Test Sony SLT-A99

Po sérii dvou „větších“ zrcadlovek A65 a A77 je tu třetí. A to zrcadlovka s full frame snímačem a 24MPix čipem s označením SLT-A99, která by mohla nahradit dosavadní 4 roky starou full frame A900. Podívejme se tedy v dnešním testu, jaké nové funkce nová SLT má a hlavně, jak se výrobce popral s velkým čipem, který by mohl slibovat nižší šum, než je tomu u snímačů APS-C zrcadlovek.

Možná, že pro dnešní testovanou „zrcadlovku“ by nějaký numerolog hledal hlubší význam. Fakta: osmá v řadě SLR „zrcadlovek“, třetí v nové řadě SLR, také druhá v plném kinofilmovém formátu. Tedy například 8 + 3 – 2 = 9. To vše je nová Sony SLT A99. Osmá proto, že jí předcházejí A33, A55, A35, A37, A57 a nedávné A65 a A77. Třetí proto, že s A65 a A77 se Sony tak trochu „vrátila“ k tradiční velikosti zrcadlovky a druhá v kinofilmovém formátu proto, že pouze A900 z roku 2009 byla první a až do dnešních dnů poslední digitální zrcadlovkou Sony, která měla full frame snímač 24×36mm. Shodou okolností také s 24MPix snímačem. Na následujících snímcích vidíme jednoduché porovnání s A900.

Jak je patrné, za ty 4 roky se ovládání a design celkem změnil. Oproti A900 působí nová A99 více zaobleným tvarem a hledáček není tak výrazným prvekem horní strany fotoaparátu. Je to také způsobeno tím, že A99 nemá, tak jako všechny SLT zrcadlovky, optický hledáček, který Sony již definitivně opustila. Ale má hledáček elektronický. Ať již se kolem těchto hledáčků strhla vlna emocí jaká chtěla, já osobně říkám, že mě příjemně překvapil. Je vynikající jak ve velikosti, tak rozlišení a hlavně v zobrazování aktuální scény s možností mnoha úprav. Oproti A900 je také jiné rozmístění ovládacích prvků, hlavního vypínače, tlačítka MENU a dalších. Design A99 bychom mohli spíše hledat v předchozí A77, jak je patrné z následujícího porovnání.

Zde je patrné, že A77 byla výchozím tvarem pro A99 a došlo jen k drobným úpravám tvaru a rozmístění ovládacích prvků.
A99 se velmi dobře drží, nehrozí tak jako třeba u A65, která je relativně nízká, že by vám malíček sklouzával pod fotoaparát. Toto tu opravdu není. Madlo je přes celý fotoaparát, je masivní a robustní, přesně do ruky. Rozmístění tlačítek na zadní straně je tak jako u předchozí A77. Jsou velmi dobře uzpůsobené pro ovládání palcem a tím, že je každé trochu jiné, nespletete si výběr určité funkce, ani když máte fotoaparát u oka. Jedná se o tlačítka záznamu videa, přepínání AF/MF, aretace expozice, křížového ovladače, tlačítko zobrazení displeje, výběru funkcí, tlačítko telekonvertoru, prohlížení fotek či videa a tlačítko nápovědy. Oproti jiným zrcadlovkám se také na zadní stranu vrátilo druhé kolečko pro nastavování clony a času, kterým se u současných SLT může chlubit zatím právě jen předchozí A77.
Pro celkový pohled na všechny strany fotoaparátu A99 ještě uvádím pohledy na oba boky, kde jeden skrývá kryt pro 2 SD karty a druhý konektor synchronizace blesku, konektor dálkového ovládání REMOTE, konektor pro reproduktor, konektor pro napájení, konektor pro mikrofon, konektor na sluchátka, konektor HDMI, a USB.

Dalo by se říci, že tentokrát nemám konstrukci těla co vytknout. Snad jen to, že jsou nejvíce používaná dvířka pro USB opět z gumy, i když výrazně tvrdší než u předchozích.

Hledáček a LCD

Jak už jsem psal v úvodu, hledáček je již standardně elektronický s vysokým rozlišením 2,36 Mpix a zvětšením 0,71× s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Je velký, přehledný, jasný a velmi jemný. Ať si kritikové prskají jak chtějí. Tím, že je elektronický, zobrazuje se vám intenzita světla a tím hned víte, jak výsledná fotka bude vypadat. Navíc máte možnost si v Menu nastavit vše co chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – histogram, vodováha, přehled všech funkcí, zobrazení čtvercové nebo třetinové mřížky. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
LCD je širokoúhlé, 3“ s rozlišením 1,23MPix typ Tru-Finder™ OLED. Sony zde skloubilo dosavadní systémy vyklápění tak, že první výklopná konzola umožňuje vyklopení nahoru o téměř 180° a druhý kloub umožňuje otáčení všemi směry, takže je možné i natočit LCD nahoru a směrem dopředu. Tak jako je tomu u A77. Jeho zobrazení a velikost je dostatečné a kvalitně zobrazuje potřebné informace i fotografovaný předmět. Zobrazení informací je možné v mnoha režimech. Pokud máte nastaveno zobrazení informací „pro hledáček“, je základní zobrazení podobné jako na jiných předchozích DSLR. Další možná zobrazení jsou již spojena s živým náhledem.

I při prohlížení je možné si vybrat z několika typů zobrazení fotografií. Lze zobrazit 1 snímek nebo až 9 náhledů najednou, fotografii lze zvětšit až cca 12×. Stejně tak je možné zobrazit jen samotný čistý snímek, nebo jen s informacemi o expozici.
Standardním je i tlačítko Fn, které zobrazí na LCD ve dvou sloupcích po krajích displeje nabídku funkcí, které nemají (i mají) samostatné tlačítko. Pro výběr funkce slouží zadní křížový volič. Předním nebo zadním kolečkem nastavujete parametr funkce. Pokud u navolené funkce chcete změnit její dílčí nastavení, stisknete středový volič a opět předním voličem nastavíte příslušnou hodnotu.

Tak jako u předchozích SLT je tu i funkce chytrého telekonvertoru, která umožňuje zvětšit aktuální ohniskovou vzdálenost o 1,4× a 2×. Funkcí LCD je samozřejmě více, o některých se ještě zmíním v dalším textu. Zde se již jen zmíním o funkci zobrazení dle použitého objektivu, kdy můžete použít i objektivy určené výhradně pro APS-C čipy, kdy se upraví výřez ze základního rozměru čipu na zhruba 10MPix.

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s dvoustupňovou redukcí šumu s rozlišením 24,3MPix (6000×4000 pixelů).
Velikost čipu je 36 × 24 mm. Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000 × 3376 pixelů). Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE, umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 50 až 25600 ISO a za určitých podmínek až ISO51200. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle a večer.

Denní snímky jsou z RAWu, noční z JPG. Osobně bych řekl, že do ISO 3200 je rozdíl neznatelný, od ISO 4000 do ISO 8000 je jemná lehká struktura v jednobarevných plochách, která nebude patrná ani na velkých fotografiích. Od ISO 12800 je struktura zrna o něco větší, ale pořád ještě výborná, postupně narůstá až do finální ISO 25600, při které je ale stále ještě patrná jemná kresba či detaily. Noční snímky jsou na tom ještě lépe. Zde je případná jemná struktura při vysokých ISO naprosto neznatelná. Výřezy jsou z fotografie 1:1 z 24MPix snímače, takže převedeno třeba na fotografii formátu 40×30cm, by tento výřez byl velký 4,5cm x1cm. A pokud si takovou fotografii prohlížíme ze vzdálenosti cca 0,5m, žádný šum vidět nebude.

Třetí snímek je při použití tzv. Vícenásobného ISO, o kterém jsem se zmiňoval již při A65 a A77. Výrobce ji nazývá „redukce šumu více rámečků“. Já jsem si jí pracovně nazval „vISO – vícenásobné ISO“, tak jako je na skenerech vícenásobný sken. O co se tedy jedná? Při výběru této funkce a patřičné hodnoty ISO udělá fotoaparát velmi rychlou sekvenci cca 4–5 snímků, poskládá je na sebe a vytvoří tak jeden snímek. Vychází se z předpokladu, že šum je náhodný, takže na každé fotografii je pokaždé jiný. Tím je možné vícenásobnou expozicí rozmělnit šum a získat tak daleko jemnější kresbu s minimálním šumem. Někdo může okamžitě namítnout, že to bude možné jen pro statické snímky ze stativu, ale jak jsem se sám mnohokrát přesvědčil, není tomu tak. Ba naopak, výsledné snímky exponované z ruky jsou kromě toho, že šum je výrazně potlačen, velmi dobře ostré, i když doba, po kterou sekvence snímků trvá, může dosáhnout času okolo jedné sekundy.
Zde u tohoto kontrolního snímku to poněkud zklamalo. Jeho výsledky byly horší než výsledky z jednosnímkového RAWu. Možná by se dalo říci, že u tohoto fotoaparátu tak trochu tato nová funkce ztrácí smysl, v okamžiku kdy snímky z RAWu jsou tak velmi kvalitní i při vysokém ISO. Pokud si vzpomínám na A65 a A77 tam u snímků nad ISO 6400 byly více zrnité a nad ISO 10000 vůbec diskutabilní co se týče použití. Tam tato funkce měla velký smysl. A ještě jedna poznámka na závěr, tato funkce funguje pouze u snímků do JPG, nelze jí použít u RAW.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51 × 34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76 × 51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet, a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 typy, extra jemné, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB.
Kromě JPG lze ještě použít kombinaci RAW + JPG a holý RAW. Ukládat snímky lze na SD, SDHC, SDXC karty a do horního slotu lze vložit i Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB, 16GB, 32GB a 64GB).

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů, zde se nic nového neobjevuje, takže rychlá opakovačka: Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-5 EV v krocích po 1/3 EV nebo ½ EV. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony.
Už se ani nebudu zastavovat u dnes již standardní funkce HDR ( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah). Tato funkce je velmi povedená a její výsledky velmi dobré. Omezením je, že ji lze použít ale jen pro snímky fotografované do JPG kvality, a ne pro snímky s pohybem. A jako vždy upozornění, že tyto funkce, HDR a DRO nejsou všelék na vysoký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si pořádně vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.
Také je možné si vybrat z několika kreativních stylů, jako třeba živé, neutrální, černobílé, sépie.. Osobně si myslím, že toto vše lze udělat lépe v počítači při zpracování snímků z RAWu.
V následujících ukázkách je zobrazeno využití různých efektových filtrů k dosažení „zvláštního až uměleckého výrazu fotografie“, jak praví manuál.

I u těchto efektů si myslím, že se dají lépe vytvořit v postprocesu

v počítači.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF/MF je na zadní straně fotoaparátu a na přední pod bajonetem, je nový otočný přepínač režimů zaostření. Na zadní straně je také křížový ovladač, kterým lze vybírat jednotlivé AF body. A99 je vybavena 19 bodovým systémem. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a AF-A (automatické přepínání mezi AF-S a AF-C), a AF-D (průběžné AF s asistencí mapování hloubky) a také DMF (přímé ruční doostřování po AF), a MF. Nová je také funkce „Omezení rozsahu AF“, kdy si jednoduše nastavíte rozsah, v jakém má fotoaparát ostřit.
Rozsah citlivosti je –1 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný indikátor pro přisvětlení mřížkou s dosahem 5 m. Rychlost AF je přijatelná a závisí na použitém objektivu. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí 10 snímků/s. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci.
Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192 × 1856 (135°/120°) / na výšku: 3872 × 2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416 × 1856 (202°/180°) / na výšku: 5536 × 2160 (142°/126°). Výsledné fotografie jsou… jak kdy. Pokud je scéna prosta šikmých hran a linií, potom snímek bývá bez chyby, ale pokud jsou ve snímku úhlopříčné objekty a hrany, pak je zde vidět napojování.

Standardní funkcí je i možnost zvětšování 6× a 12× pro případnou kontrolu AF nebo lze tuto funkci využít pro MF zaostřování. Mne osobně nadchlo právě pro MF zaostřování, kdy máte fotoaparát přirozeně přiložený u oka a můžete velmi rychle a přesně ručně zaostřit. Slovem „nepřirozeně“ myslím MF ostření přes zadní LCD. A jako bonbonek působí funkce „detekce hran“ kdy při ručním ostření si můžete nechat rozsvítit barevně hrany, které jsou zrovna zaostřeny.

Vestavěný blesk a externí blesky

Pozorný čtenář si asi zrovna ťuká na čelo, jestli jsem se nezbláznil. Však také skoro ano. Marně byste u A99 hledali interní blesk. U vyšších typů se zkrátka nedávají. Takže jediná možnost, pokud potřebujete použit blesk, je připojit si externí, a to buďto nový HVL-60M a nebo jakýkoliv kompatibilní. Ovšem pouze za předpokladu, že jste z krabice od fotoaparátu nevytrousili redukci na bleskovou patici. Výrobce totiž změnil tvar patice pro blesk, viz obrázek. Dle obrázku je patrné, že patice je rozměrově i tvarově stejná jako u ostatních výrobců, i když ne až tak úplně. Středový kontakt slouží k odpálení blesku a systémové prvky přenáší miniaturní kontakty v zadní části patice. Takže tak trochu husopaska oblečená neoblečená…. I sám výrobce tvrdí, že: „Některá příslušenství nelze úplně nasadit a z patice vícefunkčního rozhraní vyčnívají dozadu. Nicméně příslušenství dosáhne na přední konec patice, kde je uskutečněno připojení.“ Jednoduše řečeno, na systémové blesky jiných výrobců prostě zapomeňte. Pouze blesknou, ale nikdo neví jak. To je zase dárek. Nicméně i „stařičký“ blesk Minolta 5600 HSD s příslušnou redukcí, pracoval korektně a bezchybně.
Možnosti nastavení blesku jsou: automatický, doplňkový, pomalá synchronizace, pozdní synchronizace, vysokorychlostní synchronizace a bezdrátové ovládání. Pro měření je používán systém ADI nebo je na výběr i starší TTL. Korekce expozice s bleskem je –3 EV až +3 EV v krocích po 1/3 EV a 1/2 EV a není svázaná s korekcí expozice.

Záznam videa

Záznam videa je možný v rozsahu citlivosti až 6400 ISO. Snímat lze v režimu auto (rychlost závěrky a clony) nebo s ručním nastavením clony, či závěrky, nebo plného manuálu.
Záznam lze provádět ve dvou formátech. MP4 v HD rozlišení (1440×1080) s 30sn/s, progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s a nebo formát AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení až full HD (1920×1080) s 25sn/s prokládané s přibližnou velikostí 17Mb/s až po 60sn/s progresivní s přibližnou velikostí 28Mb/s. Komprese videa H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku Dolby® Digital (AC-3) / MPEG-4 AAC-LC.
Zkušební video si může stáhnout zde. Snad jen malá poznámka. Video vzniklo na místě, které se někdy přezdívá i „Větrná hůrka“ (Zelená hora) a ten den tedy foukalo dost, že jsem měl problém držet rovnováhu, ale to jsem právě pro natáčení chtěl. Použitý objektiv je sigma 100–300mm.

Energie a příslušenství

Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NP-FM500H s kapacitou: 7,2 V / 1650 mAh. Plně nabitá vydržela cca 600 snímků při používání hledáčku a při použití „živého náhledu“ cca 500 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, kdo chtějí větší výdrž, je tu pouze možnost zakoupit další baterie a vertikální grip. Mně osobně přijde grip trochu moc velký.

Testovací snímky

objektiv: Tamron 90mm/2,8 ohnisko: 90mm
čas: 1/8000
clona: 7,1
ISO: 6400

objektiv: Tamron 90mm/2,8 ohnisko: 90mm
čas: 1/160
clona: 7,1
ISO: 6400

objektiv: Tamron 90mm/2,8 ohnisko: 90mm
čas: 0,3s
clona: 6,3
ISO: 2000

objektiv: Tamron 70–300/4–5,6 USD ohnisko: 180mm
čas: 1/1000
clona: 9
ISO: 640

Závěr

Co říci závěrem? Po první lehké nedůvěře jsem byl velmi, opravdu velmi příjemně překvapen a řekl sem si, že tento fotoaparát by byl důstojným nástupcem mé legendární Minolty Dynax7, která ve své době patřila k vynikajícím kinofilmovým fotoaparátům. Tak i dnes A99 je plnohodnotný digitální fotoaparát s vynikajícím designem, funkcemi a výstupem. Velkou zbraní je čistota snímků při vysokém ISO.
V dnešním testu jsem nevyzkoušel úplně všechny možnosti fotoaparátu, ale ty hlavní ano. Pro ty, co je zajímají úplné možnosti a nastavení fotoaparátu A99, si mohou stáhnout příručku Manuálu a pečlivě si přečíst všech cca 260 stran. A to bych doporučoval i všem majitelům, aby mohli plně využít všech možností a nastavení, která A99 nabízí.
Jedinou nevýhodou tak asi zůstává vysoká cena přístroje, který však není prioritně určen pro rodinné snímky začínajícího fotografa, ale pro pokročilé fotografy, kteří dokážou využít všech předností tohoto fotoaparátu a plně je tak použít pro získání výborných snímků.