Dobíjení baterií digitálních zrcadlovek ve velehorách, ukládání či zálohování dat. V každé části Himálaje, na Kamčatce, v Africe či na expedici nitrem Islandu to je trochu jinak. V článku najdete moje zkušenosti s životností baterií, názor na solární články na cestách či jak to řeším.
Fotografování
světových velehor – 1. díl
Fotografování světových
velehor – 3. díl – lidé
Musím říci, že částečně soustředěním se na cestovatelskou fotografii v horských oblastech různě po světě a fotografování krajiny, jsem zhruba do roku 2009 byl ortodoxním zastáncem filmu, a to specificky diapozitivu Fujichrome Provie. Ten jsem kupoval v citlivostech ISO 100 na krajinu a ISO 400 pro místa, kde jsem čekal pohyb a akci (život v horských klášterech, vesnické slavnosti a podobně). Pentax 645N, neúnavný středoformátový žentour (závěrka je pořádně hlučná takže víte, že zmačknutí spouště je opravdu událost), funguje dodnes. Používám ho výhradně pro klasickou černobílou fotografii.
Poslední mou expedicí fotografovanou výhradně na film byl Pákistán v roce 2008: trek ledovcem Baltoro do základních táborů K2, Gašerbrum I a II, a poté noční přechod sedla Gondogoro La k magickému Laila peaku. V batohu jsem nesl 80 svitkových filmů (16 snímků/kus) a dvě sady tužkových baterií typu AA po 6 kusech/sadu. Ty však zůstaly nevyužity. Poslední elektrickou zásuvku jsme viděli ve Skardu. Diesel agregáty v táborech pákistánské armády na ledovci ani v horolezeckých base campech jsme nepotřebovali a nevím, zda bych se k nim dostal. I všude kolem v Pákistanu v roce 2008 ještě vládl film.
 |
Snímek byl fotografován z tábora Goro II na ledovci Baltoro asi v patnáctistupňovém mrazu. I zde jsem nejprve postavil stativ, připravil kompozici, a pak teprve vsunul do přístroje baterie. Klasické alkalické články jsou na mráz mnohem citlivější než lithiové používané v akumulátorech zrcadlovek.
 |
Na ledovci se večer začíná prudce ochlazovat, ale teploty nejsou tak nízké jako ráno. Navíc máte fotoaparát pořád v pouzdře, které funguje jako tepelný izolant. Baterie vyndavám do tepla až na noc. Na ledovci v této chvíli již mrzlo, ale maximálně do –5°C.
Helena si v roce 2006 pořídila full frame Canon 5D a postupně se doma objevilo i několik pěkných objektivů. Tenhle foťák funguje spolehlivě dodnes. Jen ho nesmíte vždy po fotografování ihned vypnout, jinak vám přes noc vybije baterii. Kontrola stavu baterie je zde dost nepřesná. U Canonu 5D Mark II, na kterém fotografuji od roku 2009, byla vyřešena lépe. Máte k dispozici poměrně přesnou informaci o stavu baterie v procentech a něco o životě baterie. Asi po roce užívání se dobíjecí cyklus baterie změní ze stavu tři čárky na dvě čárky. Tam se pak baterie drží. Používám výhradně drahé značkové články. Pokud jste v situaci, že musíte maximálně šetřit energii, má pro vás přesný údaj o jejím stavu cenu zlata. Přiznám se, že s neznačkovými akumulátory nemám zkušenosti. Zdá se mi, že jejich hlavním problémem je dlouhodobá životnost a proměnlivá kvalita. Nemám však pro to data.
Kolik baterií potřebujete s Canon 5D Mark II na velehorský trek bez elektřiny?
V roce 2004 jsem na cestě k vysokohorskému jezeru Tilicho v oblasti Annapuren potkal fotografa se solárním článkem na batohu, ze kterého trčel drát, kterým dobíjel baterii fotoaparátu Sony 707. Batoh stále natáčel tak, aby na něj svítilo Slunce. Toto je hlavní problém. Solární článek samozřejmě funguje, ale nabití jedné baterie z takto nízkoenergetického zdroje (na cestě jste omezeni plochou) vyžaduje příliš mnoho času. Kapacita baterie v zrcadlovkách je mnohem větší, než máte například v mobilním telefonu, u kterého se solární řešení na cestách používá.
Pokud zrovna nevyrazíte pod Mount Everest nebo k Annapurnám, kde lze dobít baterie ve většině vesnic s pravděpodobností blížící se jistotě, je hlavním problémem Himálaje nebo Afriky obrovská nespolehlivost zdrojů elektřiny. Toto platí například pro hlavní město Ladaku Leh v Indii. V noci si naplánujete dobít baterie před cestou, na kterou vyrážíte následující den, a zrovna celou noc nejde proud. V horských vesnicích zejména v Nepálu a Indii byly postaveny spousty improvizovaných elektrárniček, ty ale často nefungují. Energii uloženou do baterií ze solárního panelu na střeše místní často používají výhradně jen na svícení. Situace se celkově zlepšuje. Majitel investuje a situaci s dobíjením elektroniky vyřeší. 200 rupiií za dobití baterie od turisty je přeci fantastický obchod. Ten funguje zejména v Nepálu, kde je národ mnohem podnikavější než například v Ladaku či Zanskaru v Indii. Tady se může hodit invertor pro připojení se k autobaterii. Nejlepší je proto mít dispozici dostatečný počet vlastních akumulátorů.
Kolik jich potřebujete záleží na tom, jak fotografujete. Největším žroutem energie je jakékoliv používání živého náhledu: přesné zaostřování, natáčení videa. Pokud máte zvyk často kontrolovat své fotografie (expozice, přesnost zaostření v náhledech, prohlížení fotek ve fotoaparátu před spaním apod.), potřebujete více akumulátorů. Rovněž napájení stabilizátorů obrazu v objektivech a trochu i automatické ostření něco proudu vypije.
Pokud musíte vydržet s omezenou kapacitou akumulátorů, budete potřebovat alespoň dostatečnou kapacitu na paměťových kartách, abyste mohli udělat snímky na jistotu. Určitě si proto vezměte nabíječku i tam, kde je pravděpodobnost dobití malá. Například v Himálaji každým rokem příležitostí dobít přibývá. Globální elektrifikace pokračuje.
V případě, že je plán vaší cesty takový, že nemůžete počítat s dobíjením v horách, není dnes situace s moderními digitálními zrcadlovkami až tak zoufalá, abyste se museli vrátit k filmu. Na prvním místě je nutné po celou dobu cesty udržovat baterie v teple. V noci klesá teplota ve stanu i v místnostech do minusových hodnot. Nejlepším útulkem pro vaše baterie je proto kapsa péřové bundy na těle nebo spací pytel. Při ranních, večerních a nočních snímcích pak vkládám baterii do fotoaparátu až před vlastním fotografováním. Přes den je teplo a s bateriemi není problém.
Během letošní expedice do Horního Mustangu a na treku kolem Manaslu jsem udržel Canon 5D Mark II 25 dní na sedm akumulátorů (3ks mladší než 1 rok, 4ks staré 3 roky). Fotografoval a filmoval jsem v úsporném, výše popsaném režimu. Videosekvencemi a snímky jsem naplnil 4× 32GB. Všechny baterie jsem dobil na 100% před odchodem do hor v hlavním městě Kathmandu. Úbytek u poslední baterie byl bez používání po třech týdnech udržování v teple 10% podle vnitřního měření – tj. stav 90%.
Paměťové karty a ukládání dat
Fotografuji vše do formátu RAW a příležitostně si natáčím videosekvence ve full HD. Proto potřebuji karty 16GB nebo 32GB. Mám i 8GB karty, musí se však často měnit a přijde to vždy ve zrovna nejhorším okamžiku. Karty nosím vždy na těle. Samozřejmě platí, že čím větší karta, tím větší riziko ztráty dat, hra „vabank“. Není proto na místě debata o tom, zda značkové či neznačkové karty. Data jsou to nejcennější. Používám Sandisk. Určitě je to dobrá značka, ale jeden problém jsem letos měl. Bylo to na Kamčatce. Na jinak zcela zaplněné kartě Sandisk 32GB 60MB/s UDMA došlo k poškození dat 12 snímků, které jsem byl schopen přečíst a prohlédnout po expozici ve fotoaparátu. Později se však s nimi něco stalo. Ostatních zhruba 900 snímků je bez problému a to i včetně videa. Karta byla úplně nová. Určitě nikdy nevytahujte kartu ihned po prohlížení nebo fotografování z fotoaparátu. Abych ušetřil formátovací cykly, nepoužívám své fotografické karty k jiným účelům (přenášení dat apod.).
Od 29. listopadu 2012 vím, že hodnota snímků ze září letošního roku, hodně stoupla. Na Kamčatce došlo k explozi vulkánu Ploský Tobalčik a celé údolí, kde jsme fotografovali, je nyní pokryto vrstvami sopečného popela. Nikdo tam již podobné snímky nevyfotografuje…
Ideální je nést s sebou počítač a data z karty si vždy stáhnout na pevný disk. Na trek si ho však většinou dovolit nemůžete díky váze a riziku poškození počasím a jinými okolnostmi. Proto se spoléhám výhradně na flash karty a zatím, s tou letošní výjimkou, to vychází. Pokud budu někdy mít zrcadlovku se dvěma sloty na karty, určitě je využiji v režimu zálohování.
Musím říci, že z hlediska zálohování dat byl film o dost spolehlivější. Hlavně se bojím stále vyšší hustoty zápisu. CF karty jsou přece jenom kousek hmoty. Trend přechodu k levnějším a ještě menším SD kartám se mi z hlediska fotografování v horách, kde s sebou nemáte počítač nebo databanku, příliš nelíbí.
Musím přiznat, že jeden případ selhání svitkového filmu jsem rovněž měl. Nafocené svitky jsem nosil v batohu v igelitové tašce. Když jich je 80, je to již slušná hromada. V tašce leží jedna rolička na druhé. Fujifilm tehdy zaměnil lepidlo na zalepovacím pásku za samolepící. Dvě špulky se k sobě nešťastně přitiskly tak, že se přilepily navzájem otevírací páskou. Na letišti v Ladaku jsem musel všechny filmy vysypat z tašky při kontrole a jeden svitek se pak rozevřel. Poté jsem byl již mnohem opatrnější.
Velkou výhodou filmu v kombinaci se skenerem oproti DSLR je dlouhodobé zálohování dat, které je na zcela rozdílných médiích. Soubor nejlépe jako TIFF si zálohujete spolu s digitálními snímky na zálohovacích pevných discích, kde jsou velmi dobře přístupné tak, abyste nemuseli hledat v šanonech s filmy. Samozřejmě je tu práce navíc se skenováním. Na druhou stranu to budou asi jediné fotografie, které se po vás možná zachovají.
 |
Přestože jsem věděl, že další noc již budeme tábořit v Concordii přímo pod touto legendární stěnou viděl jsem, že tahle perspektiva hory s mrakem výškové oblačnosti ukazuje, že se pohybujeme v nejvyšších částech pohoří Karakorum. Proto je tento snímek zajímavější než snímek fotografovaný druhý den pod stěnou širokoúhlým objektivem.
 |
Tři kilometry vysoká stěna Gasherbrum IV byla poprvé zdolána v roce 1985 Rakušanem Robertem Schauerem a Polákem Wojciechem Kurtykou. Díky špatnému počasí tehdy vystoupili jen na severní vrchol. Ve stěně byli sedm dní. Tento výstup se stal legendou. Protože byl řídký vzduch, lezli v halucinacích. Tohle všechno se vám honí hlavou, když pozorujete stěnu hledáčkem svého fotoaparátu. Patří to k cestovatelské fotografii ve velehorách, horolezci a jejich příběhy.
Do Himálaje připravil FotoAparát.cz pod vedením Andreje Macenauera fotoexpedici „Trek okolo osmitisícovky Manaslu“ pro všechny zájemce o treking a fotografování ve velehorách. Více informací můžete najít na FotoExpedice 2013.