kolektiv autorek - Naučte se fotografovat srdcem
Nejnovější knihu nakladatelství Zoner Press z řady „Naučte se fotografovat…“ má tentokrát na svědomí kolektiv deseti autorek. Ty spolu založily fotografický blog Shutter Sisters, kde se scházejí, sdílejí životní příhody a samozřejmě i fotí. Už to mě asi mělo varovat, ale nepředbíhejme.
Nejnovější knihu nakladatelství Zoner Press z řady „Naučte se fotografovat…“ má tentokrát na svědomí kolektiv deseti autorek. Ty spolu založily fotografický blog Shutter Sisters, kde se scházejí, sdílejí životní příhody a samozřejmě i fotí. Už to mě asi mělo varovat, ale nepředbíhejme.
Hned na začátku se se všemi deseti ženami seznámíte prostřednictvím stručných životopisů – dozvíte se například i tak důležité věci, že Kate má ráda výpadky elektřiny a Paige barevné ponožky. Poté už naštěstí následuje vlastní obsah knihy. Ten je rozdělen na deset částí, nebo lépe řečeno deset témat, z nichž každým vás provede jedna z autorek. Témata jsou poměrně pestrá: Obzory (neboli horizonty v krajině, opravdu), Portréty, Příroda, Místa, Dětství, Klid, Dokument – asi není potřeba vysvětlovat. Nemohou chybět zvířátka, zde poeticky nazvaná Němé tváře, v kapitole Stůl zase najdete vše, co se odehrává na stole (převážně tedy jídlo či pití) a poslední desátá část nese nadpis Spolu a věnuje se zachycení více lidí a vztahů mezi nimi.
Uvnitř kapitol
Všechny kapitoly jsou uvnitř členěny úplně stejně. V jakémsi předúvodu najdete obvykle úvahu na libovolné téma, často vůbec nesouvisející se zaměřením sekce nebo související jen vzdáleně – kupříkladu portrétu předchází srdceryvné vyprávění o těžkém životním období autorky, o fotografování sama sebe v převlékací kabince, završené narozením syna. Možná jsem cynik, ale od čtvrté předmluvy jsem rovnou přeskakoval o stránku dále.
Úvod je naštěstí již k tématu, i když ani jeho vynecháním pravděpodobně o mnoho nepřijdete. Hned po něm následuje podkapitola Přístup, pojednávající o tom, jak vlastně fotografování toho kterého námětu pojmout, jak k němu přistupovat. V části s názvem Perspektiva se většinou dozvíte, že máte hledat různé úhly pohledu, fotografovat z netradičních směrů, zvolit jen výřez scény a podobně. Na to navazuje sekce Kompozice – komponujte netradičně, porušujte pravidle a tak dále. Ve fotografii je důležité i Světlo, a tak nesmí chybět ani tady. Následují Detaily – všímejte si detailů, často nám o scéně řeknou víc jako celek. A poslední sekce se věnuje Úpravám – většinou vám bude doporučeno převést fotku na černobílou, případně zvýšit saturaci a kontrast, eventuálně ještě přidat vinětaci. A to je vše.
Vlastně ještě ne. Na začátku a na konci každé velké kapitoly najdete úryvek z blogu SS od některé z kolegyň. Přiznám se bez mučení, že poté, co jsem si přečetl, že Tracy má ruce po tátovi a že „hlína ze záhonů stále zdobí ohnutý lem džínsů“ jsem další blogy s klidným svědomím opět přeskakoval.
V knize je poměrně málo textu; regulérní obsah není vlastně téměř žádný a většinu čtení tvoří popisky k fotografiím. To by zas tolik nevadilo, kdyby velkou část popisků neplnilo zbytečně sentimentální a romantické povídání a osobní poznámky. Zdaleka nejužitečnější jsou tak rámečky s tipy, kterých je ale pomálu. Vůbec celá kniha (kromě zmíněných tipů) nedává mnoho informací, a když už, tak se zaměřují jen na „co“ a „proč“ a málokdy na „jak“. To by samo o sobě nemuselo vadit, knih popisujících technickou stránku fotografování existuje bezpočet a čtenář by naopak mohl ocenit publikaci, která se místo fotografování zaobírá fotografií, ale nejsem si jist, zda právě autorky recenzovaného díla jsou k tomuto ty pravé.
Fotografie
Zbývá se ještě pozastavit nad fotografiemi. Napřed musím pochválit, že díky rozměrům knihy a povedené sazbě i kvalitě tisku působí snímky opravdu dobře. Tedy alespoň ty, co jsou opravdu působivé. Jenže těch bohužel opět není příliš mnoho. Kvalita dosti kolísá podle tématu i autorky, celkově na mě snímky působí spíše jako mišmaš, všehochuť, výběr z libovolné veřejné fotogalerie… také mám trochu problém s tím, že ač je patronkou každého tématu jedna z autorek, snímky jsou namíchané od různých fotografek – vrcholem je část o němých tvářích, kde 16 fotografií z 21 pochází od někoho jiného. Takže zapomeňte, že byste se hlouběji seznámili s tvorbou některé z přítomných.
Závěrem
Tím, že jsou všechna témata členěna stejně, se také velmi podobají i informace v nich sdělované – přece jen pravidla platí obecně napříč všemi žánry. A vzhledem k faktu, že informací je v knize jen poskrovnu, mi to přijde jako plýtvání místem. Ale hlavně mi celou dobu vrtá hlavou myšlenka, pro koho je kniha vlastně určená? Pro autorky navzájem a jejich kolegyně z blogu Shutter Sisters, to je celkem jasné, koho jiného by zajímalo tolik osobních poznámek v textu? Ale dál? Napadají mě už jen maminky na mateřské dovolené s fůrou volného času, nám ostatním stačí jen jednou prolistovat a zapomenout. A to je na můj vkus trochu málo.
Naučte se fotografovat srdcem
Kolektiv autorek, sestavila Tracey Clark
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 254×236, brožovaná vazba, 176 stran
Běžná cena 349 Kč
Knihu
můžete zakoupit přímo v nakladatelství Zoner Press
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruMoc se mi líbí poslední, všeshrnující věta.
Někteří lidé fungují jinak. Uvidí drobnost a ta je naprosto nadchne. Dovedu si představit, že si to někdo koupí a hodně dostane chuť fotit. Toto samozřejmě nebude platit u cílevědomých lidí a obecně u starých kozáku, kteří +- ví a proč dělají a jsou to rutinéři.
Mě někdy občas tak nadchne pro focení, že alespoň vyčistím matnici nebo tak.
Všechny fotky co jsou v článku jsou motivační. (samozřejmě bych si ale knihu nikdy nekoupil, nebo koupil, ale tak v roce 1997).
Digitální fotografie se díky své dostupnosti stala fenoménem doby. Majitelé digitálních fotoaparátů ale bohužel většinou jen cvakají jak o život, ale o základech fotografování a tedy i kompozice nevědí nic, takže vítám každý pokus, který by jim alespoň trochu zvýšil gramotnost v této oblasti. Je opravdu smutné pozorovat partu náctiletých slečen, které se postaví proti sluncem zalitému oknu, přičemž jedna z nich se tvrdošíjně opakovaně pokouší udělat snímek, na kterém by z nich nebyly siluety. Cvaká stále kolem dokola a ujišťuje své kamarádky, že "ono se to určitě povede." Stačilo vynutit si blesk. :(
Knihu jako celek jsem neviděl, ale soudě dle dvou zde uvedených ukázek, musím s autorem článku souhlasit. Je to kniha, která asi neurazí, že nenadchne bych jí nevyčítal, ale nejspíš ani nepoučí. A to je za 350 kaček opravdu málo.
K těmto knihám přistupuju obecně s nedůvěrou, ale na recenzi mě nejvíc pobavila zcela mimózní věta na konci článku: "...maminky na mateřské dovolené s fůrou volného času...".
:-))
POZOR - toto je kniha, kterou napsaly ženy pro ženy. Myslím, že by se ani neměla dostávat mužům do rukou. Nevím, zda někdo z mužů navštíví alespoň občas nějaký typicky ženský web – pokud ano, určitě se nebude divit tomu, že se v knize objevují věci jako "Tracy má ruce po tátovi" a další osobní sdělení z blogů apod. Pokud jste někdo musel strávit třeba jenom chvilku v čekárně u gynekologa, víte o čem mluvím. Je to prostě jiný svět. Je to záležitost motivační, ne vysvětlující, ale hlavně "ženská". (To jsem teď zase do něčeho sáhl...)
Z tohoto článku čiší taková mužská nadřazenost a troufám použít i slovo nabubřelost , až je mi z toho na nic. Vám se kniha, pane Kozáku, nelíbí, jistě máte na to právo. Soudím, že by mě taky nenadchla. Ale Váš komentář je opravdu velmi zvláštní, zvlášť ta předposlední věta je pěkně hloupá. Třeba se v příštím životě narodíte jako ženská a tu fůru volného času na mateřské si vychutnáte slastným nic neděláním.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.