvalitu tisku trochu obavy. Všimněte si, že zatímco P50 používá „Epson Claria™ Photographic“ inkousty, L800 má ve specifikacích psané „Epson Dye Ink“ pigmentový inkoust. Znělo mi to trochu jako „běžný prací prášek“. Na samotných lahvičkách pak žádné konkrétní označení nenajdete. Ovšem horší než neoriginální inkousty a různé refily to být nemůže, když nic jiného, alespoň je na lahvičkách logo Epson.

O to příjemněji jsem byl překvapen, když jsem si udělal pár kontrolních výtisků. Barevnost (a rozsah barevného podání) jsem porovnával proti vzorovému tisku pro okometrickou kalibraci monitorů EIZO. Originál je vytištěn na tiskárně Canon iPF9100 na papíru Canon Glacier Photo Paper – tedy profesionální tiskárna a profesionální papír. Otázkou nebylo zda, ale o kolik bude malá domácí tiskárna s „pouhými“ 6 inkousty horší. Použil jsem Epson Premium Glossy Photo Paper, správa barev byla ponechána na ovladačích tiskárny čistě podle ICM s vypnutými „vylepšovátky“ obrazu pro co nejvěrnější barevnost. Kvalita tisku nastavena nejvyšší.

Výsledné výtisky se proti kontrolnímu příliš neliší. Barvy jsou mírně saturovanější (což může být částečně způsobeno i tiskem na opravdu lesklý papír). Naopak v extrémně saturovaných barvách není rozsah tiskárny takový jako u kontrolního výtisku. Zelená není tolik zelená, což je pochopitelné, protože tiskárna nemá zelený inkoust a barvu musí namíchat. Žlutá není tak žlutá a v maximu se „přepaluje“. Modrá barva rychleji dosáhne svého maxima a pak už nerozlišuje jemné rozdíly v saturaci. Také zasahuje modrá barva více do fialových odstínů. Barevné posuny jsou ale opravdu malé a pokud nebudete srovnávat 1:1 s profi tiskárnou, ničeho si nevšimnete. Barevná škála je rovnoměrná.

V černobílé fotografii je situace o trochu horší. Rozhodně nezapomeňte při tisku černobílých snímků v nastavení tisku zvolit odstíny šedi. Při ponechání barevného tisku byly na černobílém gradientu viditelné proužky vzniklé nedokonalým mícháním odstínů šedi. Při černobílém tisku je přechod plynulý bez viditelných proužků nebo barevných odchylek s výjimkou jediné – v tmavě šedých je lehce žlutozelený nádech. Ale opět, je to jen mírné zabarvení a při běžném tisku naprosto nevadí.

Co se týče rozlišení tisku, specifikace uvádí 5.760×1.440 dpi. Toto jakési teoretické číslo berte se značnou rezervou. Jedná se o vnitřní rozlišení tiskárny. Vy přistupujete k tisku přes ovladač, který si tisková data interpoluje podle svého. Na bod přesné výtisky při takovém rozlišení tedy neuděláte. V praxi ale stačí pro kvalitní fotografii rozlišení 300dpi, a to tiskárna dodá bez problémů. Pokud nebudete chtít tisknout pravidelné vertikální nebo horizontální 1 pixel široké černé a bílé proužky. Taková data si s interpolací na tisk nerozumí. Ale „test“ s tečkami ukázal, že bod velikosti 1 pixel vytiskne tiskárna i při 600dpi (díky interpolaci mají některé z bodů jinou velikost než jiné, ale zobrazují se všechny). Při 1200dpi už některé body zcela chybí, ale v praxi takové rozlišení nepoužijete, padělání bankovek se trestá podle zákona.

Odolnost výtisků proti rozmazání je dobrá. Na papíru Epson Premium Glossy Photo Paper drží barva skvěle, nic se nerozmaže, otisk prstu zanecháte jen když máte vlhké ruce a pořádně přitlačíte. I pokud se vám podaří fotografii polít vodou a rychle ji osušíte, nezaznamenáte následky. Obyčerný papír má samozřejmě odolnost nižší, takže zatímco zanechat otisk prstu je na běžném papíru prakticky nemožné, po polití vodou se inkoust ihned rozpouští. Odolnost výtisků při dlouhodobém vystavení slunci jsem z časových důvodů netestoval.

Rychlost tisku

Ve specifikacích tiskárny je uvedeno, že fotografii 10×15cm vytiskne za 12s, ale „na fotografickém papíru Epson Premium Glossy Photo Paper se může lišit v závislosti na konfiguraci systému, režimu tisku, složitosti dokumentu, softwaru, typu použitého papíru a možnostech připojení.“, takže vlastně nic neříkající údaj. V praxi to bylo při nastavení režimu tisku na „Koncept“ 10s, ale s při bližším pohledu nedostatečnou kvalitou. V režimu „Fotografie“, ve kterém by běžný uživatel fotografie tisknul, trvá jedna fotografie 25s, v režimu „Nejlepší“ pak celých 90s. Ale vizuální rozdíl mezi „Fotografie“ a „Nejlepší“ jsem nenašel, možná při tisku s rozlišením kolem 600dpi a lupou by nějaký vidět byl. Rozdíl mezi bezokrajovým tiskem a tiskem s okraji prakticky není.

Tisk obyčejné A4 trvá v režimu „Text“ 14s a nezáleží na tom, zda se jedná o pouhý text, nebo obsahuje obrázky. Samozřejmě pokud je část papíru prázdná, tiskárna tento úsek projede a tiskem se nezdržuje. Rychlejší je režim „Koncept“, ale kvalita je velmi nízká, vhodná pro dokumenty pro osobní potřebu.

Výhody a nevýhody „dolévaných inkoustů“

Jednoznačnou výhodou této tiskárny je cena. Tiskárna samotná stojí kolem 6500kč, ale inkousty jsou výrazně levnější než ty „obyčejné“. Jedna lahvička o objemu 70ml je za cca 260kč včetně daně, což je jen o pár desítek korun víc než stojí jeden inkoust o objemu 7,4ml do srovnatelné P50. Je jasné, že to s tiskovými náklady pořádně zahýbe. Mimochodem podle specifikací vytiskne tiskárna s plnými nádržemi až 1800 fotografií 10×15cm.

Výhodou doplňovaných inkoustů také je, že je „neměníte“ tak často, a tudíž se tiskárna tak často nečistí po výměně – menší spotřeba inkoustu. Navíc určitě znáte situaci, kdy se po výměně jednoho inkoustu tiskárna očistila a vyplýtvala tak další inkoust, jehož výměna vedla k dalšímu čištění…

Nevýhodou je, alespoň prozatím, ne úplně dotažené zpracování celého systému. Zásobník na inkousty se jen zahákne na bok tiskárny, chybí zajištění. Software pro doplnění inkoustu je podivně naroubovaný na stávající ovladač. Chybí kontrola stavu inkoustu ze strany tiskárny, vše je vizuální a když má L800 pocit, že inkoust už dochází, otravuje vás každou chvíli varováním – nelze tiskárnu opravit a říct jí, že zbývá třeba ještě pětina nádržky, pouze že ještě inkoust nedošel.

Ale asi nejvíc mi vadí transportní zámeček proti vytečení inkoustu. Páčkou na zásobníku můžete zaškrtit hadičky, aby při transportu inkoust nevytekl (ne že by měl tendenci vytékat). Bohužel páčku přestavujete nahoru a dolu, a při pohledu z běžné vzdálenosti nepoznáte, jak je nastavená. Je čistě mechanická, a tiskárna to také nepozná. Nepozornost, nebo třeba kolega v kanceláři, který má při telefonování potřebu zaměstnat ruce, může pak snadno způsobit, že tisknete se zaškrceným přívodem inkoustu. Sice to chvilku jde, ale pak inkoust „dojde“, a než se vám podaří například čištěním znovu inkoust nasát do všech prázdných hadiček, vyplácáte velké množství ostatních barev. Na toto je třeba dávat velký pozor, v krajním případě to může tiskárnu přivést i do servisu. Snad bude v dalších modelech nějaká elektronická kontrola zámku inkoustů.

Vyplatí se?

Pokud tisknete fotografie ve větším objemu, ale ne zase v takovém, aby se vyplatil drahý minilab, rozhodně ano. Tisk je výhodnější, než když tisknete na běžné tiskárně s malými inkousty. Nejdražší položkou teď bude papír. Nevýhodou je větší rozměr tiskárny, menší pohodlí když se některý inkoust blíží k vyčerpání, a trocha strachu z rozlitého inkoustu při doplňování. Naopak tuto tiskárnu nekupujte, tisknete-li jen pár malých fotek měsíčně. Inkousty stačí na 1800 fotografií a je zbytečné riskovat jejich vysychání během několika let.