Fotoaparát.cz

FotoŠkola 7 – expoziční parametry: citlivost ISO

V jednom z minulých dílů FotoŠkoly jste si mohli přečíst o expozičních parametrech. Tentokrát se podrobněji podíváme na jediný z nich, citlivost, nebo také ISO. Nastavení citlivosti sice umožňuje fotografovat i za špatného osvětlení, ale vysoké hodnoty mohou fotografii nenávratně poznamenat. Navíc v současné době je velmi populární hodnotit fotoaparáty podle toho, jak kvalitně fotí při vyšších citlivostech.

Hodnota ISO v digitálním fotoaparátu určuje, jak bude přístroj citlivý na světlo. Zatímco v klasické fotografii (přečíst o citlivosti filmového materiálu si můžete v článku Filmy III – Citlivost filmů) vše záleželo na zakoupeném filmu, který měl nějaké fyzikální vlastnosti a film ISO 100 byl prostě jiný než ISO 200, v digitálních přístrojích je snímač neměnný. Jak je tedy možné, že může měnit svou citlivost? Technicky nejde o změnu snímače, ale pouze o změnu zpracování signálu z něj.

Jak to funguje technicky

Ve své podstatě je i v digitálním fotoaparátu snímač analogový. To znamená, že fotony dopadající na světlocitlivé buňky zde vytvoří elektrický náboj, který ale může mít libovolnou hodnotu. Zcela spojitě, na neomezený počet desetinných míst, s nekonečnou přesností vyjádřenou a tak dále. To je analogový svět. V digitálním světě je třeba náboj na snímači nějak zaškatulkovat do připravených „čísel“. Například v 8-bitovém záznamu (posléze je to např. formát JPEG) může mít každý bod 256 různých úrovní (hodnoty 0–255). A tak součástka zvaná A/D převodník (A/D jako „analogově digitální“) převede (dalo by se říci zaokrouhlí) náš konkrétní náboj na nejbližší digitální hodnotu – tomu se říká vzorkování.

Pokud pak ve fotoaparátu zvyšujete ISO, zesiluje se analogový signál. A až po zesílení se vzorkuje. Díky tomu je dosaženo maximální přesnosti. Pochopitelně pokud signál zesílíte příliš, může být jeho část už mimo rozsah A/D převodníku (přepal).

V pohledu fotografie to pak vypadá následovně:

U fotoaparátů se pak uvádí rozsah citlivosti a někdy také takzvané „rozšířené citlivosti“. To je uměle zvýšená citlivost, kdy již nedochází k zesilování analogového signálu, ale pouze k zesvětlení již zdigitalizované fotografie – jak konkrétně je to řešeno záleží na výrobci.

Jak ISO nastavit

Citlivost ISO nastavujete buď přímo tlačítkem na fotoaparátu, nebo v menu. V některých automatických režimech nemusí být možné ISO nastavit – fotoaparát si ho volí sám například tak, aby byl bezpečně krátký expoziční čas a nedošlo k rozmazání při fotografování z ruky (ale fotoaparát nepozná stativ). Čím vyšší ISO, tím zesílenější signál. Konkrétně změna hodnoty ISO na dvojnásobek mi umožní fotografovat stejně exponované snímky při polovičním množství světla (jedna žárovka místo dvou). Zdá se to jako krásná věc. Pokud mám málo světla, prostě nastavím vyšší citlivost a mám opět dostatečně světlou fotografii.

Bohužel v praxi není vše dokonalé. A zvlášť elektronické součástky fotoaparátu, které jsou citlivé na vnější vlivy, teplotu, elektromagnetické záření a podobně. Tyto vlivy vnáší do analogového signálu nepřesnosti a odchylky. Jsou sice malé, ale jsou. A pokud pak zvýšíte citlivost a zesílíte tak signál, zesílíte i tyto odchylky a chyby. Stane se, že budou natolik výrazné, že ovlivní digitalizaci a v místě, kde měla být hodnota dejme tomu 64 je najednou hodnota 65. Vzniká nám na fotografii jiný odstín než měl původně být. A každý pixel má své vlastní chyby. Jeden se odchýlí do tmavšího odstínu, druhý do světlejšího. Jsme v digitálních fotoaparátech, kde je každá barva tvořena třemi barevnými složkami (RGB). A pokud se jeden z barevných bodů snímače odchýlí, změní se barva výsledného pixelu. To vše se pak na fotografii projevuje jako nechvalně proslulý šum. Čím vyšší ISO, tím vyšší šum. Můžete-li tedy s ohledem na ostatní expoziční parametry, snažte se držet ISO na co nejnižší hodnotě.

různé fotoaparáty šumí různě různé fotoaparáty šumí různě

Míra šumu digitálního fotoaparátu je ovlivněna mnoha faktory. Vnějšími vlivy jako teplota (vyšší teplota znamená více šumu) nebo elektromagnetické záření. Nebo konstrukcí samotného fotoaparátu – nejčastěji velikostí světlocitlivých buněk snímače. Větší buňka totiž nachytá více fotonů a vytvoří v základu větší náboj, není proto třeba tolik signál zesilovat a chyby se tak nezvýrazní. Čím větší jsou fyzické rozměry snímače a čím menší je jeho rozlišení, tím větší mohou být světlocitlivé buň­ky.

Obecně tedy kompaktní fotoaparáty, které mají malý snímač, jsou na vznik šumu náchylnější, než třeba digitální zrcadlovky. Ale každý fotoaparát z principu alespoň trochu šumí, a výrobci se proto snaží šum nějak odstranit po vyfotografování snímku. Problém odšumování (ve fotoaparátu, ale i v grafických programech) je, že program nebo fotoaparát má pouze obrazová data, hromadu pixelů, a není schopný jako člověk, který se dívá na obsah fotografie, rozlišit, co je šum, a co na snímek patří. Odstranění šumu tak odstraňuje i drobné detaily na fotografii a někdy i fotografii jakoby rozpatlává.

Použití vysoké citlivosti

Vysoká citlivost sice vytváří šum a „kazí“ fotografii, ale neměla by vám bránit ve vytvoření snímku. Vždy je lepší mít snímek zašuměný, než nemít žádný. Stejně tak zašuměná fotografie se dá akceptovat, zatímco rozmazaná fotografie kvůli dlouhému expozičnímu času focenému z ruky je na smazání.

Fotografujete-li s bleskem, zvláště vestavěným, jeho světlo často velmi změní vzhled fotografie. A pak za zhoršených světelných podmínek opět stojíte před rozhodnutím, zda zvýšit citlivost a šum, nebo použít blesk a změnit „obsah“ fotografie. Záleží na situaci, někdy se použití blesku předpokládá a jeho vliv na fotografii nevadí, ale třeba při fotografování vánoční večeře při svíčkách je vyloženě na škodu, protože naprosto přebije světlo svíček a zničí atmosféru.

Ale naprosto nejdůležitější je uvědomit si, jak technicky kvalitní fotografii vlastně potřebujete. Často totiž šum vzhledem k plánovanému použití fotografie nevadí. Chcete-li dát své snímky jen na web v malém rozlišení, při zmenšení šum i rozpatlání zanikne (body se slučují a průměrují) a můžete bez obav fotografovat i vyššími citlivostmi (neplánujete-li velké výřezy). Také pokud budete prohlížet fotografie jen na počítači, prohlížíte vlastně zmenšeninu. Hnát se za maximální kvalitou má naopak smysl při tisku na velké formáty od A3, tam už je vidět každý bod.