Zpráva z 1. ročníku Šumavského FotoMaratonu

Ve čtvrtek 18. srpna se v Kašperských Horách na Šumavě konal 1. ročník fotografické soutěže: Šumavský FotoMaraton 2011. V článku najdete nejen vítězné fotografie a dojmy z akce, ale také rozhovor s vítězkou FotoMaratonu.

Ve čtvrtek 18. srpna se v Kašperských Horách na Šumavě konal 1. ročník fotografické soutěže Šumavský FotoMaraton, pořádaný FotoAparátem.cz a školou fotografování FotoInstitut.cz. Generálním partnerem soutěže byl fotografický obchod Centrum FotoŠkoda. Soutěžící mohli vyhrát i ceny věnované dalšími partnery akce, společnostmi Nikon, Zoner, Hama, Adobe, Eizo a vydavatelstvím Zoner Press.

Akce odstartovala v 9 hodin v prostorách informačního střediska Národního parku Šumava, kde se už během prvních minut sešly desítky fotografů ze všech koutů republiky. Účast v soutěži byla zdarma, stačilo jen přijít a registrovat se. Přestože počasí na horách je často nestálé, FotoMaratonu přálo. Ráno svítilo slunce a nahrálo tak přímo fotografování jednoho ze soutěžních témat.

Soutěžící dostali seznam pěti témat, mezi kterými nechyběla abstraktní ani velmi konkrétní. Do uzávěrky soutěže v odpoledních hodinách pak museli odevzdat pět fotografií. Kreativitě se meze nekladly a vznikaly často zajímavé variace na témata:

Kaplička nebo kostel
Okna, okénka
Momentka
Zrcadlení / Odrazy
Světlo a stíny

Vítězové Šumavského FotoMaratonu 2011
místo	fotograf	partner ceny
1.	Lenka Bartovská	Centrum FotoŠkoda, Zoner Press, Nikon
2.	Jiří Presl	Centrum FotoŠkoda, Zoner Software, Nikon
3.	Andrea Báčová	Centrum FotoŠkoda, Hama, Nikon
4.	Alžběta Bartáková	Centrum FotoŠkoda, Hama
5.	Michaela Pfeifferová	Centrum FotoŠkoda, Zoner Press
6.	Daniel Kratochvíl	Centrum FotoŠkoda, Zoner Press
7.	Barbora Motýlová	Adobe, Hama
8.	Karel Beneš	Eizo, Hama
9.	Tereza Sýkorová	Eizo, Hama
10.	Kristýna Antošová	Eizo, Hama

V porotě soutěže zasedla ředitelka FotoAparát.cz a FotoInstitut.cz RNDr. Helena Macenauerová, profesionální fotografové a lektoři FotoInstitut.cz Pavel Fošenbauer a Pavel Bokr, redaktor FotoAparát.cz Jan Dobrovodský a za veřejnost Miroslav Kratochvíl. Porota měla opravdu těžký úkol – vybrat 10 soutěžících, jejichž fotografie byly nejlepší. Zatímco o některých místech na stupních vítězů se vášnivě diskutovalo, první místo bylo jasné. Pro fotografie osmnáctileté Lenky Bartovské z Prahy hlasovala porota jednomyslně. S vítězkou 1. ročníku Šumavského FotoMaratonu jsme proto udělali rozhovor nejen o vzniku vítězných fotografií:

Dobrý den Lenko. Ve FotoMaratonu jste se umístila na prvním místě v konkurenci mnoha dalších fotografů. Fotografujete už dlouho? Jak jste se vlastně k fotografování dostala?

Když o tom tak přemýšlím, vlastně nevím. Asi jsem začala fotit, protože jsem mohla. Oba moji rodiče fotí docela dobře a odmala doma fotovýbava byla, i když mi ji moc nechtěli půjčovat. Pamatuji si, že první svůj foťák jsem si vydupala někdy v devíti letech, abych mohla dokumentovat naše výlety s vodácko-turistickým oddílem. Byl to ten typ fotoaparátu, který byl na jedno použití. Když se z něj jednou vyndal film, nešel tam zandat jiný. Rodiče asi doufali, že se tak své sedmidenní zimnice zbaví. To ale ještě netušili, že mě to opravdu začne bavit a budou mi muset pořídit něco trvanlivějšího. Moje fotografie samozřejmě nestály za moc, ale zase jsem měla fotoaparát skoro vždy při ruce, a proto si na to ostatní zvykli. Mně se tenkrát hodně líbilo, že jsem něčím důležitá. V podstatě hned, jak se dal sehnat rozumný malý digitál, rodiče raději investovali do něj, než do věčného vyvolávání nepovedených filmů. Až do páté třídy jsem práskala fotky dost jak to vyšlo, bez nějakého odborného vedení. V této době jsem začala navštěvovat školní kroužek digitální fotografie a také si půjčovat rodinného předchůdce zrcadlovky. Pod dobrým vedením (dodnes nacházím to, co jsem se v té době naučila) se fotky i postproces rychle zlepšovaly, až jsem podle svého okolí přerostla foťák a bylo na čase pořídit něco chytřejšího.
Když si mě rodiče jednou pozvali do kuchyně, vychrlili na mě hromadu parametrů jakési zrcadlovky a dodali, ať se hned teď rozhodnu jestli ten foťák chci nebo ne, volba byla jasná. No a se zrcadlovkou už s tím prostě seknout nešlo.

A jak jste se dozvěděla o Šumavském FotoMaratonu?

To je trošku složitější historie. Loni při prohlížení různých fotografických soutěží jsem objevila Letní školu digitální fotografie od společnosti FotoInstitut.cz. Jednalo se o týdenní intenzivní kurz fotografie pro studenty. Zúčastnila jsem se a tak se mi na kurzu líbilo, že jsem se přihlásila i letos. No a jedna z letošních novinek kolem LŠDF byl právě FotoMaraton.

Odhlédneme-li od toho, že jste vyhrála, líbil se Vám Šumavský FotoMaraton?

Šumavský FotoMaraton se mi líbil velmi. Upřímně, když jsem poprvé slyšela, že bude za úkol nafotit pět témat, v omezeném čase, v přesném pořadí a bez možnosti nejen úprav, ale vůbec náhledu na fotografií na počítači, zděsila jsem se. Měla jsem silné obavy z toho, že to vůbec nepůjde, témata nestihnu a budu si pak připadat úplně neschopná, zabloudím uprostřed šumavských hvozdů, nebo z nějaké jiné katastrofy. Nakonec se všechny obavy ukázaly jako plané, s trochou odvahy se dá zvládnout téměř cokoliv. FotoMaraton měl výbornou atmosféru. Možná si říkáte, jakou atmosféru, když se soutěžící mezi sebou či s pořadateli viděli vlastně jen krátce u registrace, u předávání fotek, a pak jen při vyhlašování. Ale to není pravda. Kašperské Hory jsou přeci jen malé město, a tak se fotografové potkávali na každém rohu. Až si jeden musel dávat pozor, jestli zrovna neleze někomu do záběru. Zároveň se dávali do řeči fotografové, kteří se neznali. Náhodné rozhovory „bláznů“ s hromadou čoček a elektroniky na krku. Bylo to trochu jako náležitost k tajnému bratrstvu. Navíc nám pořadatelé objednali krásné počasí, takže nebylo nač si stěžovat.

Co říkáte na soutěžní témata? Bylo mezi nimi nějaké, které Vám dělalo opravdu problémy?

Soutěžní témata byla opravdu různorodá. Jednou byla za úkol konkrétní věc, která se má zobrazit jakýmkoliv způsobem (např. kostel či kaplička), podruhé bylo řečeno jak, ale už ne co (světlo a stín, zrcadlení). Některá témata byla spíše jako ze soutěží pořádaných různými městy (okna a okénka) a některá spíš jako cvičení studentů fotografie (momentka). Jestli to bylo dobře? Rozhodně to prověřilo fotografovu všestrannost a pohotovost. Vlastně bych to možná spíše než FotoMaraton nazvala fotografický pětiboj. A to se mi líbilo.
A jestli mi nějaké téma dělalo problém? Všechna. No dobře, nemůžu říct, že bych se na něčem zasekla. Nejhorší byl podle pocitu kostel, ale myslím, že to chudák schytal jen proto, že byl první, než se to rozjelo.

Porotu zaujala především Vaše netradiční fotografie v kategorii Okna, okénka. Jak vznikla?

Vlastně napůl náhodou – krajková rekvizita náhoda nebyla. Cestou od kostela, kde jsem fotografovala první téma, už jsem nějaká okna potkala, něco už jsem měla, a mířila jsem na náměstí pro momentku. Jen tak ze zvyku jsem se rozhlížela a zrak mi padl na jednu budovu v dosti špatném stavu. Polorozpadlá architektura je mou vášní, a tak jsem hned zpozorněla. Rozbitá okna, oprýskané zdi, to je moje. První fotka okna co vznikla nebyla špatná, ale přesto příliš obyčejná. Věděla jsem, že chci něco kontrastního, něco co se k drsné, staré a špinavé budově vůbec nehodí. Tady asi hodně pomohla zkušenost, co s docela obyčejnou fotkou ruin dovede udělat modelka v bílých krajkových šatech. Modelka po ruce nebyla, šaty už tuplem ne. A v tom přišel ten nápad. Představa, že svlékám nějakou ze svých kamarádek kolem a pak jejich spodní prádlo házím do špinavého okna, mi přišla větší sci-fi, než zaběhnout k vietnamcům za rohem (v tom samém domě, mimochodem) a koupit tu první podprsenku, která mi padne do očí. No a pak už jen lehké aranžmá. Opravdu lehké, nejsem příliš vysoká, na parapet okna jsem nedosáhla ani na špičkách, což mi došlo až s podprsenkou v ruce.