Sony A65

Minule jsme se představili první ze dvou nedávno uvedených modelů nových SLT „zrcadlovek“ a to model A77, který se vymykal dosavadní řadě SLT, které se vyznačuje hlavně menší velikostí než klasické DSLR. Spolu s A77 byl představen i levnější model s označením SLT A65. Dnes se v testu zaměříme, zda je opravdu jednodušší variantou a nebo je třeba rovnocenným partnerem modelu A77.

Na první pohled je A65 identická s profesionálnější A77, ale opravdu jen na první pohled. Její tvar a design je sice velmi podobný, vycházející z A77, ale jsou zřejmé určité rozdílnosti, ač jich není mnoho. Celkově je tělo o něco menší (nižší o 5mm a kratší o 10mm), ale to je patrné pouze, když je dáte vedle sebe. Hlavní rozdíly jsou tři. Na horní straně chybí podsvícený LCD displej se zobrazením základních údajů. Uchycení zadního 3" LCD je podstatně jednoduší, na jednom kloubu, převzaté z A33 a A55. A tím posledním a poněkud velkým rozdílem je rozmístění a počet tlačítek pro určité funkce na zadní i horní straně. Zde můžete vidět porovnání velikosti a tvaru s předchozí SLT A77.

Zjednodušeně se dá říci, že A65 je o trochu zmenšené tělo, ale s ovládacími prvky A33 a A55. Ale to neznamená, že by to bylo nějak špatná volba. Naopak. Vše je přehledné a podstatné funkce mají své ovládání velmi dobře dosažitelné. Jediné co mne osobně chybělo, je zadní otočné kolečko pro volbu clony a času. Ale to Sony dalo zatím pouze na 4 zrcadlovky (A700, A850, A900, A77). Na druhou stranu jsem měl pocit, že se A65 drží lépe než A77, i když je o cca 5mm nižší. Asi je to tím, že je o poznání lehčí. Mě osobně A65 připomínala moji starou A200 (no starou, A200 má pouze 3,5 roku…ale dnes se na stáří fotoaparátů bohužel díváme trochu jinak než v předchozích letech) zkrátka příjemná do ruky, vyvážený poměr velikosti a váhy, kdy vertikální grip snad ani není nutné pořizovat.
Jak je vidět z přiložených obrázků, ve vybavenosti ovládacích prvků vypadá A65 na první pohled jako chudší příbuzná než vyšperkovanější A77, ale velmi rychle člověk zjistí, že vše co potřebuje má na dosah a dá se velmi rychle nastavit. Rozmístění zadních prvků je dostatečné a možnost naprogramovat si určité funkce na dvě horní tlačítka na zadní straně, beru jako bonbónek, který mile potěšil. Jediné co bych snad konstrukci vytknul, je umístění otočného kloubu pro LCD. Jeho umístění dole mi nepřijde jako moc šťastné řešení. Levý bok by byl praktičtější pro situaci, kdy člověk stojí před fotoaparátem a potřebuje kontrolovat záběr a mít tak LCD otočeno dopředu. Protože při takovém záběru je fotoaparát skoro vždy na stativu, je možnost otočení LCD dolů do stativové hlavy tak trochu nesmysl.

Hledáček a LCD

Hledáček je stejný jako u A77 a je fest dobrý, pokud to mám říci z osobní zkušenosti. Co se týče parametrů, tak má vysoké a jemné rozlišení a zvětšení 1,1× s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Dle mého názoru je tento elektronický hledáček lepší kvality než klasický optický. Tím, že je hledáček elektronický, zobrazuje se intenzita světla a tím člověk hned ví jak výsledná fotka bude vypadat a navíc máte možnost si v Menu nastavit co vše chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – Histogram, vodováha, přehled všech funkcí. Při rychlém pohybu do stran také už nedochází k roztrojení obrazu, jak se to bohužel stávalo třeba u předchozí A35. Díky jeho velikosti 1,1×, má člověk zase pocit, že se dívá na „velké kino“ a ne „do díry v kanále“, jak je tomu u DSLR s velikostí hledáčku okolo 0,7×. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
LCD je širokoúhlé, 3“ typu Xtra Fine TruBlack s rozlišením 921000pixel. Jak už jsem zmínil na začátku, oproti předchozímu A77 je systém vyklápění jednoduší, ale dostatečný, až na nedokonalost s vyklopením pro pozorování LCD před fotoaparátem. Pokud LCD je opatřeno antireflexní vrstvou, pak by chtěla trochu vylepšit. Zobrazení je možné v mnoha režimech stejně jako hledáček.

Pro zobrazení naexponovaných snímků je možné si vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit samostatný snímek, s informacemi o expozici, s histogramem nebo v náhledech. Každé místo je možné cca 12× zvětšit pro kontrolu zda bylo dobře zaostřeno. Zobrazení karel Menu je stále stejné, což je fajn, zde je konzervativní přístup plusem, a stejně tak funguje i tlačítko nápověda, kdy si může zobrazit nápovědu jak pro funkce, tak rady a návody pro okruh témat, který chcete zrovna fotit. Zkrátka taková malá kniha o fotografování.

Tak jako u A77 je tlačítko Fn vstupem do nabídky funkcí zobrazených na LCD a zadním křížovým voličem s prostředním potvrzovacím, si vybíráte určitou funkci a měníte její nastavení. Jednoduché a přehledné. Měnit hodnotu funkce můžete i pomocí předního otočného voliče. Je to o jeden krok rychlejší.

Tak jako se u A77 znovu objevila funkce „chytrého telekonvertoru“ tak je i u A65. Umožňuje zvětšit aktuální ohniskovou vzdálenost o 1,4× a 2×. Snímky jsou tvořeny jen středovou částí čipu, takže při zvětšení ohniska o 1,4× má výsledný snímek velikost 12MPix a při 2× zvětšení má velikost 6Mpix. Tuto funkci nelze používat při snímání videa. Je přístupná na zadní straně na jednom ze dvou tlačítek.
Osobně mi umístění „pouhých“ 2 tlačítek za zadní straně nahoře přišlo lepší pro rychlé ovládání fotoaparátu, než jejich velký počet u A77, i když u A77 má každé tlačítko trochu jiný tvar a lze si časem jejich polohu zapamatovat. U A65 máte v základním nastavení dvě funkce a to již zmiňované „chytré tele“ a pod druhým tlačítkem se skrývá aretace expozice. Mne osobně se více hodila možnost si toto tlačítko přeprogramovat na funkci „zvětšení zaostření“. Ta umožňuje zvětšování 6× a 12× pro případnou kontrolu AF nebo lze tuto funkci využít pro MF zaostřování. Mne osobně nadchla právě pro MF, kdy máte fotoaparát přirozeně přiložený u oka a můžete rychle a přesně ručně zaostřit. Slovem „nepřirozeně“ myslím MF ostření přes zadní LCD.

Kromě ní můžete si pro toto tlačítko vybrat z následujícího přehledu funkcí: Kompenzace expozice / Režim pohonu / Režim blesku / Režim aut.zaostřování / Oblast AF / Detekce obličejů / Snímání úsměvu / ISO / Režim měření / Kompenzace blesku / Vyvážení bílé / DRO / Auto HDR / Vlastní nastavení / Obrazový efekt / Velikost Snímku / Kvalita / Fixace AEL / Přepnutí AEL / fixace AEL / přepnutí AEL / Sledování objektu / Uzamčení AF / Náhled clony / Náhled výsledku snímku / Chytrý telekonvertor / Zvětšení zaostření.

Čip a ISO

Snímacím prvkem stejně jako u dražší A77 snímač CMOS Exmor™ APS HD s dvoustupňovou redukcí šumu s rozlišením 24MPix (6000×4000 pixel). Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000×3376 pixel). Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 50 až 25600 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle a večer.

Jak je vidět do ISO 1600, je šum minimální, dovolím si tvrdit, že i na fotografii formátu A3 – 30×45cm nebude šum patrný vůbec. Je třeba si uvědomit, že na případné papírové fotografii bude šum o mnoho menší než při zobrazení 1:1. Ještě použitelné ISO pro fotografie do formátu A4 – 20×30cm jsou i ISO 3200 a za určitých podmínek i 6400. Použití ISO 12800 a 16000 je dle mého názoru již trochu diskutabilní. Zde je již šum dost patrný, i když není tak úplně rušivý a při určitých snímcích může být akceptovatelný. Rozhodně i při ISO 16000 je snímek plně čitelný a není to shluk barevných skvrn a deformovaného obrazu jak tomu bývalo u starších fotoaparátů, když poprvé nabízely ISO 1600 a vyšší.

A stejně jako u předchozí A77, tak i A65 nabízí jednu novinku v oblasti redukce šumu a tím je slovy výrobce „redukce šumu více rámečků“. Já jsem si jí pracovně nazval „vISO – vícenásobné ISO“, tak jako je na skenerech vícenásobný sken. O co se tedy jedná? Při výběru ISO si vyberete poslední nabídku v seznamu a v ní rozbalíte nový seznam hodnot ISO a vyberete si, kterou chcete. Při expozici fotoaparát udělá velmi rychlou sekvenci cca 4–5 snímků, poskládá je na sebe a vytvoří tak jeden snímek. Vychází se z předpokladu, že šum je náhodný, takže na každé fotografii je pokaždé jiný. Tím je možné vícenásobnou expozicí rozmělnit šum a získat tak daleko jemnější kresbu s minimálním šumem. Někdo může okamžitě namítnout, že je to bude možné jen pro statické snímky ze stativu, ale jak jsem se sám mnohokrát přesvědčil, není tomu tak. Ba naopak, výsledné snímky exponované z ruky jsou kromě toho, že šum je výrazně potlačen, velmi dobře ostré, i když doba, po kterou sekvence snímků trvá, může dosáhnout času okolo jedné sekundy. Opravdu velmi povedená funkce, a pro ty co nevěří a nebo se momentálně ušklíbají, že je to hloupost, mohu jen dodat, aby si tuto funkci někde v obchodě vyzkoušeli.

Zkoušel jsem fotit jedoucí auto (v ukázce) za situace, kdy za dobu co fotoaparát exponoval, přejelo auto celou šířku záběru. Očekával jsem, zda fotoaparát „zblbnu“ a vznikne tak vícenásobný snímek do jednoho políčka, ale na výsledném snímku byl automobil jenom jeden, odpovídající odhadem 2.záběru z celé série. Na druhou stranu je třeba ale upozornit, že sice v ruce udržíte 5× 1/125s, ale určitě ne 5× 1/2s. Stále tedy platí pravidlo, že dlouhé expozice patří na stativ a v ruce udržíte čas rovnající se převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti. Samozřejmě, že vám pomáhá optický stabilizátor na čipu, ale také není všemocný. Tuto funkci nelze použít při focení do RAW. Stejně tak nelze tuto funkci kombinovat s funkcí HDR.

V následující tabulce vidíte porovnání u ISO 1600–6400 bez redukce a s redukcí vícenásobného snímku při výřezu 1:1. Třetí ukázka je porovnání ISO z A77 proti A65 a třetí sloupec je redukovaný šum z A65. I když jsem neměl oba fotoaparáty zapůjčené ve stejnou dobu, snažil jsem se o identický záběr při nastavení stejných hodnot. Mezi snímky je cca 14dní. Dle toho výsledku mohu klidně říci že A65 podává stejné výsledky jako o mnoho dražší A77.

Poslední ukázka v předchozí tabulce je fotografie složená z kusů více snímků z různými ISO schválně bez označení hranic, kde se dotýkají. Fotografie je zmenšena na rozlišení, které je plně dostatečné pro fotky rodinného typu – 10×15cm. V plném rozlišení má RAW i JPG snímek v poměru 3:2 velikost 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51×34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76×51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Ve formátu 16:9 je nejvyšší rozlišení 6000×3376 pixel. Kvalita JPG je rozdělena na 2 typy, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB. Osobně musím říci, že výsledná fotografie JPG s barevným prostorem Adobe RGB dává vynikající výsledky, a tak použití RAW není až tak nutné. Dále lze použít kombinaci RAW + JPG a nebo holý RAW. Ukládat snímky lze na SD, SDHC, SDXC karty, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB, 16GB a 32GB).

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření je neměnný a stále stejný jako u předešlých typů. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu –3/+3 EV v krocích po 1/3 EV, případně použít AE Bracketing v krocích po 1/3EV a 2/3EV 3 snímky. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony.
Funkce HDR( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah) se již prosadila jako standardní funkce, stejně tak jako její omezení pouze pro snímání do formátu JPG. V následující tabulce ukázka.

V následujících ukázkách je zobrazeno využití různých efektových filtrů k dosažení „zvláštního a uměleckého výrazu fotografie“, jak praví manuál.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF/MF je na přední straně dole pod bajonetem jako u většiny Sony zrcadlovek. Na zadní straně je křížový ovladač, kterým lze po zmáčknutí středového tlačítka vybírat jednotlivé ostřící AF body. A65 je vybavena 15 bodovým systémem. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a AF-A (automatické přepínání mezi AF-S a AF-C), které ovšem musíte nastavit v Menu. Rozsah citlivosti je –1 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až 10 snímků/s.
Jak už jsem psal u Hledáčku, pro případné MF ostření je možné jednoduše a rychle zvětšit si obraz o cca 6× a 12× jak na zadním LCD tak i v hledáčku. Při správné zaostření se vám rozsvítí kontrolka AF ostření. Další možností jak si MF zaostření kontrolovat je pomocí funkce „detekce obrysů“ kdy se vám hrany které jsou ostré rozsvítí vámi zvolenou barvou. V ukázce je vidět jak se to projevuje třeba na LCD při ručním přeostřování objektivu zde. Tak jako u předchozích fotoaparátů je možné využít funkci panorama nebo 3D panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192×1856 (135°/120°) / na výšku: 3872×2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416×1856 (202°/180°) / na výšku: 5536×2160 (142°/126°).

Vestavěný blesk a externí blesky

Vestavěný blesk se vyklopí pomocí tlačítka na boku, při expozičním režimu AUTO se vyklápí sám. Směrné číslo je 10 a pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení je cca 3s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 5m. Při použití externích blesků Sony je možná synchronizace i s nejkratším časem. A65 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD. Možnosti nastavení blesku jsou: automatický, doplňkový, pomalá synchronizace, pozdní synchronizace, vysokorychlostní synchronizace a bezdrátové ovládání. Pro měření je používán systém ADI nebo je na výběr i starší TTL. Korekce expozice s bleskem je –2 EV až +2 EV v krocích po 1/3 EV a není svázaná s korekcí expozice.

Záznam videa

Záznam videa je možný v rozsahu citlivosti až 1600 ISO. Snímat lze v režimu auto ( rychlost závěrky a clony) nebo s ručním nastavením clony, či závěrky, nebo plného manuálu. Záznam lze provádět ve dvou formátech a to mp4 v HD rozlišení (1440×1080) s 30sn./s., progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s. a nebo formát AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení full HD (1920×1080) s 25sn/s prokládané s přibližnou velikostí 17Mb/s až po 60sn/s progresivní s přibližnou velikostí 28Mb/s. Komprese videa H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku Dolby® Digital (AC-3) / MPEG-4 AAC-LC.

Zkušební video si může stáhnout zde.

Energie a příslušenství

Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NP-FM500H s kapacitou: 7,2 V / 1650 mAh. Plně nabitá vydržela cca 500 snímků při používání hledáčku a při použití „živého náhledu“ cca 550 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, kdo chtějí větší výdrž, je tu pouze možnost zakoupit další baterie. Bohužel o případném vertikálním gripu jako u A77 zatím Sony mlčí. Možná tedy jestli se nerozhodne nějaký třetí výrobce a nenabídne nějakou alternativu.

Závěr

Co říci na závěr. Nová A65 mně přes prvotní nedůvěru velmi překvapila a postupně velmi nadchla. Osobně jsem od ní čekal méně, ale to co umí je naprosto výborné. Dovolil bych si tvrdit, že je lepší nebo plně srovnatelná s A77, i když nemá horní LCD displej a některé funkce mají o něco slabší parametry. Její užitná hodnota je však naprosto vynikající a daleko vyšší než dražší skorodvojče A77 a já osobně bych raději volil ji a ušetřených 10 tisíc přidal do investic na objektivy. Co mne snad jen trochu nesedlo, byla kvalita AVCHD videa, u kterého docházelo, pro mne z neznámých důvodů, k šumu ve zvukové stopě. Možná to byl problém testovaného kusu. Ale jako fotoaparát je naprosto skvělá. Osobně bych nejvíce ocenil možnost 12× zvětšení při MF ostření, funkce HDR a nová funkce redukce pomocí vícenásobné expozice do jednoho snímku.

Testovací snímky

objektiv: Sony 18–55mm/3,5–4,5
ohnisko: 18mm
čas: 1/320s
clona: 18
ISO: 200

objektiv: Minolta 24//2,8
ohnisko: 24mm
čas: 1/1250s
clona: 6,3
ISO: 100

objektiv: Sigma 10–20mm/4,5–5,6
ohnisko: 10mm
čas: 1/400s
clona: 11
ISO: 100

objektiv: Minolta 100–200mm/4,5
ohnisko: 100mm
čas: 0,33s
clona: 8
ISO: 1600

objektiv: Tamron 90mm/2,8
ohnisko: 90mm
čas: 1/125s
clona: 3,5
ISO: 800